Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Bohumil <br />Heran

Bohumil
Heran

Narodil se 6. 2. 1907 v Ústí nad Orlicí. Hudební talent zdědil po matce, učil se hře na klavír, později na housle u A. Dlouhého a A. Sychry. V devíti letech se začal učit na violoncello u J. Mazánka. Po smrti svého dalšího učitele H. Wihana odešel studovat pražskou konzervatoř (žák J. Buriana), absolvoval v r. 1925. Po absolvování mistrovské školy obdržel stipendium francouzské vlády ke studiu ve Francii. Dva roky pobýval v Paříži u známého virtuóza a pedagoga G. Hekkinga. První angažmá získal ve švýcarském Winterthuru a krátce působil také jako koncertní mistr a sólista Puppova orchestru v Karlových Varech. V letech 1930-50 koncertní mistr symfonického orchestru Čs. rozhlasu. Po 2. svět. válce podnikl několik uměleckých zájezdů do zahraničí (Polsko, Maďarsko, Čínská lid. rep.). Od r. 1953 profesor pražské konzervatoře a od r. 1962 brněnské JAMU. Člen Českého komorního kvarteta, čestný koncertní mistr Čs. rozhlasu (1953). Vyznamenán Za vynikající práci (1955). Umělec ovládající bohatý repertoár sólový i komorní od Bacha po nejnovější tvorbu. Z díla: Základní etudy pro violoncello (1961-65), Muzikantův skicář, Hanuš Wihan; rekonstrukce děl starých českých mistrů, např. Mysliveček, Kraft, Stamicové. Zemřel 4. 5. 1968 v Praze, kde je také pochován. U příležitosti 20. výročí úmrtí (2. 5. 1988) byla odhalena replika jeho busty na ústeckém sídlišti "Na Štěpnici".

Otakar <br />Weiss

Otakar
Weiss

Narodil se 13. 8. 1894. Předseda lyžařského oddílu TJ Sokol, člen Ústředního vedení odboje domácího. Při získávání dalších členů prozrazen. Dne 12. 5. 1944 spolu s J. Proškem zatčen a odsouzen k trestu smrti. Jméno na pamětní desce obětem 2. světové války na Památníku odboje.

Radim <br />Vizváry

Radim
Vizváry

Narodil se v roce 1979, své dětství prožil do 9 let ve Skuhrově u České Třebové, poté (v roce 1989) se s matkou a sestrou přestěhovali do Poličky. Radim Vizváry patří mezi jedny z nejvýraznějších a mezinárodně uznávaných osobností současného mimického divadla v Evropě. Je absolventem Hudební a taneční fakulty AMU v Praze, kde získal titul Ph.D.
Vizváry je spoluzakladatel mezinárodně úspěšného divadelního souboru TANTEHORSE. Je uměleckým šéfem domácího souboru MIME PRAGUE nebo kmenovým režisérem souboru TICHÁ OPERA, který propojuje operu s pantomimou. Do Vizváryho umělecké činnosti, vedle interpretační, patří i autorství, dramaturgie, režie a choreografie v oboru mimického divadla. Několik let působil jako herec v angažmá divadla MINOR nebo hostoval v souboru SPITFIRE COMPANY. Dodnes spolupracuje s mnoha významnými divadly, výtvarníky, hudebníky, filmaři a básníky.  Je také ředitelem mezinárodního festivalu MIME FEST a uměleckým šéfem mezinárodního festivalu pouličního divadla v Táboře KOMEDIANTI V ULICÍCH.
Jeho umělecký záběr obsahuje i specializaci vlastní metodiky techniky tělesného mimu. Rozvíjí ji do současné podoby a obohacuje o nově objevené principy. Projevuje zájem o problematiku moderního mimu. Činí tak jak ve sféře tvůrčí, tak v pedagogice a teorii. Nezabývá se přitom jen domácí problematikou (situací na domácí scéně), ale přináší své vědecké a umělecké aktivity i do zahraničí. Působí jako recenzent (Taneční aktuality, Taneční zóna) nebo publikuje články v odborných časopisech.
Na katedře pantomimy Hudební a taneční fakulty AMU v Praze už několik let působí jako interní pedagog hlavního odbornému předmětu Pantomima a tělesný mimus. V českém centru Nového cirkusu CIRQUEON vyučuje předmět Fyzické divadlo a mimus. Nejdříve však své pedagogické zkušenosti získával v berlínské škole Die Etage (2009–2013), kde vyučoval komplexní výuku pantomimy nebo vyučoval jevištní pohyb na Vyšší odborné škole herecké v Praze (2006-2011). Převážně v zahraničí, ale i doma vede master classes nebo workshopy na prestižních školách a festivalech.
Vizváry má na svém kontě více než třicet autorských a spoluautorských představení. Dále přes dvacet choreografických nebo pohybových spoluprací. Jako herec ztvárnil role již v šesti filmech (Klauni, Jsem brána, atd.).
V roce 2014 byl nominován na cenu Divadelních novin za námět, choreografii a účinkování v inscenaci UTER QUE. Od roku 2014 je zapsán v registru významných osobností Oxford Encyclopedia. Vizváry je držitelem polské ceny Perla (2011) za herecký výkon v inscenaci LORCA a mnoha dalších ocenění v EU nebo USA.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava
Milan <br />Langer

Milan
Langer

10.2. 1944 -  20. 11. 2017

Milan Langer, výtvarník a básník, se narodil v Ústí nad Orlicí, žil v Hradci Králové.
Za svého působení v Ústí nad Orlicí byl jednou z vůdčích osobností alternativního uskupení zvaného P.A.J.Z.L. (Zkratka slov Pivo a jiné základní lihoviny, později vykládaná jako Praví a jediní zastánci lidu).
Milan Langer byl také člen hudební skupiny Meat House Chicago I.R.A., autor textů a výtvarné podoby obalů všech jejích alb. V roce 2011 mu vyšla kniha Red Crab Migration - devatenáct textů. "Langerova poezie je prodloužením malby. Typografické členění textu plní funkci rytmickou a grafickou, rozrušuje instituci řeči. Typografický prostor je plný proměnlivých mezer, kryptogramů a usazenin. Slovní spojení se skládají v celkový obrazec, prázdný prostor kolem znaků získává svou důležitost. Básně jsou objektem v objektu, či spíše četnými možnými objekty, prostory, osobami a odkazy." (PhDr. Michal Tošner). 

Milan Langer zemřel 20. listopadu 2017.

Jaroslav <br />Hosnedl

Jaroslav
Hosnedl

4.2. 1925 - 2. 10. 1983

Dětství prožil ve Velkém Boru u Horažďovic, gymnázium vystudoval ve Strakonicích a filozofickou fakultu na UK v Praze. Po studiích začal učit na pedagogické škole v Pardubicích, do České Třebové přišel za zaměstnáním v roce 1953. Znali jsme jej nejen jako gymnazijního pedagoga (aprobace čeština, filozofie) a profesora SPŠŽ (střední průmyslová škola železniční).

Jeho velkým koníčkem byla poezie a divadlo. V místním divadelním souboru Hýbl působil ve funkci režiséra a dramaturga, byl také divadelním lektorem, recenzentem, kritikem a kronikářem. K divadlu přivedl řadu mladých českotřebovských talentů.

Kromě divadla, kterému věnoval ze svého volného času největší podíl, hrál ještě výborně šachy, byl řezbářem, malířem, fotografem, vášnivým houbařem a turistickým průvodcem. V posledních letech svého života psal básně a různé studie ( např. o historii českotřebovského znaku ). Bohužel, jeho archiv je nenávratně ztracen. Na počátku 60. let svou básnickou sbírkou zvítězil v soutěži, kterou vyhlásil odbor kultury ONV v Ústí nad Orlicí.

Nezanedbatelná byla i jeho práce vedoucího rozhlasového kroužku, který zajišťoval vysílání ze studia rozhlasu po drátě v České Třebové a redaktora časopisu Hlas Osvětové besedy, který vycházel v České Třebové v letech 1955 až 1958.

V době normalizace byl označen za představitele pravicového oportunismu a jeho osud byl zpečetěn. Krátce ještě učil na školách v České Třebové, na Střední zemědělské škole a na SPŽC na Gymnáziu v Lanškrouně. Na konci prázdnin roku 1971 dostal propouštěcí dekret. Žádný podnik ho nesměl zaměstnat na pracovišti, kde by byl ve styku s lidmi. Nakonec nastoupil jako expedient v n. p. Strojtex v České Třebové. Později zde pracoval i jako knihovník a archivář.

Jan <br />Hanuš

Jan
Hanuš

2.2. 1915 -     ?   

Jan Hanuš se narodil 2. února 1915 v Klukách u Kutné Hory. V roce 1944 se oženil s dívkou německé národnosti a koupili si dům v Králikách. Pod psychickým nátlakem byl v roce 1955 přinucen ke spolupráci s StB. 18. prosince 1958 byl Krajským soudem v Hradci Králové odsouzen z důvodu ohrožení státního tajemství k 2 letům odnětí svobody. Trest nastoupil ve Valdicích a na "Tmavém dole" u Žacléře jako pomocný pracovník v dole. Po propuštění z vězení pracoval Jan Hanuš jako řidič nákladního automobilu, od roku 1962 jako řidič autobusu. 

Jan Hanuš byl rehabilitován Krajským soudem v Hradci Králové 2. listopadu 1990.