Josef Kajetán Tyl

Dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář.

Studoval Akademické gymnázium v Praze a později v Hradci Králové, kde bydlel u V. K. Klicpery. Právě on v Tylovi probudil lásku k divadlu. Při studiích se Tyl živil kondicemi. Navštěvoval německá a česká divadelní představení a začal psát básně. Po ukončení gymnázia (1828) začal studovat Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Jeho láska k divadlu však byla příliš silná, a tak se již od roku 1829 stal členem Hilmerovy kočovné divadelní společnosti a studium nedokončil.

Po dvou letech působení u této společnosti se vrátil do Prahy, kde získal místo účetního ve vojenské kanceláři. Zde pracoval až do roku 1842. Veškerý svůj volný čas věnoval literatuře a divadlu.

Roku 1833 se stal redaktorem časopisu Jindy a nyní (později název změnil na Květy - vycházejí dodnes). Dále vydával časopis Vlastimil, sborníky jako Pomněnky, České besedy a sbírku divadelních her Česká Thalia. V letech 1846-47 redigoval a sám psal lidovýchovný dvouměsíčník Pražský posel, který v revoluci plnil politické úkoly. V roce 1849 vyšlo několik desítek čísel Sedláckých novin pro obyvatele venkova. Ty však brzy zanikly pro nedostatek financí i změnu politické atmosféry.

Pravou doménou Tyla však bylo divadlo. Nejprve vystupoval jako ochotník ve Svatovském divadle a současně překládal i upravoval hry pro pravidelná české nedělní představení. V letech 1835-37 byl ředitelem českého ochotnického Kajetánského divadla, kde hrával i K. H. Mácha a K. Sabina. Činnost divadla byla po čtyřech letech zastavena a Tyl přešel znovu jako ochotník do Stavovského. Roku 1842 se ještě pokusil založit samostatné české divadlo v Růžové ulici, ale již v roce 1844 se česká představení musela vrátit zpět do Stavovského divadla.

Roku 1842 opustil Tyl místo u vojenské správy a působil jako režisér ve Stavovském divadle. V roce 1946 byl jmenován dramaturgem českých her v divadle tamtéž. V této době se dostal na vrchol kariéry, byly vydány všechny jeho spisy, obdržel cenu Matice české a zlatý prsten za literaturu, byl nazýván miláčkem českého národa. V této době působil také jako organizátor českého kulturního života (organizoval plesy atp.).

Byl také literárním kritikem (odmítl např. Máchův Máj) a překladatelem divadelních her (např. první veršovaný překlad Krále Leara od Shakespeara).

V roce 1848 zastával funkci setníka Svornosti - součásti ozbrojené národní gardy a stal se také poslancem říšského sněmu.

Po nástupu Bachova absolutismu postihla sílící reakce i Stavovské divadlo. V roce 1851 byla divadlu odňata státní subvence a český soubor byl rozpuštěn. Tyl se stal terčem útoků některých kolegů, proto odešel z Prahy a živil se až do smrti jako kočovný herec.

Rostoucí bída a velké pracovní vypětí způsobily J. K. Tylovi předčasnou smrt. Na jeho pohřeb přišly zástupy lidí a rozloučily se s ním písní Kde domov můj. Hrob J. K. Tyla je na Mikulášském hřbitově v Plzni.

Mezi jeho nejznámější díla patří hry: Fidlovačka, Strakonický dudák, Paličova dcera, Jan Hus. Napsal slova dnešní české státní hymny (píseň pochází z divadelní hry Fidlovačka).