Narodil se do rodiny drobných soukromých zemědělců v osadě Bučovice v dnešním okrese Havlíčkův Brod. Po ukončení základní školy vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Chotěboři. Následovaly studia na fakultě v Hradci Králové aprobace český jazyk — dějepis. Cestu k úspěšnému zakončení studia přerušilo v roce 1972 trestní řízení vedené proti Václavovi a třem dalším studentům fakulty. To vyústilo téhož roku v rozsudek, jímž byl Václav Tuček Okresním soudem v Hradci Králové odsouzen k podmíněnému trestu sedm měsíců na dobu dvou let, za hanobení států světové socialistické soustavy a jejich čelních představitelů a za hanobení přesvědčení komunistů a jejich přívrženců. Byl rovněž okamžitě vyloučen ze studia na vysoké škole. Hlavním cílem tohoto vykonstruovaného politického procesu bylo zastrašit studenty vysokých škol v regionu a také odradit každého od vyslovování názorů odlišných od stranické ideologie v Československu po roce 1969. Po nedobrovolném ukončení vzdělávání pak vystřídal řadu povolání, vždy byl však pečlivě kádrově střežen, aby o ničem podstatnějším v zaměstnání ani jinde nerozhodoval. V roce 1977 se oženil a ve stejném roce se mu a manželce Evě narodil syn Václav. V rámci možností pak v následujících letech cestoval, sebevzdělával se a pěstoval některé kulturní záliby. V osmdesátých letech např. amatérské divadlo. Z mnoha svých zaměstnání považuje za významnější působení ve Státní knihovně ČSR v Praze a v Základní knihovně Ústředí vědeckých informací Československé akademie věd v Praze v období od roku 1973—1977. Jako knihovník si doplnil odborné vzdělání studiem na Střední knihovnické škole v Praze. Dále stojí za zmínku jeho dělnické profese v Chotěbořských strojírnách v letech 1981—1985 a poté práce v Městském muzeu v Chotěboři, která nejvíce uspokojovala jeho odborné zájmy a využívala jeho znalosti.
Od roku 1972 do roku 1990 postupně bydlel v Litomyšli, Praze, Chotěboři, Bezdružicích na Tachovsku, ve Dvořišti poblíž Vysokého Mýta a opět v Chotěboři. Rok 1990 byl do značné míry pro něho zlomem. Po soudní rehabilitaci se rozhodl dokončit své vzdělání na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové; znovu obor český jazyk — historie. V souvislosti s tím nastoupil jako učitel Základní školy ve Vilémově u Golčova Jeníkova a shodou okolností se vrátil i do Bučovic, do svého rodiště a původního bydliště. Uvedeného roku totiž skončilo jeho manželství rozvodem a neměl kde bydlet. Nakonec zůstal na vilémovské škole i po ukončení studia v roce 1994 až do svého odchodu do penze v roce 2011. Ve volném čase se zabýval regionální historií včetně zveřejňování některých textů v oblastním tisku. Od roku 1999 vede kroniku obce Heřmanice. Zemřel na jaře 2019.