Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Emanuel <br />Konfršt

Emanuel
Konfršt

Pedagog, dirigent a hudební skladatel.

Obecnou a měšťanskou školu vychodil v Chotěboři. Učitelský ústav vystudoval v Kutné Hoře. Učil na školách Chotěbořska a Semilska.

Byl milovníkem hudby, autorem mnoha skladeb pro sborový zpěv, orchestr a menší soubory. Byl zakladatelem a vedoucím dělnického pěveckého spolku v Krucemburku. Složil hudbu k písni „Kde Doubravka se ve stínu rodí tichá“, na slova napsaná jeho kolegou Františkem Pátkem.
V letech 1909-1919 byl dirigentem chotěbořského zpěváckého spolku Doubravan. Rád cestoval po vlasti i po cizině. Dojmy z cest publikoval v novinách a časopisech.

Bohuslav <br />Šilhán

Bohuslav
Šilhán

Všestranný sportovec, člen Sokola.

V dorostenském věku přešel ke kolektivním sportům. V dalších letech ho zaujal i motorismus.

Sportu se aktivně věnoval celý život. V dětství vstoupil do Sokola, věnoval se sportovní gymnastice a atletice. V dorostenském věku přešel ke kolektivním sportům. Zajímal ho fotbal, hokej, motorismus a hlavně stolní tenis, ve kterém reprezentoval Chotěboř nejen v České republice, ale i v zahraničí.

Stolnímu tenisu zasvětil Bohuslav Šilhán celý život. V roce 2004 vyhrál mistrovství republiky. Ke sportu s nejmenším míčkem mimo jiné přivedl i své dcery, vynikající československé stolní tenistky, Blanku a Jitku Šilhánovy. Bohuslav Šilhán byl dlouhá léta spojen s chotěbořským stolním tenisem, kromě toho byl dlouho aktivním členem Českomoravského klubu veteránů.

Na konferenci Krajského svazu stolního tenisu Vysočina v roce 2012 obdržel Bohuslav Šilhán čestnou plaketu za jeho celoživotní přínos pro stolní tenis.

I na sklonku života předával své vzpomínky na besedách nejen o sportu, ale mnoho také věděl o historii Chotěboře.

Věra <br />Fialová

Věra
Fialová

Na housle začala hrát v sedmi letech. Vystudovala stavební průmyslovku a pracovala v projekci jako projektantka. Její velkou láskou byla hudba a tak po úspěšném složení zkoušek na pražskou konzervatoř nastupuje do Lidové školy umění v Chotěboři a zároveň studuje dálkově vysokou školu. Během studia se jí narodily tři děti. Stala se učitelkou hudby v oboru housle, viola a zobcová flétna.
Za dobu své kariéry vystřídala jako houslistka řadu amatérských orchestrů na Havlíčkobrodsku včetně Stamicova orchestru v Havl. Brodě, Regionu ve Světlé nad Sázavou, orchestru v Humpolci, Chotěbořského komorního orchestru a dalších.
Učitelka Věra Fialová vedla Komorní orchestr mladých /KOM/, který vznikl z její houslové třídy a který v září 2004 slavil 14 let od svého založení. Tento orchestr, který vedla  řadu let byl velmi úspěšný nahrával v brněnském rozhlase, V Praze, byl pět krát pozván do Liverpoolu kde mimo jiné hrál dvakrát v jedné z největších katedrál, také nahrával v BBC - Radio Mersyside. Na základě těchto nahrávek vybrala porota v Římě Komorní orchestr mladých na mezinárodní festival Velká duchovní hudba. KOM pod jejím vedením vystupoval i na 7 koncertech na mezinárodním Eurorchestries ve Francii. Ymka Brno, jejíž členkou je paní Věra Fialová již dlouhá léta, poskytla Komornímu orchestru mladých vynikající zázemí a podporu při náročné organizaci zájezdů. Na slavnostním večeru k 680. výročí udělení městských práv převzala učitelka Věra Fialová záslužné ocenění za svoji dlouholetou vynikající pedagogickou práci. V roce 2018 získala paní Fialová jako finalistka ankety Osobnost nevládního sektoru 2018, Pamětní list jako ocenění a poděkování za osobní přínos k rozvoji občanské společnosti a ke zvyšování prestiže nevládního sektoru.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Josef  <br />Hubáček

Josef
Hubáček

19. 11. 1850 - 5.3. 1900

Novinář, básník a prozaik. Narodil se v Chotěboři v rodině berního kontrolora a radního města Josefa a jeho ženy Františky. Rodina často měnila bydliště. Mládí prožil ve Štětí a v Jablonci nad Nisou. Po studiích na gymnáziu v Hradci Králové a Jičíně Vystudoval v Praze právnickou fakultu. Svoji literární dráhu začal v sedmdesátých letech uveřejňováním povídek a básní v časopisech Světozor, Humoristické listy a Paleček. Vlastní žurnalistickou dráhu zahájil za studentských let jako referent v časopise Čech. Známé byly zejména jeho satiristické verše v Humoristických listech podepisované pseudonymem Emanuel Pišišvor. Aktivně reagoval na aktuální politické dění. V Praze vedl časopis Politika z něhož později vznikl deník Národní listy. Roku 1885 převzal časopis Pokrok, který o rok později přejmenoval na Hlas národa a do konce života ho vedl. K němu začal od roku 1890 vydávat přílohu Pražský ilustrovaný kurýr. Okolo tohoto časopisu byl seskupen spisovatelský tým, ve kterém byl i jeho bratr Gustav, který psal romány pod pseudonymem Václav Čech. V těchto novinách prosazoval konzervativní názory, které ztrácely ve společnosti podporu. Politický boj, v němž prohrával a s tím spojené ztrátové hospodaření novin podlomily jeho zdraví. Zemřel po krátké nemoci na zástavu srdce.

Stanislav <br />Kamarýt

Stanislav
Kamarýt

10. 11. 1883 -  30.7. 1956

Český esperantista, doktor filozofie a ředitel gymnázia v Chotěboři. Byl vůdčí osobnost československého esperantského hnutí.

Již ve studentských letech se naučil esperantu a pro tento umělý jazyk se nadchl. Později, jako profesor středních škol, poznal v esperantu prostředek k mezinárodnímu dorozumívání. Vedl jazykové kurzy esperanta. Roku 1922 se účasnil v Ženevě mezinárodní konference o esperantu ve školách. Byl čestným členem Světového Svazu Esperanta, členem Mezinárodního výboru jazyka esperanto a členem Akademie esperanta.

Přeložil mnohá díla z české a slovenské literatury do esperanta například: Máchův Máj, Nezvalovo Ještě dnes zapadá slunce nad Atlantidou. Sepsal také dějiny esperantského hnutí v našich zemích, které byly vydány posmrtně k 100 výročí narození roku 1983 pod názvem "Historio de la Esperanta-movado en Cechoslovakio".

Publikoval mnoho esejí, filozofických pojednání a článků o esperantu. Byl také redaktorem esperantské revue Esperantista. Kromě literární činnosti ho lze považovat za historika esperantského hnutí v Československu. 

Vlastním oborem Stanislava Kamarýta byla chemie, zůstal jí věren po celý život. Za svou učitelskou kariéru působil jako ředitel reálného gymnázia v Bratislavě, poté učil na obchodní škole v Plzni a na gymnáziu v Chotěboři.

František <br />Bačkovský

František
Bačkovský

2. 11. 1854 -  29. 11. 1908

František Bačkovský byl významným českým nakladatelem, knihkupcem a spisovatelem. Používal pseudonymy Vlastimil Benátský, J. Procházka, František Černý. 

Po obecné škole v Krucemburku studoval gymnázium v Chrudimi a Německém Brodě. Poté vystudoval filozofii na Karlově Univerzitě v Praze. V letech 1878-1891 byl suplujícím středoškolským profesorem na gymnáziu v Německém (dnes Havlíčkově Brodě). Pak se rozhodl učitelskou dráhu opustit. V Praze si roku 1899 otevřel knihkupectví s antikvariátem v Žitné ulici. Rozvíjel i nakladatelskou praxi - vydával naučnou literaturu, českou beletrii, knihy pro mládež. Jako podnikatel však příliš úspěšný nebyl.
Byl také spisovatelem, autorem různých prací mluvnických a literárně-historických, které se týkaly zejména doby národního obrození. Aktivně se účastnil diskusí o českém pravopise. Byl zakladatelem a redaktorem literárních časopisů Studentské listy, Literární obzor, České listy, Literární věstník a Novočeský archiv.

Kvůli zdravotním problémům, kdy v důsledku přepracování onemocněl a téměř oslepl, ale také díky obavám z finančního úpadku ukončil 29. listopadu 1908 dobrovolně svůj život skokem do Vltavy. Jeho tělo bylo nalezeno až v únoru 1909 u Kralup. Pohřben je v Chvatěrubech, poblíž místa nálezu.