Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Alois <br />Dvořák

Alois
Dvořák

Voják, člen ilegální vojenské organizace. Narodil se v Chotěboři, po dokončení vzdělání pracoval v městské spořitelně. Jako záložní důstojník československé armády - poručík pěšího pluku 22 v Jičíně a člen Sokola se již v dubnu 1939 zapojil do zdejší skupiny celostátní ilegální vojenské organizace Obrany národa. Byl velitelem 1. čety chotěbořské roty Obrany národa a spojovacím důstojníkem k vyšší složce v Německém Brodě. Byl zatčen gestapem jako prvý z chotěbořské skupiny 28.července 1940, vězněn v Německém Brodě a dalších věznicích. Odsouzen k šesti letům káznice. Domů se vrátil 15. 5. 1945, záhy odešel do Mariánských lázní, kde byl ředitelem spořitelny.

Josef <br />Dostál

Josef
Dostál

Regionální badatel, historik. Josef Dostál se narodil v Bohuslavicích nedaleko Nového Města nad Metují. V říjnu roku 1934 se rodina přestěhovala do Chotěboře, kam byl otec z pracovních důvodů přeložen. V roce 1947 ukončuje základní vzdělání na Obecné měšťanské škole v Chotěboři. A nastupuje do učebního oboru tkadlec v Horním Adršpachu. Následovalo studium průmyslové textilní školy ve Svitavách. Celé profesní období pracoval v tkalcovně v Hlinsku v Čechách jako seřizovač a tkalcovský mistr.
Od mládí hodně četl. Dá se říci, že vše, co bylo tehdy dostupné ve školní knihovně či v městské knihovně. Byli to převážně čeští spisovatelé 19. století a jejich kompletní díla. 
Co pana Dostála přivedlo k lásce k regionální historii? Bylo to již v jeho dětských letech, v období protektorátu, kdy byl často přítomen vypravování prostých lidí - pamětníků, jejichž rokem narození byla šedesátá léta 19. století. Jejich vzpomínky o proměnách města, životě a osudech lidí byly poutavé natolik, že si některé za několik let nechal převyprávět a zaznamenal je. V běhu času se setkával s mnoha zajímavými lidmi našeho města, kteří až jako penzisté byli sdílní a chtěli vyprávět. S některými pan Dostál navázal trvalé přátelské vztahy. Pak už byl jen krůček k tomu začíst se do publikovaných článků místních znalců historie a porovnávat je se svými záznamy a objevovat řadu bílých míst.
A k tomu všemu měl a má rád okolí našeho města s krásnou přírodou. Okolí Horního mlýna, louky u Valchy, tok Doubravky od Bílku k Točitému víru, Rochňovec, cestu ke Skořetínu...
Pan Dostál byl příznivcem chotěbořského sportu, především fotbalu. Od roku 1945 byl v obdobích svobody aktivním členem chotěbořského skautingu pod jménem King. Měl tak možnost přivítat dne 6. července 1946 s ostatními skauty prezidenta republiky dr. Edvarda Beneše s chotí Hanou. V současnosti přispívá do regionálního tisku.

Josef <br />Zeman

Josef
Zeman

Speciální pedagog, ústřední inspektor ministerstva školství a národní osvěty. Zakladatel prvního českého slepeckého muzea v Praze.
Po absolvování královehradeckého učitelského ústavu, v roce 1887, nastoupil na obecné škole v Náchodě. Již v této době se začal zabývat problematikou postižených dětí. Za své učitelské praxe se setkával s problematikou dětí opuštěných i mentálně postižených. Podílel se také na organizování přednášek pro učitele na náchodské univerzitě. Vstoupil do spolku proti tuberkulóze, kde působil jako jednatel. Byl redaktorem časopisu Pedagogické rozhledy.
Od roku 1909 působil v Chotěboři, jako školní inspektor. Zeman aktivně podporoval myšlenku vybudovat v Chotěboři opatrovnu a sirotčinec. Budova se jeho zásluhou nakonec začala stavět, avšak stavba byla přerušena vlivem počátku světové války. Po jejím skončení byla nakonec budova dokončena a využita pro gymnázium.
Poté Zeman odešel na ministerstvo školství a národní osvěty do Prahy. Zasadil se o výrazné zvýšení počtu pomocných tříd; za jeho působení vzrostly na území republiky z původních 43 na téměř 600 tříd. Rovněž se přičinil o zestátnění péče o postiženou mládež.
Vyvrcholením Zemanova působení na ministerstvu bylo vydání učebních osnov a výchovných směrnic pro školy dětí postižených v roce 1928. Tato směrnice měla původně platit po zkušební dobu tří let, ale nakonec platila plných třicet let. Zeman také spolupracoval na vytváření zákona č. 86/1929 Sb., o pomocném školství. Tento zákon byl jediným zákonným opatřením ve školské péči o postiženou mládež u nás a znamenal pozoruhodný krok vpřed v soustavě speciálního školství.

Vydal cenné publikace, které se zabývají historií péče o nevidomé i o jejich životní problémy (více než 800 odborných prací). Měl velkou zásluhu na vzniku publikace Chotěbořsko I. — Školství z roku 1910.

Významná událost se váže k působení Josefa Zemana v Chotěboři. Bylo to právě naše město, kde Josef Zeman již v roce 1910 zavedl 28. březen jako svátek Jana Amose Komenského a předešel tak náš Den učitelů. Učitelé celého okresu se zde scházeli, aby vyslechli přednášky na výchovná Komenského témata a přenášeli je do praktické výuky.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Karel <br />Kutlvašr

Karel
Kutlvašr

27.1. 1895 - 2.9. 1961

Armádní generál čs. armády, legionář, vojenský velitel Pražského povstání v květnu 1945.

Po absolvování dvouleté obchodní školy v tehdejším Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, byl nejdříve zaměstnán u firmy Jenč v Humpolci. Později pracoval v Kyjevě jako úředník firmy, která vyvážela zemědělské stroje do carského Ruska.
Roku 1914 se mezi prvními přihlásil do České družiny, zakládající jednotky budoucích Československých legií na ruské frontě. Za hrdinství v bojích byl mnohokrát vyznamenán.

Po bitvě u Zborova, v níž byl raněn, se stal velitelem praporu a pomocníkem velitele 1. čs. střeleckého pluku plukovníka Švece. S ním se také podílel na dobytí Kazaně roku 1918. Po jeho smrti se stal prozatímním velitelem pluku a roku 1919 byl ministrem vojenství Milanem Rastislavem Štefánikem povýšen na podplukovníka a následně jmenován i definitivním velitelem 1. pluku. V Rusku se seznámil s Jelizavetou Jakovlevovou, se kterou se později oženil.

Do vlasti se vrátil roku 1920, zde byl postupně povýšen na plukovníka, poté na brigádního generála. Postupně zastával řadu velitelských a pedagogických funkcí.

Za okupace se účastnil domácího odboje ve vojenské organizaci Obrana národa. Široké veřejnosti se stal Karel Kutlvašr známým především jako hlavní vojenský velitel pražského povstání v květnu 1945 a po únoru 1948 jako ostouzený a vězněný generál.

Po válce působil jako velitel sboru v Plzni a zástupce velitele sboru v Plzni a zástupce velitele oblasti v Brně (1946-48). Už tehdy mu ovšem komunisté nemohli zapomenout, že přijetím kapitulace německých branných sil a povolením jejich odchodu 8. května 1945 z Prahy fakticky zpochybnil osvobození Prahy Rudou armádou. Hned po únoru 1948 byl penzionován, už v prosinci po vyprovokované akci zatčen a v roce 1949 odsouzen k doživotnímu vězení, v němž patřil k obzvlášť trýzněným věžňům.

V roce 1960 byl amnestován a brzy po propuštění z vězení zemřel. V roce 1968 pak byl in memoriam rehabilitován.

Josef <br />Kalvoda

Josef
Kalvoda

15.1. 1923 - 8.3. 1999

Historik, profesor dějin a politických věd, publicista.

Vystudoval nižší stupeň gymnázia, ale z rozhodnutí otce studia ukončil. Posléze vypomáhal při správě rodinného hospodářství a později navštěvoval Odbornou školu hospodářskou v Nasavrkách, kterou úspěšně ukončil.

Byl členem Sdružení katolické mládeže. Po konci 2. světové války vstoupil do Československé strany lidové. Jako její člen vystupoval jednoznačně protikomunisticky. Již v roce 1947 byl vyšetřován StB. O rok později, po komunistickém převratu, byl zatčen a obviněn z protistátní činnosti. Na začátek procesu vyčkával na svobodě a podařilo se mu tak emigrovat do Německa. V letech 1949-1951 pobýval v Norsku. Od roku 1951 se datuje jeho pobyt v USA.

Ve Spojených státech amerických začínal jako pomocný dělník a cestoval po celé zemi. Založil zde Křesťansko demokratické hnutí v exilu (KDH). V roce 1957 získal americké občanství a titul bakalář filozofie na Hunter College při univerzitě města New Yorku. Na Kolumbijské univerzitě získal titul magistra filozofie a v dubnu 1960 zde promoval na doktora politologie. Celé studium absolvoval při zaměstnání. V letech 1957 -1993 přednášel na amerických univerzitách a byl členem mnoha profesních organizací. V roce 1980 se stal členem výboru Vědci pro Reagana a Bushe. Působil ve velké řadě akademických spolků.

Ve svém díle se zaměřoval zejména na zahraniční politiku Sovětského svazu. Odmítal spolupráci západního světa s komunistickými státy. Ve svých dílech se stavěl též kriticky k Eduardu Benešovi. Je znám daleko více v zahraničí než v České republice.

V roce 1968 při uvolnění politických poměrů navštívil jako americký občan Československo. Po roce 1989 spolupracoval s Československou stranou lidovou. Také se angažoval ve věci obnovení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Svou vlast pravidelně navštěvoval, ale trvalý pobyt neplánoval. Zemřel v Avonu (USA).

 Jeho životopis zpracoval Jan Cholinský v publikaci s názvem Poutník Josef Kalvoda a podtitulem Život a dílo historika a ideologa protikomunistického odboje v exilu (Kladno 2002).

Antonín <br />Hořínek

Antonín
Hořínek

13.1. 1911 -  23.2. 1998

Hudební skladatel trampských a tanečních písní, písničkář.

Po studiích na gymnáziu a Průmyslové škole strojnické vystudoval Vysokou školu obchodní. Již na průmyslovce řídil Trampský pěvecký klub a protože zpočátku neměl dostatečný repertoár, zkusil to s vlastní tvorbou. Svou první písničku "Někdy však přece jen" složil v roce 1928. Poté zpíval v trampském sboru Duncan, ale již v roce 1930 založil vlastní trampský sbor Hořínkova parta.

Tony složil a otextoval přes 150, převážně trampských písní, z nichž mnohé se staly evergreeny - Aljaška, Pán sedmi moří, , Řeka nás volá, Přijď na chvíli, A to je ta hvězda, Cesta domů, Tuláku chudý či Stříbrná hvězda.

Málokdo dnes ví, že nebýt Tonyho a jeho spolupráce s Leopoldem Korbařem a Slávkem Ostrezí, nenavázal by Panton po "budovatelských" 50. letech na prvorepublikové soukromé vydavatele a nakladatele trampských písní. Díky němu vyšlo v Pantonu v letech 1965-1988 celkem 17 sborníků zvaných "trampská romance" a jejich vydávání ukončilo až Tonyho smrtí. Tony měl hlavní podíl i na trampském pořadu se stejným názvem "Trampská romance". Po premiéře v roce 1966 v pražské Lucerně s tímto pořadem absolvovoval na šedesát vystoupení po celé republice.

Tony zůstal trampem i v důchodu, který většinu roku trávil na své tramské chajdě v Liboháji u Chotěboře.