Její otec pracoval jako revident pro železniční dopravu. S rodinou se přestěhoval z Vídně do Nového Bydžova v roce 1919, bydleli na Husově třídě čp. 1172. Otec dojížděl za prací na Ředitelství státních drah do Hradce Králové. Marie v Novém Bydžově navštěvovala obecnou školu, měšťanku a poté dívčí a rodinnou školu. Od 12 let docházela externě do kláštera Sester Matky Boží. Vzdělávala se také v hudbě, jazycích, jízdě na koni a hře v tenis. Nedlouho po otevření ruzyňského letiště byla přijata jako jedna z mála uchazeček na místo stevardky. Postupně byla nasazována na nově otvírané linky do zahraničí (Benátky, Paříž, Řím...). Po německé okupaci Československa byla Marie přeložena na Ministerstvo veřejných prací jako stenotypistka. V roce 1940 začala pracovat pro odbojovou skupinu bývalého pilota ČSA Radoslava Seluckého. O rok později byla skupina prozrazena a Marie byla zatčena gestapem. Po 4 měsících byla pro nedostatek důkazů propuštěna. V dubnu 1942 byla opět zatčena a vyšetřována v Drážďanech. Odsoudili ji na 3,5 let žaláře. Věznění strávila v Lipsku, Freiburgu a v Praze. Byla propuštěna v lednu 1945. Ihned se zapojila do partyzánského hnutí v okolí Nového Bydžova. Tato partyzánská jednotka později nesla jméno "Mája Stará". Po 2. světové válce se vrátila k profesi letušky. Po únorovém převratu v roce 1948 se o ni začala zajímat Státní bezpečnost, a tak Marie uprchla do Belgie, kde strávila zbytek svého života. V roce 1949 se oženila s belgickým námořním důstojníkem George Stainierem. Byla oceněna italským hrabětem Simmem za rozhodné vystupování v kritické situaci za letu.