Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Vratislav <br />Bělský

Vratislav
Bělský

Význačný cembalista, varhaník, hudební vědec a pedagog se narodil v České Třebové v rodině akademického malíře a středoškolského profesora Františka Bělského. V rodném městě vystudoval reálné gymnázium a přitom se hudebně vzdělával na hudební škole v Pardubicích a soukromě ve Třebové u Františka Preislera mladšího (klavír). Během války byl totálně nasazen, a tak mohl studovat na brněnské konzervatoři až v roce 1945 (varhany u profesora Jos. Černického). V roce 1949 se oženil, manželka Vlasta studovala též varhany. Další vzdělání získal na JAMU u profesora Františka Michálka.

Než nastoupil na dráhu profesora brněnské konzervatoře, nejprve se věnoval koncertní činnosti s komorními sólisty. Z této spolupráce také vznikla celá řada televizních a rozhlasových nahrávek. Od roku 1952 učil na hudebních školách v Kuřimi u Brna a ve Šlapanicích.

Byl nejen praktickým hudebníkem, ale věnoval se i studiu historie a teorie hudby. Objevil a z rukopisů připravil k provedení řadu skladeb českých mistrů, které také vydal tiskem v edici Musica antiqua bohemica. Soustředil se na Adama Michnu z Otradovic a Jana Dismase Zelenku. Pro své žáky na konzervatoři napsal Nauku o varhanách, která se dočkala několika vydání.

Přeložil knihy a učebnice o interpretaci (Pokus o návod jak hrát na příčnou flétnu J.J. Quantze, Důkladná škola na housle L. Mozarta, Úvaha o správném způsobu hry na klavír C. Ph. E. Bacha …). Varhanní hru na konzervatoři vyučoval sedmnáct let, ještě dlouho v důchodovém věku byl lektorem odborných předmětů na JAMU.

Pavel <br />Langhans

Pavel
Langhans

Narodil se v České Třebové. Přestože se vyučil nástrojařem, nikdy se tomuto řemeslu nevěnoval. Přitahovalo jej výtvarné umění, pro které měl vrozený talent. Působil v propagaci n.p. Perla 02 a v OPMP Koventa. Od roku 1991 má svou vlastní reklamní agenturu. Do dnešních dnů namaloval velké množství obrazů a obrázků, které zdobí některé významné prostory ve městě (Městský úřad, restaurace Hory…) Ilustroval řadu knížek, připomeňme nejen letos vydanou publikaci “Toulky minulostí Českotřebovska“, do které namaloval na 50 obrázků, ale i další publikace: Hudební brebty aneb perličky z říše hudby 1995, Škola hry na kytaru (1994), Krásná pasačka (1994), O bílé lišce (pohádky - 1991), Z minulosti Českotřebovska (1988) a další. Je autorem dvou zajímavých papírových vystřihovacích betlémů. Třetí betlém s čistě českotřebovskou tématikou připravuje k tisku nakladatelství OFTIS k letošnímu vstupu města do třetího tisíciletí. Je originalitou je to, že postavy betlému mají podobu skutečných českotřebovských občanů. V posledních letech také vydal ve spolupráci s Městským muzeem a nakladatelstvím OFTIS kreslené pohledy s českotřebovskou tematikou. Největší úspěch měl s kresleným humorem. První vtip otiskli Pavlu Langhansovi v „Našem vojsku“ a od té doby Získal novou zálibu ve vymýšlení a kreslení karikatur. Více než dvacet let pak uvádí své obrázky v nejrůznějších novinách a časopisech i na výstavách doma i v zahraničí. Do jisté míry vrcholem v této oblasti byl pro Pavla rok 1989, kdy byl pozván i s manželkou do Anglie k převzetí II. ceny mezinárodní výstavy kresleného humoru. Ostatně obrázky Pavla Langhanse byly i v roce 2000 součástí mezinárodní výstavy kresleného humoru pořádaného v Knokke-Heistu v Belgii při příležitosti fotbalového Mistrovství Evropy EURO FOOTBALL 2000. V neposlední řadě je třeba se zmínit o jeho spolupráci s Amatérským filmovým studiem v Ústí nad Orlicí (psaní a kreslení stovek titulků) v letech 1974 – 80.

Účast na výstavách: Hradec Králové (1985), Praha (Malostranská beseda 1985), Jablonné n.Orl. (1985), Česká Třebová (leden 1986), Ústí n.O.(1986), Ekofór Brno (1986), Skoplje (Makedonie 1987), Norsko Biennalen (1987), Humorest Hradec Králové (1987), Leeds (V. Britanie 1988), Knokke Heist (Belgie 1988), Margate – Velká Britanie (1989). Pavel Langhans je také autorem heraldicky uznané verze městského znaku České Třebové a městské vlajky.

Ladislav <br />Rob

Ladislav
Rob

Prof. Ladislav Rob, DrSc., se narodil v Dlouhé Třebové, byl absolventem českotřebovského gymnázia. Po absolutoriu Matematicko-fyzikální fakulty UK nastoupil na katedru jaderné fyziky na FJFI ČVUT (která v roce 1967 přešla na MFF UK). Dva roky (1959–61) působil ve Spojeném ústavu pro jaderný výzkum v Dubně. Ve druhé polovině šedesátých let (1966–68) pracoval v Rutherford Laboratory ve Velké Británii. V roce 1967 byl jmenován docentem, v roce 1992 profesorem. Během celé své akademické kariéry vedl přednášky z částicové fyziky a ovlivnil řadu studentů. V roce 1998 odešel do důchodu, ale až do roku 2011 na MFF dále pracoval.

Tým pod vedením Prof. Ladislava Roba získal prestižní ocenění EU Descartovu cenu v Bruselu 8.3.2007 za mezinárodní projekt HESS, na němž se podíleli i čeští vědci. Ocenění získal projekt, který zkoumal vesmírné gama záření za pomoci systému speciálních teleskopů postavených v západoafrické Namíbii. Optický systém teleskopu vyrobili v Turnově.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Vlastimil <br />Macháček

Vlastimil
Macháček

25.4. 1908 -  25.4. 1942

Byl synem inspektora Císařsko-královské železné dráhy v České Třebové. Když otce v roce 1911 přeložili na pražské ředitelství, celá rodina se přestěhovala do Prahy. Vlastimil se vyučil u firmy Kolben-Daněk. Jako vyučený také krátce v této továrně pracoval. Zaměstnání přerušil odchod na povinnou vojenskou službu. V jejím průběhu se rozhodl pro novou životní dráhu – vojáka z povolání. V roce 1927 nastoupil do školy leteckého dorostu v Prostějově, kterou ukončil v roce 1929 hodností desátník – letec. Po studiu byl převelen do Prahy k 1. leteckému pluku T.G. Masaryka jako stíhací pilot. Zde absolvoval v roce 1931 kurs nočního létání na jehož konci je jmenován polním pilotem a povýšen do hodnosti četaře-pilota.

Po obsazení republiky německou armádou se dlouho nerozmýšlel a odešel do zahraničí bojovat proti okupantům. Do Anglie se dostal oklikou přes Polsko, Turecko, Sýrii a Egypt. Brzy po svém příchodu je přijat do řad RAF. Zapojil se do operačních letů 1. noční stíhací perutě. Absolvoval tři lety nad Kanál a okupovanou Francii. Čtvrtý let již nedokončil. Jeho letoun Hurricane č. BE – 573 se ztratil z obrazovek radiolokátorů a již nikdy se nenašel. Rotmistr Vlastimil Macháček byl prohlášen za nezvěstného, pravděpodobně mrtvého. Je vzpomenut na panelu č. 88 v památníku letců v Runnymede (Anglie). Za bojovou činnost byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a Polským válečným křížem.

Jaroslav <br />Zrotal

Jaroslav
Zrotal

7.4. 1909 -  13.6. 1969

Jaroslav Zrotal se narodil do velmi chudé rodiny. Částečně vyrůstal u příbuzných, od roku 1920 studoval na reálce v České Třebové a v Lipníku nad Bečvou. Studia přerušil ve třetím ročníku, rok se učil na knihkupce v Novém Městě na Moravě, opět nastoupil na reálku, ale po čtvrtém ročníku kvůli finanční krizi studia opět přerušil. Poté působil jako zednický učeň, příležitostný dělník a nějaký čas byl i nezaměstnaným. Občas statoval v brněnském Národním divadle, což ho roku 1928 přivedlo až na dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře. Po absolvování a vojenské prezenční službě ve slovenských Michalovcích spoluzakládal pražské Divadlo mladých v Umělecké besedě (1933 - 1935).


Jako profesionální herec vystupoval Zrotal v olomouckém Českém divadle (1935 - 1938), ostravském Národním divadle moravskoslezském (1938 - 1943), Intimním divadle v Praze (1943 - 1944) a v kočovné divadelní společnosti (1944 - 1945). Po okupaci byl zakládajícím členem Realistického divadla (1945 - 1948) a Divadla státního filmu (1948 - 1951), v němž souběžně pracoval jako zástupce ředitele. A až do svého odchodu na odpočinek pracoval od roku 1951 jako scenárista a dramaturg Československého státního filmu.


V českém filmu se od roku 1943 využil opravdu rozmanitě, nejen jako herec (Mlhy na Blatech, Děvčica z Beskyd, Nadlidé, Siréna, Alena, Čapkovy povídky, Krakatit, Němá barikáda, Pan Novák, Zocelení, Únos, Anna Proletářka, Tanková brigáda, Máte doma lva?, Postava k podpírání a další), ale také jako autor námětů (Tažní ptáci) a scenárista (Slepice a kostelník a Frona). Podle jeho divadelních her vzniklo několik filmů (Železný dědek, Slepice a kostelník a Frona).


Účinkoval v rozhlase (Byl jednou jeden listonoš) a v televizi. Překládal, psal básně a politicky angažované divadelní hry (Slepice a Pánbůh, Zavinil to Ferkl?, Frona, Hospodin a auto, Co kamera neviděla, Železný dědek). Za scénář k filmu Frona se stal s režisérem Jiřím Krejčíkem nositelem Státní ceny Klementa Gottwalda I. stupně (1955). Slavnostní premiéra Zrotalova posledního snímku Přehlídce velím já! (1969) se uskutečnila pouhých sedm dní po jeho smrti.

František <br />Formánek

František
Formánek

1.4. 1888 - 5.4. 1964

František Formánek patří k nejvýznamnějším osobnostem našeho města. Narodil se v rodině chudého českotřebovského tkalce. Po ukončení měšťanské školy odešel na radu oblíbeného učitele modelování Vokála do Prahy. Učil se zde sochařem a štukatérem u firmy Jindřich Říha na Smíchově a po večerech, sobotách a nedělích se připravoval k dalšímu uměleckému studiu. S výučním listem nastoupil nejprve na uměleckoprůmyslovou školu (profesoři Sucharda, Drahoňovský, Klouček, Šaloun) a potom na Akademii výtvarných umění (prof. Štursa). Jako absolvent Akademie si v Praze dlouho nepobyl. Láska k rodičům a rodnému městu byla silnější než lákavá umělecká budoucnost.

V České Třebové je pověřován bohužel jen drobnými zakázkami. Známé jsou jeho umělecky hodnotné sošky, ozdobné předměty, pamětní desky rodáků, plakety, plastiky na fasádách některých domů, betlémy, portál na VOŠ a SOŠ Gustava Habrmana. Za pražského pobytu provedl štukatérskou výzdobu Křížovnického kláštera a vestibulu hlavního nádraží. Se sochařským a štukatérským uměním Františka Formánka se můžeme setkat také v Uherském Hradišti, Hlinsku, Olomouci a Vídni.

Od studentských let se také zabýval vědeckým studiem letectví, hlavně problematikou helikoptér. V jeho ateliéru byly desítky vlastnoručně zhotovených modelů. Pracoval pilně a nepřetržitě až do konce svého života. Jeden experimentů s letuschopným modelem se konal v roce 1927 na dvoře elektrotechnických závodů Antonína Pětníka v České Třebové. Následovaly další pokusy, 11.11.1928 představil svůj model helikoptéry veřejnosti, pokus proběhl na louce ve čtvrti Benátky, stroj se zvedl až do výše 20 metrů. Celý pokus natočila společnost Elekta Journal a snímek byl k vidění v biografech, snímek se bohužel nedochoval. Poslední umělcova léta fotograficky zdokumentoval jeho přítel František Brokeš, známý českotřebovský fotograf. Uměleckou pozůstalost odkázal Městskému muzeu v České Třebové, výsledky celoživotní badatelské práce (všechny své plány a patenty, včetně několika modelů helikoptér) Národnímu technickému muzeu v Praze.

Vytvořil také dva betlémy ze sochařské hlíny, z nichž jeden se dostal darem do vlastnictví českotřebovského Městského muzea. Byl členem Českého aviatického klubu a ve dvacátých letech českotřebovské pobočky Masarykovy letecké ligy.

Když nečekaně zemřel, přišlo se s ním rozloučit mnoho občanů města. První rozloučení proběhlo 10. dubna 1964 v obřadní síni na hřbitově v České Třebové, druhé v krematoriu v Pardubicích o čtyři dny později.