Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Marie <br />Rollerová

Marie
Rollerová

Narodila se jako první dítě ředitele kůru Petra Kociana v domě u Korábů na Velkých Hamrech. Byla středoškolskou profesorkou, prozaičkou, ale také dramatičkou. Velký vliv na ni měli bratranci Jaroslav (houslista) a Quido (sochař). Vystudovala gymnázium Minerva v Praze, kde byla podporována strýcem spisovatelem Josefem Svátkem. Filozofickou fakultu nedokončila, věnovala se rodině. Její první literární pokusy byly spjaty s Prahou.Tématicky čerpala z prostředí domova, života drobných ústeckých obchodníků či řemeslníků. Psala povídky s náměty z historie města i pokusy o dramata. S hrou Soukeníci se divadelní soubor Vicena zúčastnil Jiráskova Hronova roku 1940. Nejcennější jsou dnes črty a fejetony, postihující kulturní a nejenom kulturní život města v průběhu několika desetiletí. Výbor z díla byl v roce 1978 vydán ve svazku Zpěv mého domova.

Marie Rollerová zemřela v Ústí nad Orlicí 8. ledna 1955 a je pochována na ústeckém hřbitově.

Při příležitosti 100. výročí narození byla umístěna pamětní deska na jejím rodném domě.

František <br />Preisler

František
Preisler

Narodil se v Poličce v rodině místního kapelníka a ředitele kůru. V prostředí, ve kterém vyrůstal podpořilo talent malého Františka, takže již jako žák měšťanské školy složil tři valčíky. Následovalo studium na pražské konzervatoři (prof. Ant. Dvořák, J. Stecker, J. Klička, K. Hoffmeistr) a první hudební praxe v Nových Hradech. Hned v následujícím roce odmítl lákavou nabídku z Kutné Hory a z lásky k rodnému kraji nastupuje na místo ředitele chrámové hudby a kapelníka v České Třebové. Ještě v témž roce (1907) založil a řídil hudební spolek Filharmonia, později změněný na pěvecko-hudební spolek Smetana. Organizoval také dechovou hudbu, ale na vyšší úrovni, než jaká dosud v našem městě působila. Celý život zasvětil hudbě. Skládal, upravoval a nastudoval celou řadu významných děl, pracoval jako pedagog. Z jeho podnětu vznikl v České Třebové Spolek pro postavení divadla. Zemřel v České Třebové, kde je také pochován.

Josef <br />Jindra

Josef
Jindra

Narodil se 11. listopadu 1885 na Trávníku v České Třebové. Pocházel z osmi dětí, otec jim brzy zemřel. Vyučil se v Moravské Třebové, krátce po vyučení odjel za příbuznou do Vídně. Odtud měl jet do Ameriky, ale bratři ho přemluvili a tak se vrátil domů do Třebové. V pronajaté dílně u Hurtů (dnešní Národní dům) vyráběli mosazné hmoždíře a kávomlýnky. Když o dílnu přišli postavili si novou na Parníku v Brázdově. Zde byla výroba zahájena v roce 1909. Brzy ale dílny osiřely, přišla I. světová válka a Josef Jindra pracoval v plzeňské Škodovce při výrobě munice. Po válce začala konjunktura. Bratři Josefovi pomáhali a brzy bylo v dílně zaměstnáno 20 dělníků, později i více. Přistavila se slévárna, soustružna, modelovna. Jako první v republice se zde začaly vyrábět velmi kvalitní armatury, které se vyvážely do celého světa.

Byl dvakrát ženat, obě manželky pocházely z Moravy. Z prvního manželství měl dceru Růženku, z druhého dceru Věru. První žena zemřela předčasně ve svých 24 letech na tuberkulózu. V roce 1929 se však majitelé firmy rozešli, p. Šrefl založil vlastní továrnu v Litomyšlské ulici.

Za německé okupace nastaly nové problémy, ale usilovnou prací se Jindrova továrnička ubránila konkurenci. V roce 1940 bylo dokonce postaveno osm dělnických domků v Brázdově. Po II. světové válce v roce 1948 došlo k nejhoršímu. Byly znárodněny i menší podniky a došlo i na provoz v Brázdově. Pan Josef Jindra byl vystěhován ze svého bytu do jednoho z domků, které nechal postavit pro své zaměstnance. Aby dostal alespoň malou penzi, pracoval až do svých 73 let.

Práci mu zajistil pan Mojmír Stránský ve firmě VELODRUŽSTVO, které nejprve sídlilo v domě u Šimků na Parníku, později se přemístilo i se zaměstnanci do Solnice. Pan Jindra se tak zúčastnil výroby prvních tříkolek. Po smrti druhé manželky v roce 1964 odešel k dceři do Prahy, kde také zemřel. Po obřadu v Praze–Motole byla jeho urna uložena v rodinném hrobě na Parníku.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Oldřich <br />Bittl

Oldřich
Bittl

5.8. 1905 - 6.3. 1978

Jedním z nejznámějších českotřebovských divadelních ochotníků, jehož jméno je dodnes – s výjimkou těch nejmladších – známé všem našim spoluobčanům, byl bezesporu pan Oldřich Bittl. Pocházel ze starého hereckého Bittlova rodu a nesporný talent, zděděný po předcích, jej záhy přivedl na „prkna, jež znamenají svět“ a jevišti zůstal věrný po celý svůj život.


Kočovná divadelní společnost, v níž rodina Bittlova působila, se stala ve své době velice známou, zejména ve východních Čechách. Na jedné ze „štací“, v Brandýse nad Orlicí, se dne 5. srpna 1905 manželům Jaroslavě a Josefu Karlu Bittlovi narodil předposlední z pěti synů, Oldřich.

Josef Karel Bittl v roce 1912 ve věku dvaačtyřiceti let zemřel a paní Jaroslava byla nucena se vedle práce na scéně věnovat výchově svých synů. V následujících letech divadelní společnost pana ředitele Hurty, u níž Jaroslava Bittlová působila, zavítala čas od času i do České Třebové. Zde se Jaroslava Bittlová poznala s majitelkou cukrárny v Hýblově ulici paní Františkou Duškovou. Ta paní Bittlové nabídla, aby se syn Oldřich, který právě končil školní docházku, v Duškově závodě vyučil cukrářem. Tak se také stalo a Oldřich Bittl se o řadu let později stal majitelem vlastní cukrárny pod podloubím dnes již neexistujícího domu čp. 42 na náměstí. Tomuto zaměstnání se věnoval i po znárodnění. Vedle vlastní profese však dokonale využíval daru, vloženého do kolébky jednou ze tří sudiček, hereckého talentu.


Dnes by již nikdo nespočítal v kolika hrách a v kolika rolích se Oldřich Bittl během svého života objevil. Namátkou připomeňme např. tituly Don Carlos, Matka, Maryša, Na dvoře vévodském, Bílá nemoc a Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou.


Po řadu let vystupoval Oldřich Bittl po boku svého kamaráda Čeňka Hampla. Bývaly to ku příkladu mikulášské a čertovské pochůzky, kdy Mikuláš v podání Č. Hampla a čert O. Bittla, v kostýmech, zapůjčených divadlem v Pardubicích, vzbuzovali opravdový respekt u všech dětí v navštívených rodinách. Tradiční byly velikonoční vyjížďky za koledou, a to třeba i s bračkou taženou párem koní. Od některého z hospodářů v Semaníně se vypůjčil pár koní s bryčkou, která se týden před „šmekustrem“ zprovoznila, ozdobila pestrými pentlemi, a již se vyjíždělo na koledu po třebovských sousedkách.


Oldřich Bittl se podílel ve spolupráci s malířem a hercem Karlem Tomšem i na výzdobě sálů v Dělnickém a Národním domě před tradičními divadelními plesy. Uplatnil se také jako divadelní režisér, maskér a poradce pro dětská představení. Podílel se na mnoha estrádních a kabaretních vystoupeních, kde účinkoval po boku Karla Tomše, Jarky Sedláčkové, Vlasty Přívratské a dalších místních umělců.


Samostatnou kapitolou v umělecké činnosti Oldřicha Bittla bývalo působení na Jabkancových poutích. Zde vytvořil nezapomenutelnou postavu „obecního policajta“, podávajícího hlášení „purkmistrovi“ Čeňku Hamplovi. Na pódiu u kostelíčka se však objevil i v dalších výstupech, např. s J. Vařečkovou.


Oldřich Bittl se s námi navždy rozloučil v nemocnici v Pardubicích dne 6. března 1978 ve věku nedožitých třiasedmdesáti let.

Eugenie <br />Heidlerová

Eugenie
Heidlerová

11.8. 1898 -  11.3. 1960

Její otec Otto Rybička byl majitelem koloniálního obchodu, kořalny a v letech 1. světové války starostou města České Třebové. Měla ještě dva mladší sourozence. Dětství prožila v rodném domě čp. 74 v Hýblově ulici a v Rybičkově vile Zora čp. 957 na Trávníku.

Od dvanácti let pobývala v dívčím pensionátu v Olomouci a ve Sloupnici, jak tehdy bývalo zvykem u dívek z „ lepších“ rodin. V té době ji učaroval klasický balet. V pozdějších letech absolvovala baletní školu Mistra Remislavského a stala se jednou z jeho nejlepších žaček.

Když jí bylo 21 let, provdala se za dr. Ferdinanda Heidlera, tehdejšího ministra obchodu mladé Československé republiky. Svatební obřad se konal v kostele sv. Jakuba. Za svědky jim byli Ludvík Hausmann a Miroslav Vyskočil, obchodníci a strýcové nevěsty. Postupem času spolu měli tři děti. Klasickému baletu se paní Heidlerová věnovala i po svatbě. Vystupovala nejen na pražských divadelních prknech, ale i na plesech a dobročinných akcích. Vystupovala v roce 1927 ve Stavovském divadle v baletu Poesie večera a na přelomu 1926 ž 1927 v baletu Salambo (Škola klasického baletního umění R. Remislavského).

Když v roce 1928 dr. Heidler zemřel, za další dva roky se E. Heidlerová provdala za vídeňského žida Arnošta Kaufmanna, obchodníka a provozního ředitele hotelu Esplanade v Praze. Ale ani toto manželství netrvalo dlouho. Za 2. světové války její manžel zahynul v koncentračním táboře.

Paní E. Heidlerová si vždy přála, aby na sklonku života se mohla vrátit do rodné České Třebové. Nikdy k tomu ale nedošlo.

František <br />Kettner

František
Kettner

27.8. 1918 -  19.5. 2003

Narodil se v Činěvsi u Nymburka jako sedmý potomek Václava a Terezie Kettnerových. Obecnou školu absolvoval v místě rodiště, reálku zakončil maturitou v Nymburce. Následovala studia teologie a pobyt v královéhradeckém semináři (1937 až 1942). Na kněze byl vysvěcen 28. června 1942 v Hradci Králové. Působil v Novém Městě nad Metují, Solnici, Libčanech, Opatově, Hronově a od roku 1970 v České Třebové.


Pod jeho vedením a za jeho pomoci byli do kněžské služby uváděni novokněží, mezi kterými byl i Josef Kajnek, pozdější pomocný královéhradecký biskup.


František Kettner se za svého působení v České Třebové zasloužil o opravu rotundy sv. Kateřiny a opravu kostela sv. Jakuba včetně dvou nových zvonů. Opravena byla také kaple na Moravské ulici. Ve volném čase hodně četl a sbíral známky. Když zemřel, jeho tělo bylo uloženo do kněžského hrobu na českotřebovském hřbitově.