Jiří Fišer

Jiří Fišer se narodil spolu s bratrem Josefem 7. 1. 1936 v České Třebové.  Jeho otec Arnold Fischer pracovall na dráze, jako úředník v železničním skladě v České Třebové, kde pracoval až do dubna 1939, kdy byl kvůli židovskému původu poslán do výslužby. Po té se rodina přestěhovala do Přerova. Arnold Fischer se zapojil do odboje, gestapo ho v roce 1940 zatklo a byl bez soudu poslán do koncentračního tábora Dachau. Později byl převezen do koncentračního tábora Neuengamme nedaleko Hamburku, kde 17. května 1941 zemřel. Arnold Fischer je uveden na pamětní desce v nádražní hale v České Třebové mezi oběťmi války z řad železničních zaměstnanců.
Jiří Fišer byl s matkou i dvěma sourozenci v roce 1942 deportován do Terezína. Děti se po celou dobu pobytu v Terezíně s matkou nemohly potkat. Poprvé se setkaly až po dvou letech 15. května 1944 během transportu do Osvětimi Birkenau, kam byla celá rodina deportována. Umístěni byli v tzv. terezínském rodinném táboře. Po likvidaci rodinného tábora v červenci 1944 zůstala z celé rodiny naživu pouze dvojčata Jiří a Josef. Až několik let po válce se bratři Fischerovi dozvěděli, že jejich dvaatřicetiletá maminka Emilie a desetiletá sestra Věra zahynuly v noci z 11. na 12. července 1944 v osvětimské plynové komoře společně se třemi a půl tisíci československých žen a dětí.
S několika desítkami dalších dvojčat z celé okupované Evropy byli Jiří a Josef umístěni na zvláštní nemocniční oddělení do bloku č. 14, kde byli zařazeni do programu zkoumání jednovaječných dvojčat, vedeným nechvalně známým doktorem Mengelem.