Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Antonín <br />Novotný

Antonín
Novotný

Český filmový herec třicátých let 20. století, chemik.

V Táboře navštěvoval obecnou školu, měšťanskou školu a gymnázium, které nakonec dostudoval v Praze, kam se jeho rodina přestěhovala. Roku 1931 zúčastnil konkurzu na komparsistu ve filmu Před maturitou. Nakonec zde dostal roli titulní a byla odstartována jeho filmová kariéra. Celkem hrál ve 24 filmech. Byl dokonce na filmové stáži v Hollywoodu. V roce 1942 filmovou kariéru nečekaně ukončil.

Již od studentských let se vážně zajímal o chemii, kterou již během své filmové kariéry studoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po uzavření vysokých škol nacisty musel studium přerušit, ale po válce ve studiu pokračoval na ČVUT v Praze, kde získal titul inženýra a posléze i titul doktora technických věd. Působil na několika vědecko-výzkumných pracovištích, až se v roce 1957 dostal do Chotěboře - do smaltovny, jež byla součástí pozdějších Chotěbořských strojíren. Zde založil a vybudoval laboratoř a zavedl smaltování, především pro potřeby chemického průmyslu. Krátce také působil jako externí pedagog-učitel chemie na chotěbořském gymnáziu (tehdy jedenáctileté střední škole). Z Chotěboře odešel v roce 1960 do Prahy.

V roce 1968 vyjel na studijní pobyt do německého Coburgu a po událostech 21. srpna 1968 se rozhodl do Československa nevrátit a zůstal v tehdejší  Německé spolkové republice. Do Čech dál pravidělně jezdil. V Německu žil až do své smrti v roce 2005. Na jeho přání byla urna s ostatky převezena do rodné vlasti a popel rozptýlen.

Lea <br />Janečková-Zvěřinová

Lea
Janečková-Zvěřinová

Tanečnice, pedagožka, choreografka, režisérka.

Po studiích na taneční škole v Hradci Králové přešla v roce 1945 do Národního divadla, kde působila jako členka baletního sboru. V letech 1953-1961 byka členkou v Buriánově D 34 v pantomimické skupině M. Sládka. Krátce také působila v Divadle Čs. armády, ve Státním divadelním studiu, kde vytvořila choreografie mj. činoherních představení pro Divadlo Za brabou. Po politickém zákazu Státního divadelního studia spolupracovala především s režiséry oblastních divadel. Byla lektorkou vzdělávacích akcí, mj. Kurzu divadelní režie a herectví či Kurzu pro vedoucí dětských dramatických kolektivů. Pro olympiádu v Melbourne 1956 vytvořila choreografii pódiové skladby moderních gymnastek.

František <br />Rieger

František
Rieger

Byl český politik.
Narodil se v Semilech, vyrůstal na rodinné usedlosti s mlýnem a pilou, která patřila jeho otci. Při křtu dostal jméno František Josef Jan. Už ve škole se projevoval jako bystrý a nadaný chlapec. Při setkání s českou knihou se v něm probudil vlastenecký cit, který jej táhl k Praze. Tam se nechal zapsat na prestižní akademické gymnázium, kde byl jeho třídním profesorem Josef Jungmann a Rieger mu pomáhal s vytvářením slovníku českého jazyka. V této době začal publikovat své prvotiny. Ve čtyřicátých letech 19. století se seznamoval s různými osobnostmi sdruženými do vlasteneckých kroužků. Po dokončení studia pracoval na rodinném mlýně a přitom tajně od roku 1837 studoval v Praze práva. Po prvním ročníku otce překvapil vynikajícím vysvědčením a tím získal svolení k dokončení studia. Po absolvování fakulty začal pracovat ve státní službě jako úředník u trestního soudu. V roce 1842 byl zatčen pro podezření z pomoci polským emigrantům a tím skončila jeho kariéra ve státní službě.
V roce 1853 se oženil s dcerou Františka Palackého Marií. Měli spolu tři děti Marii — spisovatelku a libretistku, Bohuslava — právníka a historika a Libuši — pracovala v ženském hnutí. V letech 1860—1874 vydával Slovník naučný (Riegrův slovník naučný). Byla to vůbec první česká obecná encyklopedie. Má jedenáct svazků a jeden svazek doplňků. Celkem tedy 12 712 stran a přibližně 80 000 hesel. Vycházel v nakladatelství I. L. Korber. V současné době je digitalizovaný v rámci projektu Národní knihovny ČR Kramerius. Po roce 1861 se Rieger orientoval na spolupráci se státotvornou českou šlechtou. Sám dosáhl roku 1897 povýšení do šlechtického stavu.
František Ladislav Rieger zakoupil v roce 1862 velkostatek v obci Maleč a sám ho aktivně spravoval. Byl spoluzakladatel Národní (staročeské) strany. Po celá tři desetiletí stál v čele české politiky. Na sklonku osmdesátých let se stále více ukazovalo, že má kritiky a politické odpůrce v mladočeském hnutí. Většina národa ho, ale uznávala a jeho jméno se stalo symbolem národního snažení. Zemřel v roce 1903 a je pochován na vyšehradském hřbitově.


Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Josef <br />Neudörfl

Josef
Neudörfl

25.8. 1843 -  14.7. 1911

Do Chotěboře se přistěhoval ze Soběslavi v roce 1844. Bydlel v Klášterní ulici čp. 85. Byl vůdčí organizátorskou osobností společenského a spolkového života 80. a 90. let 19.století v Chotěboři. V roce 1885 se zasloužil  o založení Městského muzea v Chotěboři. Byl odborným učitelem, autorem pedagogických a zeměpisných publikací, dobrodružných cestopisných příběhů pro mládež, příspěvků do mnoha časopisů a Ottova slovníku naučného. Byl znalcem regionu. Jeho publikace posloužily jako zdroj materiálů pro řadu historických prací.

Narodil se v Dubině u Mladé Vožice. Křtěn byl jménem Václav Augustin, používá se i jméno Věnceslav a příjmení Neudörfl. Dvě třídy školy absolvoval česky a jednu německy. Tu založil hrabě Kühenburg na rychlejší poněmčování obyvatel jižních Čech. Poté byl dán na německou hlavní školu do Prahy k piaristům. Absolvoval gymnázium a pedagogický ústav. Po studiích působil na různých školách v různých městech.
V letech 1883—1906 vyučoval na měšťanské škole v Chotěboři. Tento muž s plnovousem, jak ho zachycují dobové fotografie, patřil k nejvýznamnějším organizátorům společenského života v Chotěboři v 80. a 90. letech 19. století. Působil v řadě spolků, byl členem obecního zastupitelstva. Patřil k organizátorům Velké hospodářské výstavy v Chotěboři v roce 1885 a Průmyslové a národopisné výstavy v roce 1894. Byl duší týdeníku Věstník Česko-moravský, který vycházel v Chotěboři v roce 1886. Neudoerfl byl i plodný spisovatel, psal odborné články do časopisů, vydával učebnice, metodické návody k vyučování zpěvu, přírodních věd, matematiky a dějepisu. Byl též autorem dobrodružných cestopisných příběhů pro mládež, kde věrohodně popisoval neznámé krajiny, jako by tam byl. Sestavoval osevní postupy pro rolníky, kreslil mapy. Sám navrhoval a vyráběl učební pomůcky. Za tuto činnost obdržel řadu medailí a uznání. Přispíval i do Ottova slovníku naučného pod značkou „fl“. Byl prvním správcem Městského muzea v Chotěboři. Tehdy se tato funkce nazývala „opatrovník“, vykonával ji téměř čtvrt století.  Zemřel v Chotěboři.


Marie <br />Červinková-Riegrová

Marie
Červinková-Riegrová

9.8. 1854 -  19.1. 1895

Česká spisovatelka, básnířka a dramatička. Jejími rodiči byli František Ladislava Riegr a Marie Riegrová-Palacká. Byla vnučkou Františka Palackého.

Od svých deseti let si vedla deníkové záznamy, ve kterých, kromě svých osobních zážítků, zaznamenávala rozhovory s osobnostmi, které byly hosty u Riegrů (např. k nim patřil v roce 1888 ruský hudební skladatel Petr Iljič Čajkovskij). Zachytila zde i okamžik seznámení s Václavem Červinkou, správcem otcova statku v Malči u Chotěboře, který se zabýval literární a hudební tvorbou. V roce 1874 se za něj provdala.

Vládla psanou i mluvenou francouzštinou ruštinou, němčinou a angličtinou. Chvíle, kdy se sama pouštěla do literární tvorby, bývaly často v Malči. Mimo Čechy se zdržovala ve Vídni, opakovaně navštívila Francii, Itálii a Německo. O svých cestách si vedla pečlivé záznamy.
Přispívala do periodik Osvěta, Květy, Lumír a dalších. V roce 1877 dokončila básnickou sbírku Slovanské zpěvy, kterou zhudebnil její manžel. Přeložila operu Evžen Oněgin, kterou v Národním divadle provedl osobně Petr Iljič Čajkovskij. Psala libreta, např. Zmařená svatba (1875) a Dal si hádat (1880), která zhudebnil její manžel. Libreta Dimitrij a Jakobín zhudebnil Antonín Dvořák.

Roku 1885 uveřejnila Vlastní životopis Františka Palackého a o rok později ve Světozoru článek Před sňatkem Palackého, historický obraz z roku 1827. V roce 1892, po smrti matky, vydala její životopis (Marie Riegrová, rozená Palacká, její život a skutky).
V roce 1887 vydala rozsáhlý spis s názvem Ochrana chudé a opuštěné mládeže, ve kterém popsala příklady lidumilství v tehdejší Evropě. Tato kniha obdržela cenu na Jubilej výstavě roku 1891 v Praze.

Mimo literární tvorbu se věnovala charitativním činnostem.

Zemřela náhle ve věku nedožitých 41 let na mozkovou embolii.

Jaroslav <br />Křička

Jaroslav
Křička

27.8. 1882 -  23.1. 1969

Jaroslav Křička byl syn kantora a ředitele kůru Františka Křičky a bratr literátů Pavla a Petra Křičků. Studoval na brodském gymnáziu v letech 1892 - 1900. Tomuto městu věnoval mazurku Nazdar maturitě a v roce 1935 kantátu Studentské vzpomínky. Následovalo studium na pražské konzervatoři (1902 - 05). Roku 1906 odešel do ruské Jekatěrinoslavi, kde působil jako učitel hudby a dirigent orchestru, který tu založil. Po třech letech se vrátil do Prahy a stal se sbormistrem vinohradského a pak pražského Hlaholu, který tehdy představoval nejvýznamnější pražské sborové těleso. Po vzniku Československa byl jmenován profesorem skladby na pražské konzervatoři. Profesorem její mistrovské školy se stal roku 1936. V letech 1942 - 45 byl ředitelem konzervatoře. Vedle svých kolegů J. B. Foerstra, V. Nováka a J. Suka představoval Křička v českém hudebním žiovtě osobnost nejtradičnější, jejíž zájem o hudební dění za hranicemi se omezoval na ruskou romantickou hudbu. Jeho doménou se stal idylicky nahlížený svět českého venkova a rodiny. Psal též hudbu k filmům: Cech panen kutnohorských (1938), Barbora Hlavsová (1940) a další. O jeho vztahu k Havlíčkovi svědčí kantáta Tyrolské elegie a balet Král Lávra. V roce 1936 získal ve skladatelské soutěži při konání letních OH bronzovou medaili za skladbu Horácká suita. Vydal několik popularizačních a informačních publikací.