Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Petr <br />Křička

Petr
Křička

Středoškolský profesor, knihovník, básník, autor literatury pro děti, překladatel z ruštiny a francouzštiny. Byl bratrem Jaroslava Křičky, významného hudebního skladatele.

Vystudoval obor technické chemie. Jako chemik působil nejdříve v cukrovaru v Hulíně, pak v laboratoři v Karlových Varech, krátce pobyl také v Pasteurově ústavu v Paříži. V letech 1907–1908 učil cizím řečem v Moskvě. Po návratu žil do světové války v Praze, kde převážně vyučoval na obchodních školách.

Hned vypuknutí světové války odešel na haličskou frontu, byl zraněn a pobýval několik měsíců ve vojenských lazaretech. V době léčby a rekonvalescence dokončil svou první sbírku básní Šípkový keř, která jej záhy proslavila. Po válce pracoval na ministerstvu školství a po druhé světové válce byl zaměstnán v Technické knihovně pražských vysokých škol.

Ve dvacátých a třicátých letech se věnoval jako úředník Ministerstva školství a osvěty kulturně-propagační činnosti, pořádal v Praze i na venkově přednášky a večery ruské poezie.

Petr Křička byl vynikající překladatel ruské poezie (zejména díla Puškinova), ale i francouzské a ruské dramatické tvorby. Ve své básnické tvorbě využívá prvky lidové poezie a soudobé básnické tvorby. Je rovněž autorem textu k pochodu J. Suka V nový život.

V básni Jedna lomeno jednou a ve vyprávění Cínová trubice z knížky Suchá jehla vzpomněl svého učitele J. Patočky v letech 1892-1894 na škole v Havlíčkově Brodě.

František <br />Kubánek

František
Kubánek

Divadelní ochotník, hudebník.

Vyučil se pivovarským sládkem a poté nastoupil na místo sládka v havlíčkobrodském pivovaru. Pak pracoval jako nákupčí.

Po navrácení z války se přestěhoval do Prahy, kde pracoval v obchodě s výšivkami a gobelíny. Služebně tak projezdil velkou část Evropy. Spolu s bratrancem založil „Spolek rodáků chotěbořských v Praze“. V roce 1965 navštívil Austrálii, kde strávil půl roku. Velmi obsáhle popisuje své zážitky ve vzpomínkové knize Jsem z Chotěboře.

Od mládí byl činorodým ochotnickým divadelníkem a amatérským hudebníkem. Měl velmi rád divadlo a zpěv. Zpíval v souboru Doubravan. Byl čestným předsedou spolku Palacký.

František Kubánek měl velmi mnoho přátel v uměleckém světě a neváhal je zvát k pobytu v Chotěboři. Patřili mezi ně manželé Svobodovi, F. X. Šalda, Jaroslav Hašek a mnoho dalších.

Josef <br />Neudörfl

Josef
Neudörfl

Do Chotěboře se přistěhoval ze Soběslavi v roce 1844. Bydlel v Klášterní ulici čp. 85. Byl vůdčí organizátorskou osobností společenského a spolkového života 80. a 90. let 19.století v Chotěboři. V roce 1885 se zasloužil  o založení Městského muzea v Chotěboři. Byl odborným učitelem, autorem pedagogických a zeměpisných publikací, dobrodružných cestopisných příběhů pro mládež, příspěvků do mnoha časopisů a Ottova slovníku naučného. Byl znalcem regionu. Jeho publikace posloužily jako zdroj materiálů pro řadu historických prací.

Narodil se v Dubině u Mladé Vožice. Křtěn byl jménem Václav Augustin, používá se i jméno Věnceslav a příjmení Neudörfl. Dvě třídy školy absolvoval česky a jednu německy. Tu založil hrabě Kühenburg na rychlejší poněmčování obyvatel jižních Čech. Poté byl dán na německou hlavní školu do Prahy k piaristům. Absolvoval gymnázium a pedagogický ústav. Po studiích působil na různých školách v různých městech.
V letech 1883—1906 vyučoval na měšťanské škole v Chotěboři. Tento muž s plnovousem, jak ho zachycují dobové fotografie, patřil k nejvýznamnějším organizátorům společenského života v Chotěboři v 80. a 90. letech 19. století. Působil v řadě spolků, byl členem obecního zastupitelstva. Patřil k organizátorům Velké hospodářské výstavy v Chotěboři v roce 1885 a Průmyslové a národopisné výstavy v roce 1894. Byl duší týdeníku Věstník Česko-moravský, který vycházel v Chotěboři v roce 1886. Neudoerfl byl i plodný spisovatel, psal odborné články do časopisů, vydával učebnice, metodické návody k vyučování zpěvu, přírodních věd, matematiky a dějepisu. Byl též autorem dobrodružných cestopisných příběhů pro mládež, kde věrohodně popisoval neznámé krajiny, jako by tam byl. Sestavoval osevní postupy pro rolníky, kreslil mapy. Sám navrhoval a vyráběl učební pomůcky. Za tuto činnost obdržel řadu medailí a uznání. Přispíval i do Ottova slovníku naučného pod značkou „fl“. Byl prvním správcem Městského muzea v Chotěboři. Tehdy se tato funkce nazývala „opatrovník“, vykonával ji téměř čtvrt století.  Zemřel v Chotěboři.


Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Karel <br />Horký

Karel
Horký

25.4. 1879 - 2.3. 1965

Novinář, zejména fejetonista, redaktor, spisovatel, povídkář, básník, dramatik, recenzent a vydavatel periodik.


Začal studovat na gymnáziu v Hradci Králové, studia však nedokončil. Působil jako lesník a poštovní úředník v Hrochově Týnci.

Publicistické nadání ho přivedlo nejprve do Rokycan, kde založil časopis Kramerius. Odtud přešel do Prahy, také zde založil vlastní list - Horkého týdeník, později přeměněný na literární revue Stopa.

Od počátku první světové války žil ve Španělsku a Portugalsku, později v USA, i zde se věnoval žurnalistice. Psal protirakouské články do krajinských listů. V době první republiky psal do Pražského ilustrovaného zpravodaje, Národních listů, redigoval satirický časopis Švanda dudák a nacionalistický týdeník Fronta. V roce 1943 svou redaktorskou činnost ukončil.

Byl členem pražského obecního zastupitelstva i Rady hlavního města Prahy. Napsal řadu básnických sbírek a divadelních her.
Do roku 1945 působil v chotěbořském ochotnickém souboru. Jeho dramatická prvotina "Srážka vlaků" byla v Chotěboři uvedena roku 1902. Další hru ochotníci uvedli v roce 1925, ta se jmenovala Batoh, a v témže roce odehráli představení Bejvávalo.

Po osvobození usiloval o odjezd do USA, ale bez úspěchu. Nebylo mu dopřáno vrátit se k redaktorské činnosti, po komunistickém převratu v únoru 1948 mu sice vyšly dvě knihy, ale nikoli jeho dvoudílné paměti Dýmka míru a Ze zápisků věčného žáka. Pravidelněji publikovat mohl až od konce 50. let v deníku Lidová demokracie.

Josef <br />Hoffman

Josef
Hoffman

1.4. 1873 - 6.4. 1915

Dirigent, sbormistr.

Po absolvování pražské konzervatoře působil jako učitel hudby a skladatel. Byl ředitelem kůru v Dobřichově u Peček a poté v Chotěboři při kostele svatého Jakuba Staršího. Byl významným organizátorem a dirigentem Zpěváckého a hudebního spolku Doubravan, od roku 1903 jeho sbormistrem. Svou pedagogickou činností v Chotěboři se zasloužil o pověst Chotěboře jako města dobrých muzikantů.

Během jeho působení v Chotěboři byla v dnešní ulici Trčků z Lípy umístěna Hudební škola Josefa Hoffmana.

Zemřel po těžké nemoci cestou k lékaři do Prahy.

Jaroslav <br />Hašek

Jaroslav
Hašek

30.4. 1883 - 3.1. 1923

Český spisovatel, novinář, humorista, satirik, autor kabaretních her a publicista.


Dětství neměl Jaroslav Hašek vůbec jednoduché. Jeho otec brzy zemřel a s matkou se kvůli chudobě museli velmi často stěhovat. Po nedokončených studiích na gymnáziu, ze kterého byl vyloučel poté, co se zúčastnil protiněmeckých nepokojů v Praze, se vyučil drogistou a nakonec maturoval na obchodní akademii. Stal se zaměstnancem banky Slavia, brzy se ale začal živit výhradně novinařinou a literaturou.

V této době se seznámil s českými anarchisty a začal vést bohémský a tulácký život. Pěšky prošel mimo jiné Slovensko, Halič a Uhry. Povídky z těchto cest mu tehdy otiskovaly Národní listy. V roce 1907 se stal redaktorem anarchistického časopisu Komuna a byl za svoji činnost krátce vězněn.

Aby se mohl oženit, snažil se radikální politiku opustit a získat trvalou práci jako spisovatel. Roku 1908 redigoval Ženský obzor. V roce 1909 měl šedesát čtyři publikovaných povídek a další rok byl jmenován redaktorem časopisu Svět zvířat (zanedlouho však byl propuštěn za publikování článků o imaginárních zvířatech). V roce 1910 se oženil, po roce od něj ale jeho žena odešla.

Od roku 1911 přispíval do Českého slova, dále pak do Pochodně, Humoristických listů, Kopřiv, Karikatur, nějaký čas vedl též Kynologický ústav, což ho později inspirovalo ke knize Můj obchod se psy. Téhož roku založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona, politickou mystifikaci karikující volební poměry, a vystupoval jako její kandidát. V tomto období byl spolu s dalšími spoluautorem řady kabaretních vystoupení, kde byl i hlavním účinkujícím.

 

V době vypuknutí první světové války žil Hašek s kreslířem Josefem Ladou, který později ilustroval Dobrého vojáka Švejka.

V roce 1915 narukoval v Českých Budějovicích do armády. Od roku 1917 do roku 1918 publikoval v časopise Čechoslovan a Československý voják. Napsal tehdy řadu protibolševických článků.
Koncem února 1918 vstoupil do Československé sociálně demokratické strany dělnické. Téhož roku začal spolupracovat s bolševiky a z československých legií přestoupil do Rudé armády. Působil na Sibiři, kde vydával několik časopisů. Jedním z nich byl také první časopis v burjatštině „Jur“ (Úsvit). Pro Burjaty je Hašek dodnes "otcem národa", neboť vytvořil i burjatskou abecedu a založil tak národní písemnictví.
V Rusku se roku 1920 oženil s tiskárenskou dělnicí. Po návratu do Československa nebyl souzen za mnohoženství jen díky tomu, že v Rusku se zrovna neuznávaly různé mezinárodní smlouvy.

Po návratu do Československa se vrátil ke svému bohémskému způsobu života.

 

Mnoho historek z této doby sepsal Haškův přítel Zdeněk Matěj Kuděj. V létě 1921 odjel Hašek s malířem Jaroslavem Panuškou a s manželkou Šurou do Lipnice nad Sázavou. V této době byl vážně nemocný, už nepsal, ale pouze diktoval kapitoly Švejka ve své ložnici. Zemřel na ochrnutí srdce.

 

Dílo:
Jaroslav Hašek psal zpočátku především cestopisné povídky, črty a humoresky, které publikoval časopisecky. Haškovo dílo nelze přesně zmapovat, protože používal mnoho pseudonymů.
Základem próz Jaroslava Haška byly jeho skutečné zážitky. Není však vždy jasné co je pravda a co je pouze básnická nadsázka.

Zajímavostí je, že v létě 1912 Jaroslav Hašek strávil několik týdnů v chotěbořské hospodě, kde se ho nakonec nemohli zbavit a marně čekali na zaplacení. Svůj pobyt v Chotěboři popsal v povídkách Zrádce národa v Chotěboři, Okresní soud v Maliboři, Jak je to s rodištěm Ignáta Herrmanna či Posvícení v Křivici. Najdeme je mimo jiné v publikaci Chotěbořské úsměvy aneb Hašek a Herrmann vyprávějí, jež vyšla v roce 2013 jako XVI. svazek Chotěbořské edice.