Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Josef <br />Koukal

Josef
Koukal

Josef Koukal se vyučil automechanikem v Chocni, pak absolvoval letecké učiliště a nastoupil do pilotní a stíhací školy. V roce 1936 odchází z armády a pracuje jako zalétávací pilot společnosti Beneš-Mráz v Chocni. Oženil se s Františkou Putnarovou, nejprve bydleli v Chocni, pak se přestěhovali do Luže, odkud manželka pocházela. V srpnu 1939 odchází Josef Koukal do Polska, kde je přijat k polskému letectvu. Po porážce Polska a zajetí Rusy se velmi složitou cestou dostává přes Rumunsko, Bejrút a Francii do Velké Británie a stává se jedním z prvních pilotů československé stíhací perutě RAF. Při jednom z leteckých soubojů havaroval a byl těžce popálen na 72% těla. Léčba trvala téměř rok. Pak se znovu vrátil k letectvu. Při další havárii však přežil jen díky zásahu kamarádů. Následně odchází z bojové služby.
Po návratu do vlasti byl v hodnosti majora přeložen do výslužby. Stihl ještě zalétat první poválečný Sokol ve firmě Beneš-Mráz po jejím znárodnění, ale pak mu bylo létání ze zdravotních důvodů zakázáno, byl předčasně penzionován a byla mu vyměřena nízká penze.Teprve v roce 1968 dostal ocenění Zasloužilý pracovník leteckého průmyslu a Zasloužilý vojenský letec Československé socialistické republiky. V roce 1972 navštívil na pozvání Velkou Británii - byly zde totiž objeveny trosky jeho letounu. Po návratu do republiky tlak na jeho osobu ze strany StB opět zesílil. Teprve po roce 1989 byl rehabilitován, in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka letectva, na jeho dům v Luži byla umístěna pamětní deska a v domě zřízena pamětní síň. Také v rodných Jenišovicích mu byl odhalen pomník.

Oldřich <br />Bače

Oldřich
Bače

Oldřich Bače - rolník - byl 31. července 1953 Krajským soudem v Pardubicích a 20. listopadu 1953 Nejvyšším soudem v Praze odsouzen za vyzvědačství k 10 letům odnětí svobody, propadnutí celého jmění a ztrátě čestných práv občanských. 

Rehabilitován byl Krajským soudem v Hradci Králové 30. listopadu 1990. 

Walther <br />Hensel

Walther
Hensel

Walter Hensel, vlastním jménem Julius Janiczek, se věnoval výzkumu a péči o lidové písně. Narozen 8. září 1887 v Moravské Třebové, zemřel 5. září 1956 v Mnichově.

Začínal jako pedagog na pražské obchodní akademii, od roku 1925 stál dva roky v čele hudební školy mládeže v Dortmundu, od roku 1930 učil na večerní škole ve Stuttgartu. Kromě toho režíroval sbory. V letech 1946 až 1950 byl vědeckým poradcem Městské knihovny v Mnichově. Přestože mu bylo vládou umožněno studovat německé a slovanské lidové písně, práce v hitlerovském režimu obnášela řadu omezení. Podle Hensela byly bojovně laděné písně SA a Hitlerjugend pravým opakem toho, jak má hudba působit na duši člověka. O Henselově odvaze svědčí jeho prohlášení, že Píseň Horsta Wessela, známá též jako Die Fahne Hoch (Vlajku vzhůru), pochodová píseň SA a hymna NDSAP, je hudebně bezcenná. V roce 1956 obdržel Sudetoněmeckou kulturní cenu (Sudetendeutscher Kulturpreis). V Göopingenu je po Waltheru Henselovi pojmenována základní škola, v Moravské Třebové existuje Společnost česko-německého porozumění Walthera Hensela, která si klade za cíl uchování a rozvoj kultury německé menšiny v ČR a usmíření a porozumění mezi Němci a Čechy.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava
Josef <br />Kaizl

Josef
Kaizl

10.6. 1854 -  19.8. 1901

Narodil se 10. 6. 1854 ve Volyni. Josef Kaizl byl český národohospodář, profesor UK v Praze, poslanec říšské rady a spoluzakladatel českého realismu.

Rodina se často stěhovala - otec byl kontrolorem berního úřadu. Roku 1861 byl přeložen služebně do Ústí nad Orlicí, poté do Litomyšle (od 1868). Josef studoval v Rumburku, Praze a Litomyšli. Gymnaziální studia zakončil maturitou na malostranském gymnáziu v Praze. Poté vystudoval práva na Univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze (absolvoval r. 1876) a pokračoval studiem ekonomie na Univerzitě Štrasburk. Národohospodář, profesor UK v Praze, poslanec Říšské rady, spoluzakladatel českého realismu. V letech 1880–84 koncipientem Zemského výboru Království českého. V roce 1890 vstoupil do mladočeské strany. V letech 1898-99 rakouským ministrem financí. Publikoval knižně i časopisecky (Athenaeum, České listy), v německých a italských odborných listech. Zemřel 19. 8. 1901 v jihočeských Myslkovicích.

Vladimír <br />Kosil - Gössl

Vladimír
Kosil - Gössl

16.6. 1899 -  16.8. 1977

Narozen 16.6.1899 v Praze, zemřel 16.8.1977 v Litomyšli.
Pedolog. Vlastním jménem Vladimír Gössl. Rektor Vysoké školy zemědělské v Praze, publicista. Mezi jeho příspěvky nalezneme řadu prací z Litomyšlska: Půdy katastru obce Makova u Litomyšle, Příspěvek k typologii východočeských orných půd, Jaké máme půdy na okrese litomyšlském. Je pochován v Litomyšli. Z díla: Půdy katastru obce Makova u Litomyšle, Příspěvek k typologii východočeských orných půd, Jaké máme půdy v okrese litomyšlském ad.

Jan <br />Steklík

Jan
Steklík

5.6. 1938 -  11. 11. 2017

Narodil se 5. 6. 1938 v Ústí nad Orlicí. Jeden z protagonistů českého land-artu a prvních českých tvůrců akcí v přírodním prostředí. Vytvořil specifické pojetí konceptuálního umění v podobě kreseb - her (paradoxy, možnost zapojení diváka). Často se účastnil výstav i ve Východočeském kraji. Samostatně: r. 1960 v Pardubicích - Kabaret (s J. Tomanem), r. 1961 v Pardubicích v Galerii mladých (s K. Neprašem). Kolektivní výstavy: v Městské Galerii v Poličce (1963, 1965), r. 1964 v Pardubicích a na Rychnově 64, r. 1967 v Haškově Lipnici, r. 1968 v Domě umělců v Hradci Králové. Člen Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu, Tovaryšstva malířského a Unie výtvarných umělců. Věnuje se také knižní a časopisecké ilustraci. Jeho dílo je zastoupeno v pražské Národní galerii, v Moravské galerii v Brně, Grafickém kabinetu v Drážďanech, Muzeu humoru v italském Tolentinu aj.

13. 10. 2016 bylo Janu Steklíkovi uděleno čestné občanství města Ústí nad Orlicí.

Jan Steklík zemřel 11. listopadu 2017. Do posledních chvil pilně pracoval.