Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Antonín Josef Václav<br />Bennewitz

Antonín Josef Václav
Bennewitz

Narozen 26.3.1833 v Přívratě, zemřel 29.5.1926 v Doksech. Houslový pedagog a houslista, zakladatel Českého kvarteta.

Studoval na piaristickém gymnáziu v Litomyšli, v hudbě se školil nejprve soukromě a od roku 1846 na pražské konzervatoři. Zde navštěvoval třídu houslí prof. Mořice Mildnera.

Po studiích působil v orchestru Stavovského divadla, roku 1861 byl koncertním mistrem Mozartea v Salcburku a v roce 1863 koncertním virtuosem ve Stuttgartu. Od roku 1866 se soustavně věnoval výchově mladých hudebníků na pražské konzervatoři. Zpočátku vyučoval houslím jako Mildnerův nástupce, roku 1882 byl jmenován ředitelem ústavu. Vychoval celou řadu vynikajících umělců. Jeho žáky byli Otakar Ševčík, František Ondříček, Josef Suk, Oskar Nedbal, Franz Lehár. Koncem roku 1901 se uchýlil do soukromí. Přesídlil do Doks pod Bezdězem, kde také zemřel.

Bennewitzovo jméno si českotřebovští připomínají každoročním hudebním festivalem s vysokou uměleckou úrovní.

František <br />Lašek

František
Lašek

Narodil se v České Třebové jako jedno ze šesti dětí strojvedoucího Rudolfa Laška. Rodný dům čp. 68 najdeme v Hýblově ulici, je ale celý přestavěn. Po základní škole a s maturitním vysvědčením z litomyšlského gymnázia odešel studovat medicínu na českou univerzitu do Prahy. Promoval zde 25. ledna 1898. Po studiu sbíral praktické zkušenosti v Zemské všeobecné veřejné nemocnici (chirurgická klinika prof. Maydla, porodnická klinika prof. Pavlíka) v Praze. V roce 1900 praxi ukončil a přesídlil do Litomyšle, kde převzal zavedenou lékařskou ordinaci po náhle zemřelém MUDr. Fr. Boučkovi. Současně externoval ve zdejší všeobecné veřejné nemocnici. Po konkurzu v roce 1900 se stal v tomto ústavu nejprve sekundářem prozatímním a od března 1902 definitivním. S vypuknutím 1. světové války nastoupil v srpnu 1914 zeměbraneckou službu. Jeho odborné služby po dobu války využívala záložní nemocnice ve Vysokém Mýtě, záložní nemocnice v Cholmu, polní nemocnice ve Vladimiru Volyňském (obě na ruské frontě) a polní nemocnice v italském Feltre. Všude působil coby šéflékař chirurgického oddělení. S ukončením války se vrátil do Litomyšle a v roce 1921 se stal řídícím primářem tamní nemocnice. V této funkci setrval až do 30. září 1935, kdy odešel do důchodu. Nadále však vykonával soukromou praxi, které se vzdal až v roce 1939. Působení MUDr. Laška v litomyšlské nemocnici přineslo nebývalou její modernizaci. Nechal postavit nové budovy, stávající renovoval. Došlo na nový vodovod, kanalizaci, parkovou úpravu, přístrojové dovybavení jednotlivých oddělení.

Plně se také zapojil do společenského a politického života města. V letech 1919 až 1941 s úspěchem zastával úřad purkmistra politické obce Litomyšle. Pod jeho vedením nastal dynamický rozvoj města. Vznikly nové městské čtvrtě, vodovodní sítě a kanalizace, zmodernizovala se budova městské knihovny a čítárny, sirotčince, otevřelo se městské muzeum a obrazárna. Zasloužil se o ustavení Družstva pro stavbu dělnických domků, které po dvě desetiletí vedl. Byl čelným funkcionářem kulturně osvětového a zábavního spolku Beseda, Vzdělávacího sboru Svazu osvětového, Spolku pro okrášlení města Litomyšle a okolí, Muzejního spolku, místního odboru vídeňského spolku Komenský, mladočesky orientovaného politického spolku Občanský klub, předsedou kuratoria městské obrazárny (1931- 1946), členem redakční rady novin Obzor litomyšlský. Společně s manželkou Josefou se výrazně angažoval ve spolcích podporujících chudé děti a studenty.

Byl uznávaným znalcem výtvarného umění a regionálních dějin. Tuto pověst si zasloužil hlavně coby organizátor kulturně osvětových akcí a také četnými projevy, přednáškami a publikační činností. Své čtyři studie publikoval v časopise Od Trstenické stezky, v roce 1937 vydal v Litomyšli svoji první kulturně – historickou knihu Zapadlí osvícenci F. E. Welz a dr. F. Rybička s podtitulem Dva životopisné obrazy s kulturně dobovými črtami z Litomyšle, České Třebové a Kozlova. Druhé opravené vydání s rozšířenou pasáží o Klácelovi vyšlo v roce 1946 u českotřebovského knihkupce a nakladatele Františka Lukavského. Velký úspěch měly i knížky Oživené litomyšlské paměti (Litomyšl, 1940) a Litomyšl v dějinách a výtvarném umění (Litomyšl, 1946), Bratrský hejtman, Jan Talafús z Ostrova. Za celoživotní práci, kterou vykonal nejen pro zdravotnictví, ale i pro město Litomyšl a jeho kulturu, obdržel při příležitosti svého šedesátiletého jubilea titul zdravotního rady a čestná občanství měst Litomyšle a České Třebové. Když zemřel, byl zpopelněn a popel uložen na litomyšlském hřbitově. Jeho hrob donedávna krášlila bronzová busta od jeho přítele, akademického sochaře Vladimíra Bretschneidera. Dnes toto umělecké dílo zdobí výstavní síň městské obrazárny na litomyšlském zámku.

Jakub <br />Brdíčko

Jakub
Brdíčko

Jakub Brdíčko, narozen v roce 1977 v Litomyšli, vystudoval filosofii a bohemistiku v Brně a Olomouci. Publikoval několik prací o regionální literatuře, vyučuje na Gymnáziu v Ústí nad Orlicí český jazyk a společenské vědy. Ve volném čase působí jako katecheta v České Třebové. Autor knihy Nadechnout se bílé.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Antonín  Vratislav<br />Pišta

Antonín Vratislav
Pišta

30.7. 1883 -  18.6. 1936

Narodil se v Kostelci nad Orlicí. V Hradci Králové vystudoval obchodní akademii. Po absolvování školy v roce 1901 pracoval po celý zbytek života (mimo povinnou vojenskou službu) v bankovnictví. Začal v Českém Krumlově, následovaly Židlochovice, Volyně, Heřmanův Městec. Do našeho města přišel v roce 1910. Nastoupil na místo pokladníka a vedoucího úředníka Spořitelny města České Třebové. Během let se propracoval až na místo ředitele ústavu. Byl v pořadí druhým ředitelem spořitelny v České Třebové.


V České Třebové se také seznámil se svoji nastávající, slečnou Zdeňkou Štanclovou, dcerou majitele hotelu Štancl v Nádražní ulici (dnes prodejna nábytku). Mladí manželé bydleli nejprve u rodičů manželky, později se ještě několikrát stěhovali, až v roce 1935 se nastěhovali do bývalé Rybičkovy vily Zora čp. 957 na Trávníku, kterou rodina Pištova obývala až do roku 1995.

 

Zemřel po delší nemoci v Brně.

Alfons <br />Mucha

Alfons
Mucha

24.7. 1860 -  14.7. 1939


Alfons Mucha byl český malíř a designér období secese, které je v angličtině a francouzštině známo pod francouzským označením Art nouveau (nové umění). Alfons Muicha byl otcem spisovatele Jiřího Muchy.

Stal se známým téměř přes noc díky divadelnímu plakátu Gismonda (1894–1895), který si u něj objednala pařížská herečka Sarah Bernhardtová. Herečka později uzavřela s Muchou smlouvu a on pro ni a Divadlo Renesance v Paříži vytvořil ještě několik dalších plakátů. Jeho životním dílem je cyklus velkoformátových pláten Slovanská epopej, na kterém pracoval osmnáct let. Krom toho se také zasloužil spolu s Jaroslavem Kvapilem a Ladislavem Syllabou o obnovení svobodného zednářství v Československu.

Alfons Mucha po absolvování obecné školy v Ivančicích odchází do Brna studovat na gymnázium. Seznamuje se se studentem učitelského ústavu Julkem Stantejským, který pocházel z Ústí nad Orlicí, a stávají se z nich přátelé. Po nedokončeném studiu na gymnáziu odjíždí mladý Alfons Mucha s Juliem Stentejským do Ústí nad Orlicí s pobývá zde asi čtrnáct dní v jeho rodině. Pobyt v Ústí byl pro sedmnáctiletého Muchu důležitý z hlediska jeho budoucího životního směřování. Ve zdejším děkanském kostele Nanebevzetí P. Marie ho okouzlily malby kyšperského malíře Jana Umlaufa na stropě a tento zážitek měl vliv na jeho rozhodnutí stát se malířem. V roce 1903 se seznamuje se svojí budoucí ženou Marií Chytilovou z Chrudimi, jejíž strýc Gustav Fischl byl majitelem textilní továrny a žil ve městě Kyšperk. Od roku 1928 až do své smrti Mucha s rodinou téměř každoročně jezdíval do Kyšperka k rodině Fischlově. Ateliér měl v budově živnostenské školy pokračovací a v době prací na obrazech bydlel v rodinné vile rodiny Künzelovy.
Kyšperské motivy jsou v několika jeho dílech. Jeden je v obrazu Přísaha omladiny pod slovanskou lípou, kde je zobrazena lípa u hospodářského dvora v Lukavici. Chodl tamna vycházky a lidé lípě říkají Muchova Lípa. Druhým dílem je návrh značky na textilní zboží firmy Gustava Fischla - sup hledící doprava s továrními střechami v pozadí. Logo firmy vychází z názvu města Kyšperk, který vznikl zkomolením německého Geiersberg, což znamená Supí hora. Znak byl použit i na firemní dopisní papíry. Dochovalo se bohužel jen nebarevné provedení. Kyšperské motivy lze najít ještě na několika dalších dílech. Vyjádřením úcty, které se Alfons Mucha v Kyšperku těšil, bylo jeho jmenování čestným občanem města u příležitosti jeho 75. narozenin. Z děkovného dopisu A. Muchy městskému zastupitelstvu: Jsem hrd na Vaše jmenování, jež s díkem přijímám, a slavně slibuji, že co živ budu, chci považovati mšsto Kyšperk za své druhé rodiště. Vždy rád se budu vracet do krásného kraje nad Orlicí a doufám, že ještě často budu zde čerpati sílu pro svoji práci a osvěžení pro svůj odpočinek.

Josef <br />Glűcksmann

Josef
Glűcksmann

10.7. 1909 - 4. 12. 1977

Pracoval jako lékař v Národním divadle v Praze. Publikoval odborné texty z oboru fyziologie (fyziologie práce hudebníků a herců, telemetrie, námaha).