Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jaroslav <br />Kysela

Jaroslav
Kysela

Vyučený číšník, politický vězeň.

Jeho památku připomíná pamětní deska, umístěná v roce 1998 na jeho rodném domě v Klášterní ulici čp. 86, kterou věnovalo město Chotěboř. (V roce 2020 byla deska novými majiteli domu odstraněna a má být uložena v Městském muzeu Chotěboř)

Chotěbořský rodák Jaroslav Kysela odešel z domova po neshodách v rodině. Za přípravu k opuštění republiky byl odsouzen a převezen do jáchymovského koncentráku, kde otročil na dobývání uranu. Z koncentračního tábora se pokusil s dalšími spoluvězni uprchnout, byli však zadrženi a tři z nich dostali trest smrti. Jeden jeho spoluvězeň byl zastřelen na útěku a Jaroslav Kysela s dalšími byli exemplárně potrestáni k trestu smrti oběšením. Trest byl vykonán 21.10.1950 v 6.10 hodin ráno ve věznici na Pankráci.

Po sametové revoluci byl Jaroslav Kysela společně se svými kamarády rehabilitován.

Josef  <br />Hubáček

Josef
Hubáček

Novinář, básník a prozaik. Narodil se v Chotěboři v rodině berního kontrolora a radního města Josefa a jeho ženy Františky. Rodina často měnila bydliště. Mládí prožil ve Štětí a v Jablonci nad Nisou. Po studiích na gymnáziu v Hradci Králové a Jičíně Vystudoval v Praze právnickou fakultu. Svoji literární dráhu začal v sedmdesátých letech uveřejňováním povídek a básní v časopisech Světozor, Humoristické listy a Paleček. Vlastní žurnalistickou dráhu zahájil za studentských let jako referent v časopise Čech. Známé byly zejména jeho satiristické verše v Humoristických listech podepisované pseudonymem Emanuel Pišišvor. Aktivně reagoval na aktuální politické dění. V Praze vedl časopis Politika z něhož později vznikl deník Národní listy. Roku 1885 převzal časopis Pokrok, který o rok později přejmenoval na Hlas národa a do konce života ho vedl. K němu začal od roku 1890 vydávat přílohu Pražský ilustrovaný kurýr. Okolo tohoto časopisu byl seskupen spisovatelský tým, ve kterém byl i jeho bratr Gustav, který psal romány pod pseudonymem Václav Čech. V těchto novinách prosazoval konzervativní názory, které ztrácely ve společnosti podporu. Politický boj, v němž prohrával a s tím spojené ztrátové hospodaření novin podlomily jeho zdraví. Zemřel po krátké nemoci na zástavu srdce.

Čeněk <br />Houba

Čeněk
Houba

Archivář a regionální pracovník.

Byl významným průkopníkem regionální vlastivědy, byl prvním, kdo seznamoval chotěbořské spoluobčany se zapomenutými dějinami jejich města.

Shromažďováním cenného archivního materiálu se zasloužil o sepsání dějin Chotěboře. V roce 1886 uveřejnil pod názvem Paměti Chotěbořské přes dvacet drobných materiálových studií k dějinám Chotěboře, a to ve Věstníku Česko-moravském, a později také v Sázavanu z let 1913-1914, zde pod názvem Z dějin chotěbořských. Většina materiálu vzešlého z jeho rozsáhlého historického bádání zůstala v rukopisech, z nichž jen část byla zachráněna v chotěbořském muzeu. V roce 1894 dostal Čeněk Houba cenu města Chotěboře za zpracování chotěbořských dějin při příležitosti konání Průmyslové a národopisné výstavy v srpnu 1894 v Chotěboři. Jeho působení v Chotěboři je velmi rozmanité. Od roku 1911 byl správcem Městského muzea v Chotěboři, prvním kronikářem města, spoluzakladatelem a předsedou místního odboru Klubu českých turistů. Působil i jako průvodce městem. Přispíval do Ottova naučného slovníku, byl autorem četných vlastivědných příruček a průvodců. V roce 1930 byl jmenován čestným občanem města Chotěboře.

V rodném městě je po něm pojmenovaná ulice. Zemřel v Jihlavě a je pochován na městském hřbitově v Chotěboři.

 



Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František <br />Kruml

František
Kruml

23.8. 1864 -  26.6. 1941

Stavitel. František Kruml pocházel z početné rodiny zednického mistra Vincence Krumla z Bílku. Vyučil se zedníkem a pokračoval studiem Nižší stavební průmyslovky v Praze. Po předčasném úmrtí otce byl nucen po dvou letech studium přerušit a jako nejstarší syn pomáhal matce živit rodinu. Pílí a houževnatostí vyrostl ze zednického mistra ve spolehlivého a kvalifikovaného stavaře.V Chotěboři založil vlastní stavební firmu s parní pilou, lomem a kruhovou cihelnou na Bílku. Společně se svým synem Josefem se zúčastnil prvního betonářského kursu v českých zemích a otevřel vlastní cementárnu. Zrealizoval celou řadu významných staveb nejen v Chotěboři, ale i v okolí. Podílel se na rekonstrukci zámku v Malči, Chotěboři (po požáru v roce 1927), a Rozsochatci. Je autorem pozoruhodného a na svou dobu pokrokového chotěbořského řadového sídliště Krumlov. V letech první světové války postavil chotěbořské gymnázium, dále dům čp. 614 S věžičkou nyní u kruhového objezdu, kde byly v letech 1918-1919 umístěny kvinta a sexta místního gymnázia, postavil také Hubáčkovu vilu, v Eckhartově továrně v letech 1906-1908 rozšiřoval tovární halu, v roce 1902 postavil kapličku Svaté Anny a další. Když nebyla v Chotěboři a okolí práce dokázal sehnat práci na stavbách až ve Vídni. Patřil též k předním aktivním činitelům ve městě. Stal se iniciátorem založení Reálného gymnázia v Chotěboři. Zemřel v Chotěboři a je pochován na městském hřbitově.

Marie <br />Červinková-Riegrová

Marie
Červinková-Riegrová

9.8. 1854 -  19.1. 1895

Česká spisovatelka, básnířka a dramatička. Jejími rodiči byli František Ladislava Riegr a Marie Riegrová-Palacká. Byla vnučkou Františka Palackého.

Od svých deseti let si vedla deníkové záznamy, ve kterých, kromě svých osobních zážítků, zaznamenávala rozhovory s osobnostmi, které byly hosty u Riegrů (např. k nim patřil v roce 1888 ruský hudební skladatel Petr Iljič Čajkovskij). Zachytila zde i okamžik seznámení s Václavem Červinkou, správcem otcova statku v Malči u Chotěboře, který se zabýval literární a hudební tvorbou. V roce 1874 se za něj provdala.

Vládla psanou i mluvenou francouzštinou ruštinou, němčinou a angličtinou. Chvíle, kdy se sama pouštěla do literární tvorby, bývaly často v Malči. Mimo Čechy se zdržovala ve Vídni, opakovaně navštívila Francii, Itálii a Německo. O svých cestách si vedla pečlivé záznamy.
Přispívala do periodik Osvěta, Květy, Lumír a dalších. V roce 1877 dokončila básnickou sbírku Slovanské zpěvy, kterou zhudebnil její manžel. Přeložila operu Evžen Oněgin, kterou v Národním divadle provedl osobně Petr Iljič Čajkovskij. Psala libreta, např. Zmařená svatba (1875) a Dal si hádat (1880), která zhudebnil její manžel. Libreta Dimitrij a Jakobín zhudebnil Antonín Dvořák.

Roku 1885 uveřejnila Vlastní životopis Františka Palackého a o rok později ve Světozoru článek Před sňatkem Palackého, historický obraz z roku 1827. V roce 1892, po smrti matky, vydala její životopis (Marie Riegrová, rozená Palacká, její život a skutky).
V roce 1887 vydala rozsáhlý spis s názvem Ochrana chudé a opuštěné mládeže, ve kterém popsala příklady lidumilství v tehdejší Evropě. Tato kniha obdržela cenu na Jubilej výstavě roku 1891 v Praze.

Mimo literární tvorbu se věnovala charitativním činnostem.

Zemřela náhle ve věku nedožitých 41 let na mozkovou embolii.

Josef <br />Neudörfl

Josef
Neudörfl

25.8. 1843 -  14.7. 1911

Do Chotěboře se přistěhoval ze Soběslavi v roce 1874. Bydlel v Klášterní ulici čp. 85. Byl vůdčí organizátorskou osobností společenského a spolkového života 80. a 90. let 19.století v Chotěboři. V roce 1885 se zasloužil  o založení Městského muzea v Chotěboři. Byl odborným učitelem, autorem pedagogických a zeměpisných publikací, dobrodružných cestopisných příběhů pro mládež, příspěvků do mnoha časopisů a Ottova slovníku naučného. Byl znalcem regionu. Jeho publikace posloužily jako zdroj materiálů pro řadu historických prací.

Narodil se v Dubině u Mladé Vožice. Křtěn byl jménem Václav Augustin, používá se i jméno Věnceslav a příjmení Neudörfl. Dvě třídy školy absolvoval česky a jednu německy. Tu založil hrabě Kühenburg na rychlejší poněmčování obyvatel jižních Čech. Poté byl dán na německou hlavní školu do Prahy k piaristům. Absolvoval gymnázium a pedagogický ústav. Po studiích působil na různých školách v různých městech.
V letech 1883—1906 vyučoval na měšťanské škole v Chotěboři. Tento muž s plnovousem, jak ho zachycují dobové fotografie, patřil k nejvýznamnějším organizátorům společenského života v Chotěboři v 80. a 90. letech 19. století. Působil v řadě spolků, byl členem obecního zastupitelstva. Patřil k organizátorům Velké hospodářské výstavy v Chotěboři v roce 1885 a Průmyslové a národopisné výstavy v roce 1894. Byl duší týdeníku Věstník Česko-moravský, který vycházel v Chotěboři v roce 1886. Neudoerfl byl i plodný spisovatel, psal odborné články do časopisů, vydával učebnice, metodické návody k vyučování zpěvu, přírodních věd, matematiky a dějepisu. Byl též autorem dobrodružných cestopisných příběhů pro mládež, kde věrohodně popisoval neznámé krajiny, jako by tam byl. Sestavoval osevní postupy pro rolníky, kreslil mapy. Sám navrhoval a vyráběl učební pomůcky. Za tuto činnost obdržel řadu medailí a uznání. Přispíval i do Ottova slovníku naučného pod značkou „fl“. Byl prvním správcem Městského muzea v Chotěboři. Tehdy se tato funkce nazývala „opatrovník“, vykonával ji téměř čtvrt století.  Zemřel v Chotěboři.