Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Vladimír <br />Hubálek

Vladimír
Hubálek

Byl synem ředitele zdejší obecné a měšťanské školy dívčí, regionálního spisovatele K.O. Hubálka a jeho manželky Miloslavy. Narodil se v tehdejším otcově působišti Dolní Dobrouči. Po absolvování tří ročníků měšťanské školy v České Třebové a čtvrtého ročníku v Přelouči nastoupil studia na c.k. Učitelském ústavě v Kutné Hoře, kde 15. června 1910 složil zkoušku dospělosti. Své první učitelské místo získal v témže roce na obecné škole ve Výprachticích jako výpomocný učitel. Odtud 1. ledna 1911 přešel na pětitřídní chlapeckou školu v České Třebové, ale již po třech měsících přestoupil jako zatimní učitel na obecnou školu v Loukové Hoře. V roce 1913 se stal zatimním a posléze definitivním učitelem na dvojtřídní obecné škole v Zábřehu na Moravě. Dne 16. listopadu 1915 nastoupil Vladimír Hubálek vojenskou službu u 30. zeměbraneckého pluku ve Vysokém Mýtě a byl přidělen k V. náhradní setnině a zařazen do oddělení jednoročních dobrovolníků k výcviku. 1915 byl převelen do Wadowic v Haliči. Sloužil také v Olomouci. V roce 1918 se navrátil do školských služeb. Jeho posledním učitelským působištěm se v roce 1920 stala měšťanská školy dívčí v Krumpachu.

Ve volném čase se věnoval hudbě, byl dobrým zpěvákem, hrál na housle a klavír. I v řadách zábřežského Sokola, jehož pilným činovníkem a cvičitelem se záhy stal, se snažil o založení sokolského pěveckého a hudebního sboru.  Vladimír Hubálek byl také členem Pravečkova smyčcového kvarteta, kde spolu s dr. Františkem Gremmerem, Čeňkem Beranem a Jindřichem Pravečkem st. účinkoval na nejrůznějších vystoupeních v Lanškrouně, Zábřehu a dalších místech.

Vladimír Hubálek při svém velkém vytížení čelil značným zdravotním problémům, až přišel osudný slabý záchvat mrtvice. Dal se tedy převézt k rodičům domů do Třebové. Ubytoval se v hotelu Padevět, kde také po druhém záchvatu v úterý dne 27. ledna 1920 zemřel jako svobodný ve věku pouhých osmadvaceti let. Jeho pohřbu v České Třebové se zúčastnilo více než sto kolegů - učitelů, členové zábřežského Sokola, přátelé a školní mládež. Hudební doprovod svému členovi zajistilo zdejší Orchestrální sdružení Smetana.

Nenadálý odchod milovaného syna se stal těžkou ranou pro jeho otce, neboť právě v něho vkládal K. O. Hubálek všechny své naděje jako pokračovatele v rodinné učitelské tradici.

Otakar <br />Hruška

Otakar
Hruška

Třebovský rodák Ing. Otakar Hruška se stal uznávaným odborníkem v oboru hornictví. Jeho mnohaleté odborné zkušenosti bývaly často využívány během jeho působení na různých vysokých postech v podnicích zabývajících se těžbou nerostných surovin.

Narodil se v České Třebové v rodině Otakara Hrušky staršího, účetního v místním pivovaru a jeho manželky Veroniky, dcery hostinského Bernarda Vostárka. Manželé Hruškovi byli nadáni podnikavých duchem. Dne 3. ledna 1905 se stali majiteli domů čp. 72 - 73 v Hýblově ulici, na jejichž místě dnes nalezneme výstavnou budovu spořitelny s okolní zástavbou.

Ing. Otakar Hruška vystudoval reálku v Pardubicích a v roce 1902 ukončil vysokoškolská studia na c. k. důlní akademii v Příbrami. Poté se stal báňským inženýrem ve Slaném a později působil jako místoředitel horního ředitelství České obchodní společnosti ve Světci u Bíliny. Od 15. července 1911 do 30. listopadu 1938, kdy odešel ze zdravotních důvodů do ústraní, pracoval jako závodní v dolech hnědouhelného revíru výše uvedené společnosti a to postupně na dolech Albert v Tuchomyšli, Marie Antonie v Roudníkách, Alexandr v Řetenicích a nejdéle v dole Apollo v Ledvicích u Duchcova. Současně také vykonával funkci přednosty inspektorátu v Ledvicích. Po záboru hnědouhelných dolů v roce 1938 byl zvolen členem komise pro projednávání československo-německých hospodářských záležitostí.

Ing. Otakar Hruška se věnoval také publikování odborných knih a příruček s geologickou tématikou, ve své době vysoce ceněných a využívaných v báňském školství.

Dne 28. července 1903 se ing. Hruška oženil s osmnáctiletou slečnou Marií Müllerovou z Parníka, dcerou Josefa Müllera, nájemce tamní tovární restaurace. Manželům Hruškovým se narodily dvě dcery, v roce 1904 Marie a v roce 1906 Karla.

Podle stavebních plánů z roku 1930, postavila zdejší firma Rössler & Kudlík pro ing. Hrušku v Javorce vilu čp. 1462, které se podle jména majitelovy manželky dostalo názvu "Marie". Sem se po svém odchodu z hnědouhelných dolů přestěhoval a zde také dne 8. února 1950 zemřel.

Jan <br />Dawidko

Jan
Dawidko

Narodil 31.3.1946 v Praze. Po absolvování Středního odborného učiliště chladírenského v Častolovicích pracoval v Kovoslužbě Praha. V letech 1968 –1988 žil v západních Čechách v Chodově u Karlových Varů. Pracoval jako mechanik měření a regulace v Palivovém kombinátu Vřesová HDB Sokolov. Po ukončení dvouleté večerní školy pro novináře externě působil jako člen redakční rady Sokolovského revíru. Zároveň byl vedoucím redaktorem podnikového časopisu Vřesovské mládí.
Od října 1988 žil v Kostelci nad Orlicí, v Rychnově nad Kněžnou, v Častolovicích. Dnes žije v Ličně. Od října 1988 do prosince 1997 pracoval jako správce na Škole v přírodě v Habrové – Rychnov nad Kněžnou. Od února 1998 do února 1999 – Komerční banka Kostelec nad Orlicí-Bankovní ochranná služba. Od března 1999 do června 2001 – školník, údržbář, topič - OÚ Častolovice.
V květnu 1992 založil soukromé Vydavatelství a nakladatelství Kryštof /1992-2005/. Od ledna 2001 je členem Unie českých spisovatelů.a členem – Výboru národní kultury. Píše pohádky, dětské říkadla a básně převážně s tématikou Orlických hor. Od června 2001 je v invalidním důchodu.

Autor textu je Výbor národní kultury- sdružení občanů ČR -Politických vězňů 9- Praha 1

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Marie <br />Kalivodová

Marie
Kalivodová

25.6. 1878 -  17. 12. 1951

Marie Kalivodová se narodila v České Třebové. Roku 1897 vystudovala pražskou Pivodovu pěveckou školu a započala s profesionální pěveckou dráhou.


Působila u kočovné divadelní společnosti ředitele J. Drobného (1897-1903), v Městském divadle v Plzni (1903-1905), v Národním divadle v Brně (1906-1909), v Divadle na Vinohradech (1909-1919) a ve Vinohradském zpěvohře (1920-1924). Již v březnu 1923 hostovala v opeře Národního divadla v Praze. Otakar Ostrčil na konci téhož roku podal návrh na její angažování do této scény, jež se uskutečnilo až o rok později. Až do svého penzionování setrvala tedy jako sólistka opery Národního divadla v Praze (1924-1932).

Už ve Vinohradském divadle se stala oporou souboru šéfa Otakara Ostrčila. V této době vystupovala převážně v operách a operetách. Později se z ní stala spolehlivá operní mezzosopránová repertoárová zpěvačka s emotivním přednesem. Často alternovala se zpěvačkou Věrou Pivoňkovou ve vážných a komických partech starších a starých žen. Zpívala například Ludmilu (Prodaná nevěsta), Larinu (Eugen Oněgin), Hanu (Debora), Martinku (Hubička), Datla a Paní Páskovou (Příhody Lišky Bystroušky), Matku (Čert a Káča), Kateřinu (Polský žid), Pamelu (Fra Diavolo), Hospodskou (Boris Godunov), Martu (Faust a Markétka), Častavu (Šárka), Bertu (Lazebník sevillský) a nebo Tisbu (Popelka).

Jaroslav <br />Bittl

Jaroslav
Bittl

20.6. 1931 -  20. 12. 2015

Narodil se 20. června 1931 v Praze. V roce 1939 se na dlouhou dobu přestěhoval do České Třebové. Absolvoval zde obecnou školu, měšťanskou školu a odmaturoval na gymnáziu. Studoval Masarykovu univerzitu, Pedagogická studia dokončil v Pardubicích. Mnoho let pracoval jako vedoucí výtvarného oboru na LŠU v Pardubicích, kde posléze pracoval také jako ředitel této školy. Byl nadaný nejen po stránce výtvarné, ale známa je také jeho básnická tvorba. V roce 2000 se vrátil do České Třebové. V roce 2012 obdržel cenu města Česká Třebová - Kohout za dlouholetou výtvarnou a spisovatelskou práci.  

Alois <br />Vrecl

Alois
Vrecl

15.6. 1896 - 1986

Narodil se v nádražní budově železniční stanice Cerekvice – Česká Hrušová (dnešní Cerekvice nad Loučnou). Krátce po jeho narození se rodina Vreclova se šesti dětmi přestěhovala do Peček, kde Alois prožil své mládí a navštěvoval obecnou a měšťanskou školu. Krátce po vyučení v Praze jej otec v 16 letech přihlásil do Rakousko-uherské armády. V ní pak sloužil nejdříve jako elév u hudby a poté jako zdravotník u 2. pěšího pluku v Brašově v Sedmihradsku (dnes Rumunsko). Od zdravotní služby byl převelen k tehdy se ještě tvořícímu letectvu a byl vycvičen pilotem. Po získání leteckého průkazu (č. 868) roku 1917 bojoval na východní frontě (Zborov a Oděsa), kde mu byly přiznány tři sestřely nepřátelských letadel.

Po skončení I. sv. války se Alois Vrecl přihlásil do řad vznikající čs. armády a sloužil u letectva jako pilot. Létal na takřka všech typech letadel, kterými v té době letectvo disponovalo. V jeho řadách se zúčastnil také bojů na Slovensku proti Maďarské republice rad. Za tuto službu byl také vyznamenán.

Alois Vrecl byl dobrým pilotem a v jeho hodnocení najdeme kladné posudky jeho odborných znalostí, ale i vlastností osobnostních. Při různých leteckých soutěžích se umisťoval mezi prvními. Sloužil u různých útvarů po celé republice, ponejvíce u leteckého pluku 1 v Praze Kbelích a byl povyšován podle předpisů. Protože byl velmi dobrým pilotem, bylo mu roku 1923 svěřeno řízení letadla na tu dobu dálkového letu Praha – Göteborg přes Berlín a Kodaň.

V roce 1926 se Alois Vrecl "proslavil" akrobatickým kouskem, když v Praze na stroji Avia BH podletěl vyšehradský železniční most, za což byl kázeňsky potrestán. V roce 1928 se stal prvním vojenským pilotem, který seskočil z letadla na padáku československé výroby.
V roce 1939 Alois Vrecl odešel ilegálně do Polska, aby se přihlásil do řad vznikajícího čs. zahraničního vojska. Po krátkém pobytu v Krakově odplul s dalšími dobrovolníky do Francie, kde byl zařazen jako vojenský pilot do cizinecké legie. Ve Francii a v severní Africe se podílel na výcviku francouzských a čs. pilotů. Po vyhlášení války Francii odplul v červnu 1940 do tehdejší Velké Británie. Zde pak sloužil jako pilot dopravních letadel u 24. perutě britského Královského letectva (dále RAF). V roce 1945 přiletěl na kontinent spolu s 21. skupinou armád maršála Montgomeryho osvobozující Francii a Belgii.
Po osvobození byl Alois Vrecl několikrát vyznamenán, byl povyšován a nadále sloužil u čs. letectva. Zlom v jeho vojenské kariéře nastal po roce 1948, a ač byl členem KSČ (od r. 1946) nevyhnulo se mu vyloučení z armády, coby příslušníka RAF. Po opuštění armády se Alois Vrecl živil v podřadných profesích, povětšinou jako pomocný dělník. V roce 1983 zemřel v Dřínově u Kralup nad Vltavou ve svém rodinném domku čp. 87 a je pochován v Třeboradicích. Byl rehabilitován v roce 1969 (povýšen na podplukovníka) a podruhé v roce 1991 byl povýšen in memoriam na plukovníka letectva.

Alois Vrecl byl adoptoval syna Arnošta Staňka, který létal v RAF a zahynul nad kanálem La Manche.