Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Petr <br />Křička

Petr
Křička

Středoškolský profesor, knihovník, básník, autor literatury pro děti, překladatel z ruštiny a francouzštiny. Byl bratrem Jaroslava Křičky, významného hudebního skladatele.

Vystudoval obor technické chemie. Jako chemik působil nejdříve v cukrovaru v Hulíně, pak v laboratoři v Karlových Varech, krátce pobyl také v Pasteurově ústavu v Paříži. V letech 1907–1908 učil cizím řečem v Moskvě. Po návratu žil do světové války v Praze, kde převážně vyučoval na obchodních školách.

Hned vypuknutí světové války odešel na haličskou frontu, byl zraněn a pobýval několik měsíců ve vojenských lazaretech. V době léčby a rekonvalescence dokončil svou první sbírku básní Šípkový keř, která jej záhy proslavila. Po válce pracoval na ministerstvu školství a po druhé světové válce byl zaměstnán v Technické knihovně pražských vysokých škol.

Ve dvacátých a třicátých letech se věnoval jako úředník Ministerstva školství a osvěty kulturně-propagační činnosti, pořádal v Praze i na venkově přednášky a večery ruské poezie.

Petr Křička byl vynikající překladatel ruské poezie (zejména díla Puškinova), ale i francouzské a ruské dramatické tvorby. Ve své básnické tvorbě využívá prvky lidové poezie a soudobé básnické tvorby. Je rovněž autorem textu k pochodu J. Suka V nový život.

V básni Jedna lomeno jednou a ve vyprávění Cínová trubice z knížky Suchá jehla vzpomněl svého učitele J. Patočky v letech 1892-1894 na škole v Havlíčkově Brodě.

Ivana <br />Bachová

Ivana
Bachová

Ivana Bachová (rozená Mrázková) je malířka věnující se ve své tvorbě především realistické krajinomalbě. Dětství a mládí prožila v Chotěboři, kde navštěvovala víceleté gymnázium. Poté přestoupila do Jihlavy na Střední uměleckou školu grafickou. V letech 2014 - 2020 studovala malbu na Akademii výtvarných umění v Praze. Momentálně tvoří jako umělkyně na volné noze. Zabývá se tématem přírody - především námětem vody. Pravidelně vystavuje na samostatných výstavách v Čechách. účastní se i výstav v zahraničí Londýn, Řím, Tokio, Vídeň...

Josef <br />Prchal

Josef
Prchal

Spisovatel knih pro mládež, autor pedagogických knih a příruček.
Josef Prchal se narodil v Lučici v rodině středního zemědělce. Vyrůstal na zemědělské usedlosti společně se třemi sourozenci. Obecní školu absolvoval s výtečným prospěchem v Lučici v letech 1912—1917. Následovalo studium na měšťanské škole v Německém (dnešním Havlíčkově) Brodě; každý den ho čekala pěší túra do Okrouhlice na vlak, po škole zpět. Po jednoročním učebním kurzu pokračoval v letech 1921—1925 ve studiích na učitelském ústavu, obojí absolvoval v Čáslavi. Po získání maturity se věnoval naplno učitelskému povolání. Postupně učil na školách obecních a měšťanských. V letech 1946-1950 studoval
Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy se specializací na mateřský jazyk a dějepis pro II. stupeň. Na to navázalo studium na Vysoké škole pedagogické v letech 1953—1955 se specializací český jazyk a literatura pro školy III. stupně a pedagogika a psychologie pro školy III. stupně. S povolením ministerstva školství studoval současně dva obory. Po řádném vystudování vyučoval jako profesor na střední škole a k tomu ještě externě na škole vysoké. V závěru profesního života pracoval Josef Prchal na ministerstvu školství a na škole sociálně-právní, a to až do důchodu, kam odešel v roce 1966. Poté se plně věnoval literární činnosti. Umírá v roce 1987.
Josef Prchal publikoval celkem 32 knih, většinou v několika vydáních. Nejúspěšnější byl Bílý jestřáb, který dostal hlavní cenu v anonymní soutěži „Družstevní práce“.
Od počátku třicátých let minulého století psal do časopisů pro děti a mládež; do Ohníčku, Mateřídoušky, Úsvitu, Klasu, Mladého hlasatele či Českého domova přispíval verši, povídkami i pohádkami. Pro dospělé čtenáře publikoval verše i prózy v časopisech a novinách Nový lid, Niva, Rozkvět, Venkov, Národní politika, Kultura a Květy. Spolupracoval také s rozhlasem a pořádal besedy s ukázkami z tvorby. S československým filmem spolupracoval na zfilmování své povídky Kabát pro Evičku.
Pseudonymy a šifry, kterých používal: P. Janovec, J. v Prchal, J. Pl., -ch-já-.


Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Otto <br />Smrček

Otto
Smrček

27. 11. 1947 -  14.4. 2012

Historik českého strojírenství, regionální historik a bohemista, muzejník, redaktor, vydavatel, režisér amatérského divadelního soubor, divadelník, hudebník.

Po maturitě na strojní průmyslovce v Praze, pracoval dva roky jako profesionální hasič. Poté byl přijat ke studiu neučitelského oboru dějepis-čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ke studiu ho přivedl zájem o hlubší poznání historie českého strojírenství v mezinárodním kontextu.

Děvet let prožil v Chotěboři. Působil ve zdejším muzeu a spolu s dalšími spolupracovníky založil Vlastivědný klub, který se zabýval bádáním v historii a okolí.  V letech 1983-1986 se podílel na činnosti amatérského chotěbořského divadla SCHOD, a to jako herec, autor a režisér. Byl spoluzakladatelem a aktivním členem hudební skupiny Detto. Pravidelně přispíval do Chotěbořského zpravodaje i okresních novin Cesta Vysočiny. K 650. výročí založení města inicioval a pak i redigoval publikaci 650 let města Chotěboře. Pod jeho redakcí vyšel také výroční almanach k založení muzea.

Po ukončení studia na vysoké škole se stal odborným redaktorem v nakladatelství Naše vojsko. V roce 1986 odešel kvůli práci s rodinou do Prahy a začal pracovat v Československé akademii věd, kde pracoval do roku 1991. Poté působil až do roku 1993 v Ústavu teorie a historie vědy AV. I v Praze ve své divadelní a spisovatelské činnosti úspěšně pokračoval.

I nadále také pokračoval ve výzkumu dějin strojírenské techniky a technologie. Své studie publikoval, zejména na stránkách časopisu Dějiny věd a techniky. Významně přispěl i k výuce historie strojírenství na středních odborných školách a odborných učilištích, když sepsal a vydal publikaci Kapitoly z dějin strojírenství. Založil i vlastní vydavatelství.

Po zrušení Ústavu teorie a historie vědy v roce 1993 působil Otto Smrček jako šéfredaktor v odborném časopise Plyn.

Sestavil a vydal: Dramatickou kuchařku pro amatérské divadelníky.

Jaroslav Josef<br />Langer

Jaroslav Josef
Langer

12. 11. 1806 -  28.4. 1846

Básník, prozaik, dramatik, satirik, folklorista a překladatel, autor národopisných a literárních studií, novinář.
Maturoval na gymnáziu v Hradci Králové, kde byli jeho profesory buditelé Josef Chmela a Václav Kliment Klicpera. Poté začal v Prazel studovat filozofickou fakultu a práva. Studia nedokončil a začal se plně věnovat literatuře.

Byl stoupencem školy Čelakovského, avšak mladší generace čtyřicátých let v něm viděla stoupence Máchy a Nebeského. Zabýval se studiem slovanského jazyka a literatury, zejména pak polské a ruské literatury. Své básnické pokusy vydával v časopisech Květy a Musejním časopise. V roce 1830 vydal první knihu Selanky. V tomto období také přispíval do různých časopisů, někdy u svých příspěvků používal pseudonym Kopřivárius. Stal se redaktorem Čechoslava, kde vyšla jeho báseň České lesy, sympatizující s polským povstáním. Básní na sebe upoutal pozornost úřadů, což vedlo až k jeho vyhoštění mimo Prahu v roce 1830, kdy se Langer musel vrátit do Bohdanče. Zde svoji literární tvorbu ukončil.

Do Chotěboře jezdil Langer za svoji přítelkyní a kolem roku 1840 zde byl známým organizátorem a účastníkem kulturního dění, vlasteneckých slavností a besed.

Pavel <br />Křivský

Pavel
Křivský

12. 11. 1912 -  15. 12. 1989

Církevní historik, filozof, knihovník a archivář, katolický kněz.

Po studiu na chotěbořském gymnáziu, absolvoval teologii v Hradci Králové (na kněze byl vysvěcen roku 1935), a poté filosofii a historii na Univerzitě Karlově v Praze.

V letech 1934-1941 byl archivářem a knihovníkem Želivského kláštera. V roce 1941, v důsledku krize víry, vystoupil z řádu a stal se řadovým knězem v Buštěhradě u Kladna. Potom působil až do konce války jako správce hřbitova v Břevnově.

Již před válkou se začal zajímat o skauting (v jeho levicové formě) a zároveň sympatizoval s programem KSČ. Po květnové revoluci v roce 1945 vystoupil z katolické církve a vstoupil do KSČ. Absolvoval Státní archivní školu a na žádost ministerstva vnitra se stal archivářem Uranových dolů Jáchymov. V roce 1946 se Křivský dostal do styku se skautskou organizací Junák, absolvoval Ústřední lesní školu a stal se členem výchovného odboru Ústředí Junáka. Stal se též prominentním členem tzv. Vysokoškolského roverského kmene (VRK) v Praze, který v Junáku vyvíjel intenzívní prokomunistickou činnost. Roku 1947 byl přijat do Archivu ministerstva vnitra, kde dosáhl hodnosti přednosty IV. oddělení archivu MV. Roku 1949 se Křivský stal vedoucím komise pro práci s mládeží ve Svazu občanů bez vyznání - vzniklo sdružení mládeže "KRUH". V roce 1950 byl vyloučen z KSČ pod záminkou ztráty legitimace. Roku 1951 byl propuštěn z Archivu MV.

V souvislosti se svou skautskou činností byl ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen roku 1952 na doživotí. Byl vězněn v Leopoldově a Valdicích. Propuštěn byl až v roce 1965 na základě amnestie.

Po svém propuštění pracoval nejdříve jako stavební dělník a skladník, poté jako archivář a posléze jako vědecký pracovník v Památníku národního písemnictví v Praze. Své dílo zasvětil významným osobnostem a době národního obrození. Je autorem mnoha studií o dějinách želivského a strahovského kláštera, o Dobrovském, Smetanovi a mnohých dalších.

K výchově mládeže se již nevrátil. Před smrtí se mu pokusil zprostředkovat přijetí katolických svátostí bývalý spolubratr z želivského kláštera (a jeho pozdější opat) Vít Tajovský, Křivského manželka tomu však zabránila. Jeho přednášky z Leopoldova vyšly ve sborníku „Filosofie za mřížemi“.

Skrze "Kruh" měl Křivský silný vliv na filosofii mimoškolní výchovy mládeže jak v rámci skautingu, tak mimo něj (např. Prázdninová škola Lipnice). Mnoho jeho "žáků" či jím ovlivněných osob o jeho spojení s komunistickým režimem nemělo tušení a jeho vychovatelský odkaz je dodnes předmětem sporů.