Církevní historik, filozof, knihovník a archivář, katolický kněz.

Po studiu na chotěbořském gymnáziu, absolvoval teologii v Hradci Králové (na kněze byl vysvěcen roku 1935), a poté filosofii a historii na Univerzitě Karlově v Praze.

V letech 1934-1941 byl archivářem a knihovníkem Želivského kláštera. V roce 1941, v důsledku krize víry, vystoupil z řádu a stal se řadovým knězem v Buštěhradě u Kladna. Potom působil až do konce války jako správce hřbitova v Břevnově.

Již před válkou se začal zajímat o skauting (v jeho levicové formě) a zároveň sympatizoval s programem KSČ. Po květnové revoluci v roce 1945 vystoupil z katolické církve a vstoupil do KSČ. Absolvoval Státní archivní školu a na žádost ministerstva vnitra se stal archivářem Uranových dolů Jáchymov. V roce 1946 se Křivský dostal do styku se skautskou organizací Junák, absolvoval Ústřední lesní školu a stal se členem výchovného odboru Ústředí Junáka. Stal se též prominentním členem tzv. Vysokoškolského roverského kmene (VRK) v Praze, který v Junáku vyvíjel intenzívní prokomunistickou činnost. Roku 1947 byl přijat do Archivu ministerstva vnitra, kde dosáhl hodnosti přednosty IV. oddělení archivu MV. Roku 1949 se Křivský stal vedoucím komise pro práci s mládeží ve Svazu občanů bez vyznání - vzniklo sdružení mládeže "KRUH". V roce 1950 byl vyloučen z KSČ pod záminkou ztráty legitimace. Roku 1951 byl propuštěn z Archivu MV.

V souvislosti se svou skautskou činností byl ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen roku 1952 na doživotí. Byl vězněn v Leopoldově a Valdicích. Propuštěn byl až v roce 1965 na základě amnestie.

Po svém propuštění pracoval nejdříve jako stavební dělník a skladník, poté jako archivář a posléze jako vědecký pracovník v Památníku národního písemnictví v Praze. Své dílo zasvětil významným osobnostem a době národního obrození. Je autorem mnoha studií o dějinách želivského a strahovského kláštera, o Dobrovském, Smetanovi a mnohých dalších.

K výchově mládeže se již nevrátil. Před smrtí se mu pokusil zprostředkovat přijetí katolických svátostí bývalý spolubratr z želivského kláštera (a jeho pozdější opat) Vít Tajovský, Křivského manželka tomu však zabránila. Jeho přednášky z Leopoldova vyšly ve sborníku „Filosofie za mřížemi“.

Skrze "Kruh" měl Křivský silný vliv na filosofii mimoškolní výchovy mládeže jak v rámci skautingu, tak mimo něj (např. Prázdninová škola Lipnice). Mnoho jeho "žáků" či jím ovlivněných osob o jeho spojení s komunistickým režimem nemělo tušení a jeho vychovatelský odkaz je dodnes předmětem sporů.

Činoherní a filmový herec, komik.

Již v dětství utekl ke kočovné společnosti, kde se naučil mnoho o divadle. Tato zkušenost mu umožnila ucházel se o angažmá v kamenném divadle.

Hrál v Plzni, v Brně a hostoval ve Vídni. Především však vystupoval v divadlech a kabaretech v Praze (Rokoko, Apollo, Divadlo Vlasty Buriana, Švandovo divadlo, kabaret Bum a Revoluční scéna, a další). Od roku 1920 přibyly také filmové role. Těch ztvárnil kolem třiceti a některé z nich se zapsaly do dějin kinematografie. 

V roce 1921 ztvárnil na jevišti Revoluční scény jako první postavu vojáka Švejka. Byl i jeho prvním filmovým představitelem, když jej v roce 1926 (tři roky po Haškově smrti) obsadil do postavy Švejka ve svém filmu Dobrý voják Švejk Karel Lamač. Objevil se i v dalších rolích, ale tato postava se stala jeho rolí životní. Kritika se shoduje v tom, že Nollova filmová postava Švejka, ač černobílá a němá, nebyla do dnešních dnů překonána.

Mezi jeho další filmové role patři například: Švejk na vojně, Švejk v civilu, Švejk v ruském zajetí, Batalión, Velbloud uchem jehly a další.

Jeho ženou byla také herečka Ella Nollová.

Zemřel při natáčení filmu Modrý démant. Příchodu zvuku do filmu se již nedočkal. Je pochován na Vinohradském hřbitově v Praze.

Narodil se v Chotěboři již starším rodičům Josefovi a Josefě. Měl staršího bratra Jindřicha. Samotný Bedřich se dva roky učil holičem. Při přestupu ze IV. ročníku měšťanské školy do kvarty gymnázia ho přezkušoval profesor Václav Krištof. Právě on poznal jeho velké literární nadání. Již od začátku studia mu svěřoval různá vystoupení na školních besídkách, představeních a literárních večerech. Nikdy nezasahoval do jeho textů a to vlastně Bedřicha podnítilo k vytvoření svého vlastního stylu recitace. Jeho literární dráha začínala psaním divadelních příspěvků do krajanského tisku.
Václav Krištof měl bohatou knihovnu se vzácnými exempláři a tak měl Bedřich z čeho čerpat. Oktavánskou studii o Otakaru Březinovi psal právě z jeho knih. Za tuto studii obdržel pro rok 1935-1936 první cenu. Tato práce vzbudila velkou pozornost, dokonce dostal nabídku ke knižnímu vydání.
Od února 1943 vyučoval na zdejším gymnáziu. Toto netrvalo ani dva měsíce a jeho ročník byl povolán ke kopání zákopů u Brna. Od nasazení na práce ho zachránila plicní choroba. V roce 1944 organizoval k 30. výročí smrti Jindřicha Pruchy výstavu chotěbořských rodáků a krajanů - napsal úvod ke katalogu a výstavu zahajoval. Účastnil se založení Spolku pro postavení divadla v Chotěboři a jménem chotěbořských rodáků podal návrh na založení nemocnice v Chotěboři.
V roce 1946 ukončil vysokoškolská studia. Pracoval v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV v Praze. Od studia české literatury a jejích souvislostí s literaturami evropskými přešel k problematice literatury ruské a sovětské. Studoval zejména vztah spisovatelova života a díla.