František Redl

Rodiče byli rodem z Moravy a poznali se v české společnosti ve Vídni, vždy se hlásili k české národnosti, i když měli rakouské státní občanství a navštěvovali české spolky.

Mimo tří let německé obecné školy, absolvoval další vzdělání s českým jazykem vyučovacím, navštěvoval soukromou reálku spolku Komenský s právem veřejnosti. Aby mohl působit i v Čechách, složil po maturitě ještě na československém velvyslanectví ve Vídni „nostrifikační zkoušku z filozofie a čsl. vlastivědy. Potom se připravoval na doplňovací učitelskou maturitu ve Znojmě.

Ve Znojmě také začala jeho učitelská dráha. Poprvé byl ustanoven  výpomocným učitelem až v Malé Poljaně u Medzilaborců, poté v Košicích, Prešově a ve Šťiavniku u Velké Bytče. Mezi tím úspěšně složil zkoušku učitelské způsobilosti na slovenském učitelském ústavu v Prešově.To bylo ještě před vojenskou prezenční službou. Z vojny se vrátil do Bukovce u Košic. Tam ho v roce 1938 zastihla i mobilizace.  Musel tedy odejít k babičce na Moravu.

Po návratu na Moravu sice neučil, ale dostával plat jako dočasný učitel. Na jeho žádost u ministerstva školství byl ustanoven učitelem na obecné škole v Parníku u České Třebové a to 14. března 1939. Potom ale učil i v Dolní Dobrouči a pak i jako odborný učitel v Dolní Čermné. Po válce učil ve Třebové na Parníku trvale až od roku 1950, předtím působil ještě v Moravské Chrastové. To zde již bydlela jeho manželka  se synem Radkem, dcera Vlasta se narodila později. V šedesátých letech byl ředitelem základní školy v Nádražní ulici, ale jen do normalizace. Pro nesouhlas s politikou KSČ, podpis rezoluce proti „vstupu spřátelených vojsk“ a řadu dalších prohřešků byl zbaven všech funkcí a doučil do důchodu zbývající 3 roky jako učitel.

Po odchodu do důchodu pak nemohl ani zastupovat chybějící učitele, přestože chyběli a bylo to velmi potřeba. Žádný z tehdejších ředitelů si nechtěl spoluprací s ním pokazit kádrový profil. Teprve od roku 1978 byl opět zván na zástupu do škol.

V roce 1990 spolu s Břetislavem Bláhou založil zdejší první organizaci důchodců (Svaz důchodců ČR) a byl i jejím předsedou, později místopředsedou.

Závěr života prožil v českotřebovském Domově důchodců, kde zemřel 30. listopadu 2006.