Vilém Borůvka

Působil jako muzejní preparátor a byl vášnivým cestovatelem. Hned po studiu na výtvarné škole nastoupil do Slezského muzea, kde působil až do své smrti. Vytvořil zde nespočet preparátů, které jsou základem muzejních sbírek. V roce 1977 získal na 1. mezinárodním salonu preparátorů ve francouzském Evreaux zvláštní cenu právě za techniku repreparace. V 60. a 70 letech se jeho zásluhou stalo opavské muzeum školícím střediskem pro muzejní preparátory celého tehdejšího Československa. Pestré cestovatelské aktivity ho zavedly takřka do všech koutů světa. Navštívil například Indii, Brazílii, Mogolsko, Kubu, Vietnam či mnoho dalších destinací. Vlastními sběry zajistil a vytvořil tisíce mimořádných sbírkových předmětů, které jsou uloženy nejen ve Slezském zemském muzeu, ale i v mnoha dalších evropských muzeích. Slezské zemské muzeum se díky němu dokonce pyšní jednou z největších sbírek cizokrajných obratlovců v České republice. Borůvka se věnoval také opravám kůží. V republice nebylo většího odborníka. Chodili se k němu školit také kolegové. Díky jeho zálibě ve fotografování je jeho bohatý fotoarchiv nejen časosběrnou dokumentací vývoje slezské přírody, ale především průzorem do života v nejrůznějších končinách světa.