Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jiří <br />Boháč

Jiří
Boháč

Elektrotechnik milující umění.
Narodil se v malé obci Klokočov, která se nachází na hřebenu Železných hor nedaleko sečské přehrady. V roce 1935 se rodina přestěhovala do Malče, kde si tatínek pronajal hostinec, který 16 let provozoval. Do školy v Malči začal Jirka chodit v pohnutých zářijových dnech mnichovských událostí. Od roku 1942 ve studiu pokračoval na gymnáziu v Chotěboři. V roce 1948 byl spolu se 14 spolužáky za protistátní činnost zatčen, odsouzen a ze školy vyloučen. Po několika letech školu dálkově dokončil a po maturitě v roce 1955 nastoupil na vysokou školu v Poděbradech.
Vystudoval České vysoké učení technické, Fakultu elektrotechnickou v Praze. V matce měst již definitivně zakotvil, ale do Malče se za rodiči a kamarády vždy rád vracel. Již od mládí se zajímal o umění, historii a numizmatiku. Jiří Boháč Je dlouholetým členem České numizmatické společnosti, České společnosti přátel drobné plastiky, soudním znalcem pro numizmatiku a mnoho let je v poradním sboru numizmatického oddělení Národního muzea v Praze. V současnosti je jedním z nejlepších znalců tvorby sochařů a medailérů Josefa a Zdeňka Šejnostových.
Jeho koníčkem je literatura, hudba, sport a houby. Ve volných chvílích také rád maluje obrazy a píše verše. V roce 2008 mu v Chotěbořské edici vyšla kniha, pod názvem Verše z Podoubraví.

Petr <br />Wagenknecht

Petr
Wagenknecht

Petr Wagenknecht, profesionální fotograf, se narodil 13. 10. 1970 v Ústí nad Orlicí. Zájem o fotografování má již od dětství. V letech 1998-2007 byl fotoreportérem Orlického deníku. V Ústí nad Orlicí vede ateliér zaměřený na dokumentární, portrétní, svatební a reklamní fotografii. V jeho snímcích se mísí vyprávění mikropříběhů, emoce, gesta, výborná kompozice a humor. Jeho fotografie se nacházejí v publikacích Poslední kniha století (2000) a Jeden den v životě České republiky (2007), Orlické cyklo & in-line království : královské tipy na výlety na kolech a kolečkách (2011).

Ocenění: v roce 2007 v prestižní soutěži Czech Press Photo Dnes se jeho fotografie řadí mezi pět nejlepších v jedné z kategorií soutěže Regiostars 2011, vyhlašované Evropskou komisí; třikrát obdržel cenu na Czech Press Photo; v roce 2016 ho web SLR Lounge zařadil mezi 150 nejlepších svatebních fotografů světa; společně s V. Hurychem uspořádal setkání svatebních fotografů FOR-UM, kam se sjelo přes 120 kolegů z Čech a Slovenska.

Erwin  <br />Kukuczka

Erwin
Kukuczka

Narodil se 27. 5. 1944 v Istebném na Těšínsku. Dětství prožil v Jablunkově. Po dokončení osmiletky se přihlásil na Odborné učiliště pracovních záloh v Třinci. V roce 1961 se vyučil hutníkem ocelářem. Po absolvování prezenční vojenské služby nastoupil do zaměstnání v Třineckých železárnách. Po třech letech byl kvůli svému vystoupení na celopodnikové schůzi propuštěn a odešel do Prahy. Zde se dostal do prostředí kultovního divadla Orfeus, kde postupně začal i hrát. Principál Radim Vašinka mu otevřel svět pražské bohémy a seznámil ho s Egonem Bondym. Vlastní tvorbě se aktivněji začal věnovat koncem 60. let. Po srpnu 1968 se aktivně zapojil do odporu proti okupantům, v roce 1969 z Bondyho popudu nastoupil na Husovu československou bohosloveckou fakultu v Praze. Studia musel z důvodu normalizace přerušit. Přesídlil na Moravu, pracoval jako textilní dělník ve svitavské Vigoně. Intenzivně četl, inspirován J. Demlem, Fr. Bílkem a O. Březinou. Po návratu do Prahy tři roky ošetřovatelem v psychiatrické léčebně v Bohnicích. V té době také začal opisovat a ve vlastní samizdatové edici Louč vydávat díla J. Seiferta, J. Skácela, O. Mikuláška, Anny A. Achmatovové, E. Bondyho aj. V roce 1974 se oženil s Lidmilou Řehákovou, farářkou CČSH a oba se přestěhovali na československou faru do Hostinného. Pracoval jako ošetřovatel ve vrchlabské nemocnici. Začal publikovat v oficiálním tisku CČSH, překládal díla polského spisovatele, básníka a dramatika Romana Brandstaettera. Seznamuje se s Václavem Havlem. Na československé faře zprostředkoval první setkání Bondyho s Havlem. S pomocí královéhradeckého biskupa Josefa Pochopa byl v polovině 70. let přijat jako kazatel CČSH pro náboženskou obec Vrchlabí. V důsledku kontaktů na prostředí undergroundu mu v roce 1978 hrozila ztráta státního souhlasu pro výkon duchovenské služby, proto biskupem přeložen do Hlinska v Čechách. O čtyři roky později se manželé Kukuczkovi přestěhovali do Ústí nad Orlicí. Erwin ustanoven kazatelem v Žamberku a Nekoři. Dlouhodobě sledován Státní bezpečností. Přesto pokračoval v samizdatové produkci. Na konci 80. let se mu s pomocí prof. Milana Salajky podařilo dálkově dokončit bohoslovecká studia. V roce 1989 vysvěcen na kněze a sloužil jako farář CČSH v Žamberku a Nekoři. V listopadu 1989 vystoupil s projevem na ústeckoorlickém náměstí a aktivně se začal angažovat v Občanském fóru. Dvě volební období zvolen zastupitelem města. V současné době se angažuje v kulturním a duchovním životě v Ústí nad Orlicí. Pravidelně publikuje své duchovní promluvy v regionálním tisku, organizuje literární pásma Putování za duší. V 90. letech začal tvořit koláže. Od roku 1995 připravil více jak deset výstav. Dodnes stále vydává svá i cizí díla v edici Louč.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava
František <br />Fiala

František
Fiala

11.8. 1820 -  10.7. 1892

Narodil se 11. 8. 1820 v Kostelci nad Orlicí. Po studiích obchodníkem v Ústí nad Orlicí, v roce 1860 zvolen starostou. Politicky se hlásil k rodícímu se proudu mladočechů. První starosta okresního zastupitelstva (1866), od roku 1867 poslanec zemského sněmu. Aktivní při organizování táborů lidu - tehdy mimo zákon stojících opozičních lidových shromáždění. Dne 22. 8. 1868 spolupředkladatel deklarace, kterou byla zahájena tzv. pasívní rezistence poslanců, požadující uznání státoprávní svébytnosti českých zemí. Pro radikální názory donucen postupně opustit veřejné funkce. Na jeho počest byla na počátku 20. století založena nadace, podporující zchudlé ústecké rodáky. Zemřel 10. 7. 1892 v Ústí nad Orlicí a je pochován na zdejším hřbitově.

Antonín  <br />Pechar

Antonín
Pechar

21.8. 1874 - 4.2. 1928

Do rakousko-uherské armády byl odveden v roce 1895 a setrval v ní do 29. října 1918, kdy začal konat činnou službu v československé armádě jako šikovatel. 27. prosince 1918 došlo k jeho přeložení k leteckému sboru v Praze posádka Olomouc, kde sloužil až do 1. srpna 1920, kdy byl přemístěn k čs. leteckému pluku 3 gen. M. R. Štefánika v Nitře. Po celou dobu se pohyboval v hospodářských službách, zejména jako účetní a těžce se vyrovnával se svými zdravotními problémy. Z toho důvodu mu také byla 1. srpna 1925 jako nadporučíku poskytnuta roční dovolená a 1. srpna 1926 došlo k jeho přeložení do výslužby. Usadil se v Ústí nad Orlicí, kde jako vojenský penzista 4. února 1928 zemřel.

Vilém <br />Kyral

Vilém
Kyral

16.8. 1909 -  26.9. 1961

Narodil se na Parníku u České Třebové v rodině malého živnostníka. Právě tento důvod mu v pozdějších letech dělal problémy, dokonce musel předčasně z armády. Hudební základy ve hře na housle získal u otce, venkovského kapelníka, hře na klavír se učil u Valerie Seidlové. Později se ještě vzdělával na hudební škole v Pardubicích (1924-1928) a na pražské konzervatoři (1928-1931), kde navštěvoval varhanní, kompoziční i dirigentské oddělení a také třídu houslí prof. Rud. Reissiga. V roce 1938 ještě vykonal státní zkoušky z dirigování orchestru a sborového zpěvu.

Načerpané zkušenosti předával jako učitel hudební výchovy na reálném gymnáziu v České Třebové, byl i městským kapelníkem, dirigentem Orchestrálního sdružení Smetana a sbormistrem českotřebovského pěveckého spolku Bendl. Po ukončení druhé světové války odešel do Prahy. Byl zde postupně referentem kulturního oddělení ÚRO, kapelníkem pražské posádky a od roku 1953 redaktorem zábavné hudby a dirigentem orchestru Československého rozhlasu. Později odešel do Kraslic, kde odborně instruoval velký dechový orchestr, složený z učňů závodu AMATI. Zanedbatelná není ani jeho činnost skladatelská. Napsal řadu estrádních a tanečních skladeb pro dechový orchestr. Prvního úspěchu dosáhl v roce 1936 polkou, která po deseti letech dostala název Brigádnická. K ní postupem času přibyly další známé skladby. Připomeňme si alespoň pochod Strahov 1948, mazurku Pro Mařenku, Taneční suita, valčík Pohádka jara a také suitu Z rodného kraje, která má tři části: U Třebovských stěn, V březině a Na břehu Orlice.

Dnes nám jméno Viléma Kyrala v České Třebové připomíná jedna z parnických ulic a také pamětní deska na domě, kde prožil velkou část života.