Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Boreš  <br />II. z Rýzmburka

Boreš
II. z Rýzmburka

Byl to český šlechtic českého krále Václava I., nejvyšší maršálek Českého království, nejvyšší komorník, vojevůdce.

Pocházel z rodu Hrabišiců ze severozápadních Čech. Jeho otec byl Bohuslav. Založil hrad Riesenburg (dnes Osek), podle kterého se pojmenoval. Měl dva syny: Slávka IV. z Rýzmburka a Bohuslava II. z Rýzmburka. Po smrti Václava I. nastoupil na trůn jeho syn Přemysl Otakar II. Byl Boreš zatčen a uvězněn. Brzy byl propuštěn, ale do funkce komorníka se již nevrátil.


V letech 1294-1255 se zúčastnil křížové výpravy do Prus. V roce 1260 velel zálohám v bitvě u Kressenbrunnu, kde Češi porazili uherské vojsko. V bitvě získal vzácnou relikvii, prst Jana Křtitele. Kolem roku 1257 založil v povodí Třebůvky a Moravské Sázavy Moravskou Třebovou. Mezi Borešovy majetky patřil Osek, Krásno, Slavkov, Moravská Třebová, Horní Němčí. Roce 1275/1276 se spolu s Vítkovci a Závišem z Falkenštejna neúspěšně vzbouřili proti králi Přemyslu Otakarovi II., byl zajat a roku 1277 popraven. Další Borešova jména byla například Boreš II. Hrabišic anebo Boreš z Oseka.

Radim  <br />Nováček

Radim
Nováček

Radim Nováček se narodil 21. 3. 1905 v Ústí nad Orlicí jako jediný syn vedoucího úředníka Okresního úřadu Karla Nováčka. Matka zemřela, kdy mu bylo 14 let. Po maturitě na gymnáziu ve Vysokém Mýtě studoval přírodopis a chemii na přírodovědecké fakultě UK v Praze (doktorem přírodních věd byl promován 30. 10. 1928). Od roku 1929 působil jako asistent v Mineralogickém ústavu prof. Dr. Františka Slavíka. Před druhou světovou válkou (v letech 1929 až 1939) pracoval v Mineralogickém ústavu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Po úspěšném absolvování vysokoškolských studií a vykonání státních zkoušek a rigoróza se v roce 1936 habilitoval pro obor mineralogie. Spolu se svým kolegou mineralogem z Národního muzea Karlem Tučkem napsal knihu "Naše nerosty, jejich sběr a určování". Po uzavření českých vysokých škol po 17. listopadu 1939 se Radim Nováček stal pracovníkem Národního muzea v Praze. Působil zde od listopadu 1939 do začátku října 1941. Radim Nováček zavedl (a zdokonalil) na tehdejší dobu moderní mikrochemické metody analýzy nerostů a minerálů. Zabýval se kvantitativní mikrochemickou analýzou zvláště druhotných uranových nerostů. Metodu chemické analýzy dokázal aplikovat i v případech, kdy měl k dispozici jen miligram zkoumaného vzorku. Stejně dobře zvládal sledování morfologie a optických vlastností krystalů. Stanovil například chemický vzorec vzácného minerálu johannitu a vzorec uranopilitu. Po Radimu Nováčkovi byly po jeho smrti pojmenovány i dva minerály - nováčekit a metanováčekit.

Po obsazení Československa v roce 1939 se Radim Nováček zapojil do ilegální práce v rámci domácího odboje. Koncem dubna 1941 zahájila ilegální odbojová skupina "Julek" provoz dvou radiostanic fungujících v éteru pod krycím označením "Har" a "Magda". Dešifrováním pokynů od řídící centrály GRU a šifrováním připravených zpravodajských depeší určených pro GRU byl Josefem Jedličkou pověřen právě Radim Nováček. Radim Nováček vykonával obdobné šifrovací a dešifrovací práce i pro depeše, které "procházely" zpravodajskou skupinou docenta Vladimíra Krajiny. Tyto depeše ale byly určeny československým zpravodajcům, vedeným Františkem Moravcem, kteří pracovali v Anglii ve prospěch exilové vlády Dr. Edvarda Beneše.

Radim Nováček byl zatčen gestapem 10. října 1941. V průběhu akce zatýkací komando gestapa jeho byt zcela zdemolovalo. Mnoho jeho rukopisů tak bylo zničeno, některé byly zcizeny a následně "přemístěny" do Německa. Byl vězněn na Pankráci a podroben výslechům v Petschkově paláci. Ještě před svým zatčením získal Nováček pro zpravodajskou činnost i kolegu mineraloga z Národního muzea Karla Tučka. Při brutálních výsleších jej však nevyzradil. Stejně tak nevyzradil další odbojáře ze své skupiny: mineralogy Františka Slavíka - krycí jméno "Pták" (náhradník Radima Nováčka) a ani Ludmilu Slavíkovou. Ti pak pokračovali v Nováčkově práci, hlavně v šifrování zpráv. Z vězení posílal Radim Nováček svým příbuzným a spolupracovníkům motáky se zprávami. Ty psal slámou ze slamníku na listy toaletního papíru. Místo inkoustu používal rozpuštěné tabletky proti zácpě nebo i vlastní krev. Motáky byly vynášeny z prostor věznice vložené do tunýlků pro tkanici v pase prádla, které bylo předáváno k vyprání jeho rodinným příslušníkům.

Z Pankráce byl Nováček 15. listopadu 1941 převezen do Terezína. Stanným soudem v Praze byl pak následně za dva měsíce odsouzen za velezradu k trestu smrti. Začátkem února 1942 byl spolu s dalšími 645 Čechy deportován do koncentračního tábora Mauthausen. V pátek dne 13. února 1942 byl Radim Nováček v odpoledních hodinách popraven. Úřední zpráva, která byla zaslána jeho otci, konstatovala úmrtí na zápal plic.

Posmrtně (15. prosince 1945) byl Radim Nováček prezidentem republiky vyznamenán Československým válečným křížem 1939. Dne 3. listopadu 1946 ústecká veřejnost uctila památku svého významného rodáka odhalením pamětní desky na jeho rodném domě v Ústí nad Orlicí v Lázeňské ulici čp. 562. U příležitosti 25. výročí úmrtí byl Radim Nováček oceněn vědeckou Medailí Emanuela Bořického. Stalo se tak na veřejné části zasedání vědecké rady přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity v Praze dne 23. února 1967.
Radim Nováček byl posmrtně jmenován profesorem.

Terezie <br />Svatová

Terezie
Svatová

Narodila se 31. 3. 1858 v Žamberku. Ve dvou letech dána na výchovu do Ústí nad Orlicí. Sestra chirurga E. Alberta. Spisovatelskou činnost zahájila již ve 22 letech. První práce uveřejněny v časopisech Květy, Lumír, Národní listy. Podporována redaktory - Jan Neruda, Servác Heller a Josef Sládek. Svými fejetony přispívala také do časopisů Lada, Světozor, Osvěta, Ženský svět, Ženské listy. Autorka žánrových povídek a obrázků. Z díla: Selské črty, Črty ze společnosti. Cenné vzpomínky na Jaroslava Vrchlického. Zemřela 19. 2. 1940 ve Vysokém Mýtě.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava
Rochus <br />Schüch

Rochus
Schüch

15.8. 1788 - 4.3. 1844

Byl to mineralog, profesor matematiky a přírodních věd na gymnáziu v Opavě, poté učitel arcivévodkyně Marie Leopoldiny Habsbursko-Lotrinské a kurátor Císařského přírodovědného muzea.

V roce 1817 odcestoval s expedicí do Brazílie a stal se Leopoldiným dvorním knihovníkem v Riu de Janeiru. V císařském paláci vytvořil přírodovědnou sbírku, která se později stala základem Brazilského národního muzea. Později učil i Leopoldina syna Pedra II.

V botanickém oddělení Přírodovědného muzea ve Vídni se nachází jeho rozsáhlá sbírka brazilských rostlin. Po něm a princi Eugenovi je pojmenována rostlina z rodu myrtovitých - Eugenia schuechiana. Zemřel v Brazílii.

Antonín <br />Petrof

Antonín
Petrof

15.8. 1839 - 7.9. 1915

Zakladatel světoznámé firmy na výrobu klavírů se vyučil truhlářem v dílně svého otce. Praxi získal u svého strýce Jana Heitzmanna, vídeňského výrobce pian. Toto učednické období trvalo 4 roky a Antonín Petrof si prošel všechny obory klavírnictví. Poté pracoval jako tovaryš ve firmách Ehrbar a Schweighofer. Po návratu domů v roce 1864 zahájil v otcově dílně výrobu klavírů. V roce 1969 se oženil s dcerou hradeckého koželuha Marií Götzovou, měli spolu 3 syny a 3 dcery. Továrnu přesunul v roce 1874 na Nový Hradec Králové a výrobu dále rozšiřoval a modernizoval. Podnik vyráběl i harmonia a od roku 1883 také klavírní mechaniky. Popularita firmy rostla natolik, že v roce 1894 zahájila vývoz do zahraničí.

Eugenie <br />Heidlerová

Eugenie
Heidlerová

11.8. 1898 -  11.3. 1960

Její otec Otto Rybička byl majitelem koloniálního obchodu, kořalny a v letech 1. světové války starostou města České Třebové. Měla ještě dva mladší sourozence. Dětství prožila v rodném domě čp. 74 v Hýblově ulici a v Rybičkově vile Zora čp. 957 na Trávníku.

Od dvanácti let pobývala v dívčím pensionátu v Olomouci a ve Sloupnici, jak tehdy bývalo zvykem u dívek z „ lepších“ rodin. V té době ji učaroval klasický balet. V pozdějších letech absolvovala baletní školu Mistra Remislavského a stala se jednou z jeho nejlepších žaček.

Když jí bylo 21 let, provdala se za dr. Ferdinanda Heidlera, tehdejšího ministra obchodu mladé Československé republiky. Svatební obřad se konal v kostele sv. Jakuba. Za svědky jim byli Ludvík Hausmann a Miroslav Vyskočil, obchodníci a strýcové nevěsty. Postupem času spolu měli tři děti. Klasickému baletu se paní Heidlerová věnovala i po svatbě. Vystupovala nejen na pražských divadelních prknech, ale i na plesech a dobročinných akcích. Vystupovala v roce 1927 ve Stavovském divadle v baletu Poesie večera a na přelomu 1926 ž 1927 v baletu Salambo (Škola klasického baletního umění R. Remislavského).

Když v roce 1928 dr. Heidler zemřel, za další dva roky se E. Heidlerová provdala za vídeňského žida Arnošta Kaufmanna, obchodníka a provozního ředitele hotelu Esplanade v Praze. Ale ani toto manželství netrvalo dlouho. Za 2. světové války její manžel zahynul v koncentračním táboře.

Paní E. Heidlerová si vždy přála, aby na sklonku života se mohla vrátit do rodné České Třebové. Nikdy k tomu ale nedošlo.