Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jaroslav  <br />Bednář

Jaroslav
Bednář

Jaroslav Bednář vystudoval gymnázium ve Vysokém Mýtě, poté farmacii v Praze. V roce 1914 byl odveden, působil na ruské i italské frontě. Válečné zážitky se promítly výrazně do jeho literární tvorby. Povoláním byl lékárníkem v Praze. Psal do mnoha časopisů, stýkal se s řadou básnických osobností té doby (Hora, Biebl, Wolker, Hořejší atd.). Účastnil se i Pražského povstání, v roce 1974 byl jmenován zasloužilým umělcem. Jeho první sbírkou byla Lidská tvář (1923), z dalších např.  Hvězdná tuláctví, Slunce nad domem (obsahuje i vzpomínky na dětství v regionu). Z prozaických prací: Červená země, Probuzení ohně, Bílý smích.

Bjarnat <br />Krawc

Bjarnat
Krawc

Lužickosrbský hudební skladatel, pedagog, sbormistr a dirigent se narodil v kantorské rodině v městečku Milstrich (Jitro). Studoval na učitelském ústavu v Budyšíně, na konzervatoři v Drážďanech a v roce 1883 začal pracovat jako profesor hudby na drážďanském gymnáziu. Přátelil se s českými hudebními skladateli a ve své tvorbě se nechával podobně jako B. Smetana nebo A. Dvořák inspirovat lidovými písněmi.
Mezi jeho přátele patřil také choceňský lékař MUDr. Josef Lásko a díky němu B. Krawc přijíždí ve 30. a 40. letech minulého století několikrát do Chocně, kde je založena Společnost přátel Lužice a na Krawcovu počest se konají divadelní představení a koncerty. Po nástupu fašismu byla v Německu jeho tvorba zakázána. V roce 1945 přišel při bombardování Drážďan o všechny rukopisy a veškerý majetek. Na konci téhož roku se přestěhoval s manželkou k přátelům do Varnsdorfu.
Jedna z jeho dcer, Hanka Krawcec, byla významnou lužickosrbskou výtvarnicí.

Václav <br />Šrefl

Václav
Šrefl

Narodil se v Kunvaldu v rodině zemědělce. Měl ještě sedm sourozenců. Základní školu absolvoval v Žamberku, pak se vyučil zámečníkem. Teoretické vědomosti získal v pokračovací škole v Králíkách. Po praxi, kterou vykonal v textilní továrně Jan Hernych a syn (Ústí nad Orlicí), v parní cihelně a pile Josefa Holase (Ústí nad Orlicí) a v továrně hospodářských strojů v Litomyšli se věnoval obchodní činnosti. Tu zahájil v podniku strýce Antonína Kalouse v Jablonném nad Orlicí, pokračoval v Kunvaldu (samostatně) a v roce 1912 u filiálky fy Šmok v Hylvátech, kde stroje i opravoval.

Během první světové války pracoval v muniční továrně v Liberci. Koncem války se seznámil s Josefem Jindrou, majitelem továrny na mosazné zboží na Parníku u České Třebové. Dohodli se na spolupráci. Václav Šrefl se staral o finanční a obchodní záležitosti, Josef Jindra vedl výrobu. Postupem let spolu vybudovali dobře prosperující podnik, zaměstnávající až 170 lidí. Po jedenácti letech (1929) se oba společníci rozešli.

Za necelý rok po rozdělení majetku uvedl Václav Šrefl do provozu vlastní podnik v České Třebové. Ten úspěšně vedl až do osudného znárodnění v roce 1948. V té době přišel nejen o továrnu, ale i vilu na Parníku. Tehdy zůstal s rodinou úplně bez prostředků. Jeho manželka pak pracovala několik let v parnické textilce, aby měli alespoň malou penzi. Poslední roky života Václav Šrefl dožil za podpory svých tří dětí v činžovním domě Na farářství, kde také zemřel.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava
Edvín <br />Bayer

Edvín
Bayer

17.2. 1862 -  17.3. 1927

Patřil k významným českým botanikům a muzeologům. Zabýval se fytopaleontologií a lichenologií (nauka o lišejnících). Byl ředitelem botanického oddělení Národního muzea v Praze. Jeho bratrem byl významný lékař MUDr. Karel Bayer.
Po ukončení chotěbořské základní školy absolvoval gymnázium v Praze, kde po maturitě začal studovat práva. Po dvou letech však přestoupil na filozofickou fakultu české univerzity, kde absolvoval studium přírodních věd. Doktorem filozofie se stal po promoci 4. května 1891. Byl spolupracovníkem a žákem univerzitního profesora Dr. Antonína Friče a univerzitního profesora Dr. Ladislava Čelakovského.
Publikoval v odborných časopisech, jako například Vesmír, Věstník Královské české společnosti nauk, Časopis Národního muzea. Od roku 1894 přispíval do Ottova slovníku naučného, pod značkou "EBR". Jako první zavedl u nás metodu studia fosilních kutikul. Zabýval se též výzkumem svrchnokřídové flóry.
Bayerova vědecká práce, patří k prvním pokusům o zachycení lichenologického snažení na našem území. Ve svých pracích shrnul počátky lichenologického výzkumu v období od konce 18. století do 20. let 20. století. Z němčiny překládal odborné články chotěbořského lékaře Josefa Mühlbacha o rzích, které publikoval v časopisu Vesmír.

Lásku k přírodě a zvláště k mechům a lišejníkům získal od svého otce Karla Bayera a také od svého staršího bratra Karla, kterým se podařilo objevit v údolí řeky Doubravy (Chotěbořsko) dvě vzácné řasy.

Václav <br />Sychra

Václav
Sychra

24.2. 1826 -  23. 12. 1894

Václav Sychra se narodil se 24. 2. 1826 v Ústí nad Orlicí. Hře na housle se učil u J. Stránského, zpěvu u F. Hniličky. V letech 1840-42 v Brně - sopranistou v augustiánském klášteře, vystudoval I. a II. třídu gymnázia, učil se hrát na klavír a hoboj. Po návratu do Ústí se vyučil soukeníkem a stal se soukenickým mistrem. Později byl úředníkem Občanské spořitelny. Významný člen Cecilské hudební jednoty, ředitel kůru (1874-91). Zemřel 23. 12. 1894 v Ústí nad Orlicí.

Alois <br />Dryák

Alois
Dryák

24.2. 1872 - 6.6. 1932

Narodil se 24. 2. 1872 v Olšanech u Slaného. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1889-95), zde byl žákem a později spolupracovníkem profesora B. Ohmanna. Od roku 1898 byl učitelem kreslení na odborné škole zlatnické v Praze, v letech 1903-18 učil na Uměleckoprůmyslové škole, poté pracoval jako samostatný architekt. Často spolupracoval se sochaři, zvl. se St. Suchardou. Úspěšně se zúčastňil řady architektonických soutěží sám či s B. Bendelmayerem.

Celou jeho činnost charakterizuje snaha o prosazení nejmodernějšího architektonického výrazu, i když se s ním někdy vyrovnával poněkud opožděně. Zásluhou Dryáka a Bedřicha Bendelmayera také poprvé pronikla moderna (secese) do pražského prostředí v roce 1898 na Výstavě architektury a inženýrství v Holešovicích. Navrhl hotel Central (1899) a Garni (později Evropa, nyní Meran s Quidem Bělským a Bendelmayerem, 1901) v Praze, reálné gymnázium na Kladně (1905). V další tvorbě přešel od rostlinné (vegetabilní) moderny ke geometrické, k níž patří podstavce pomníků Františka Palackého (1907-12) a sv. Václava (1912-25).

Ve své činnosti pokračoval i po vzniku Československé republiky. Navrhl Odborový dům Na Perštýně (1920-22) a Radiopalác na Vinohradech (1922-24), v kterých doznívá kubismus, dekorovaný charakteristickými vrypy. Budovou tiskárny Orbis na Vinohradech (1927 až 1933) a tělocvičnou na Vršovickém náměstí (1927-29) se v závěru svého díla přihlásil k funkcionalismu.

Je taktéž autorem návrhu na stavbu Gymnázia v České Třebové.