Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jan <br />Hanuš

Jan
Hanuš

Jan Hanuš se narodil 2. února 1915 v Klukách u Kutné Hory. V roce 1944 se oženil s dívkou německé národnosti a koupili si dům v Králikách. Pod psychickým nátlakem byl v roce 1955 přinucen ke spolupráci s StB. 18. prosince 1958 byl Krajským soudem v Hradci Králové odsouzen z důvodu ohrožení státního tajemství k 2 letům odnětí svobody. Trest nastoupil ve Valdicích a na "Tmavém dole" u Žacléře jako pomocný pracovník v dole. Po propuštění z vězení pracoval Jan Hanuš jako řidič nákladního automobilu, od roku 1962 jako řidič autobusu. 

Jan Hanuš byl rehabilitován Krajským soudem v Hradci Králové 2. listopadu 1990.

Josef <br />Švenk

Josef
Švenk

Narodil se v dnešní Brožíkově ulici čp. 741 v České Třebové. Jeho otec Antonín Švenk byl natěračem na dráze. Josef se po základní škole vyučil lakýrníkem u firmy František Jankovský v České Třebové. Během učení také absolvoval Živnostenskou pokračovací školu. Když jeho rodiče předčasně zemřeli, musel od svých čtrnácti let manuálně pracovat. Postupně byl zaměstnán u firmy Jankovský, v továrně na karoserie J. Sodomka ve Vysokém Mýtě, u fy Josef Štarman, chladící přístroje v České Třebové a na Správě dílen ČSD.

Od mládí miloval hudbu. Ovládal několik nástrojů, s místními kapelami hrál při různých slavnostních příležitostech, na pohřbech a plesích. Na tehdejším pošťáckém plese se také seznámil se svoji pozdější manželkou, slečnou Libuší Kapounovou. Snad na její popud také vystudoval pražskou konzervatoř (AMU) u prof. Emanuela Kouckého. Po studiích na mnoho let zakotvil v Bratislavě.

V roce 1953 vyhrál konkurz do orchestru Slovenského národního divadla. Na doporučení  prof. Kouckého, ale nakonec nastoupil jako hráč skupiny lesních rohů ve Slovenské filharmonii, aby zde zůstal ve funkci vedoucího skupiny až do roku 1979. Působil také jako sólista ve Slovenském rozhlase a vyučoval na konzervatoři. Za svoji uměleckou činnost získal řadu ocenění a to nejen od vedení Slovenské filharmonie, ale i od Svazu slovenských skladatelů.

Velmi si také vážil čestného uznání, které obdržel od českotřebovské Osvětové besedy za sólové vystoupení s Orchestrálním sdružením Smetana 16. ledna 1964 v našem městě. V České Třebové naposledy účinkoval 27. května 1976 a do kroniky pořadatelům tehdy napsal slova, o kterých jistě netušil, že v ní jsou jeho slova poslední. Svědčí o tom, že i až do své smrti zůstal Třebovákem. „Jsem hrdý na to, že jsem se narodil v tak malém městě, ale s tak velkou kulturní tradicí a čilým muzikanstským životem, s takovým a tak výborně vedeným orchestrem, jako je Orchestrální sdružení Smetana. Těším se, že v dohledné době opět přijdu mezi Vás a budu zase jedním z Vás. V upomínku na koncert, na který nikdy v životě nezapomenu…“

Josef  Švenk měl po odchodu z Bratislavy slíbené místo na LŠU v České Třebové. Na jeho přítomnost se těšili i v Orchestrálním sdružení Smetana. Bohužel, vše dopadlo jinak. Zemřel náhle (na plicní embolii) na zájezdu na Jaltě. Poslední rozloučení se zesnulým se uskutečnilo 25. září 1980 v obřadní síni českotřebovského krematoria. Na poslední cestu mu zahráli jak jeho žáci, tak kolegové z filharmonie a českotřebovská dechovka. Po obřadu byl uložen do rodinné hrobky.

Jan  Ludevít<br />Lukes

Jan Ludevít
Lukes

Narodil se 22. 11. 1824 v Ústí nad Orlicí čp. 313 (dnešní Lukesova ul.). Studoval gymnázium v Brně, poté filozofii. Ve Vídni vystudoval práva (1853) a zpěv (učitelé H. Proch, G. Barth, Bassadoni). Studoval také italštinu a herectví. Rozhodl se pro uměleckou dráhu, byl členem opery v Olomouci. Do Stavovského divadla ho uvedl Fr. Škroup, zde vynikal v titulní úloze Škroupova Dráteníka. Divadelní dráhu po třech letech opustil. V r. 1860 se oženil a začal pracovat jako sládek v pražském pivovaru. V r. 1861 založil společně s K. Bendlem a F. Hellerem zpěvácký spolek "Hlahol" a stal se jeho sbormistrem. Jako tenorista působil na operních scénách v Bruselu, Norimberku, Pešti a Praze. V r. 1867 angažován do Prozatímního divadla. Stal se prvním interpretem Dalibora (16. 5. 1868). Po odchodu na odpočinek v r. 1873 mu Smetana svěřil vyučování zpěvu na operní škole při Prozat. divadle. Po jejím zániku založil vlastní operní školu, ze které vyšla celá nová pěvecká generace (A. Vávra, F.Broulík, J. Reinlová aj.). Jeho jméno nese pěvecký spolek v Ústí nad Orlicí. Na jeho rodný dům byla v říjnu 1949 umístěna pamětní deska. Zemřel 24. 2. 1906 a je pochován na hřbitově v Ústí nad Orlicí.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava
Vladimír <br />Hladík

Vladimír
Hladík

9.9. 1921 -  21.5. 1981

Celý svůj život usiloval o pokrok v textilním a vláknařském průmyslu a podílel se zásadně na rozvoji odborného školství této oblasti. Narodil se v Poličce v rodině učitele. Vystudoval reálné gymnázium, Státní průmyslovou školu chemickotextilní ve Dvoře Králové n. L. a Karlovu univerzitu v Praze (obor chemie,fyzika). Zde také pod vedením laureáta Nobelovy ceny profesora Heyrovského v roce 1948 obhájil doktorát přírodních věd. Své znalosti později ještě doplnil dálkovým studiem na Vysoké škole elektrotechnické v Praze.

Po studiích pracoval v n.p. Perla Česká Třebová, Výzkumném ústavu bavlnářském v Ústí n. Orlicí a od roku 1965 v Ústavu pro zpracování chemických vláken v České Třebové, kde prošel řadou vedoucích funkcí. V letech 1960 až 1965 byl zaměstnán na Vysoké škole chemickotechnologické v Pardubicích jako vedoucí katedry chemické technologie textilu. Po těchto letech zde působil jako externí odborník. Byl autorem řady publikací, vysokoškolských učebnic i encyklopedických pomůcek pro textiláky a chemiky. Aktivně také přispíval do mnoha odborných časopisů. Zemřel v České Třebové, kde je také pochován.

Karel <br />Štancl

Karel
Štancl

26.9. 1919 -  31.1. 2006

Narodil se 26. 9. 1919 v Ústí nad Orlicí. Maturoval v r. 1938 na českotřebovském reálném gymnáziu. V době studií na Karlově univerzitě v Praze se přímo účastnil událostí 17. listopadu 1939 a spolu s dalšími studenty byl tři roky internován v koncentračním táboře Sachsenhausen. Do konce války byl totálně nasazen. Po osvobození dokončil vysokoškolské studium a stal se profesorem češtiny a francouzštiny (Gymnázium v Ústí nad Orlicí, později Střední průmyslová škola pro studující při zaměstnání v Pardubicích). Miloval hudbu - byl houslistou v Orchestrálním sdružení a hrával v tanečním orchestru J. Bílka, Fr. Uhlíře a V. Kopeckého. V koncentračním táboře spoluzaložil legendární studentskou vokální skupinu Sing-Sing-Boys. Stal se jejím dirigentem, aranžérem, textařem a komponistou. Své zážitky z této doby vypsal v knize "Zpívali jsme o život, aneb Jak jsem potkal osud" (1994). Člen Komorního orchestru Jaroslava Kociana. Po listopadu 1989 převzal funkci kronikáře, kterou vykonával až do r. 1998. Zabýval se i restaurováním některých obrazů z depozitáře ústeckého muzea. Do podvědomí veřejnosti se zapsal svou prací na restaurování obrazů z kapliček "Křížové cesty". Zemřel 31. 1. 2006 v Ústí nad Orlicí a je pochován na ústeckém hřbitově.

Jiří <br />Horník

Jiří
Horník

5.9. 1916 -  30.4. 1961

Byl akademickým malířem a profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze.

Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze a později pokračoval na École des Beaux-Arts v Pařízi.

Horník byl především vynikajícím a citlivým portrétistou, ale maloval i poeticky laděné realistické krajiny, ve kterých zachycoval barevnou i světelnou harmonii přírody Chotěbořska a Vysočiny. Jeho vzorem byl malíř Mikoláš Aleš.

Své obrazy tvořil a vystavoval nejen v Čechách, ale i v cizině. První výstavu v Chotěboři měl v roce 1943 a druhá obsahující 128 děl zde byla uspořádána v letech 1961-1962.