Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jaroslava <br />Dvořáková

Jaroslava
Dvořáková

Jaroslava Dvořáková se narodila v Chotěboři do rodiny Jaroslava a Blaženy Sekerových. V rodném domě žije dodnes. Tatínek byl malíř pokojů, maminka pracovala celý život jako dělnice v továrně na vojenské sítě, dnes Feroplast, necovala síťovky apod. Jaroslava navštěvovala základní školu v Buttulově ulici, poté studovala zemědělské učiliště ve Světlé nad Sázavou.
Jejím velkým koníčkem je fotografování. Začalo to fotografováním dětí, pak houbami a nyní jsou to motýli. Celé toto úsilí bylo korunováno v roce 2013 výstavou v podkroví knihovny v Chotěboři nazvanou "Motýlí krása ve fotografii". Výstava měla velký ohlas a určitě přispěla k získání další energie pro autorku a její další fotografickou činnost.
Dalším koníčkem, kterému se paní Jaroslava Dvořáková věnuje s velkou láskou, jsou básně. Její úsilí bylo korunováno vlastním vydáním tří sbírek pro nejmenší děti.
Jak sama říká: "Při procházkách přírodou si člověk vyčistí hlavu a je rád, že se ráno probudí a může se radovat z každého dne, ať je hezky nebo se nedaří."

Karel <br />Kubánek

Karel
Kubánek

Dramatik, spisovatel, publicista.

Karel Kubánek byl jedním z prvních absolventů chotěbořského gymnázia (abiturientský ročník 1921). Poté odešel studovat vysokou školu obchodní do Prahy, kde potom prožil většinu života.

Celým životem ho provázela láska k divadlu. Již při studiích na gymnáziu odehrál a režíroval desítky divadelních her v akademickém spolu Rieger a v ochotnickém spolku Palacký. Během pražských studií se mu naskytla příležitost odehrát v tehdy novém Tylově divadle v Nuslích role v několika představeních. Jeho divadelní kariéra však nebyla dlouhá. Po získání titulu komerčního inženýra zakotvil v pražském pojišťovnictví. Zakrátko se oženil a založil rodinu.

Celý život ho pronásledovaly zdravotní potíže, a tak dobu, kdy musel ležet, překonával psaním. Už na gymnáziu se pokoušel literárně tvořit. Svoje prvotiny, krátké a satirické články, zasílal do Hlasů z Posázaví. Podepisoval je značkou bratr Hnát Řimbaba. Napsal řadu divadelních her - komedie, dramata, historické hry, detektivky.

Kubánek se ve svých dílech věnoval také svému rodnému městu. Chotěbořskou epizodu husitských válek zpracoval v dramatu Kacíři. Dějiny Chotěboře zpracoval ve zkrácené verzi pod názvem Kapitoly z dějin Chotěboře. Ty vycházely na pokračování v novinách Cesta vysočiny. Čtenáři časopisu Chotěbořské ECHO měli možnost seznámit se s ukázkami z knihy Kronika rodu Kubánků, které vycházely na pokračování v roce 1997 pod názvem Vítr vane Vysočinou.

Iva <br />Georgievová

Iva
Georgievová

Narodila jsem se v roce 1965 ve znamení Skopce, což mi možná dalo do vínku odhodlání pustit se i do věcí, které nejsou jednoduché a předem není znám výsledek. Od 20 let jsem se snažila pochopit, jak se o sebe mám starat, abych se cítila lépe. Hlavní motivací mé činnosti bylo to, že mi nebylo dobře a vyhlídky na zdravý život byly mizivé. Cítila jsem, že je velmi důležité se o sebe dobře starat a ve chvíli, kdy jsem se stala matkou, bylo mým velkým přáním mít i zdravé děti.S Ayurvedou jsem se setkala v roce 1997 a doslova jsem nalezla poklad. Splnila mi vše, co jsem kdy chtěla a plně se ztotožňuji se základním náhledem Ayurvedy na zdravého jedince. „Člověk je považován za zdravého, pokud má zdravé tělo, mysl a duši“. Od roku 2006 se plně věnuji předáváním praktických a jednoduchých pouček vycházejících ze staré Ayurvedy a to zejména na přednáškách, konzultacích, jednodenních i vícedenních akcích. Vydala jsem čtyři knihy s názvem Jídlem ke zdraví, Jídlem k rovnováze, Jídlem k radosti a Každý den něco pro zdraví a dobrou náladu a momentálně je v tisku pátá opět věnovaná zdraví a vitalitě. Jsem vdaná a bez velké pomoci a podpory mého manžela bych toto dělat nemohla. Od roku 1997 bydlíme na starém mlýně - nazvali jsme ho Mlýn Poštolka, v malebné Vísce položené pod Železnými horami. Přišli jsme sem ze středních Čech. Poslechli jsme svoji intuici a odstěhovali jsme se za zdravím a klidem. Mé děti jsou mými velkými učiteli, kritiky a jsem moc ráda i za to, co se mi možná nelíbí. Je důležité když člověk slyší i slova, která nejsou jen pozitivní a jsou myšlena upřímně. Jsem vděčna za poznání, které jsem díky Ayurvedě získala, a které mohu předávat dál.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Emanuel <br />Konfršt

Emanuel
Konfršt

7. 12. 1874 - 3. 11. 1948

Pedagog, dirigent a hudební skladatel.

Obecnou a měšťanskou školu vychodil v Chotěboři. Učitelský ústav vystudoval v Kutné Hoře. Učil na školách Chotěbořska a Semilska.

Byl milovníkem hudby, autorem mnoha skladeb pro sborový zpěv, orchestr a menší soubory. Byl zakladatelem a vedoucím dělnického pěveckého spolku v Krucemburku. Složil hudbu k písni „Kde Doubravka se ve stínu rodí tichá“, na slova napsaná jeho kolegou Františkem Pátkem.
V letech 1909-1919 byl dirigentem chotěbořského zpěváckého spolku Doubravan. Rád cestoval po vlasti i po cizině. Dojmy z cest publikoval v novinách a časopisech.

Václav <br />Červinka

Václav
Červinka

29. 12. 1844 -  11. 11. 1929

Prozaik, autor memoárů a hudebních skladeb. Jeho bratři byli básníci Otakar a Miloš Červinkovi.

Vystudoval akademické gymnázium a vyšší státní hospodářské učiliště v Maďarsku. Po ukončení studíí se věnoval řízení velkostatků mezi nimi i Riegrova panství v Malči. Roku 1872 vstoupil do služeb F. L. Riegra jako ředitel velkostatku Maleč a Modletín. V roce 1874 se oženil s Riegrovou dcerou Marií.
Patřil k nejrozhodnějším stoupencům zápasu o naše národní a politické znovuzrození. Patřil k aktivním organizátorům hospodářského života v regionu.
Umělecký zájem dělil mezi literaturu a hudbu. Psal povídky převážně z venkovského a studentského prostředí. Společně s manželkou Marií zkomponoval cyklus Slovanských zpěvů a Blaník. Je autorem jednoaktové komické opery "Dal si hádat", napsal scénickou hudbu k Stroupežnického Našim furiantům. V rukopisu "Pamětní kniha Malče" zachytil život na velkostatku. Krátce po smrti F. L. Riegra vydal z manželčiny pozůstalosti "Vzpomínky z mladých let F. L. Riegra", ke kterým napsal zajímavý úvod.

Některé své práce publikoval Červinka pod pseudonymem Q. F. Renatus.

Konec života prožil na zámku v Chotěboři, kde i zemřel.

Petr <br />Křička

Petr
Křička

4. 12. 1884 -  25.7. 1949

Středoškolský profesor, knihovník, básník, autor literatury pro děti, překladatel z ruštiny a francouzštiny. Byl bratrem Jaroslava Křičky, významného hudebního skladatele.

Vystudoval obor technické chemie. Jako chemik působil nejdříve v cukrovaru v Hulíně, pak v laboratoři v Karlových Varech, krátce pobyl také v Pasteurově ústavu v Paříži. V letech 1907–1908 učil cizím řečem v Moskvě. Po návratu žil do světové války v Praze, kde převážně vyučoval na obchodních školách.

Hned vypuknutí světové války odešel na haličskou frontu, byl zraněn a pobýval několik měsíců ve vojenských lazaretech. V době léčby a rekonvalescence dokončil svou první sbírku básní Šípkový keř, která jej záhy proslavila. Po válce pracoval na ministerstvu školství a po druhé světové válce byl zaměstnán v Technické knihovně pražských vysokých škol.

Ve dvacátých a třicátých letech se věnoval jako úředník Ministerstva školství a osvěty kulturně-propagační činnosti, pořádal v Praze i na venkově přednášky a večery ruské poezie.

Petr Křička byl vynikající překladatel ruské poezie (zejména díla Puškinova), ale i francouzské a ruské dramatické tvorby. Ve své básnické tvorbě využívá prvky lidové poezie a soudobé básnické tvorby. Je rovněž autorem textu k pochodu J. Suka V nový život.

V básni Jedna lomeno jednou a ve vyprávění Cínová trubice z knížky Suchá jehla vzpomněl svého učitele J. Patočky v letech 1892-1894 na škole v Havlíčkově Brodě.