Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Josef <br />Dostál

Josef
Dostál

Regionální badatel, historik. Josef Dostál se narodil v Bohuslavicích nedaleko Nového Města nad Metují. V říjnu roku 1934 se rodina přestěhovala do Chotěboře, kam byl otec z pracovních důvodů přeložen. V roce 1947 ukončuje základní vzdělání na Obecné měšťanské škole v Chotěboři. A nastupuje do učebního oboru tkadlec v Horním Adršpachu. Následovalo studium průmyslové textilní školy ve Svitavách. Celé profesní období pracoval v tkalcovně v Hlinsku v Čechách jako seřizovač a tkalcovský mistr.
Od mládí hodně četl. Dá se říci, že vše, co bylo tehdy dostupné ve školní knihovně či v městské knihovně. Byli to převážně čeští spisovatelé 19. století a jejich kompletní díla. 
Co pana Dostála přivedlo k lásce k regionální historii? Bylo to již v jeho dětských letech, v období protektorátu, kdy byl často přítomen vypravování prostých lidí - pamětníků, jejichž rokem narození byla šedesátá léta 19. století. Jejich vzpomínky o proměnách města, životě a osudech lidí byly poutavé natolik, že si některé za několik let nechal převyprávět a zaznamenal je. V běhu času se setkával s mnoha zajímavými lidmi našeho města, kteří až jako penzisté byli sdílní a chtěli vyprávět. S některými pan Dostál navázal trvalé přátelské vztahy. Pak už byl jen krůček k tomu začíst se do publikovaných článků místních znalců historie a porovnávat je se svými záznamy a objevovat řadu bílých míst.
A k tomu všemu měl a má rád okolí našeho města s krásnou přírodou. Okolí Horního mlýna, louky u Valchy, tok Doubravky od Bílku k Točitému víru, Rochňovec, cestu ke Skořetínu...
Pan Dostál byl příznivcem chotěbořského sportu, především fotbalu. Od roku 1945 byl v obdobích svobody aktivním členem chotěbořského skautingu pod jménem King. Měl tak možnost přivítat dne 6. července 1946 s ostatními skauty prezidenta republiky dr. Edvarda Beneše s chotí Hanou. V současnosti přispívá do regionálního tisku.

František <br />Kruml

František
Kruml

Stavitel. František Kruml pocházel z početné rodiny zednického mistra Vincence Krumla z Bílku. Vyučil se zedníkem a pokračoval studiem Nižší stavební průmyslovky v Praze. Po předčasném úmrtí otce byl nucen po dvou letech studium přerušit a jako nejstarší syn pomáhal matce živit rodinu. Pílí a houževnatostí vyrostl ze zednického mistra ve spolehlivého a kvalifikovaného stavaře.V Chotěboři založil vlastní staviební firmu s parní pilou, lomem a kruhovou cihelnou na Bílku. Společně se svým synem Josefem se zúčastnil prvního betonářského kursu v českých zemích a otevřel vlastní cementárnu. Zrealizoval celou řadu významných staveb nejen v Chotěboři, ale i v okolí. Podílel se na rekonstrukci zámku v Malči, Chotěboři (po požáru v roce 1927), a Rozsochatci. Je autorem pozoruhodného a na svou dobu pokrokového chotěbořského řadového sídliště Krumlov. V letech první světové války postavil chotěbořské gymnázium, dále dům čp. 614 S věžičkou nyní u kruhového objezdu, kde byly v letech 1918-1919 umístěny kvinta a sexta místního gymnázia, postavil také Hubáčkovu vilu, v Eckhartově továrně v letech 1906-1908 rozšiřoval tovární halu, v roce 1902 postavil kapličku Svaté Anny a další. Když nebyla v Chotěboři a okolí práce dokázal sehnat práci na stavbách až ve Vídni. Patřil též k předním aktivním činitelům ve městě. Stal se iniciátorem založení Reálného gymnázia v Chotěboři. Zemřel v Chotěboři a je pochován na městském hřbitově.

František <br />Ryba

František
Ryba

Byl profesorem mineralogie, geologie a nauky o ložiscích na vysoké škole montanistické v Příbrami a dopisujícím členem české společnosti nauk.
Narodil se v Chotěboři do rodiny zámožných rodičů Eleonory a Jana Rybových v čp. 401. Podle matriční knihy narozených dostal jména František Havel Jan Hynek.
Jako jedinému synovi se mu dostalo všestranného vzdělání a pečlivého, jemného vychování.
Po absolvování gymnázia v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod) v roce 1866 si zvolil studium na filozofické fakultě v Praze. Jelikož měl dostatečné prostředky ke studiu, mohl navštěvovat ty obory, které ho zvláště zajímaly. Nejdříve se zabýval slovanskou a germánskou filologií a filozofií a zvláště pak estetikou. Díky Otomaru Novákovi (náš přední badatel) získal lásku k paleontologii a geologii.
Na místo asistenta na báňské akademii v Příbrami nastoupil Ryba roku 1895 a po čtyřech letech zde byl jmenován adjunktem. Na základě práce „Příspěvek k obeznámení s nalezištěm železné rudy v Krabatu v Obersteiermarku“ byl v roce 1899 prohlášen na české univerzitě doktorem filozofie. Po odchodu prof. Adolfa Hofmanna na odpočinek byl Ryba ustanoven jeho nástupcem a jmenován roku 1910 řádným profesorem.
Během svého dlouholetého působení jakožto vysokoškolského profesora na příbramské báňské škole se seznámil s většinou rudních ložisek jak v Čechách, tak i s mnohými zahraničními. Pro tyto zkušenosti byl hojně vyhledáván hornickými odborníky.
Svým odborným a praktickým rozhledem pomohl i při zakládání chotěbořského vodovodu a při vymezování ochranného okruhu města Plzně a Škodových závodů pro vodovod plzeňského měšťanského pivovaru. Slabší tělesná konstrukce mu nedovolovala, aby se mohl intenzivně věnovat namáhavé geologické práci v terénu.
Přesto se ale zabýval geologickým mapováním okolí svého rodiště. Zabýval se výzkumem manganových rud u Chvaletic v Železných horách. Výsledky své práce publikoval v časopisu Věstník české společnosti nauk. Zemřel v Příbrami a pochován je na chotěbořském hřbitově.


Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Luděk <br />Lukeš

Luděk
Lukeš

18.4. 1925 -  13. 11. 1988

Luděk Lukeš se narodil 18. dubna 1925 v Mokradi (okres Dolný Kubín) na Slovensku. Povolání jeho otce , armádního důstojníka, mělo za následek časté stěhování rodiny. Luděk Lukeš tak navštěvoval obecnou školu v Trutnově a maturoval na gymnáziu v Jičíně. V letech 1945-1949 studoval na konzervatoři v Praze hru na housle a řízení sboru. Po dvouleté vojenské službě byl přidělen do Chotěboře, kde začal budovat hudební školu. Když po devíti letech odcházel, učilo zde již osm učitelů v oddělení houslovém, klavírním a dechovém. Úzce spolupracvoval se Závodním výborem tehdejších Chotěbořských kovodělných závodů, kde působil jako dirigent orchestru. Jako sbormistr smíšeného pěveckého sboru Doubravan a vedoucí člen učitelského kvarteta rozvíjel hudební život Chotěboře. V letech 1960-1965 vyučoval na Pedagogickém institutu v Pardubicích. V roce 1962 dokončil dálkové studium na Vysoké škole pedagogické v Praze obor hudební výchova - nástroje. Za dva roky byl jmenován odborným asistentem. Na Pedagogické fakultě v Hradci Králové působil od roku 1965. Přednášel hudební psychologii, harmonii s kontrapunktem, rozbor skladeb a jiné. V roce 1980 se stal ředitelem Lidové školy umění v Pardubicích a zároveň přednášel na tamnější konzervatoři. Zemřel v Pardubicích 13. listopadu 1988.

František <br />Buttula

František
Buttula

2.4. 1820 -  28.5. 1886

Hudební skladatel, filozof, úředník.

Po absolvování gymnázia v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, kde byl jeho spolužákem Karel Havlíček Borovský a přítelem také tam studující Bedřich Smetana, odešel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. V Praze bydlel spolu se Smetanou, se kterým hrával i v kvartetu na violoncello. Po roce odešel studovat do Vídně, kde také soukromě vyučoval hudbě. Zde studoval na filozofické a právnické fakultě. Vstoupil také do státní služby jako praktikant císařsko-královské kamerální důchodové správy a několik let sloužil jako výpravčí u dráhy. Po vystoupení ze služby u dráhy se vrátil do rodného města. Zde nejprve působil jako učitel hudby na chotěbořském zámku v rodině hraběte Jana Josefa Dobřenského z Dobřenic a v roce 1860 nastoupil na místní obecnou školu (dnes nese název ZŠ Buttulova a druhá místní základní škola je pojmenována po Bedřichu Smetanovi pro připomenutí jejich přátelství).

Františel Buttula byl vynikajícím hudebníkem a skladatelem, byl jmenován ředitelem kůru při kostele sv. Jakuba Většího v Chotěboři a byl jedním ze zakladatelů nejstaršího chotěbořského spolku, který funguje dodnes - pěveckého sdružení Doubravan. Od roku 1863 se na dlouhou dobu stal jeho sbormistrem. František Buttula se věnoval také skladatelské činnosti.

Josef <br />Hoffman

Josef
Hoffman

1.4. 1873 - 6.4. 1915

Dirigent, sbormistr.

Po absolvování pražské konzervatoře působil jako učitel hudby a skladatel. Byl ředitelem kůru v Dobřichově u Peček a poté v Chotěboři při kostele svatého Jakuba Staršího. Byl významným organizátorem a dirigentem Zpěváckého a hudebního spolku Doubravan, od roku 1903 jeho sbormistrem. Svou pedagogickou činností v Chotěboři se zasloužil o pověst Chotěboře jako města dobrých muzikantů.

Během jeho působení v Chotěboři byla v dnešní ulici Trčků z Lípy umístěna Hudební škola Josefa Hoffmana.

Zemřel po těžké nemoci cestou k lékaři do Prahy.