Tereza Dubrovská (Pseudonym)

Básnířka, překladatelka, klavírní virtuóska a komponistka, v literárních kruzích známá pod jménem Dubrovská.
Narodila se do majetné rodiny Mixových v osadě Jaklovec rodičům Marii a Aloisovi.
Zásluhou svého dědečka Ing. Ignáce Vondráčka, který byl prvním českým důlním podnikatelem na Polské Ostravě, nabyla rodina značného jmění. Proto mohlo být jí a jejím sestrám dopřáno řádného vzdělání. Po základní domácí výuce ve svém rodišti začala v Praze navštěvovat Vyšší dívčí školu, kde pod vedením profesora Táborského vzrostl její zájem o literaturu. Věnovala se také hudbě. Na pražské konzervatoři pod vedením profesora Kaana studovala hru na klavír, kterou posléze studovala i v Berlíně. Dosáhla velké dokonalosti, i když veřejně nevystupovala. Pokoušela se i o komponování.
Maxovi si nechali postavit zámek v Nové Vsi u Chotěboře. Tereza Mixová přijala umělecké jméno Dubrovská, pod kterým již v mládí začala publikovat své verše v časopisech Zlatá Praha, Světozor, Máj, Lumír a jiné. Jejím velkým básnickým vzorem byl Jaroslav Vrchlický a literárním rádcem básník a kritik Jiří Karásek ze Lvovic.
Dopisovala si s F. X. Šaldou, Gabrielou Preissovou a dalšími. Básnířka vedle vlastní tvorby také překládala z jihoslovanských jazyků.
Poezie Terezy Dubrovské je lyrická, její básně jsou většinou osobní a intimní, prostoupeny tesknými a zasněnými náladami. Psala velmi zpěvné verše (často byly zhudebňovány), jako básnický žánr využívala nejvíce sonet.
Dubrovská díky svému jmění procestovala téměř celou Evropu. Po sňatku s MUDr. Otakarem Kosem začala cestovat, navštívila i Kavkaz, Severní Afriku a Ameriku.
Založila šest knihoven na Těšínsku a v roce 1932 věnovala starožitný interiér svého domu knihovně v Klementinu. Od roku 1932 žila převážně u své sestry na zámku v Nové Vsi u Chotěboře, kde i zemřela.