Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Magdaléna <br />Peterková

Magdaléna
Peterková

První žena ve funkci starostky města Česká Třebová. Zvolena do funkce v roce 2018 za Koalici pro Českou Třebovou.

Luděk <br />Lukeš

Luděk
Lukeš

Luděk Lukeš se narodil 18. dubna 1925 v Mokradi (okres Dolný Kubín) na Slovensku. Povolání jeho otce , armádního důstojníka, mělo za následek časté stěhování rodiny. Luděk Lukeš tak navštěvoval obecnou školu v Trutnově a maturoval na gymnáziu v Jičíně. V letech 1945-1949 studoval na konzervatoři v Praze hru na housle a řízení sboru. Po dvouleté vojenské službě byl přidělen do Chotěboře, kde začal budovat hudební školu. Když po devíti letech odcházel, učilo zde již osm učitelů v oddělení houslovém, klavírním a dechovém. Úzce spolupracvoval se Závodním výborem tehdejších Chotěbořských kovodělných závodů, kde působil jako dirigent orchestru. Jako sbormistr smíšeného pěveckého sboru Doubravan a vedoucí člen učitelského kvarteta rozvíjel hudební život Chotěboře. V letech 1960-1965 vyučoval na Pedagogickém institutu v Pardubicích. V roce 1962 dokončil dálkové studium na Vysoké škole pedagogické v Praze obor hudební výchova - nástroje. Za dva roky byl jmenován odborným asistentem. Na Pedagogické fakultě v Hradci Králové působil od roku 1965. Přednášel hudební psychologii, harmonii s kontrapunktem, rozbor skladeb a jiné. V roce 1980 se stal ředitelem Lidové školy umění v Pardubicích a zároveň přednášel na tamnější konzervatoři. Zemřel v Pardubicích 13. listopadu 1988.

Jaroslav <br />Koula

Jaroslav
Koula

Plachtař - první oběť leteckého sportu v Ústí nad Orlicí. Zahynul během plachtařského výcviku na Rané u Loun.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava
Stanislav <br />Lének

Stanislav
Lének

17.4. 1921 -  12.1. 2004

Narodil se v Čelechovicích u Prostějova. Jeho otec byl domácím krejčím, matka se starala o domácnost. Jako absolvent Státní odborné školy tkalcovské v Prostějově vystřídal řadu zaměstnání - dělník v zemědělství, tkadlec, návrhář tkanin a vedoucí ateliéru v Lettnerově továrně v Horním Městě u Rýmařova. Od roku 1947 nastoupil na místo návrháře v ateliéru textilní továrny na Parníku. V pozdější funkci dezinatéra byl posílán na služební cesty za účelem poznání módní linie textilních výrobků - košilovin, pyžamovin, halenkovin, plášťovin a lůžkovin. V té době navštívil západní Německo, Itálii, Rusko, Francii, Rakousko. K původnímu vzdělání přidal dálkové studium na uměleckoprůmyslové škole v Brně, absolvoval řadu seminářů a týdnů kreslení pod patronací Ústavu bytové a oděvní kultury. Byl členem kolektivu, který získal státní vyznamenání za tkaniny pro Světovou výstavu v Bruselu, sám obdržel řadu ocenění za výrobky pro LVT, za podíl na soutěžích o nejlepší výrobek roku.

Veškerý volný čas věnoval malování krajiny. Náměty čerpal nejen z České Třebové a jejího okolí. Pocházely ze všech koutů republiky, kam se dostal za studiem přírody. Při práci používal tužku, pero, štětec i špachtli. S obrazy Stanislava Lénka jsme se mohli setkat na výstavě v ZK Perla 02 v dubnu 1980. Tehdy vystavoval společně s Karlem Tomšem. V roce 1981 odešel do důchodu a vrátil se na Moravu. Na sklonku života žil v Kostelci na Hané, domek v Čelechovicích na Hané předal synovi.

Luděk <br />Lukeš

Luděk
Lukeš

18.4. 1925 -  13. 11. 1988

Luděk Lukeš se narodil 18. dubna 1925 v Mokradi (okres Dolný Kubín) na Slovensku. Povolání jeho otce , armádního důstojníka, mělo za následek časté stěhování rodiny. Luděk Lukeš tak navštěvoval obecnou školu v Trutnově a maturoval na gymnáziu v Jičíně. V letech 1945-1949 studoval na konzervatoři v Praze hru na housle a řízení sboru. Po dvouleté vojenské službě byl přidělen do Chotěboře, kde začal budovat hudební školu. Když po devíti letech odcházel, učilo zde již osm učitelů v oddělení houslovém, klavírním a dechovém. Úzce spolupracvoval se Závodním výborem tehdejších Chotěbořských kovodělných závodů, kde působil jako dirigent orchestru. Jako sbormistr smíšeného pěveckého sboru Doubravan a vedoucí člen učitelského kvarteta rozvíjel hudební život Chotěboře. V letech 1960-1965 vyučoval na Pedagogickém institutu v Pardubicích. V roce 1962 dokončil dálkové studium na Vysoké škole pedagogické v Praze obor hudební výchova - nástroje. Za dva roky byl jmenován odborným asistentem. Na Pedagogické fakultě v Hradci Králové působil od roku 1965. Přednášel hudební psychologii, harmonii s kontrapunktem, rozbor skladeb a jiné. V roce 1980 se stal ředitelem Lidové školy umění v Pardubicích a zároveň přednášel na tamnější konzervatoři. Zemřel v Pardubicích 13. listopadu 1988.

Jaroslav <br />Hašek

Jaroslav
Hašek

30.4. 1883 - 3.1. 1923

Český spisovatel, novinář, humorista, satirik, autor kabaretních her a publicista.


Dětství neměl Jaroslav Hašek vůbec jednoduché. Jeho otec brzy zemřel a s matkou se kvůli chudobě museli velmi často stěhovat. Po nedokončených studiích na gymnáziu, ze kterého byl vyloučel poté, co se zúčastnil protiněmeckých nepokojů v Praze, se vyučil drogistou a nakonec maturoval na obchodní akademii. Stal se zaměstnancem banky Slavia, brzy se ale začal živit výhradně novinařinou a literaturou.

V této době se seznámil s českými anarchisty a začal vést bohémský a tulácký život. Pěšky prošel mimo jiné Slovensko, Halič a Uhry. Povídky z těchto cest mu tehdy otiskovaly Národní listy. V roce 1907 se stal redaktorem anarchistického časopisu Komuna a byl za svoji činnost krátce vězněn.

Aby se mohl oženit, snažil se radikální politiku opustit a získat trvalou práci jako spisovatel. Roku 1908 redigoval Ženský obzor. V roce 1909 měl šedesát čtyři publikovaných povídek a další rok byl jmenován redaktorem časopisu Svět zvířat (zanedlouho však byl propuštěn za publikování článků o imaginárních zvířatech). V roce 1910 se oženil, po roce od něj ale jeho žena odešla.

Od roku 1911 přispíval do Českého slova, dále pak do Pochodně, Humoristických listů, Kopřiv, Karikatur, nějaký čas vedl též Kynologický ústav, což ho později inspirovalo ke knize Můj obchod se psy. Téhož roku založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona, politickou mystifikaci karikující volební poměry, a vystupoval jako její kandidát. V tomto období byl spolu s dalšími spoluautorem řady kabaretních vystoupení, kde byl i hlavním účinkujícím.

 

V době vypuknutí první světové války žil Hašek s kreslířem Josefem Ladou, který později ilustroval Dobrého vojáka Švejka.

V roce 1915 narukoval v Českých Budějovicích do armády. Od roku 1917 do roku 1918 publikoval v časopise Čechoslovan a Československý voják. Napsal tehdy řadu protibolševických článků.
Koncem února 1918 vstoupil do Československé sociálně demokratické strany dělnické. Téhož roku začal spolupracovat s bolševiky a z československých legií přestoupil do Rudé armády. Působil na Sibiři, kde vydával několik časopisů. Jedním z nich byl také první časopis v burjatštině „Jur“ (Úsvit). Pro Burjaty je Hašek dodnes "otcem národa", neboť vytvořil i burjatskou abecedu a založil tak národní písemnictví.
V Rusku se roku 1920 oženil s tiskárenskou dělnicí. Po návratu do Československa nebyl souzen za mnohoženství jen díky tomu, že v Rusku se zrovna neuznávaly různé mezinárodní smlouvy.

Po návratu do Československa se vrátil ke svému bohémskému způsobu života.

 

Mnoho historek z této doby sepsal Haškův přítel Zdeněk Matěj Kuděj. V létě 1921 odjel Hašek s malířem Jaroslavem Panuškou a s manželkou Šurou do Lipnice nad Sázavou. V této době byl vážně nemocný, už nepsal, ale pouze diktoval kapitoly Švejka ve své ložnici. Zemřel na ochrnutí srdce.

 

Dílo:
Jaroslav Hašek psal zpočátku především cestopisné povídky, črty a humoresky, které publikoval časopisecky. Haškovo dílo nelze přesně zmapovat, protože používal mnoho pseudonymů.
Základem próz Jaroslava Haška byly jeho skutečné zážitky. Není však vždy jasné co je pravda a co je pouze básnická nadsázka.

Zajímavostí je, že v létě 1912 Jaroslav Hašek strávil několik týdnů v chotěbořské hospodě, kde se ho nakonec nemohli zbavit a marně čekali na zaplacení. Svůj pobyt v Chotěboři popsal v povídkách Zrádce národa v Chotěboři, Okresní soud v Maliboři, Jak je to s rodištěm Ignáta Herrmanna či Posvícení v Křivici. Najdeme je mimo jiné v publikaci Chotěbořské úsměvy aneb Hašek a Herrmann vyprávějí, jež vyšla v roce 2013 jako XVI. svazek Chotěbořské edice.