Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Karel <br />Kšír

Karel
Kšír

Známý divadelník ochotnického souboru Hýbl. Narodil se v České Třebové. Otec František Kšír byl strojvedoucím Českých drah, matka Ludmila rozená Hubálková byla v domácnosti. Měl ještě tři bratry – Františka, Vladimíra a Bohumila. Po ukončení základní školy odešel do Brna, kde se vyučil obchodním příručím a vrátil se zpět do Třebové. Pracoval na dráze, v dílnách pro opravu kolejových vozidel jako mzdový účetní. Ve volných chvílích se věnoval ochotnickému divadlu, kam jej uvedl jeho otec. V souboru Hýbl se seznámil s Josefou Černou, svoji pozdější manželkou. Oba spolu hráli divadlo mnoho let, až do doby, kdy těžce onemocněl a smrt předčasně ukončila jeho život.

Karel Kšír divadlo nejen hrál, ale i režíroval, byl jednatelem souboru, navrhoval scény divadelních her, psal recenze za celý divadelní okrsek. Za působení v Brně se seznámil s režisérem tamního Národního divadla Ottou Čermákem. Díky jejich přátelství Čermák režíroval několik divadelních představení v České Třebové.

Po přechozené chřipce Karel Kšír onemocněl zápalem plic a to byl začátek jeho dlouhé nemoci ukončené smrtí. Pochován je na českotřebovském hřbitově.

Václav  Zdeněk<br />Hackenschmied

Václav Zdeněk
Hackenschmied

Pedagog, osvětový pracovník, regionální vlastivědný pracovník a spisovatel. Typický představitel české inteligence na přelomu století, živě se zajímající o český spolkový i kulturní život, šířící osvětu i vzdělání. Do regionu přišel 1889 jako podučitel do Říček, kde založil a vedl školní kroniku. Založil  také místní knihovnu v Říčkách, čtenářský spolek, hasičský sbor a divadelní spolek. Od 1912  odborný učitel na chlapecké školé v Ústí nad Orlicí. Předseda třebovsko-ústecké odbočky učitelské jednotky Budeč. Za činnost v této organizaci se dostal do sporu s okresním  školním  inspektorem a ten mu udělil důtku za nedovolenou agitaci proti usnesení lanškrounské okresní školské rady a byl přeložen do vzdáleného koutu Českomoravské vysočiny do Hněvkovic a a později na místo řídícího učitele ve Všebořicích. Do Ústí nad Orlicí, kde zůstala jeho rodina, se vrátil po mnoha interpelacích teprve koncem roku 1918 kdy byl jmenován definitivním učitelem první obecné třídy při obecné škole chlapecké v Ústí nad Orlicí. Po návratu převzal správu městského muzea. Aktivní spolutvůrce Národopisné výstavy českoslovanské 1895, správcem muzea v Ústí nad Orlicí, archivář a kronikář města. Z díla: sbírka pověstí Na besedě (1928) (zde zmiňuje i českotřebovské pověsti), Ústecké betlémy, četné příspěvky v Letopisech kraje a města Ústí nad Orlicí 1937-41. nebo Náš domov (vlastivěda okresu Lanškrounského), 2. roč. 1938, 3. roč. 1939, 4. roč. 1940.
 

Františka Viktorie<br />Honlová

Františka Viktorie
Honlová

Patří mezi významné českotřebovské ženy. Byla nadšenou vlastenkou, politickou i sociální pracovnicí.

Narodila se v České Třebové. Na svět přišla v domku čp. 52 v Hýblově ulici, vyrostla a dospěla v ulici Riegrově čp. 187. Její otec Josef Honl se zabýval nejenom polním hospodářstvím, ale i podomním obchodem s tehdy velmi oblíbenými květovanými šátky, byli dobře ekonomicky zajištěni. Matkou byla Františka, rozená Pávková z Velké Řetové. Když byly Františce dva roky, odstěhovala se rodina do Litomyšle. V Litomyšli zůstali Honlovi jen rok, pak se vrátili do Třebové, kde otec zakoupil jednopatrový dům čp. 85 v místě zvaném Na ostrově.

Františka nejprve vychodila pětitřídní obecnou školu ve svém rodišti a pak klášterní dívčí školu v Moravské Třebové. Byla sečtělá, zajímalo jí výtvarné umění a ochotnické divadlo.

Ve městě působila téměř ve všech spolcích. Byla spoluzakladatelkou divadelního souboru Hýbl a pracovala v Sokole. Své vzdělání si ještě doplňovala častými debatami o otázkách veřejného života i o češtině s místními studenty. Její dům Na Ostrově se také stával jakýmsi místním literárním salónem, kam byli zváni Gustav Habrman, F.V. Krejčí, Růžena Svobodová, ale také Max Švabinský a celá řada dalších osobností. Netajila se svým antiklerikálním postojem (např. propagovala pohřeb žehem) a také měla velmi vyvinuté sociální cítění.

Když se v roce 1887 ve městě otevřela německá škola a brzy na to i opatrovna, marně upozorňovala místní veřejnost na hrozící nebezpečí. Tehdy se rozhodla proti poněmčení bojovat sama. Absolvovala v Praze kurz pro učitelky mateřských škol a od roku 1872 dvě desítky let provozovala ve svém rodném městě vlastní soukromou opatrovnu pro děti předškolního věku a nezištně opatrovala děti, které by jinak byly odsouzeny k toulání po ulicích nebo k poněmčování v německé opatrovně.


O tom, že to neměla jednoduché, hovoří počet 150 dětí od tří do šesti let. Od roku 1902 propůjčila svůj dům Na Ostrově také pro dětskou stravovnu, kterou opět 16 let bezplatně vedla. Tímto rozhodnutím zachránila ve válečných letech několik set chudých dětí před smrtí podvyživením. Žila vždy skromně, jmění, které získala po rodičích a které jen vlastním odříkáním udržela, odkázala městu České Třebové. Mělo sloužit k vybudování dalšího dětského zařízení.

Když zemřela, městská rada ji vypravila podle jejího přání pohřeb žehem. V domě Na Ostrově byla vystavena na katafalku zaplněném kyticemi a věnci. Zástupci města, spolků a korporací se přišli poklonit ostatkům prosté a přitom vzácné ženy. Nad rakví promluvil senátor Jiří Pichl, redaktor a spisovatel F.V. Krejčí, starosta města Josef Dytrt a učitelka Barbora Martincová. Následoval smuteční průvod na hranice města. Při kremaci v Pardubicích se ještě se slečnou Františkou Honlovou rozloučili senátor Gustav Habrman a poslanec dr. Antonín Hain. Místem posledního odpočinku Františky Honlové je urnový háj na českotřebovském hřbitově.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Jaroslav <br />Čada

Jaroslav
Čada

21.8. 1903 -  31.8. 1974

Narodil se v rodině textilního dělníka v Ústí nad Orlicí. Od dětství měl dvě lásky přírodu a malování. Po vystudování textilní školy v místě rodiště se stal textilním návrhářem. Začínal v Brně v továrně na koberce, pokračoval u textilní firmy Jandera v rodném městě. Když byl v nedalekém Parníku u České Třebové v komplexu textilní továrny vybudován samostatný závod 07 Textilní tvorba n.p. Praha, nemohl v novém kolektivu chybět ani Jaroslav Čada. V textilním ateliéru působil až do odchodu na zasloužený odpočinek.


Ve volném čase se věnoval výtvarnému umění. Používal hlavně olejové barvy, nevyhýbal se ale ani grafické technice. Nejraději maloval prosluněná jara s rozkvetlými stromy, roubené chaloupky, Tichou Orlici se svými kouzelnými zákrutami, romantická zákoutí rodného města i krajinu z jeho okolí (Presy, Přívrat, Řetová, Klopoty, …). Inspirovaly jej i slovenské Tatry, Šumava, Krkonoše a Orlické hory. Usilovnou prací a vlastní pílí se propracoval mezi nejlepší krajináře Východočeského kraje.


Jeho obrazy měli možnost vidět návštěvníci výstav v Ústí nad Orlicí, Lanškrouně, Praze, Vysokém Mýtě a České Třebové.

Vilém <br />Kyral

Vilém
Kyral

16.8. 1909 -  26.9. 1961

Narodil se na Parníku u České Třebové v rodině malého živnostníka. Právě tento důvod mu v pozdějších letech dělal problémy, dokonce musel předčasně z armády. Hudební základy ve hře na housle získal u otce, venkovského kapelníka, hře na klavír se učil u Valerie Seidlové. Později se ještě vzdělával na hudební škole v Pardubicích (1924-1928) a na pražské konzervatoři (1928-1931), kde navštěvoval varhanní, kompoziční i dirigentské oddělení a také třídu houslí prof. Rud. Reissiga. V roce 1938 ještě vykonal státní zkoušky z dirigování orchestru a sborového zpěvu.

Načerpané zkušenosti předával jako učitel hudební výchovy na reálném gymnáziu v České Třebové, byl i městským kapelníkem, dirigentem Orchestrálního sdružení Smetana a sbormistrem českotřebovského pěveckého spolku Bendl. Po ukončení druhé světové války odešel do Prahy. Byl zde postupně referentem kulturního oddělení ÚRO, kapelníkem pražské posádky a od roku 1953 redaktorem zábavné hudby a dirigentem orchestru Československého rozhlasu. Později odešel do Kraslic, kde odborně instruoval velký dechový orchestr, složený z učňů závodu AMATI. Zanedbatelná není ani jeho činnost skladatelská. Napsal řadu estrádních a tanečních skladeb pro dechový orchestr. Prvního úspěchu dosáhl v roce 1936 polkou, která po deseti letech dostala název Brigádnická. K ní postupem času přibyly další známé skladby. Připomeňme si alespoň pochod Strahov 1948, mazurku Pro Mařenku, Taneční suita, valčík Pohádka jara a také suitu Z rodného kraje, která má tři části: U Třebovských stěn, V březině a Na břehu Orlice.

Dnes nám jméno Viléma Kyrala v České Třebové připomíná jedna z parnických ulic a také pamětní deska na domě, kde prožil velkou část života.

Václav <br />Placht

Václav
Placht

9.8. 1896 -  26.3. 1991

Narozen 9. 8.1896 v Děčíně, zemřel 23. 3. 1991. Prof., ThDr., středoškolský profesor, knihovník, archivář, autor historických časopiseckých článků.

Narodil se v Děčíně nad Labem. Gymnázium studoval v Klatovech a v Praze, kde maturoval v roce 1915. Ve studiu pokračoval na filozofické a přírodovědecké fakultě UK v Praze (aprobace dějepis – zeměpis). Působil na gymnáziích v Litomyšli, Českém Těšíně, Jablunkově, Hodoníně a od roku 1939 v České Třebové. Koncem války ještě učil v Českém Brodě. Po válce se vrátil do České Třebové, kde byl 13. srpna 1945 jmenován ředitelem gymnázia. Funkci vykonával do roku 1950. V té době byl radou KNV v Pardubicích „přidělen k výkonu práce“ na Střední průmyslovou školu železniční v České Třebové, kde učil až do roku 1958.

Profesor Placht ve funkci archiváře vykonal pro historii České Třebové velký kus práce. Postupně evidoval a zpřístupňoval nejstarší část dochovaných písemností. V té době byly v archívu uloženy vedle vlastního městského fondu archiválie osvětových spolků, cechů, škol, soukromníků. Archív také doplňoval písemnostmi ze skartací, sběrem plakátů a fotografií pro tzv. sbírku soudobé dokumentace. Vše vykonával mimo své zaměstnání ve škole. Zemřel v Plzni ve věku 95 let.