Vystudoval Gymnázium v Jičíně, od roku 1837 do roku 1943 studoval na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě nejprve filosofii a později medicínu. Lékařská studia ale musel kvůli hmotné nouzi přerušit. Doplnil si filozofické vzdělání, které bylo nezbytné pro profesi učitele. V roce 1842 působil jako soukromý učitel v rodině dvorního rady. a o tři roky později založil na Smíchově nedělní školu. Už během studií se věnoval překladatelské činnosti a psal také autorské básně a povídky. Používal pseudonym Kristian Jičínský. Spolupracoval s periodiky Česká včela a Květy a pod pseudonymem B. Kranz otiskoval v periodiku Ost und West. V roce 1848 se aktivně účastnil revolučních událostí, byl členem politického klubu Český Repeal a spoluzakladatelem českého demokratického spolku Slovanská Lípa. Od roku 1848 byl prozatímním učitelem na gymnáziu v Praze, v letech 1849-51 na gymnáziu v Mladé Boleslavi a od roku 1851 v Hradci Králové, kde v roce 1857 získal definitivu. V roce 1852 se oženil s Marií Terezií Pelikánovou. Měli spolu 4 děti (Bohumila Mathilda, Růžena Josefa, Libor Kristian, Ivan Václav). V roce 1867 byl z politických důvodů zbaven učitelského místa, krátce nato odstoupil i z městského zastupitelstva. O dva roky později se zasloužil o založení Vyšší dívčí školy v Hradci Králové, kde se stal ředitelem. V srpnu 1891 odešel do penze. Věnoval se také překladatelské činnosti, v letech 1845-46 přeložil z italštiny a vydal Povídky Fr. Soave pro mládež dospělejší. Přispíval do Včely, Pražského Večerního listu aj. V roce 1868 vydal Rukověť římských starožitností a v roce 1872 Dějiny Hradce Králové.