Jan Pelikán

Pocházel z chudé českotřebovské rodiny. Hrál ochotnické divadlo, pracoval na železnici jako posunovač, ale při práci utrpěl těžký úraz. Proto musel opustit svou práci i divadlo. Stal se tranzitérem a zapojil se do práce odborů. Už coby ženatý byl postupně překládán do Veselí nad Moravou, Uherského Hradiště, Čenovic u Brna a Blanska. Nakonec se usadil v Brně, kde mu byla svěřena funkce tajemníka Zemské jednoty zřízenců drah.

Díky této funkci se začal zapojovat i do politického dění. O poměrech na železnici a bouřlivých odborářských politických schůzích referoval v denním tisku, zejména v Lidových novinách.

Po vypuknutí 1. světové války byl povolán k horskému dělostřeleckému pluku do Brixenu. Od podzimu 1914 se zapojil do domácího odboje, jako člen řídícího orgánu organizující odbojovou činnost mezi železničáři.

V prosinci 1916 byla rozpuštěna Zemská jednota zřízenců drah a Pelikán prováděl likvidaci jejích poboček. Připravoval při tom půdu pro novou organizaci (vznikla v květnu 1917 pod názvem Podpůrná jednota zřízenců drah) a zbíral poznatky "o řádění rakouských železničních úřadů proti českému národu", které poskytl českým poslancům říšské rady.

V červenci 1918 při ustanovení Národního výboru československého se Pelikán stal náhradníkem za Českou stranu socialistickou. V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. Na starosti měl převzetí moravských a slezských železnic. Politice se věnoval i nadále. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Po neshodách v poslaneckám klubu se v roce 1924 vzdal poslaneckého mandátu. Vydal knihu "Za cílem života".