František Kryštof studoval v letech 1901-07 gymnázium v Hradci Králové, septimu absolvoval ve Vysokém Mýtě a oktávu opět v Hradci Králové, kde maturoval v roce 1909. Zapojil se do studentského hnutí a stal se členem Mansardy. Po maturitě nastoupil ke studiu práv na Univerzitě Karlově v Praze, ale tu nedokončil. V roce 1910 byl odveden na vojnu do Boky Kotorské. Po dokončení vojenské služby zůstal na Balkáně a pracoval v Bělehradu jako bankovní úředník. Po vypuknutí 1. světové války se dobrovolně přihlásil do srbské armády. V únoru 1916 se dokonce stal zpravodajským důstojníkem srbského hlavního štábu. Poté se přesunul do Francie, kde byl v únoru 1918 zařazen do československého střeleckého pluku č. 21. Po návratu do vlasti zastával funkci přednosty překladatelského oddělení francouzské vojenské mise. V roce 1919 se zapojil do bojů na Slovensku. V únoru 1920 se vrátil do Hradce Králové, ale v roce 1924 se opět vrátil k armádě. V lednu 1936 dosáhl hodnosti brigádního generála. Během 2. světové války se účastnil vojenského i nevojenského odboje v Brně a v Olomouci. V roce 1944 byl zadržen gestapem, ale vězení se vyhnul. Po komunistickém převratu byl v roce 1949 odsouzen k dvouletému pobytu v táboře nucených prací na Mírově a posléze si odpykal ještě dva roky vězení na Pankráci a v Opavě. V roce 1953 se již nadobro vrátil do Hradce Králové, kde o sedm let později zemřel. Roku 1990 byl rehabilitován a v roce 1999 byla vydána sbírka jeho veršů.