Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Václav <br />Fiala

Václav
Fiala

Profesor kreslení, výtvarník, grafik, ilustrátor a pedagog.

Po studiu na reálce pokračoval dvouletým studiem na Vysokém učení pražském. Poté přestoupil na Uměleckoprůmyslovou školu. Během 1. světové války odešel na vojnu a studia dokončil na konci války.

Od roku 1919 krátce působil jako středoškolský profesor na gymnáziu v Praze. Odtud přešel na Reálné gymnázium do Chotěboře, kde do roku 1928 vyučoval výtvarnou výchovu

Pro Chotěboř navrhl pomník padlým obětem 1. svět. války, výzdobu kaple Povýšení svatého kříže, sálu pohostinství Panský dům, interiér Sokolovny a reálného gymnázia. Navrhoval a realizoval scény divadelních představení pro ochotnické divadlo, plakáty, diplomy, ozdobné zdravice významným osobnostem. Dále se věnoval veřejné osvětové činnosti pořádáním přednášek o umění, publikoval v časopisech, vedl výtvarné kroužky a organizoval výstavy. Byl úspěšným odborníkem v oboru umělecké vazby knih u nás i v zahraničí. Ilustroval řadu knih. Svou korespondenci věnoval Památníku národního písemnictví v Praze.

Otakar <br />Theer

Otakar
Theer

Básník, prozaik, dramatik a překladatel.
Narodil se v Černovicích, hlavním městě tehdejší Bukoviny na dnešní Ukrajině.

Již v době svých gymnazijních studií v Praze začal psát básně, které časopisecky publikoval pod pseudonymem Otto Gulon. Tehdy také navázal první literární kontakty, například s F. X. Šaldou a jeho okruhem. Šaldovým prostřednictvím se stal spolupracovníkem Literárních listů a Lumíra. 

Po maturitě studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, ale v průběhu studia přestoupil na Filozofickou fakultu téže univerzity. Soukromě studoval francouzštinu a francouzskou literaturu, která se stala jeho trvalou zálibou a v pozdějších letech i předmětem jeho referentské a překladatelské činnosti. Překládal také z angličtiny.

Po promoci z všeobecných dějin a srovnávacích literatur nastoupil na místo úředníka v Univerzitní knihovně, které zastával do konce života.

Zemřel po těžké nemoci uprostřed války, brzy po premiéře své první a jediné hry.

Po Otakaru Theerovi je v Chotěboři pojmenovaná ulice.

Karel <br />Anderle

Karel
Anderle

Hudební pedagog, ochráce přírody, politik. Karel Anderle se narodil v Čáslavi. Do Chotěboře se rodina přestěhovala v roce 1950, neboť zde jeho otec pracoval na dislokovaném pracovišti KNV Pardubice. V roce 1961 maturoval na Jedenáctileté střední škole v Chotěboři. Odborné studium zahájil v učebním oboru strojní zámečník v n. p. Chotěbořské strojírny, Kde získal v roce 1963 výuční list a poté pracoval v prototypové dílně až do zahájení vysokoškolského studia. Po jeho ukončení nastoupil do oddělení konstrukce n. p. Chotěbořské strojírny a zároveň začíná jeho činnost na odborném učilišti CHS v podobě externího učitele. Přihlásil se na dálkové studium pedagogiky, které mu bylo zamítnuto z rodinných důvodů, neboť jeho otec byl pro ztrátu důvěry v důsledku postojů v letech 1968-69 propuštěn ze služby ONV Havlíčkův Brod. Přesto svou pedagogickou činnost dále rozšířil o vyučování houslové hry na LŠU v Chotěboři. Byl zakládajícím členem Komorního orchestru, a místní organizace Českého svazu ochránců přírody, kterou také několik let vedl jako předseda. V roce 1990 kandidoval do prvních polistopadových místních voleb za OF a stal se zástupcem starosty města. V dalších letech se stává vedoucím na odboru životního prostředí. Píše články do regionálního tisku a zároveň se podílí se na vydávání publikací o Chotěboři.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František Xaver<br />Boštík

František Xaver
Boštík

27. 10. 1883 -  12.2. 1964

Spisovatel, básník, fotograf, cestovatel, lyrik. Narodil se v Horním Újezdě u Litomyšle, v místní části Cikov, v objektu Ležákova mlýna.

Po studiu na litomyšlském gymnáziu vystudoval bohosloveckou fakultu v Hradci Králové. V roce 1907 byl vysvěcen na kněze.

Do Chotěboře přišel ve svých 33 letech. Začal zde vyučovat na reálném gymnáziu jako profesor náboženství. Postupně vyučoval i kreslení, dějepis, zeměpis a latinu.

Po roce 1948 byl pronásledován jako politicky nespolehlivý, byl odsouzen a vězněn v Chrudimi.
Chotěboř se stala Boštíkovi druhým domovem, prožil zde 47 let. Zemřel v požehnaném věku osmdesáti let a je pochován na chotěbořském hřbitově, kde jeho hrob zdobí pískovcový náhrobek s reliéfem kříže, zhotovený podle návrhu jeho synovce Václava Boštíka. Na skále v Údolí řeky Doubravy byla v roce 1995 odhalena jeho pamětní deska.

Velmi rád cestoval do zahraničí, navštívil Slovensko, Polsko, Rakousko, Německo, Francii, Švédsko, Norsko, Itálii, Řecko, Jugoslávii, ale i Palestinu a Egypt.

Napsal, sebral, sestavil: Boštík, František X.: Krvavé vavříny. Píseň o skonu selského vůdce Lukáše Pakosty a jeho druhů. Praha 1938.
Boštík, František X.: U zpívajících vod. Pověsti a dojmy Doubravky. Praha 1939, Chotěboř 1996.

Karel <br />Havlíček Borovský

Karel
Havlíček Borovský

31. 10. 1821 -  29.7. 1856

Básník, novinář a politik, zakladatel české moderní žurnalistiky, literární kritik, autor črt, překladatel.

Po absolvování gymnázia v Německém (dnešním Havlíčkově) Brodě,šel studovat filozofii do Prahy. Chtěl se stát českým spisovatelem a život zasvětit práci na povznesení českého národa. Studoval češtinu a světovou, zejména slovanskou, literaturu. Po skončení filozofie začal v Praze studovat teologii, neboť kněžské povolání považoval pro vlasteneckou práci za nejvhodnější. Po roce (roku 1841) však odešel a po celý zbytek života byl nekompromisním kritikem římskokatolické církve.

Poté odjel do Moskvy, kde získal místo vychovatele v rodině universitního profesora. Roku 1844 se odtud vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nereálná - vychází jeho první tištěné dílo v příloze Pražských novin – Obrazy z Rus. V Brodě organizoval ochotnické divadlo.

Roku 1845 se proslavil ostrou kritikou nového Tylova románu Poslední Čech. O rok později se stal, na doporučení Františka Palackého, redaktorem Pražských novin. Psal také do satirické přílohy časopisu Česká včela s názvem Žihadlo.

V revolučním roce 1848 Havlíček z Pražských novin odešel a založil vlastní Národní noviny, které byly prvním deníkem v Českých zemích a dosáhly velké popularity. Podílel se na organizaci Slovanského sjezdu, navštívil Polsko a Chorvatsko, aby přesvědčil tamní spisovatele k účasti na sjezdu. Byl členem Národního výboru. Po potlačení povstání v Praze byl poprvé zatčen a několik dnů vězněn. Z důvodu získané imunity jej vojenští správci Prahy propustili. V této době byl totiž ve volbách roku 1848 zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Na jednáních sněmu ve Vídni i Kroměříži však nijak aktivně nevystupoval. Cítil se více novinářem než poslancem, a tak se v prosinci 1848 poslaneckého mandátu vzdal a věnoval se plně vedení Národních novin. Havlíček v nich i nadále vystupoval velmi ostře proti vládě. Vedle článků se těšily oblibě především jeho výstižné epigramy a satirické popěvky. Vydávání novin bylo však roku 1850 definitivně zakázáno.

Havlíček se však nevzdal, usadil se v Kutné Hoře a začal zde vydávat politický týdeník Slovan. Svou činností si vysloužil soustředěnou pozornost úřadů. Jednotlivá čísla Slovanu byla konfiskována, časopis nesměl být dodáván do Prahy a dalších míst a Havlíček byl takřka denně šikanován policií či soudem. Když po dvou úředních výstrahách bylo nutné očekávat brzký zákaz časopisu, Havlíček sám v srpnu 1851 jeho vydání zastavil. V Kutné Hoře vydal Havlíček také dva sborníky svých článků, Duch národních novin a Epištoly kutnohorské. V listopadu 1851 stál opět před porotou, tentokráte kutnohorského soudu, žalován pro články ve Slovanu. Byl však znovu uznán nevinným.

Poté se s rodinou vrátil do Brodu a žil spíše v ústraní. Na počátku prosince 1851 byl však ve svém domě zatčen a dopraven do tyrolského Brixenu. Zde byl přinucen žít více než tři roky. I v Brixenu studoval, překládal a tvořil. Vznikly zde knihy, které představují vrchol jeho básnického díla: Tyrolské elegie, Křest svatého Vladimíra, Král Lávra. Z brixenského vyhnanství se vrátil na počátku května 1855. Jeho manželka bohužel krátce před jeho návratem zeměrela na následky tuberkulózy. Tato nemoc byla brzy po návratu zjištěna i u Havlíčka a nakažena byla i jejich dcera Zdeňka.

Karel Havlíček zemřel ve třiceti pěti letech. Je považován za zakladatele českého politického novinářství a svou básnickou tvorbou výrazně ovlivnil vývoj české satiry. Jeho jméno se pro český národ stalo symbolem statečnosti, boje proti útlaku, věrnosti ideálům demokracie a národní svobody.

Karel <br />Kubánek

Karel
Kubánek

18. 10. 1901 - 1.2. 1994

Dramatik, spisovatel, publicista.

Karel Kubánek byl jedním z prvních absolventů chotěbořského gymnázia (abiturientský ročník 1921). Poté odešel studovat vysokou školu obchodní do Prahy, kde potom prožil většinu života.

Celým životem ho provázela láska k divadlu. Již při studiích na gymnáziu odehrál a režíroval desítky divadelních her v akademickém spolu Rieger a v ochotnickém spolku Palacký. Během pražských studií se mu naskytla příležitost odehrát v tehdy novém Tylově divadle v Nuslích role v několika představeních. Jeho divadelní kariéra však nebyla dlouhá. Po získání titulu komerčního inženýra zakotvil v pražském pojišťovnictví. Zakrátko se oženil a založil rodinu.

Celý život ho pronásledovaly zdravotní potíže, a tak dobu, kdy musel ležet, překonával psaním. Už na gymnáziu se pokoušel literárně tvořit. Svoje prvotiny, krátké a satirické články, zasílal do Hlasů z Posázaví. Podepisoval je značkou bratr Hnát Řimbaba. Napsal řadu divadelních her - komedie, dramata, historické hry, detektivky.

Kubánek se ve svých dílech věnoval také svému rodnému městu. Chotěbořskou epizodu husitských válek zpracoval v dramatu Kacíři. Dějiny Chotěboře zpracoval ve zkrácené verzi pod názvem Kapitoly z dějin Chotěboře. Ty vycházely na pokračování v novinách Cesta vysočiny. Čtenáři časopisu Chotěbořské ECHO měli možnost seznámit se s ukázkami z knihy Kronika rodu Kubánků, které vycházely na pokračování v roce 1997 pod názvem Vítr vane Vysočinou.