Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Bohumil <br />Zych

Bohumil
Zych

Bohumil Zych se narodil 29. listopadu 1906 v Kerharticích čp. 55 (v budově "nového nádraží", dnes Ústí nad Orlicí). Jeho rodiče, otec František Zych (pocházel z Jičína, byl vyučeným kuchařem, +1937) a matka Jindřiška (rozená Sedláčková, ze selského gruntu ve Staré Boleslavi, +1939), byli první nájemci "Restaurace na nádraží".
Bohumil byl nejmladší ze čtyř dětí. Bratr František Zych si od 1. 5. 1923 pronajal hotel Slavík.
Bohumil Zych navštěvoval francouzskou kuchařskou školu. V roce 1929 podnikl velkou cestu, o níž pak sestavil přednášku "Bez haléře kolem světa". Navštívil Marseille, Port Said, Suez, Aden, Djiboutti, Ceylon, Kandy, Indii, Barmu, Singapur, Malajsii, Saigon, Borneo, Hongkong, Šanghaj, Japonsko, Novou Guineu.
Po návratu z cesty vstoupil do služeb Václava Maria Havla (1897-1979) a stal se ředitelem známé vyhlídkové restaurace Terasy Barrandov v Praze (do roku 1948).
Bohumil Zych zemřel 28. června 1973 v Praze.

Karel <br />Adámek

Karel
Adámek

Statkář, politik a veřejný činitel. V rodišti byl první starosta okresního zastupitelstva, později člen okresní školské rady. Poslanec zemského sněmu ve volebním obvodu měst Lanškroun, Ústí nad Orlicí a Česká Třebová. Mladočech, volen 1889-1913. V letech 1879-1900 byl poslancem říšské rady. Po roce 1907 její doživotní člen. Je autorem také textu, "O židech", který kritizuje údajné germarnizační snahy židů a způsoby jakým získávají českou půdu. Dnešní optikou lze tento text posuzovat jako antisemitský, nicméně zapadal do jednoho z názorových proudů v období tzv. Hilsneriády, který rozděloval politickou reprezentaci i běžnou společnost v názorech na židovské spoluobčany.
Vědecké ambice naplňoval prací v archeologické komisi při České akademii, 1888 spoluzakladatel Společnosti přátel starožitností. 1895 čestný předseda české Národopisné výstavy v Praze, 1907-1911 předseda Svazu českých okresů v Království českém. Z literární činnosti jsou zajímavé paměti, především na působení v říšské radě. Byl mu udělen titul Čestný občan Přelouče.

Otakar <br />Doležal

Otakar
Doležal

Ke známým českotřebovským občanům náležel zdejší rodák plukovník Otakar Doležal. Světlo světa spatřil dne 14. září 1913 v domě čp. 903 v Bezděkově. Jeho otec, podstrojvůdce státní dráhy Ladislav Doležal, pocházel z dnes již zbořené chalupy čp. 392 naproti brodu přes řeku v Bezděkově. Matka Františka, rozená Ponykálková, přišla do Třebové z Lukavice. Ve třinácti letech osiřela a živila se jako služebná. Jejím posledním zaměstnáním bylo místo kuchařky v domě čp. 74 v Hýblově ulici v rodině obchodníka Otto Rybičky. Jeho manželka, Eugenie Zora Rybičková, se proto stala malému Otakaru Doležalovi kmotrou, stejně jako jeho sestře Eugenii, která po své kmotře dostala i křestní jméno. Po obecné a měšťanské škole v rodném městě zahájil mladý Otakar v roce 1928 studium na obchodní akademii v Hradci Králové. Až do maturity v roce 1932 pobýval v hradeckém, katolickém internátu při biskupském klášteře Borromaeum.

Dne 19. července 1934 nastoupil základní vojenskou službu u pěšího pluku 30 Aloise Jiráska ve Vysokém Mýtě. A právě tehdy se mladý Otakar rozhodl pro trvalou službu v zeleném stejnokroji a stal se vojákem z povolání. Během základní služby absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v záloze a kurs pro důstojníky hospodářské služby v záloze. Po ukončení prezenční služby působil krátce u pěšího pluku 37 v Levoči. Poté nastoupil k dalšímu studiu do školy pro důstojníky hospodářské služby z povolání. Po jejím dokončení v roce 1937 byl jmenován důstojníkem hospodářské služby v hodnosti poručíka u pěšího pluku 32 „Gardského“ se sídlem střídavě v Košicích, Prešově, Popradu a Muráni.

Po rozpuštění armády v roce 1938 se navrátil zpět do Čech, aby nastoupil místo úředníka u Městského úřadu v Plzni. Odtud přešel v roce 1940 na vlastní žádost na Městský úřad v České Třebové, kde začal pracovat jako městský účetní elév. Dne 31. prosince 1940 dovršil předepsanou tříletou čekatelskou dobu v úřednické kategorii a proto byl 1. ledna 1941 ustanoven definitivním obecním úředníkem - městským účetním adjunktem. Dne 10. listopadu 1941 nastoupil z rozhodnutí obecní správní komise do správního oddělení městského úřadu, kde setrval až do květnových dnů roku 1945. Dne 5. května 1945 se Otakar Doležal stal členem právě utvořeného strážního oddílu, odkud byl v červenci téhož roku převelen do Žamberka. Následovala další služební místa - Rychnov n. K., Chrudim, Votice, Český Krumlov, Opava, Turnov a Mladá Boleslav. Dne 30. listopadu 1958 byl Otakar Doležal propuštěn z armády do zálohy. Hlavním důvodem měla být skutečnost, že po dobu svých královéhradeckých studií byl vychováván „v lidoveckém duchu“.

Otakar Doležal byl nucen proti své vůli svléknout vojenský stejnokroj, který podle svých slov považoval za „součást občanské cti“ a v roce 1958 nastoupil do částečného výsluhového důchodu ve výši 892,- Kčs měsíčně. Od 1. ledna 1964 pobíral pouze příspěvek za službu v částce 380,- Kčs měsíčně. Vojenská služba byla pro Otakara Doležala vším a proto v roce 1958 hned po svém propuštění do zálohy byl na vlastní žádost přijat jako občanský pracovník u Okruhového skladu výstroje v Jaroměři a tak se mohl i nadále pohybovat ve vojenském prostředí. Později pracoval na výstrojním oddělení dělostřelecké divize v Mladé Boleslavi, Novém Městě nad Metují a u VÚ 7370 ve Vysokém Mýtě, kam jako administrativní pracovník z České Třebové denně dojížděl. Posledním pracovním místem před odchodem do důchodu byla kasárna Hůrka v Pardubicích.

Otakar Doležal zůstal po celý život svobodným. V České Třebové žil v Klejchově domě čp. 1100 ve Dvořákově ulici a své poslední bydliště nalezl po výstavbě sídliště Křib v prvním patře domu čp. 1814. V ulicích města jsme pana Doležala vídali vždy s vlídným úsměvem ve tváři a to i přes skutečnost, že vynucený odchod z armády značně změnil jeho život. Nejprve došlo k finančnímu poškození, ale nejvíce jej rmoutila skutečnost, že armáda, jíž zasvětil svá nejlepší léta, se k němu zachovala vpravdě macešsky. Po roce 1989 zažádal plk. Otakar Doležal o rehabilitaci. Té se mu dostalo dne 29. dubna 1992, kdy mu Federální ministerstvo obrany vystavilo rehabilitační list, podepsaný tehdejším ministrem Lubošem Dobrovským.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava
František <br />Maloch

František
Maloch

24.4. 1862 -  13.1. 1940

Narodil se v Horní Sloupnici u Litomyšle v rodině veterináře. Vystudoval vyšší reálku a pak učitelský ústav v Kutné Hoře. Začal učit na obecné škole v České Třebové (1887 - 1893), dalším jeho působištěm byla Třemešná u Plzně a Plzeň, kde učil na měšťanských a pokračovacích školách. V březnu 1918 odešel na Slovensko, kde působil jako středoškolský profesor na učitelských ústavech v Levicích a později ve Štubnianských Teplicích u Martina.

Přestože se botanice věnoval již za svého působení v České Třebové, systematickému sbírání rostlin se věnoval až od roku 1896. Za svůj život nashromáždil přes 25 000 rostlin, které jsou uloženy v mnoha pečlivě zhotovených herbářích. Malochovy herbáře vlastní Univerzita J.E. Purkyně v Brně, přírodovědecká fakulta UK v Praze, Národní muzeum v Praze, Západočeské muzeum v Plzni a Východočeské muzeum v Pardubicích. Jeden z Malochových herbářů o 108 položkách má ve svých sbírkách i Městské muzeum v České Třebové. František Maloch pořídil i řadu fotografií zajímavých lokalit, které jsou dnes většinou chráněnými územími. Aktivně se také podílel na úseku ochrany přírody.

Když byl v roce 1925 penzionován, vrátil se ze Slovenska do Plzně. V terénu ale již nikdy nepracoval. Zemřel v Plzni ve věku nedožitých 78 let.

V polesí Háj nad řekou Berounkou byla dne 23. září 1951 odhalena pamětní deska věnovaná význačnému botanikovi Františku Malochovi. V roce 1967 bylo celé okolí (2,19 ha) vyhlášeno chráněným nalezištěm a pojmenováno Malochova skalka. V roce 2003 byla v Plzni otevřena naučná stezka Po stopách Františka Malocha. Trasa je dlouhá asi 9 km, má celkem 11 informačních tabulí a prochází i přes chráněné území Malochova skalka.

František <br />Slezák

František
Slezák

19.4. 1890 - 9.7. 1968

František Slezák se narodil 19. dubna 1890 v části obce Sebranice zvané Třemošná. V Ústí nad Orlicí se oženil a bydlel od roku 1912. Většinu svého života prožil ve vlastním domě a ateliéru na Třídě čsl. legií, dnes Čs. armády, čp. 783. 

Ve městě byl dlouholetým členem muzejní komise, zapojil se do činnosti zábavného odboru Tělocvičné jednoty Sokol, byl spolupracovníkem vydání Památníku ústeckého divadelnictví 1936-1936. 

Jako fotograf zachytil ústecké divadelnictví a divadlo, domy, Hernychovy, Janderovy a Jiříčkovy stavby, hrady, mlýny, hostince, hřbitov, kostel, nádraží, náměstí, obchody a živnosti, osvobození města v roce 1945, povodně, plovárnu, regulaci řek, sady, sochy a obrazy, stavby mostů, školy, jednotlivé události, interiéry továren, průmyslové výrobky i výstavy. 

Miloval pohledové partie na město a jeho okolí, reprodukoval staré obrazy. 

František Slezák zemřel v ústecké nemocnici 9. července 1968.

Vlastimil <br />Macháček

Vlastimil
Macháček

25.4. 1908 -  25.4. 1942

Byl synem inspektora Císařsko-královské železné dráhy v České Třebové. Když otce v roce 1911 přeložili na pražské ředitelství, celá rodina se přestěhovala do Prahy. Vlastimil se vyučil u firmy Kolben-Daněk. Jako vyučený také krátce v této továrně pracoval. Zaměstnání přerušil odchod na povinnou vojenskou službu. V jejím průběhu se rozhodl pro novou životní dráhu – vojáka z povolání. V roce 1927 nastoupil do školy leteckého dorostu v Prostějově, kterou ukončil v roce 1929 hodností desátník – letec. Po studiu byl převelen do Prahy k 1. leteckému pluku T.G. Masaryka jako stíhací pilot. Zde absolvoval v roce 1931 kurs nočního létání na jehož konci je jmenován polním pilotem a povýšen do hodnosti četaře-pilota.

Po obsazení republiky německou armádou se dlouho nerozmýšlel a odešel do zahraničí bojovat proti okupantům. Do Anglie se dostal oklikou přes Polsko, Turecko, Sýrii a Egypt. Brzy po svém příchodu je přijat do řad RAF. Zapojil se do operačních letů 1. noční stíhací perutě. Absolvoval tři lety nad Kanál a okupovanou Francii. Čtvrtý let již nedokončil. Jeho letoun Hurricane č. BE – 573 se ztratil z obrazovek radiolokátorů a již nikdy se nenašel. Rotmistr Vlastimil Macháček byl prohlášen za nezvěstného, pravděpodobně mrtvého. Je vzpomenut na panelu č. 88 v památníku letců v Runnymede (Anglie). Za bojovou činnost byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a Polským válečným křížem.