Armádní generál čs. armády, legionář, vojenský velitel Pražského povstání v květnu 1945.

Po absolvování dvouleté obchodní školy v tehdejším Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, byl nejdříve zaměstnán u firmy Jenč v Humpolci. Později pracoval v Kyjevě jako úředník firmy, která vyvážela zemědělské stroje do carského Ruska.
Roku 1914 se mezi prvními přihlásil do České družiny, zakládající jednotky budoucích Československých legií na ruské frontě. Za hrdinství v bojích byl mnohokrát vyznamenán.

Po bitvě u Zborova, v níž byl raněn, se stal velitelem praporu a pomocníkem velitele 1. čs. střeleckého pluku plukovníka Švece. S ním se také podílel na dobytí Kazaně roku 1918. Po jeho smrti se stal prozatímním velitelem pluku a roku 1919 byl ministrem vojenství Milanem Rastislavem Štefánikem povýšen na podplukovníka a následně jmenován i definitivním velitelem 1. pluku. V Rusku se seznámil s Jelizavetou Jakovlevovou, se kterou se později oženil.

Do vlasti se vrátil roku 1920, zde byl postupně povýšen na plukovníka, poté na brigádního generála. Postupně zastával řadu velitelských a pedagogických funkcí.

Za okupace se účastnil domácího odboje ve vojenské organizaci Obrana národa. Široké veřejnosti se stal Karel Kutlvašr známým především jako hlavní vojenský velitel pražského povstání v květnu 1945 a po únoru 1948 jako ostouzený a vězněný generál.

Po válce působil jako velitel sboru v Plzni a zástupce velitele sboru v Plzni a zástupce velitele oblasti v Brně (1946-48). Už tehdy mu ovšem komunisté nemohli zapomenout, že přijetím kapitulace německých branných sil a povolením jejich odchodu 8. května 1945 z Prahy fakticky zpochybnil osvobození Prahy Rudou armádou. Hned po únoru 1948 byl penzionován, už v prosinci po vyprovokované akci zatčen a v roce 1949 odsouzen k doživotnímu vězení, v němž patřil k obzvlášť trýzněným věžňům.

V roce 1960 byl amnestován a brzy po propuštění z vězení zemřel. V roce 1968 pak byl in memoriam rehabilitován.

Historik, profesor dějin a politických věd, publicista.

Vystudoval nižší stupeň gymnázia, ale z rozhodnutí otce studia ukončil. Posléze vypomáhal při správě rodinného hospodářství a později navštěvoval Odbornou školu hospodářskou v Nasavrkách, kterou úspěšně ukončil.

Byl členem Sdružení katolické mládeže. Po konci 2. světové války vstoupil do Československé strany lidové. Jako její člen vystupoval jednoznačně protikomunisticky. Již v roce 1947 byl vyšetřován StB. O rok později, po komunistickém převratu, byl zatčen a obviněn z protistátní činnosti. Na začátek procesu vyčkával na svobodě a podařilo se mu tak emigrovat do Německa. V letech 1949-1951 pobýval v Norsku. Od roku 1951 se datuje jeho pobyt v USA.

Ve Spojených státech amerických začínal jako pomocný dělník a cestoval po celé zemi. Založil zde Křesťansko demokratické hnutí v exilu (KDH). V roce 1957 získal americké občanství a titul bakalář filozofie na Hunter College při univerzitě města New Yorku. Na Kolumbijské univerzitě získal titul magistra filozofie a v dubnu 1960 zde promoval na doktora politologie. Celé studium absolvoval při zaměstnání. V letech 1957 -1993 přednášel na amerických univerzitách a byl členem mnoha profesních organizací. V roce 1980 se stal členem výboru Vědci pro Reagana a Bushe. Působil ve velké řadě akademických spolků.

Ve svém díle se zaměřoval zejména na zahraniční politiku Sovětského svazu. Odmítal spolupráci západního světa s komunistickými státy. Ve svých dílech se stavěl též kriticky k Eduardu Benešovi. Je znám daleko více v zahraničí než v České republice.

V roce 1968 při uvolnění politických poměrů navštívil jako americký občan Československo. Po roce 1989 spolupracoval s Československou stranou lidovou. Také se angažoval ve věci obnovení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Svou vlast pravidelně navštěvoval, ale trvalý pobyt neplánoval. Zemřel v Avonu (USA).

 Jeho životopis zpracoval Jan Cholinský v publikaci s názvem Poutník Josef Kalvoda a podtitulem Život a dílo historika a ideologa protikomunistického odboje v exilu (Kladno 2002).

Hudební skladatel trampských a tanečních písní, písničkář.

Po studiích na gymnáziu a Průmyslové škole strojnické vystudoval Vysokou školu obchodní. Již na průmyslovce řídil Trampský pěvecký klub a protože zpočátku neměl dostatečný repertoár, zkusil to s vlastní tvorbou. Svou první písničku "Někdy však přece jen" složil v roce 1928. Poté zpíval v trampském sboru Duncan, ale již v roce 1930 založil vlastní trampský sbor Hořínkova parta.

Tony složil a otextoval přes 150, převážně trampských písní, z nichž mnohé se staly evergreeny - Aljaška, Pán sedmi moří, , Řeka nás volá, Přijď na chvíli, A to je ta hvězda, Cesta domů, Tuláku chudý či Stříbrná hvězda.

Málokdo dnes ví, že nebýt Tonyho a jeho spolupráce s Leopoldem Korbařem a Slávkem Ostrezí, nenavázal by Panton po "budovatelských" 50. letech na prvorepublikové soukromé vydavatele a nakladatele trampských písní. Díky němu vyšlo v Pantonu v letech 1965-1988 celkem 17 sborníků zvaných "trampská romance" a jejich vydávání ukončilo až Tonyho smrtí. Tony měl hlavní podíl i na trampském pořadu se stejným názvem "Trampská romance". Po premiéře v roce 1966 v pražské Lucerně s tímto pořadem absolvovoval na šedesát vystoupení po celé republice.

Tony zůstal trampem i v důchodu, který většinu roku trávil na své tramské chajdě v Liboháji u Chotěboře.