František Ladislav Rubeš pocházel ze sedni dětí sládka malého pivovaru v Čížkově. Po smrti otce se matka přestěhovala do Kolína. Gymnázium navštěvoval v Německém dne Havlíčkově Brodě. Po jeho absolvování odchází do Prahy kde začíná studovat filozofii. Po dvou letech vstupuje do semináře. Příprava na knězu mu však nevyhovuje a tak se stává vychovatelem a zároveň studuje práva. Školu dokončil v roce 1847 a po třech letech praxe se stává adjunktem ve Skutči.

Svůj litererární debut si odbyl v roce 1834 v časopise Květy. Spolu s přáteli Hajnišem a Filípkem založili časopis Paleček. Tento časopis byl naším prvním humoristickým časopisem, hojně čteným po celých Čechách. Rubešovy drobné žertovné prózy, humoresky, usměvavě líčily nedostatky tehdejší pražské a vůbec české společnosti.Tento časopis se stal základem Rubešovy tvorby, především jeho Deklamovánek. Sloužili vlasteneckým i ryze zábavním účelům a vynikaly " sentimentálním vlastenectvím a krotkou kritikou společenských nedostatků". Mnoho Rubešových deklamovánek bylo zhudebněno a k nejoblíbenějším patřila vlastenecká báseň Já jsem Čech a kdo je víc?
Po roce 1847 se Rubeš odmlčel, věnoval se už jen svému právnickému povolání a v necelých čtyřiceti letech umírá na rodinnou chorobu - tuberkulózu.

Český filmový herec třicátých let 20. století, chemik.

V Táboře navštěvoval obecnou školu, měšťanskou školu a gymnázium, které nakonec dostudoval v Praze, kam se jeho rodina přestěhovala. Roku 1931 zúčastnil konkurzu na komparsistu ve filmu Před maturitou. Nakonec zde dostal roli titulní a byla odstartována jeho filmová kariéra. Celkem hrál ve 24 filmech. Byl dokonce na filmové stáži v Hollywoodu. V roce 1942 filmovou kariéru nečekaně ukončil.

Již od studentských let se vážně zajímal o chemii, kterou již během své filmové kariéry studoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po uzavření vysokých škol nacisty musel studium přerušit, ale po válce ve studiu pokračoval na ČVUT v Praze, kde získal titul inženýra a posléze i titul doktora technických věd. Působil na několika vědecko-výzkumných pracovištích, až se v roce 1957 dostal do Chotěboře - do smaltovny, jež byla součástí pozdějších Chotěbořských strojíren. Zde založil a vybudoval laboratoř a zavedl smaltování, především pro potřeby chemického průmyslu. Krátce také působil jako externí pedagog-učitel chemie na chotěbořském gymnáziu (tehdy jedenáctileté střední škole). Z Chotěboře odešel v roce 1960 do Prahy.

V roce 1968 vyjel na studijní pobyt do německého Coburgu a po událostech 21. srpna 1968 se rozhodl do Československa nevrátit a zůstal v tehdejší  Německé spolkové republice. Do Čech dál pravidělně jezdil. V Německu žil až do své smrti v roce 2005. Na jeho přání byla urna s ostatky převezena do rodné vlasti a popel rozptýlen.

Malíř českého původu, narodil se v Chotěboři na Vysočině. S rodinou se vystěhoval do Rumunska, vzdělání nabyl v řeckých školách, malířskou akademii vystudoval v Benátkách. 21 let žil v Egyptě. Stal se profesorem na Egyptské škole výtvarných umění v Káhiře. Pro tamější vládu zde pracoval na výzdobě veřejných budov a mešit. Byl tu nazýván "Českým konzulem".
Na počátku 20. let 20. století se vrátil do Čech. Usadil se v Brně. V Egyptě však otevřel dveře dalším českým umělcům.
Po návratu do vlasti v roce 1922 představil milovníkům umění výstavu v Prostějově a dva roky poté i v Praze. Na krajinomalby rozhodně nezanevřel. Zemřel 9.6.1935 v Brně. Dvě Wirthovy výstavy proběhly posmrtně, a to roku 1936 v Bratislavě a o čtyři roky později v Brně.