Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jiří <br />Keprt

Jiří
Keprt

Narodil se 2. října 1932 v České Třebové v rodině průvodčího vlaků ČSD. Je to mladší bratr Dobromila, známého kapelníka, učitele hudby a hudebního skladatele (*1920, +2014). Měl ještě starší sestru Věru Vincíbrovou (*1923, +2008). Stejně jako bratr se i Jiří Keprt také věnoval od mládí hudbě. Známé je jeho působení na českotřebovském reálném gymnáziu na začátku padesátých let, kdy spolu se svými spolužáky (připomeňme např. dvojčata Langovy nebo o rok mladšího Josefa Petráka) založil a vlastně i vedl velmi kvalitní kapelu, pro kterou dokázal aranžovat mnoho zajímavých písní.  Pamětníci připomínají jeho působení (a vedení hudby) v operetě Mamzele Nitouche, kterou hrál na Vánoce v roce 1960 v Národním domě DS Hýbl (25. a 26. prosince). V této inscenaci si zahrál svou životní dvojroli (Floridor/Celesten) tehdy populární Karel Tomeš.
Po maturitě na českotřebovském gymnáziu absolvoval Jiří Keprt v roce 1955 Pedagogickou fakultu v Brně a od téhož roku pracoval jako učitel matematiky a fyziky na zdejší osmileté střední škole a a o rok později na průmyslové škole pro pracující v České Třebové. Současně dálkově vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, kde si jeho talentu povšiml Prof. RNDr. Bedřich Havelka, DrSc., vedoucí katedry optiky a teoretické fyziky. V roce 1963 Jiří Keprt nastoupil jako odborný asistent a vědecký pracovník do tehdy nově zakládané Laboratoře optiky Univerzity Palackého a Fyzikálního ústavu Akademie věd. Tam působil celý svůj odborný život, také ještě jako osmdesátník.
Odborný růst Jiřího Keprta na přírodovědecké fakultě dokládají jeho postupy a vědecké hodnosti. V roce 1967 získal titul RNDr., o rok později obhájil kandidátskou práci (CSc.) a doktorskou disertační práci (DrSc.) pak v roce 1992.  Bohatá je také jeho publikační činnost a praktická užitečnost jeho působení v oboru holografie a stavbě unikátních optických přístrojů. Získal možnost dlouhodobé stáže v USA u prof. Leiha, Michigan (1978). Byl členem řešitelských týmů a koordinátorem řady vědeckých projektů. O jeho působení na Olomoucké Univerzitě Palackého můžeme najít množství záznamů a jeho odborný život je popisován se superlativy. Dlouhá léta přednášel v oborech optika a optoelektronika, vychoval řadu doktorandů a odborných pracovníků především v oboru holografie. V roce 2012 byl Jiří Keprt oceněn  rektorem olomoucké univerzity za zásluhy o rozvoj uznávané olomoucké optické školy udělením zlaté medaile Univerzity Palackého u příležitosti jeho osmdesátých narozenin.

Marie <br />Sedláčková

Marie
Sedláčková

Marie Sedláčková z Horní Sloupnice zvaná Manka se narodila 13. března 1923 v Horní Sloupnici u Litomyšle jako první ze tří dětí manželů Sedláčkových. Otec byl Čech, matka pocházela z německé pohraniční obce Knapovec. Jako studentka litomyšlského a pražského gymnázia v roce 1942 maturovala na litomyšlském gymnáziu. Chtěla se stát lékařkou. V důsledku války se však brány univerzit zavírají. V době okupace existovalo na Litomyšlsku rozsáhlé odbojové hnutí. Po 15. březnu 1939 se do odbojové práce zapojovaly také další skupiny obyvatelstva mezi nimi i studující. V Litomyšli to byli především studenti reálného gymnázia a učitelského stavu. Patřila mezi ně i Manka. V květnu 1940 nabývají postupně akce mládeže na organizovanosti. Jednotlivé skupinky studentů se spojily v ilegální organizaci. Členové organizace se snažili současně získat spojení i s dělníky a vesnickou mládeží. V roce 1942 byl zatčen vedoucí této organizace, spolu s některými dalšími spolupracovníky a přišel 27. květen 1942 - atentát na Reinharda Heydricha. Po vyhlášení stanného práva začalo zatýkání jednotlivců i celých skupin a jejich hromadné popravy. 18, června 1942 byl na pardubickém Zámečku popraven chlapec Marie Sedláčkové. Zatýkání dalších členů studentské organizace pokračuje i v roce 1943. V této době se součástí Mančiny ilegální práce stávají cesty do pohraničí, zajišťování falešných dokladů a další činnosti. 14. 12. 1942 byla přijata do veterinárního ústavu v Ivanovicích na Hané, kde hodlala získat kmeny nakažlivých chorob. 17.4.1943 rozvazuje pracovní poměr, stěhuje se a s získaným materiálem dále pokračuje ve své činnosti. Píše se rok 1944. Kultivované bakterie jsou Mankou využívány k šíření nakažlivých nemocí mezi osobami německé národnosti a mezi domácími zvířaty na německých usedlostech. Dále bylo pomocí kyseliny pikrinové u osob české národnosti nakomandovaných na nucené práce docilováno vyvolání umělé žloutenky, aby jejich odjezd mohl být zmařen. Spolupráce s Ivanovicemi trvala až do února 1945, kdy bylo nutné po zásazích gestapa veškerou práci přerušit. Další z jejích činností již od roku 1942 bylo dodávání prádla ušitého z materiálů získaných v německých skladištích do internačního tábora ve Svatobořicích. Na podzim 1944 se Manka zapojuje do ilegální organizace R3 jako spojka známá na Moravě též pod jménem Pavla. Po smrti vedoucího R3 se řada členů postupně zapojovala do partizánských oddílů. Manka dále vystupovala jako kurýr R3, ale ve skutečnosti pracovala samostatně. Od února 1945 již zná gestapo její totožnost a snaží se jí všemožně dopadnout. Z té doby lze v blízkosti jména Marie Sedláčkové zaznamenat četná jména partizánských oddílů a odbojových skupin. Manka se pro gestapo stává klíčovou osobou pro odhalení moravského odboje. Na scénu vystupuje Jan Dvořák jeden z konfidentů gestapa. Manka mate stopu gestapa změnou zevnějšku a jména. 10. března 1945 je domluvena schůzka Manky s Janem Dvořákem na mostě u vesnice Luleč. Přichází tam se dvěma partyzány a netuší, že ji tam čeká zrada v podobě členů gestapa skrytých v záloze. Dochází ke střetu mezi partyzány a gestapem, který skončil zajetím Manky a jednoho z partyzánů. Po výsleších a mučení byla z Kounicových kolejí odvezena 7. dubna 1945 na transport KL 3 o celkovém počtu 207 osob, z nichž většina byli pomocníci a spolupracovníci partyzánů z Moravy Tito lidé měli být bez soudu popraveni. Transport dorazil 9. dubna do Mauthausenu. 10. dubna 1945 jsou vězni popraveni v plynové komoře. Tím by snad život této smělé dívky byl u konce. Přímý svědek smrti žen z transportu v plynové komoře však chybí a ve zprávě nalezené po válce nedaleko letiště ve Vysokém Mýtě bylo uvedeno, že se Manka dostala do Göteborgu ve Švédsku a leží tam v nemocnici. Tato zpráva byla po válce zástupcem ČSR po jeho návratu ze Švédska vyvrácena.

Jaroslava <br />Janáčková

Jaroslava
Janáčková

Literární historička a editorka.
Narodila se v Havlíčkově Borové do rolnické rodiny manželů Musilových.
Absolvovala reálné gymnázium v Chotěboři. Následovalo studium na pražské pedagogické fakultě, obor čeština a ruština, poté rok na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Diplomovou práci psala na téma "Umělecké mistrovství v románě Terézy Novákové Drašar". V letech 1953-1959 byla asistentkou, poté odbornou asistentkou na Vysoké školy pedagogické. Od roku 1959 do 1985 pracovala na katedře české a slovenské literatury Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a opět pak od roku 1990. V tomto roce jí byla udělena docentura a v roce 1991 profesura. Jaroslava Janáčková se zabývá především dějinami české literatury 19. století. V její první knize "Český román sklonku 19. století" je ústředním tématem vztah člověka a světa, promítnutý jednak do aktivity tvůrčího subjektu, jednak do procesu proměn románové postavy.
V dalších dílech se pak zabývá například díly Jakuba Arbese, Aloise Jiráska, Josefa Holečka, Karla Klostermanna a dalších. Osobnost a literární dílo Boženy Němcové náleží mezi témata, jež Jaroslava Janáčková dlouhodobě sleduje. Byla členkou edičního kolektivu, který připravil k vydání korespondenci Boženy Němcové.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava
Alois <br />Stenzl

Alois
Stenzl

18. 11. 1882 -  21. 12. 1942

Byl to československý politik a poslanec německého původu. Byl majitelem moravskotřebovského mlýna a byl také předsedou zemského svazu společenství mlynářů na Moravě v Moravské Třebové.

 

Spoluzakládal Živnostenskou stranu a v roce 1920 se stal jejím předsedou. Ve stejném role získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Do sněmovny nastoupil za německé živnostníky Mandát obhájil v roce 1925 i v roce 1929. V polovině 30. let přijal kritičtější pohled na Československo.

 

V květnu 1934 Konrad Henlein živnostenské straně nabídl sloučení s jeho Sudetoněmeckou stranou, což sice Stenzl odmítl, ale o měsíc později jeho strana oznámila spolupráci s SdP. Do parlamentních voleb v roce 1935 šli němečtí živnostníci ještě samostatně. Ale v březnu 1938 se Alois Stenzl a jeho strana spojili se Sudetoněmeckou stranou.

Bohumil <br />Zych

Bohumil
Zych

29. 11. 1906 -  28.6. 1973

Bohumil Zych se narodil 29. listopadu 1906 v Kerharticích čp. 55 (v budově "nového nádraží", dnes Ústí nad Orlicí). Jeho rodiče, otec František Zych (pocházel z Jičína, byl vyučeným kuchařem, +1937) a matka Jindřiška (rozená Sedláčková, ze selského gruntu ve Staré Boleslavi, +1939), byli první nájemci "Restaurace na nádraží".
Bohumil byl nejmladší ze čtyř dětí. Bratr František Zych si od 1. 5. 1923 pronajal hotel Slavík.
Bohumil Zych navštěvoval francouzskou kuchařskou školu. V roce 1929 podnikl velkou cestu, o níž pak sestavil přednášku "Bez haléře kolem světa". Navštívil Marseille, Port Said, Suez, Aden, Djiboutti, Ceylon, Kandy, Indii, Barmu, Singapur, Malajsii, Saigon, Borneo, Hongkong, Šanghaj, Japonsko, Novou Guineu.
Po návratu z cesty vstoupil do služeb Václava Maria Havla (1897-1979) a stal se ředitelem známé vyhlídkové restaurace Terasy Barrandov v Praze (do roku 1948).
Bohumil Zych zemřel 28. června 1973 v Praze.

Jaromír <br />Lahulek

Jaromír
Lahulek

26. 11. 1892 - 5. 12. 1959

Narodil se 26. 11. 1892 v Pardubicích. Vystudoval obchodní akademii v Chrudimi (1912). Do Ústí nad Orlicí přišel v prosinci 1914 jako úředník spořitelny a záložny. Bydlel ve služebním bytě v Lochmanově ulici čp. 158. Organizátor kulturního, společenského a sportovního života města - člen ochotnického divadelního souboru Vicena (vytvořil na 47 rolí, režíroval, psal scénickou hudbu), člen nově založeného Sportovního klubu (později předseda), trenér házené a atletiky. Přišel s myšlenkou na postavení nové divadelní budovy. Při slavnostním otevření (září 1936) dirigoval zahajovací představení Smetanova "Tajemství". Veškerý volný čas věnoval dirigování, organizování hudebního života a skladatelské činnosti. Dirigoval dechové hudby, sbormistr pěveckého spolku Lukes (1920-35), byl dirigentem Orchestrálního sdružení, Cecilské hudební jednoty, patřil k zakl. Hudební školy Jaroslava Kociana (1939), kde externě učil hře na hoboj a fagot (až do r. 1951). Napsal na sta tanečních a drobných skladeb. Ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí uloženo více než 80 rukopisů. Z díla: Památce Husově, Boží bojovníci, Fantazie na chorál Kdož jste boží bojovníci, Pochod tkalců. Zemřel 5. 12. 1959 v Ústí nad Orlicí a je pochován na místním hřbitově společně se svojí ženou Hedvou, která zemřela v roce 2001. Dne 26. 11. 1992 se stal čestným občanem města in memoriam.