Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Josef <br />Lidl

Josef
Lidl

Byl to německý grafik, spisovatel, historik a hudebník.

Vyrostl v Moravské Třebové jako syn vedoucího pivovaru. Měl dva bratry.  Už v dětství bral hodiny houslí a klavíru. Studoval výtvarnou a hudební výchovu na Karlově univerzitě v Praze.

Od roku 1936 učil na gymnáziu v Novém Jičíně. V roce 1939 byl Lidl převelen znovu do rodné Moravské Třebové. Zde učil hudbu na gymnáziu. Založil tam také smyčcový kvartet. Podílel se také na vydáván í Hřebečské ročenky. Řídil hřebečský pěvecký a taneční soubor. Vydal publikaci Hřebečsko - obraz jednoho jazykového ostrova. V roce 1940 byl povolán do Wehrmachtu. Po odsunu Němců z Československa se jeho bydlištěm staly Střední Franky. V roce 1950 se rodina přesunula do Weissenburgu, kde jako učitel působil až do roku 1976.

V roce 1952 pořádal setkání lidí vysídlených z Moravské Třebové. Založil Hřebečské muzeum a archiv v Göppingenu. V roce 1954 spoluzakládal pěveckou skupinu Schönhengster. V letech 1960 až 1986 dirigoval weissenburský orchestr. Zasloužil se o otevření Treuchtlingenského folklorního muzea.

Získal čestné občanství města Treuchtlingen a na jeho počest po něm pojmenovali i ulici. Byl velmi ceněným ilustrátorem mnoha místních i naučných knih, časopisů a výstav. 

Za svou různorodou uměleckou tvorbu byl několikrát vyznamenán sudetoněmeckým etnikem, jeho bydlištěm Weißenburg a veřejnými institucemi.

Zemřel v Weissenburgu. 

Karel <br />Tomeš

Karel
Tomeš

Narodil se v pekárně u Vavřínů v Bezděkově jako prvorozený syn dekoračního malíře, později vlakvedoucího ČSD Karla Tomše. Měl ještě dva sourozence – bratra a sestru. A této českotřebovské čtvrti zůstal věrný po celý život.

Od malička chtěl být akademickým malířem. Protože na vyšší vzdělání nebylo peněz, alespoň se vyučil malířem dekorací v nedalekých Svitavách. Poučením pro něho bylo i jeho přátelství s několika akademickými malíři, společné úvahy o krajinářství a také tvorba v jejich blízkosti.

Po vyučení odešel pracovat do Tábora k dekorativnímu malíři Touskovi a pak ještě k malíři Petraňkovi do Prahy, kde působil do povinného nástupu na vojenskou službu. Po návratu z vojny nebylo pro něho v jeho oboru místo. Nezbývalo, než nastoupit do zaměstnání k ČSD. Prošel „vrchní stavbou“, topírnou, byl malířem písma, věnoval se drážní propagaci.V roce 1959 nastoupil do funkce vedoucího ZK železničářů, kde pracoval až do odchodu na zasloužený odpočinek.
   
Byl všestranně nadaný. Znali jsme jej nejen jako malíře, ale i sochaře, řezbáře, ilustrátora, karikaturistu, dekoratéra, figuristu zpěváka, herce i režiséra. Přitom vše dělal na vysoké, až profesionální úrovni. Nejhlouběji se vryl do našich srdcí svými obrázky.  Motivy čerpal nejenom v České Třebové a jejím okolí. Víme, že maloval v jižních a středních Čechách, v hlavním městě Praze, kam jezdil za dcerou, na milované Vysočině, východním Slovensku a také v Jugoslávii a bývalém Sovětském svazu.V našem městě je jen málo domácností, ve kterých by nevisel Tomšův obrázek.

Alois <br />Vrecl

Alois
Vrecl

Narodil se v nádražní budově železniční stanice Cerekvice – Česká Hrušová (dnešní Cerekvice nad Loučnou). Krátce po jeho narození se rodina Vreclova se šesti dětmi přestěhovala do Peček, kde Alois prožil své mládí a navštěvoval obecnou a měšťanskou školu. Krátce po vyučení v Praze jej otec v 16 letech přihlásil do Rakousko-uherské armády. V ní pak sloužil nejdříve jako elév u hudby a poté jako zdravotník u 2. pěšího pluku v Brašově v Sedmihradsku (dnes Rumunsko). Od zdravotní služby byl převelen k tehdy se ještě tvořícímu letectvu a byl vycvičen pilotem. Po získání leteckého průkazu (č. 868) roku 1917 bojoval na východní frontě (Zborov a Oděsa), kde mu byly přiznány tři sestřely nepřátelských letadel.

Po skončení I. sv. války se Alois Vrecl přihlásil do řad vznikající čs. armády a sloužil u letectva jako pilot. Létal na takřka všech typech letadel, kterými v té době letectvo disponovalo. V jeho řadách se zúčastnil také bojů na Slovensku proti Maďarské republice rad. Za tuto službu byl také vyznamenán.

Alois Vrecl byl dobrým pilotem a v jeho hodnocení najdeme kladné posudky jeho odborných znalostí, ale i vlastností osobnostních. Při různých leteckých soutěžích se umisťoval mezi prvními. Sloužil u různých útvarů po celé republice, ponejvíce u leteckého pluku 1 v Praze Kbelích a byl povyšován podle předpisů. Protože byl velmi dobrým pilotem, bylo mu roku 1923 svěřeno řízení letadla na tu dobu dálkového letu Praha – Göteborg přes Berlín a Kodaň.

V roce 1926 se Alois Vrecl "proslavil" akrobatickým kouskem, když v Praze na stroji Avia BH podletěl vyšehradský železniční most, za což byl kázeňsky potrestán. V roce 1928 se stal prvním vojenským pilotem, který seskočil z letadla na padáku československé výroby.
V roce 1939 Alois Vrecl odešel ilegálně do Polska, aby se přihlásil do řad vznikajícího čs. zahraničního vojska. Po krátkém pobytu v Krakově odplul s dalšími dobrovolníky do Francie, kde byl zařazen jako vojenský pilot do cizinecké legie. Ve Francii a v severní Africe se podílel na výcviku francouzských a čs. pilotů. Po vyhlášení války Francii odplul v červnu 1940 do tehdejší Velké Británie. Zde pak sloužil jako pilot dopravních letadel u 24. perutě britského Královského letectva (dále RAF). V roce 1945 přiletěl na kontinent spolu s 21. skupinou armád maršála Montgomeryho osvobozující Francii a Belgii.
Po osvobození byl Alois Vrecl několikrát vyznamenán, byl povyšován a nadále sloužil u čs. letectva. Zlom v jeho vojenské kariéře nastal po roce 1948, a ač byl členem KSČ (od r. 1946) nevyhnulo se mu vyloučení z armády, coby příslušníka RAF. Po opuštění armády se Alois Vrecl živil v podřadných profesích, povětšinou jako pomocný dělník. V roce 1983 zemřel v Dřínově u Kralup nad Vltavou ve svém rodinném domku čp. 87 a je pochován v Třeboradicích. Byl rehabilitován v roce 1969 (povýšen na podplukovníka) a podruhé v roce 1991 byl povýšen in memoriam na plukovníka letectva.

Alois Vrecl byl adoptoval syna Arnošta Staňka, který létal v RAF a zahynul nad kanálem La Manche.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava
Florian <br />Hernych

Florian
Hernych

4.5. 1855 - 9. 12. 1923

Narodil se 4. 5. 1855 v Ústí nad Orlicí v rodině textilního podnikatele Jana Hernycha. Roku 1875 vstoupil do otcovy firmy (od té doby název Jan Hernych a syn). Zasloužil se o zavedení mechanických stavů do tkalcovny (Perla 01) a celkový rozvoj firmy. V r. 1884 postoupil otec Florianovi celý závod. Ten postupně kupoval objekty i mimo Ústí nad Orlicí a budoval z nich moderní tkalcovny (1889 vodní mlýn ve Vamberku, 1899 tkalcovnu v Chrudimi, 1900 mlýn s pilou v Hnátnici). Na textilní továrnu přebudoval i bývalý mlýn v Nekoři u Letohradu a obnovil vyhořelou přádelnu bavlny u Vídeňského Nového Města. Celkovým rozsahem svého podnikání (r. 1909 - 3000 mechanických stavů, 75000 vřeten, barevny, bělidla, úpravny, 2500 dělníků) se tak zařadil mezi nejvýznamnější a nejbohatší české podnikatele. Vyvážel do Budapešti, Vídně i Haliče. Vůči dělnictvu byl však tvrdý až bezohledný. Roku 1902 zakoupil od dr. Pitra dům na tehdejším Svatojánském náměstí, který nechal odstranit a na jeho místě vystavět secesní vilu (1906-07) podle návrhu arch. M. Blechy, která sloužila jako jeho rodinné sídlo (od r. 2008 Městské muzeum). Městu Ústí nad Orlicí věnoval pozemky pro stavbu gymnázia. Kolem r. 1910 se podnik dostal do potíží a byl transformován na spol. s r. o., roku 1917 pak na společnost Akciové textilní závody Jan Hernych a syn. Florian se stáhl do ústraní, jeho vliv na chod podniku klesal. Zemřel 9. 12. 1923 v Ústí nad Orlicí.

Josef <br />Koukal

Josef
Koukal

6.5. 1912 -  23.2. 1980

Josef Koukal se vyučil automechanikem v Chocni, pak absolvoval letecké učiliště a nastoupil do pilotní a stíhací školy. V roce 1936 odchází z armády a pracuje jako zalétávací pilot společnosti Beneš-Mráz v Chocni. Oženil se s Františkou Putnarovou, nejprve bydleli v Chocni, pak se přestěhovali do Luže, odkud manželka pocházela. V srpnu 1939 odchází Josef Koukal do Polska, kde je přijat k polskému letectvu. Po porážce Polska a zajetí Rusy se velmi složitou cestou dostává přes Rumunsko, Bejrút a Francii do Velké Británie a stává se jedním z prvních pilotů československé stíhací perutě RAF. Při jednom z leteckých soubojů havaroval a byl těžce popálen na 72% těla. Léčba trvala téměř rok. Pak se znovu vrátil k letectvu. Při další havárii však přežil jen díky zásahu kamarádů. Následně odchází z bojové služby.
Po návratu do vlasti byl v hodnosti majora přeložen do výslužby. Stihl ještě zalétat první poválečný Sokol ve firmě Beneš-Mráz po jejím znárodnění, ale pak mu bylo létání ze zdravotních důvodů zakázáno, byl předčasně penzionován a byla mu vyměřena nízká penze.Teprve v roce 1968 dostal ocenění Zasloužilý pracovník leteckého průmyslu a Zasloužilý vojenský letec Československé socialistické republiky. V roce 1972 navštívil na pozvání Velkou Británii - byly zde totiž objeveny trosky jeho letounu. Po návratu do republiky tlak na jeho osobu ze strany StB opět zesílil. Teprve po roce 1989 byl rehabilitován, in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka letectva, na jeho dům v Luži byla umístěna pamětní deska a v domě zřízena pamětní síň. Také v rodných Jenišovicích mu byl odhalen pomník.

Václav <br />Šrefl

Václav
Šrefl

14.5. 1889 -  13.6. 1965

Narodil se v Kunvaldu v rodině zemědělce. Měl ještě sedm sourozenců. Základní školu absolvoval v Žamberku, pak se vyučil zámečníkem. Teoretické vědomosti získal v pokračovací škole v Králíkách. Po praxi, kterou vykonal v textilní továrně Jan Hernych a syn (Ústí nad Orlicí), v parní cihelně a pile Josefa Holase (Ústí nad Orlicí) a v továrně hospodářských strojů v Litomyšli se věnoval obchodní činnosti. Tu zahájil v podniku strýce Antonína Kalouse v Jablonném nad Orlicí, pokračoval v Kunvaldu (samostatně) a v roce 1912 u filiálky fy Šmok v Hylvátech, kde stroje i opravoval.

Během první světové války pracoval v muniční továrně v Liberci. Koncem války se seznámil s Josefem Jindrou, majitelem továrny na mosazné zboží na Parníku u České Třebové. Dohodli se na spolupráci. Václav Šrefl se staral o finanční a obchodní záležitosti, Josef Jindra vedl výrobu. Postupem let spolu vybudovali dobře prosperující podnik, zaměstnávající až 170 lidí. Po jedenácti letech (1929) se oba společníci rozešli.

Za necelý rok po rozdělení majetku uvedl Václav Šrefl do provozu vlastní podnik v České Třebové. Ten úspěšně vedl až do osudného znárodnění v roce 1948. V té době přišel nejen o továrnu, ale i vilu na Parníku. Tehdy zůstal s rodinou úplně bez prostředků. Jeho manželka pak pracovala několik let v parnické textilce, aby měli alespoň malou penzi. Poslední roky života Václav Šrefl dožil za podpory svých tří dětí v činžovním domě Na farářství, kde také zemřel.