Osobnosti
Regionů 2.0

Hudební publicista, fotograf a hudebník Tomáš Polívka (*1970) se narodil v Havlíčkově Brodě. Po studiu gymnázia v Chotěboři (1984-88) absolvoval Přírodovědeckou fakultu University Karlovy v Praze (1989-1994); následovalo postgraduální studium filozofie přírodních věd na katedře Filosofie a dějin přírodních věd téže fakulty UK, mj. u prof. Stanislava Komárka a prof. Zdeňka Neubauera.Už na gymnáziu zasílal drobné kulturní zpravodajství z regionů do týdeníku Mladý Svět, zakládal studentské kapely a pořádal klubové i festivalové koncerty. Na vysokoškolská studia si přivydělával jako hudebník a publicista. Po dokončení vysoké školy zůstal na volné noze kromě let 2003-2004, kdy byl šéfredaktorem časopisu Rock & Pop. Průběžně externě pracuje pro nejrůznější média, ať již celostátní deníky, společenské a hudební časopisy či rozhlas. Jejich seznam se průběžně mění, nejdůležitější byly, resp. stále jsou dlouhodobé spolupráce s kulturními rubrikami deníků Hospodářské noviny, Pražský deník, Lidové noviny, Právo či Deník N, s týdeníky MF Plus či Instinkt, kulturním magazínem UNI, hudebními časopisy Rock & Pop, Rolling Stone, Harmonie či Rock History, webem stanice Český rozhlas Jazz. Své články často doprovází fotografiemi jak portrétními, tak reportážními. Kvůli odlišení od autorů podobných jmen používá podpis Tomáš S. Polívka nebo novinářskou značku tsp.Jako kytarista se podílel na CD Domácí kapely (s ex-členy skupin Plastic People Of The Universe či Půlnoc) Jedné noci snil (1996, rozšířená 2CD reedice s přidaným koncertním albem 2012). Na vlastním albu Stíny do ticha (1999) se představil jako písničkář ovlivněný world music a sólista, který zvládl celý proces nahrávání jako autor hudby, textů a aranžmá, producent, zpěvák a multiinstrumentalista (kytary, baskytara, saz, orientální i latinské perkuse, klávesy). V roce 2010 spoluzakládal bluesrockové trio The Critics; jméno kapela dostala podle toho, že se v ní sešli hrající hudební kritici a rozhlasoví moderátoři s chutí „jít s kůží na trh“ i před muzikanty, o kterých často referují. V roce 2019 obnovil projekt Stíny do ticha, tentokrát nikoliv jen jako studiový a převážně sólový, ale coby koncertní kapelu sestavenou z hudebníků z oblasti jazzu a world music.

Často individuálně cestuje do vzdálených míst (např. Myanmar-Barma, Čína, Libanon, Omán, Jemen, Libye, Írán, Mongolsko, Sibiř, Tanzanie, Malawi, Botswana, Madagaskar, Patagonie, Antarktida) a z tohoto koníčku si udělal druhou profesi. Ať už jako autor cestopisných materiálů, nebo příležitostný průvodce pro cestovní kanceláře.V roce 2017 ve dnech 12.5. - 23.6. uspořádal v Městském muzeu v Chotěboři (po výstavách v Praze či na Blatenském fotofestivalu) svou celkově šestou výstavu: Potkávání, portrétní fotografie z Nové Guiney, Etiopie, Namibie, Ugandy, Sýrie, Indie či Pákistánu.Vystoupil jako host ve zpravodajských pořadech České televize a Českého rozhlasu. Příležitostně fotografuje pro ČTK.

Narodil se 12. 5. 1910 ve Žlebech. Primář interního oddělení ústecké nemocnice. 26. 1. 1951 zatčen a vyšetřován v souvislosti s nelegálním odchodem rodiny továrníka B. Jandery do Německé spolkové republiky. Uznán vinným a odsouzen k 3,5 letům odnětí svobody, peněžitému trestu, konfiskaci jmění a ztrátě čestných práv občanských. Trest si odsloužil ve vojenské nemocnici na Pankráci. Z výkonu trestu se vrátil 23. 12. 1953 díky žádosti o zkrácení a nastoupil zpět do ústecké nemocnice. Dne 16. 8. 1990 byl Krajským soudem v Hradci Králové rehabilitován.

  František Ženíšek byl významný český malíř.
  Již v útlém mládí se projevovalo jeho umělecké nadání. Mezi jeho první životní úspěchy patří například fakt, že byl součástí tzv. "Generace Národního divadla".
  Tvořil v akademicky uhlazené formě ovlivněné neorenesancí. Byl výborný kreslíř a malíř historických i alegorických výjevů, byl též perfektní figuralista.
  S Mikolášem Alešem spolupracoval na výzdobě foyer Národního divadla a on sám byl autorem první opony, která shořela v roce 1881 při velkém požáru ND. Dále mu také bylo svěřeno hlediště, kde vytvořil alegorii osmi múz představující například tanec, lyriku, hudbu apod.
  Byl také vyhledávaným portrétistou, kterého si vzal pod svá křídla Josef Šebestián Daubek, což byl majitel velkostatku v Brněnci. Spolu s Ženíškem patřili do okruhu Daubkových hostů další přední umělci. Například již zmíněný Mikoláš Aleš, Václav Brožík, Vojtěch Hynais, Max Švabiský a další. Daubek se s Ženíškem poprvé setkali ve Francii, kde mu poprvé stál modelem. Ženíšek mu namaloval spoustu portrétů, dokonce s ním jel i na svatební cestu, kde maloval portrét novomanželů.