Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Iva <br />Georgievová

Iva
Georgievová

Narodila jsem se v roce 1965 ve znamení Skopce, což mi možná dalo do vínku odhodlání pustit se i do věcí, které nejsou jednoduché a předem není znám výsledek. Od 20 let jsem se snažila pochopit, jak se o sebe mám starat, abych se cítila lépe. Hlavní motivací mé činnosti bylo to, že mi nebylo dobře a vyhlídky na zdravý život byly mizivé. Cítila jsem, že je velmi důležité se o sebe dobře starat a ve chvíli, kdy jsem se stala matkou, bylo mým velkým přáním mít i zdravé děti.S Ayurvedou jsem se setkala v roce 1997 a doslova jsem nalezla poklad. Splnila mi vše, co jsem kdy chtěla a plně se ztotožňuji se základním náhledem Ayurvedy na zdravého jedince. „Člověk je považován za zdravého, pokud má zdravé tělo, mysl a duši“. Od roku 2006 se plně věnuji předáváním praktických a jednoduchých pouček vycházejících ze staré Ayurvedy a to zejména na přednáškách, konzultacích, jednodenních i vícedenních akcích. Vydala jsem čtyři knihy s názvem Jídlem ke zdraví, Jídlem k rovnováze, Jídlem k radosti a Každý den něco pro zdraví a dobrou náladu a momentálně je v tisku pátá opět věnovaná zdraví a vitalitě. Jsem vdaná a bez velké pomoci a podpory mého manžela bych toto dělat nemohla. Od roku 1997 bydlíme na starém mlýně - nazvali jsme ho Mlýn Poštolka, v malebné Vísce položené pod Železnými horami. Přišli jsme sem ze středních Čech. Poslechli jsme svoji intuici a odstěhovali jsme se za zdravím a klidem. Mé děti jsou mými velkými učiteli, kritiky a jsem moc ráda i za to, co se mi možná nelíbí. Je důležité když člověk slyší i slova, která nejsou jen pozitivní a jsou myšlena upřímně. Jsem vděčna za poznání, které jsem díky Ayurvedě získala, a které mohu předávat dál.

Petr <br />Adam

Petr
Adam

Jeho celoživotní zálibou je historie, zejména česká a středoevropská. nPochází z Břeclavska. Po vystudování gymnázia v Mikulově na Moravě absolvoval studium historie na Historickém ústavu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích v aprobaci s německým jazykem. Mezi jeho další koníčky paří sport, především volejbal, četba, cestování a setkávání se s lidmi. V současné době je ředitelem Základní školy v Přibyslavi. Dříve pracoval na odboru školství Krajského úřadu Vysočina a předtím na odboru školství, rozvoje a památkové péče Městského úřadu v Chotěboři. Než se stal úředníkem, učil osm let na Vyšší odborné škole a Obchodní akademii v Chotěboři.
V době svého působení na Vyšší odborné škole v Chotěboři vytvořil spolu se studenty projekt "Chotěbořští zmizelí sousedé". V rámci tohoto projektu zmapoval osudy chotěbořských židů během druhé světové války. Výsledným produktem tohoto projektu byla publikace Osud rodiny Ludmily Löwidtové. Ta byla vydána i v anglickém jazyce s cílem doplnit putovní výstavy "Zmizelí sousedé" a "Pocta dětským obětem holocaustu", při jejich pouti po Spojených státech a Kanadě. Podílel se i na vytvoření putovní výstavy "Neztratit víru v člověka... Protektorát očima židovských dětí".
Spolu se Stanislavem Pavlíčkem stál u zrodu jedinečného edičního projektu v rámci České republiky - založení Chotěbořské edice, v jejímž rámci byly vydány již téměř všechny chotěbořské kroniky a pamětní knihy a dále syntézy k dějinám většiny místních škol a spolků. Publikuje také časopisecky.

Věra <br />Merunková

Věra
Merunková

Básnířka.

Do školy chodila v Chotěboři, vystudovala osmileté gymnázium, které zakončila maturitou v roce 1940.

V roce 1941 se vdala a o rok později se jí narodil syn Jiří. Po válce odešla za svým manželem Oldřichem Dobřichovským do Hradce Králové. V roce 1948 se do rodného města vrátila a pracovala na chotěbořské poliklinice jako sekretářka ředitele. Později pracovala na Okresním národním výboru Havlíčkově Brodě. V letech 1961-1985 pracovala ve volném čase jako tajemnice zdravotní komise a komise sociálního zabezpečení v Chotěboři.

Básně ji provázely celým životem, měla ráda přírodu a ta ji sloužila často jako námět k psaní. Sama tvrdila, že její básně jsou zápisky jejich pocitů, odrážející jejich momentální nálady a silné prožitky. Své verše zveřejňovala v Chotěbořském ECHU a v Havlíčkobrodských novinách.

Svůj život dožila v Domě klidného stáří ve Žďáru nad Sázavou.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Václav <br />Tuček

Václav
Tuček

26.9. 1950 -  24.4. 2019

Narodil se do rodiny drobných soukromých zemědělců v osadě Bučovice v dnešním okrese Havlíčkův Brod. Po ukončení základní školy vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Chotěboři. Následovaly studia na fakultě v Hradci Králové aprobace český jazyk — dějepis. Cestu k úspěšnému zakončení studia přerušilo v roce 1972 trestní řízení vedené proti Václavovi a třem dalším studentům fakulty. To vyústilo téhož roku v rozsudek, jímž byl Václav Tuček Okresním soudem v Hradci Králové odsouzen k podmíněnému trestu sedm měsíců na dobu dvou let, za hanobení států světové socialistické soustavy a jejich čelních představitelů a za hanobení přesvědčení komunistů a jejich přívrženců. Byl rovněž okamžitě vyloučen ze studia na vysoké škole. Hlavním cílem tohoto vykonstruovaného politického procesu bylo zastrašit studenty vysokých škol v regionu a také odradit každého od vyslovování názorů odlišných od stranické ideologie v Československu po roce 1969. Po nedobrovolném ukončení vzdělávání pak vystřídal řadu povolání, vždy byl však pečlivě kádrově střežen, aby o ničem podstatnějším v zaměstnání ani jinde nerozhodoval. V roce 1977 se oženil a ve stejném roce se mu a manželce Evě narodil syn Václav. V rámci možností pak v následujících letech cestoval, sebevzdělával se a pěstoval některé kulturní záliby. V osmdesátých letech např. amatérské divadlo. Z mnoha svých zaměstnání považuje za významnější působení ve Státní knihovně ČSR v Praze a v Základní knihovně Ústředí vědeckých informací Československé akademie věd v Praze v období od roku 1973—1977. Jako knihovník si doplnil odborné vzdělání studiem na Střední knihovnické škole v Praze. Dále stojí za zmínku jeho dělnické profese v Chotěbořských strojírnách v letech 1981—1985 a poté práce v Městském muzeu v Chotěboři, která nejvíce uspokojovala jeho odborné zájmy a využívala jeho znalosti.
Od roku 1972 do roku 1990 postupně bydlel v Litomyšli, Praze, Chotěboři, Bezdružicích na Tachovsku, ve Dvořišti poblíž Vysokého Mýta a opět v Chotěboři. Rok 1990 byl do značné míry pro něho zlomem. Po soudní rehabilitaci se rozhodl dokončit své vzdělání na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové; znovu obor český jazyk — historie. V souvislosti s tím nastoupil jako učitel Základní školy ve Vilémově u Golčova Jeníkova a shodou okolností se vrátil i do Bučovic, do svého rodiště a původního bydliště. Uvedeného roku totiž skončilo jeho manželství rozvodem a neměl kde bydlet. Nakonec zůstal na vilémovské škole i po ukončení studia v roce 1994 až do svého odchodu do penze v roce 2011. Ve volném čase se zabýval regionální historií včetně zveřejňování některých textů v oblastním tisku. Od roku 1999 vede kroniku obce Heřmanice. Zemřel na jaře 2019.

Karel <br />Kuttelwascher

Karel
Kuttelwascher

23.9. 1916 -  17.8. 1959

Byl český stíhač – letecké eso britského královského letectva v době druhé světové války. Nejúspěšnější český pilot RAF a jediný československý dvojnásobný držitel britského Záslužného leteckého kříže (DFC and Bar).

Po ukončení obchodní školy v Německém (Havlíčkově) Brodě se stal dobrovolníkem v pilotní škole v Prostějově. Po jejím absolvování  byl přiřazen k 32. stíhací letce v Hradci Králové.

V roce 1934 vstoupil do československého letectva. Po okupaci Československa v roce 1939 odešel do zahraničního odboje. Po tříměsíčním pobytu v cizinecké legii v Alžíru zasáhl do bojů o Francii roku 1940. Pak odešel do Velké Británie, kde sloužil v 1. britské stíhací peruti RAF. Zde se pak stal vůbec nejúspěšnějším československým stíhacím letcem za 2. sv. války (20 sestřelů). Karel Kuttelwascher je také považován za nejlepšího nočního přepadového pilota RAF a šestého nejúspěšnějšího nočního stíhače (většina ostatních pilotů však létala s letouny vybavenými radarem). Pětkrát byl vyznamenán Československým válečným křížem (1939), také obdržel vyznamenání Distinguished Flying Cross se stuhou a francouzský válečný kříž – Croix de guerre.

Roku 1943 byl poslán na půlroční misi do USA. Po návratu byl převelen k nebojové 32. jednotce mechaniků, kde sloužil až do konce války.

Po skončení války se vrátil do Československa. Byl zde uvítán jako hrdina. Po únorovém převratu však emigroval zpět do Velké Británie. Zde létal jako civilní pilot pro British European Airways.

Pochován je v Uxbridge u Londýna.

Roku 2000 byl in memoriam povýšen do hodnosti brigádní generál. V roce 2009, v předvečer 50. výročí jeho úmrtí, mu byla odhalena pamětní deska na jeho rodném domě ve Svatém Kříži.

Jiří <br />Horník

Jiří
Horník

5.9. 1916 -  30.4. 1961

Byl akademickým malířem a profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze.

Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze a později pokračoval na École des Beaux-Arts v Pařízi.

Horník byl především vynikajícím a citlivým portrétistou, ale maloval i poeticky laděné realistické krajiny, ve kterých zachycoval barevnou i světelnou harmonii přírody Chotěbořska a Vysočiny. Jeho vzorem byl malíř Mikoláš Aleš.

Své obrazy tvořil a vystavoval nejen v Čechách, ale i v cizině. První výstavu v Chotěboři měl v roce 1943 a druhá obsahující 128 děl zde byla uspořádána v letech 1961-1962.