Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Alois  Břetislav<br />Malich

Alois Břetislav
Malich

Narodil se v Litomyšli v rodině krejčího Alexandra Malicha. Vystudoval místní gymnázium a v Praze Filozofickou a Přírodovědeckou fakultu UK. Studia zakončil promocí v roce 1923. Nejprve byl zaměstnán jako pomocná vědecká síla při Mineralogickém ústavu Přírodovědecké fakulty UK, po roce nastoupil dráhu středoškolského pedagoga. Začínal jako suplent, definitivní profesuru získal od 21. května 1929. Učil na gymnáziích v Litomyšli, v Českých Budějovicích, Užhorodě a nakonec v České Třebové, kde působil v letech 1937 až 1958. Profesor Malich vyučoval podle své aprobace převážně zeměpisu a přírodopisu.

Přírodní vědy byly jeho velkou láskou a předmětem celoživotního studia. Věnoval se zejména ornitologii a z geologických věd pak mineralogii a paleontologii. Výsledky ze sběratelské činnosti zveřejňoval v odborném tisku. Své hluboké vědomosti si nenechával pro sebe. Přenášel je nejen do vyučovacího procesu, ale i na širokou veřejnost svými poutavými přednáškami. Oblíbené bývaly i jím pořádané přírodovědecky zaměřené exkurze po okolních lokalitách. Na českotřebovském gymnáziu spravoval přírodovědecké sbírky.

Marta <br />Pelikánová

Marta
Pelikánová

Cestovatelka, spisovatelka, autorka cestopisu Austrálií s úsměvem, aneb, Ahoj klokani. Pořádá i cestopisné besedy.

Vilém <br />Brázda

Vilém
Brázda

Jeho život započal v Zábřehu na Moravě. Ve dvou letech se s rodiči přestěhoval do České Třebové, kde jeho otec působil jako stavbyvedoucí a později majitel vlastní firmy.
Mladý Vilém začal studovat reálku, studium však neuspokojovalo jeho výtvarné sklony, proto přestoupil na sochařskou školu v Hořicích. Po jejím absolvování pokračoval na AVU v Praze (profesor Štursa) a na uměleckých školách ve Francii (profesoři Boucher, Bourdelle).

Po studiích se vrátil zpět do České Třebové k rodičům a mladé lásce, se kterou se brzy oženil. První atelier si zřídil v dřevěné boudě pod Habeší na Parníku, později tvořil v nově vystavěném Brázdově domě v Litomyšlské ulici čp. 268 (rohový dům u gymnázia). Kromě sochařiny i rád maloval. Známé jsou jeho kresby ze staré České Třebové a okolí. Mladá rodina sochaře Brázdy si ve Třebové dlouho nepobyla. S nadějí, že najde lepší životní podmínky, se přestěhovala do Prahy. Zpočátku měla existenční potíže i zde. Jak vypadal pracovní den mladého umělce v Praze? Večery trávil v biografech hrou na housle, přes den pracoval na reklamách a obrázcích Prahy, noc věnoval umění sochařskému. Po čase se ekonomická situace zlepšila. Měl mnoho plánů, bohužel je nestihl naplnit. Zemřel nečekaně při nedělním koupání ve Štěchovicích. Pohřben je na olšanském hřbitově.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Jindřich <br />Růžička

Jindřich
Růžička

4.4. 1926 - 7.1. 2011

Narodil se v České Třebové, kde byl jeho otec učitelem. Brzy ztratil maminku a vyrůstal v rodině dědečka. V místě rodiště vystudoval reálné gymnázium (1937-1945), přičemž poslední měsíce druhé světové války prožil na nucených pracích v Semilech. V letech 1945-1947 studoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity učitelskou kombinaci předmětů filozofie – dějepis a od roku 1947 pokračoval na téže fakultě ve studiu československých dějin a pomocných věd historických, které ukončil v roce 1950. Souběžně absolvoval Státní archivní školu v Praze. K dosažení doktorátu obhájil v roce 1950 disertační práci o nejstarší českotřebovské městské knize, vydanou později tiskem pod názvem O knize města České Třebové z předhusitské doby.

Jeho životní dráha je spjata s městem Litomyšl, v němž po studiích pracoval jako archivář. Po odloučení archivu od muzea v roce 1953 se stal vedoucím Městského a od roku 1955 Okresního archivu v Litomyšli. Ve funkci ředitele Okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli, který vznikl po územní reformě v roce 1960, setrval až do roku 1987, kdy odešel do důchodu. V roce 1957 se ujal vedení litomyšlské městské kroniky, kterou vedl nepřetržitě do roku 1976. Je autorem desítek vynikajících monografií, studií a zpráv, ale i článků popularizačních. V roce 1972 vyšel jeho Průvodce po Okresním archivu Svitavy, je spoluautorem či autorem dějin Svitav, Poličky, Litomyšle a Desné u Litomyšle. Mezi okruhy jeho zájmů patřily regionální dějiny, historie národního obrození, formování českého myšlení v 19. století (G. Schauer, T.G. Masaryk), dějiny filmu …

Nikdy také nezapomněl na své rodné město. Napsal řadu historických a monografických článků v Českotřebovském zpravodaji, je spoluautorem sborníku k 700. výročí města České Třebové (1978) i 1. ročenky českotřebovského městského muzea za rok 2004. V České Třebové zahajoval výstavy, přednášel na různých besedách, pronesl proslov při odhalení pamětní desky spisovateli, novináři a politikovi F.V. Krejčímu na jeho rodném domě čp. 11 v Klácelově ulici (1997). Za celoživotní přínos českému archivnictví byl PhDr. Jindřich Růžička v roce 2006 oceněn udělením medaile ministra vnitra České republiky „Za zásluhy o české archivnictví“. V roce 2002 obdržel „Cenu za přínos Městu Litomyšli“ za rok 2002.

Z díla: Litomyšl v kresbách Karla Vika (1959), Román o Drašarovi a poličských buditelích (1966). Dějiny města Poličky I, do r. 1848 (s J. Krušinou, 1966), Zrození kritika společnosti. Litomyšlská léta Huberta Gordona Schauera 1862-1892 (s J. Krušinou, 1966); s kol. Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli. Průvodce po fondech a sbírkách (1973); Frant. Matouš Klácel a jeho rodný kraj (1978).

Jaroslav <br />Zrotal

Jaroslav
Zrotal

7.4. 1909 -  13.6. 1969

Jaroslav Zrotal se narodil do velmi chudé rodiny. Částečně vyrůstal u příbuzných, od roku 1920 studoval na reálce v České Třebové a v Lipníku nad Bečvou. Studia přerušil ve třetím ročníku, rok se učil na knihkupce v Novém Městě na Moravě, opět nastoupil na reálku, ale po čtvrtém ročníku kvůli finanční krizi studia opět přerušil. Poté působil jako zednický učeň, příležitostný dělník a nějaký čas byl i nezaměstnaným. Občas statoval v brněnském Národním divadle, což ho roku 1928 přivedlo až na dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře. Po absolvování a vojenské prezenční službě ve slovenských Michalovcích spoluzakládal pražské Divadlo mladých v Umělecké besedě (1933 - 1935).


Jako profesionální herec vystupoval Zrotal v olomouckém Českém divadle (1935 - 1938), ostravském Národním divadle moravskoslezském (1938 - 1943), Intimním divadle v Praze (1943 - 1944) a v kočovné divadelní společnosti (1944 - 1945). Po okupaci byl zakládajícím členem Realistického divadla (1945 - 1948) a Divadla státního filmu (1948 - 1951), v němž souběžně pracoval jako zástupce ředitele. A až do svého odchodu na odpočinek pracoval od roku 1951 jako scenárista a dramaturg Československého státního filmu.


V českém filmu se od roku 1943 využil opravdu rozmanitě, nejen jako herec (Mlhy na Blatech, Děvčica z Beskyd, Nadlidé, Siréna, Alena, Čapkovy povídky, Krakatit, Němá barikáda, Pan Novák, Zocelení, Únos, Anna Proletářka, Tanková brigáda, Máte doma lva?, Postava k podpírání a další), ale také jako autor námětů (Tažní ptáci) a scenárista (Slepice a kostelník a Frona). Podle jeho divadelních her vzniklo několik filmů (Železný dědek, Slepice a kostelník a Frona).


Účinkoval v rozhlase (Byl jednou jeden listonoš) a v televizi. Překládal, psal básně a politicky angažované divadelní hry (Slepice a Pánbůh, Zavinil to Ferkl?, Frona, Hospodin a auto, Co kamera neviděla, Železný dědek). Za scénář k filmu Frona se stal s režisérem Jiřím Krejčíkem nositelem Státní ceny Klementa Gottwalda I. stupně (1955). Slavnostní premiéra Zrotalova posledního snímku Přehlídce velím já! (1969) se uskutečnila pouhých sedm dní po jeho smrti.

Jaromír <br />Šlemr

Jaromír
Šlemr

8.4. 1923 - 7.3. 2013

Narodil se 8.4.1923 v Očelici u Opočna, kde žila jeho babička z matčiny strany. Ihned po křtu v evangelickém kostele v Klášteru nad Dědinou se s matkou vrátil za svým otcem do Skutče, kde rodina trvale bydlela. Otec Jan Šlemr byl drobným živnostníkem – radiomechanikem, matka Marie úřednicí na poště ve Skutči, později vedoucí poštovního úřadu. Po ukončení obecné školy vstoupil Jaromír na reálné gymnázium v Chrudimi, odkud z kvinty přešel na obchodní akademii, kde maturoval v roce 1944. Vysokou školu obchodní v Praze (učitelství ekonomických předmětů) vystudoval hned po válce. Vzdělání si později ještě doplnil na PEF (provozně ekonomické fakultě) Zemědělské univerzity v Brně, kde promoval v roce 1966. Jako mladý středoškolský profesor začínal svoji praxi v České Třebové 1947 (gymnázium, obchodní akademie). V pozdějších letech ještě učil na SEŠ v Šumperku, ve Svitavách a nakonec v Chocni, kde končil jako ředitel školy. Do důchodu odešel v roce 1985.

Ve spolupráci s Františkem Navarou a F.K. Zedníkem sestavoval a režíroval pořady v Divadle hudby ve skautském domově v Javorce, aktivně pracoval v MO Českého rybářského svazu, v mysliveckém sdružení, skautingu. Hlavně a především byl nadšeným ochotníkem. Byl členem Družstva divadelních ochotníků ve Skutči. A nejen že hrál (téměř 300 představení), ale také divadelní hry psal (např. Tajemství zeleného šera), režíroval (první režie 1947 Úsměvy a kordy F. Tetauera) a to nejen v České Třebové (člen DS Hýbl), ale také v Šumperku, kde působil na Obchodní akademii a také v Dramatickém odboru Šumperk. Do jeho příbuzenstva patřila známá herečka Růžena Šlemrová, jeho sestřenicí byla členka pardubického divadla Valerie Kaplanová (herečka). Psal také básně a prózu. Působil jako učitel na středních ekonomických školách. 1953 oceněn na Jiráskově Hronovu za nejlepší mužský herecký výkon.

V roce 2005 nejvyšší morální ocenění, tzv. Zlatý odznak J.K. Tyla. Je také držitelem ceny města Kohout 2011 na kterou byl nominován za svoji knižní prvotinu Čas je jako kůň s jezdcem.Zemřel po krátké nemoci ve čtvrtek 7. března 2013, měsíc před svými devadesátými narozeninami.