MUDr. Josef Jiří Ehl

Josef Jiří Ehl se narodil ve Vídni do české obchodnické rodiny jako nejstarší ze tří
sourozenců. S Ústím nad Orlicí však byl spjat od útlého dětství, neboť trávil u příbuzných
každé prázdniny. Ve Vídni měl soukromého učitele v českém jazyce, každý rok pak musel
vykonat v Čechách zkoušky k postupu do další třídy. V 10 letech jej rodiče poslali do Prahy
na Jiráskovo gymnázium, poté v Praze vystudoval lékařskou fakultu. To už však v celá rodina
žila od roku 1918 v Československu. V roce 1930 si otevřel v Ústí nad Orlicí soukromou
ordinaci se specializací na interní choroby. Roku 1931 se oženil s Marií Frýzovou,
v následujícím roce se jim narodil syn Jiří a v roce 1936 dcera Zdena. Mladý lékař se
všestranně zapojil do ústeckého hudebního života. Jako výborný houslista se uplatnil
v Orchestrálním sdružení, vystupoval i koncertně za klavírního doprovodu své manželky,
zpíval v pěveckém sboru Lukes. Blízké přátelství jej pojilo s prvním ředitelem hudební školy
Antonínem Šimečkem, mimo jiné také sbormistrem Lukese. Stal se rovněž druhým houslistou
v smyčcovém kvartetu, které Šimeček založil a byl jeho primáriem. Roku 1940 Ehl navrhl
založení ženského pěveckého okteta a sám se stal jeho sbormistrem, zpíval i v později
založeném mužském oktetu. Spolu s Šimečkem a za války nacisty popraveným Eduardem
Černohorským stál u zrodu populárních Ústeckých hudebních pátků. Jednalo se o pravidelné
komorní i orchestrální koncerty, výjimečně i o provedení oper a melodramů. Když nacisté
zakázali veškeré české kulturní akce, konaly se komorní koncerty i přes velkou míru rizika u
Ehlů doma. Od svého příchodu do Ústí byl dr. Ehl členem Cecilské hudební jednoty, kde se
uplatnil především jako houslista. Jedním z uměleckých vrcholů Jednoty byly akce pořádané
v letech 1952–1953 v rámci dlouhodobých oslav 150 let od jejího založení, v jejichž rámci
byla provedena duchovní a orchestrální díla předních světových skladatelů. Ehl tehdy úzce
spolupracoval s ředitelem kůru A. Šimečkem, jemuž pomáhal při nácviku náročných skladeb.
Jako sbormistr a dirigent se ujal nácviku a provedení děl J. B. Foerstera, jehož byl velkým
ctitelem. Věnoval se i dalším velkým projektům: nastudoval provedení Smetanových oper
Dalibor a Hubička a ve spolupráci s divadelním spolkem Vicena i kompletní trilogii
Hippodamie J. Vrchlického a Z. Fibicha a pohádku Radúz a Mahulena J. Zeyera a J. Suka.
Jeho dalšími velkými zálibami byla turistika a fotografování; jeho snímky dokumentují
mnoho významných událostí v dějinách města. Při všech těchto aktivitách byla pro něho na
prvním místě lékařská praxe. Po zrušení soukromých ordinací pracoval jako lékař pro choroby
vnitřní na OÚNZ. Na jaře roku 1953 byla u něho zjištěna chybná skladba krve a vysoký
krevní tlak, zřejmě jako následek rentgenového záření, které po řadu let podstupoval. Zemřel
po opakovaných záchvatech mozkové mrtvice.