Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Josef <br />Chmelík

Josef
Chmelík

Absolvoval českotřebovské gymnázium (1972), poté Karlovu univerzitu, v rámci vysokoškolského studia zvolil disciplínu analytické chemie a vždy se s profesní hrdostí hlásil k nestorům oboru, profesorům Josefu Koštířovi a Jaroslavu Janákovi. Pracoval v čelní instituci v Ústavu analytické chemie AV ČR v Brně. Přes svůj relativně mladý věk odvedl významné tvůrčí dílo: navázal na výzkum frakcionace chemických látek tokem v silovém poli Josefa Janči v 80.letech a rozvinul směr separaci biopolymerů. Jeho jméno se často objevuje v aplikované sféře (technologie potravin, pivovarnictví a sladařství, všeobecné zemědělství, rostliná a živočišná výroba apod.). Podílel se na vysokoškolské výchově chemiků coby člen nejrůznějších grémií nebo oponent absolvenských prací. Pracoval v posuzovatelských komisích Grantové agentury ČR nebo AV ČR. V čele Ústavu analytické chemie stál od roku 2001. Když k 31. březnu 2005 končil své čtyřleté funkční období ve funkci ředitele Ústavu analytické chemie, Akadamická rada AV ČR mu vyslovila poděkování za vykonanou práci, během níž kladl důraz na mezinárodní standardy v uplatnění výsledků pracoviště.

Matěj <br />Vydra

Matěj
Vydra

Matěj Vydra je český fotbalový útočník a reprezentant. S fotbalem začínal v mužstvu FC Chotěboř následovalo působení v mládežnických výběrech Vysočiny. Mimo naší republiku působil na klubové úrovni v Itálii, Belgii a Anglii. V březnu 2013 získal ocenění „nejlepší hráč druhé anglické ligy“ („Championship Player of the Year“). Za rok 2013 zvítězil v české anketě Fotbalista roku v kategorii Talent roku. Teď působí v anglickém klubu Burnley FC.

František <br />Bečka

František
Bečka

František Bečka sice bydlí v Ústí nad Orlicí, ale je také Třebovákem. Narodil se v učitelské rodině v Chorinově ulici a na své dětství v České Třebové dodnes vzpomíná. Do České Třebové se taky každodenně vrací do své umělecké kovárny na Lhotce. Ve svém živlu byl František v údržbářské dílně v ústecké Perle u výhně. Nikdy se netajil tím, že právě umělecké kovařině by se chtěl v budoucnu věnovat. V roce 1985 si zakoupil chaloupku či spíše ruinu na Lhotce, nedaleko zastávky Na Špici. Zchátralé hospodářské stavení pozvolna přetvářel k obrazu svému. Vysnil si totiž, že kromě obytné části zde vybuduje kovářský a sochařský ateliér, vše pochopitelně v gotickém stylu. Pískovcové dveřní a okenní oblouky vyrábí z betonu. Z chléva vznikla pozvolna kovárna, stodola se proměnila v sochařský ateliér. Z okolních kováren, závodů i sběrných surovin posháněl František Bečka staré vyřazené stroje, stoleté nefunkční dědoušky. Návštěvníci mohou obdivovat vrnící soustruhy, vrtačky i brusky, v provozu jsou signovačky, ohýbačky i torzírovací stroj. Každý zprovozněný muzejní kousek má samozřejmě i patřičně naleštěný štítek výrobce…

“Dost bylo Perly”, řekl si František a v roce 1991 si vyšlápl na “volnou dráhu”. Získat živnostenský list nebylo pro šikovného řemeslníka velkým problémem. Složitější již bylo prosadit se v umělecké kovařině mezi odborníky. Díla uměleckého kováře Františka Bečky reprezentují Českou republiku i za hranicemi. Repliky zbraní, sochy i jiné kovářskotepecké skvosty zdobí muzea v Levoči a Košicích. Národní muzeum v Praze si u ústeckého umělce, gotického fandy, objednalo několik replik středověkých mečů. Štíty, brnění, historické zbraně, to jsou nejčastější zakázky nejrůznějších skupin historického šermu z celé republiky. Pro zámecká okna v Žamberku vykoval mříže, pro kostel v Knapovci restauroval Krista ve zlatě a vykoval lampy. Kostel sv. Gotharda v Černovíře opatřil novou okenní mříží, špičku kostela ozdobil novým pozlaceným křížem, nový kříž vyrobil i pro kostel v Libchavách. Velice pracné bylo i zábradlí na schodech před sopotnickým kostelem sv. Zikmunda, zde koval i bránu. Unikátního tepaného Ježíše Krista můžeme shlédnout na Křížové cestě k Andrlově chlumu nad Ústím nad Orlicí.

Ústecký region je jeho pracemi přímo posetý…Hřbitovní brána v Jamném nad Orlicí, koval zábradlí pro náměstí v Jablonném nad Orlicí, hřbitov v Semaníně má dvě nové brány z kladiva Františka Bečky, na sloupech podloubí ústeckého náměstí jsou uchyceny kované koše na růže a na plácku před Hernychovou vilou tryská po velkou část roku voděnka z “Lipové fontány”. I středověká kovárna na Lhotce, Františkův umělecký ateliér, má okna zabezpečena kovanými mřížemi, opatrnosti zkrátka nikdy nezbývá… Potřebuje-li si od kovářského náčiní odpočinout, stačí vyjít na zahradu se sochařským nádobíčkem a přetvářet pískovcové kvádry v sochy i kašnové chrliče vody.

František Bečka má za sebou mnohé společné i samostatné výstavy v Žamberku, litomyšlské galerii, na zámku Skalka vystavoval o velikonocích 1997. Špatné vzpomínky má na výstavu v České Třebové, kde mu nějaký nenechavec odcizil “Ďáblův spár”. Velký úspěch sklidil při výstavě Tradičních uměleckých řemesel Orlicka a Pardubicka, pořádané Městským muzeem v Lanškrouně v únoru a březnu 1999. V Lanškrouně vystavoval František Bečka kromě jiného i mohutný lustr, jeho tovaryš Martin zapaloval při vernisáži svíce ve fraku a cylindru, což budilo u návštěvníků zaslouženou pozornost. Tato výstava byla následně převezena do polského Klodska a až do 22. května si ji mohli návštěvníci vychutnat v Muzeu Země Klodské. Františkův lustr si bohužel prohlédnout nemohli, díky špatnému uchycení spadl hned při instalaci výstavy na zem a byl řádně pošramocen. Naštěstí pod ním nikdo nestál.

Každý “Ústecký salón” je obohacen nějakými kovanými plastikami, svůj vánoční betlém vystavoval na výstavách Oftisu. Betlémů tam bylo opravdu mnoho, z nejrůznějších materiálů, kovaný však jen od Františka Bečky. Velký zájem byl též o výstavu v českotřebovské čajovně. Vernisáž byla v 4. prosince 1999. František Bečka sem přizval další kamarády. Obrazy s ním vystavovali Boža Jirgle a Standa Horský. Františka Bečku však zná řada lidí i jako kontrabasistu a zpěváka výrazného basu country westernové skupiny Ponny Expres.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava
František <br />Bačkovský

František
Bačkovský

2. 11. 1854 -  29. 11. 1908

František Bačkovský byl významným českým nakladatelem, knihkupcem a spisovatelem. Používal pseudonymy Vlastimil Benátský, J. Procházka, František Černý. 

Po obecné škole v Krucemburku studoval gymnázium v Chrudimi a Německém Brodě. Poté vystudoval filozofii na Karlově Univerzitě v Praze. V letech 1878-1891 byl suplujícím středoškolským profesorem na gymnáziu v Německém (dnes Havlíčkově Brodě). Pak se rozhodl učitelskou dráhu opustit. V Praze si roku 1899 otevřel knihkupectví s antikvariátem v Žitné ulici. Rozvíjel i nakladatelskou praxi - vydával naučnou literaturu, českou beletrii, knihy pro mládež. Jako podnikatel však příliš úspěšný nebyl.
Byl také spisovatelem, autorem různých prací mluvnických a literárně-historických, které se týkaly zejména doby národního obrození. Aktivně se účastnil diskusí o českém pravopise. Byl zakladatelem a redaktorem literárních časopisů Studentské listy, Literární obzor, České listy, Literární věstník a Novočeský archiv.

Kvůli zdravotním problémům, kdy v důsledku přepracování onemocněl a téměř oslepl, ale také díky obavám z finančního úpadku ukončil 29. listopadu 1908 dobrovolně svůj život skokem do Vltavy. Jeho tělo bylo nalezeno až v únoru 1909 u Kralup. Pohřben je v Chvatěrubech, poblíž místa nálezu.

Emil <br />Musil-Daňkovský

Emil
Musil-Daňkovský

7. 11. 1857 - 8.2. 1941

Školu navštěvoval v rodné vsi a ve Svitavách, kde se učil německy. V roce 1871 odešel na evangelický vzdělávací ústav do Staré Čavy u Velkého Hlohova a v roce 1873 již učil na evangelické škole v Mikulůvce u Vsetína na Moravě. Byl to člověk, který se stále vzdělával. V roce 1877 odmaturoval a získal tak vysvědčení učitelské dospělosti. Učil na několika místech, až v roce 1882 byl ustanoven učitelem a správcem školy v Mokrém.
Byl zakladatelem Čtenářsko-hospodářské besedy, působil v ní jako jednatel a předseda. Angažoval se také v učitelské jednotě Budeč Opočenská v Dobrušce, kde přijal funkci předsedy. Byl redaktorem časopisu Lovecká besídka (od srpna 1894 do července 1902 vyšlo 8 ročníků). Byla to sbírka poučného a zábavného čtení pro přátele myslivosti a přírody. Časopis přinášel básně, romány, novely, fejetony, úvahy, povídky a články s loveckou a přírodopisnou tematikou. Publikoval zde např. Alois Jirásek nebo F. S. Kodym. Redakce časopisu byla v mokerské škole. Dále přispíval do českých časopisů, především pedagogickými články pro mládež. Publikoval také do časopisů Lovecký obzor, Lesnický týdeník, Z lesů. Samostatně vydal přes 20 spisů.
Překládal z němčiny a francouzštiny (např. Karla Maye). Psal články z oboru pěstitelství, chovatelství, věnoval se vlastivědě. Byl redaktorem Myslivecké besídky.
Emil Musil používal často pseudonymů: E. ze Lví Hory, Sylvanus, E. Lubinský, Cyril Sekáček, J. Zástěra, J. Kutnohorský, Konstantin Tichý, E. M-D.
Zatím zjištěný seznam jeho prací je na stránkách kroniky obce Mokré v oddíle Dílo Emila Musila-Daňkovského, který se postupně doplňuje.

Josef <br />Nevyjel

Josef
Nevyjel

26. 11. 1912 - 7.5. 1992

Josef Nevyjel se narodil 26. listopadu 1912 v Sedleci. Jeho rodiče měli hospodářství (asi 16 ha). Obecnou školu vychodil v Sedleci, měšťanskou ve Vysokém Mýtě. V letech 1927-1929 navštěvoval Lukařskou školu ve Vysokém Mýtě, v letech 1933-1936 studoval na Zemské vyšší hospodářské škole v Chrudimi. Vojnu odsloužil ve Vyškově, kde se seznámil s Marií Vyškovskou, s kterou se v roce 1939 oženil. Převzal hospodářství po rodičích, v roce 1952 se přihlásil do založeného jednotného zemědělského družstva, avšak ONV ve Vysokém Mýtě jeho členství v JZD neschválilo a došlo k vydědění pozemků, které Nevyjel nepřijal a písemně toto JZD oznámil. 27. března 1953 jel na vlastní pozemek, komunisté na to čekali a tam ho také zatkli. Z pole byl odvezen na národní výbor, kde byl do noci vyslýchán a potom odvezen do vyšetřovací vazby do Vysokého Mýta. Tam byl souzen lidovým soudem. Byl odsouzen na 8 let odnětí svobody, ke ztrátě občanských práv na 15 let, propadnutí celého majetku, k zákazu soukromého hospodaření navždy a zákazu pobytu v kraji. Manželka se prostřednictvím advokáta odvolala ke Krajskému soudu v Pardubicích a trest byl snížen na 6 let. Celý trest si odpykal v jáchymovských a příbramských dolech. Manželka, dcera a babička zůstaly v Sedleci zcela bez prostředků. Babička měla 90 Kč důchodu a na dceru předseda národního výboru odmítl dát přídavky. Dcera se nedostala na žádnou školu, dostala jen jednu možnost - vyučit se soustružnicí. Po odpykání poloviny trestu žádala manželka o podmíněné propuštění, které bylo krajským prokurátorem v Karlových Varech zamítnuto. Josef Nevyjel se domů vrátil po odpykání trestu 27. března 1959 a hned druhý den musel odjet. Jel do Vyškova k rodičům manželky. Z každého zaměstnání byl bezdůvodně propuštěn, všude měl potíže pro své komunistické přesvědčení. Pracoval do vysokého stáří, protože měl nejnižší sazbu důchodu. Jeho dcera vzpomíná: "Otec žil, vlastně nežil, 6 let výkonu trestu a potom až do své smrti byl vyvrhelem tehdejší společnosti. Byl šťastný, že se dožil toho, v co pevně věřil i v těch nejtěžších chvílích života. Věřil, že musí přijít den, kdy nastane toužebně očekávaná svoboda. Listopadové revoluce se sice dožil, ale následující rok v květnu měl mozkovou mrtvici, takže další dění již vnímal částečně, již neměl sílu se ze všech událostí radovat."
Josef Nevyjel byl rehabilitován Okresním soudem Ústí nad Orlicí 23. ledna 1991.
Josef Nevyjel zemřel 7. května 1992.