Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Vladimír <br />Medlík

Vladimír
Medlík

Kulturní pracovník, regionální historik. Pracoval jako vedoucí chotěbořské Městské knihovny, později přešel do městské osvětové besedy. Řídil Vesnické noviny. Spolupracoval s Městským muzeem v Chotěboři. Své příspěvky vydával v Chotěbořském zpravodaji, Listech Městského muzea, Klubových listech vlastivědného klubu.
Narodil se v Diviakach v okresu Turčanský Sv. Martin na Slovensku. Do funkce ředitele městské knihovny nastoupil po Aloisi Kučerovi v červenci 1960. Uspořádal knižní fond, rozdělil ho do dětského oddělení a oddělení pro dospělé.
Sestavil asi první katalogy po válce, a to autorský a názvový. Už během své činnosti v knihovně pořádal výstavy obrazů a zval výtvarníky do Chotěboře. Od 1. března 1964 do 15. června 1969, se stal správcem Osvětové besedy v Chotěboři.
Organizoval výstavy, zval do Chotěboře i hudebníky a divadelníky. V Chotěboři tehdy v divadelních představeních vystoupili například Jaroslav Marvan, Ladislav Pešek, Jaroslav Vojta, Petr Kostka, Nataša Gollová, Lubomír Lipský. Pozval do Chotěboře také významné hudebníky, mimo jiné pěvce Viléma Přibyla, klavíristku Jindru Kramperovou, Foersterovo trio, violoncellistu Pravoslava Sádla-Páva, varhaníka Milana Šlechtu, flétnistu Václava Žilku a jiných interpretů. Kuriozitou bylo vystoupení německé skupiny Ratles, která hostovala tehdy jen v Praze, Bratislavě a v Chotěboři.
Stýkal se s mnoha výtvarníky z východních Čech i z Prahy. Uspořádal výstavu např.
Cyrila Boudy, významného grafika a ilustrátora, jeho syna grafika Jiřího Boudy a jeho ženy Jany Boudové, grafiků Jana Rambouška, Bohuslava Knoblocha, Josefa Sasky, malířů Oldřicha Karla, Františka Volfa, Františka Škrabánka, Dvořákových z Kameniček, Miloše Pečinky a jiných. Mnozí z nich vytvořili grafiky i obrazy s tématem Chotěboře.
Podílel se také na uspořádání první poválečné výstavy libického rodáka Jiřího Horníka a vybudování pomníku Ignáta Herrmanna v Chotěboři od sochaře Karla Opatrného.Zajímal se vždy o život ve městě i celé společnosti.
Shromažďoval materiály k dějinám života v Chotěboři i vzpomínky jejích občanů, např. na zaniklé živnosti apod. Připravil s dalšími spolupracovníky stručného vlastivědného průvodce s názvem Chotěboř a okolí. Byl členem Vlastivědného klubu Městského muzea v Chotěboři i Klubu přátel literatury, v jehož sborníku též publikoval.

Marta <br />Urbanová

Marta
Urbanová

Spisovatelka. Marta Urbanová se narodila v roce 1939 v Malči, je spisovatelkou a autorkou řady povídek se sportovní tématikou publikovanou časopisecky. Píše i prózy s milostnými náměty. Vydala knihu literárně zpracovaných pověstí z Chotěbořska Vysoký kámen na Pepereku a básnickou sbírku milostné lyriky Vizitka nepokoje. Autorka prózy, poezie, pověstí, spoluautorka divadelní hry. Narozená v Malči u Chotěboře v minulém tisíciletí ve znamení Ryb, posledního února v roce 1939. Němá klidná rybička proplouvala svým dětstvím na statku svého otce do svých 14 let. To po něm zdědila geny k psanému slovu. Po studiu Obchodní akademie v Chrudimi v letech 1953—1957 odešla pracovat do Prahy, do města, které jí lákalo svým tepem. Odtud se 1. srpna 1968 vrátila na rodnou Vysočinu.
Pracovala na Městském národním výboru v Chotěboři, odkud z důvodu, že nebyla ve straně, odešla pracovat do pojišťovnictví. Ráda a hodně cestuje. Od poloviny sedmdesátých let publikuje v časopisech Pochodeň, Mladý svět, Literární měsíčník, Stadión a jiných. Nesmíme zapomenout na Chotěbořské ECHO, čtrnáctideník našeho města. Její tvorba má kořeny v rodném kraji. V jejích románech se objevují hrdinové, kteří nejsou smyšlenými postavami, ale lidmi, jimž není možno upřít vášnivou lásku k životu, jistou dávku zemitosti a spravedlnosti.
Je členkou Východočeského střediska Obce spisovatelů. V roce 2011 obdržela za svůj celoživotní přínos „Cenu města Chotěboř za kulturu“. Její články, povídky a postřehy najdeme také na těchto odkazech: www.martaurban.cz, www.spisovatelskenoviny.com, CzechFolks.com PLUS, Neviditelný pes.lidovky.cz a Cechoaustralan.com.

Vojtěch <br />Rezler

Vojtěch
Rezler

Vojtěch Rezler se narodil v Havlíčkově Brodě. K umění ho vedla maminka již od dětství, která sama vystudovala uměleckou školu. Malovala kraslice a obrazy (hlavně zátiší) a sklo brousila a lepila skleněné broušené figurky. Prastrýc z tatínkovi strany byl významný český umělec se zájmem o sklo. Po ukončení základního vzdělání začíná studovat na SUPŠS Železný Brod studijní obor výtvarné zpracování skla, zaměření : hutnické zpracování skla, zakončeno maturitní zkouškou a prací Šachy - nápojové sklenice - skleněné plastiky. Následovalo studium V Liberci na TUL obor Textilní a oděvní návrhářství . Návrhářství skla a šperku - bižuterní a interiérové doplňky, Jablonec nad Nisou - zakončeno státní závětečnou zkouškou a bakalářskou prací : Astrologie v užitém umění - Astrologický stůl, objekt, tavená skleněná plastika. Dále studium pokračuje dvouletým magisterským navazujícím programem na škole UJEP v Ústí nad Labem obor Užité umění - ateliér Sklo. Tuto školu nedokončuje. Pracoval jako oddílový vedoucí na táborech s výtvarným zaměřením, Pro Festival fantazie konaný v Chotěboři vytvořil v letech 2005, 2006, 2009 a 2013 ceny udílené v anketě Aeronautilus - Rakety (skleněné plastiky). V letech 2009-2011 pracoval pro Městské muzeum Chotěboř jako průvodce. V roce 2020 v červenci vystavoval své práce v Knihovně Ignáta Herrmanna a Ic Chotěboř. V současnosti žije v Chotěboři a je zaměstnán u pojištovací společnosti Allianz jako obchodní zástupce.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Vladimír <br />Schulz

Vladimír
Schulz

25.7. 1883 -  12. 10. 1953

Český akademický malíř, grafik a pedagog.

Maturoval ve Dvoře Králové na gymnáziu. Již v době studií vytvářel svá první malířská díla. Poté studoval malířskou akademii v Praze, kterou roku 1908 úspěšně absolvoval. Následně složil státní profesorské zkoušky.

Stal se asistentem a suplujícím profesorem kreslení na reálce v Praze. Kromě své učitelské profese také maloval a svá díla vystavoval v mnoha městech.

Otakar <br />Štáfl

Otakar
Štáfl

30.7. 1884 -  14.2. 1945

Syn řezbáře Josefa Štáfla. Žák krajinářské školy Ferdinanda Engelmüllera a Umělekoprůmyslové školy v Praze. Upozornil na sebe perokresbami krajinářských motivů a své grafické schopnosti uplatnil zejména v barevných dřevorytech zobrazující pohledy na pražská zákoutí. Rád ilustroval knihy pro mládež. Celé jeho dílo vyrostlo ze základních dojmů, načerpaných v rodné Českomoravské vysočině.
Kreslil a maloval již od mládí. Kvůli své zálibě nedokončil studia na brodském gymnáziu a odešel do Prahy věnovat se malířství. Zde byl přijat do krajinářské školy Ferdinanda Engelmullera na pražské Akademii. Po jejím absolvování vynikl především jako grafik (průkopník ve tvorbě plakátů) a iustrátor dětských knih. Svá díla vystavoval a publikoval v uměleckých časopisech. Byl také organizátorem brodského kulturního života. Po válce se zasloužil o vybudování pomníku Karla Havlíčka a o vznik Havlíčkova muzea. Kromě obsáhlé tvorby z oblasti Vysokých Tater zachytil ve svých akvarelech starý Brod a v dioramatech připomněl osudy Karla Havlíčka Borovského (dnes umístěny v expozici o Štáflově životě a díle v tzv. Štáflově baště v městských sadech v Havlíčkově Brodě). Dnes již není moc známo, že Otakar Štáfl byl také režisér a divadelní i filmový herec. Jeho zálibou bylo horolezectví.
Zahynul spolu s manželkou při bombardování Prahy spojeneckými letadly.

František <br />Ryba

František
Ryba

2.7. 1867 -  18.5. 1918

Byl profesorem mineralogie, geologie a nauky o ložiscích na vysoké škole montanistické v Příbrami a dopisujícím členem české společnosti nauk.
Narodil se v Chotěboři do rodiny zámožných rodičů Eleonory a Jana Rybových v čp. 401. Podle matriční knihy narozených dostal jména František Havel Jan Hynek.
Jako jedinému synovi se mu dostalo všestranného vzdělání a pečlivého, jemného vychování.
Po absolvování gymnázia v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod) v roce 1866 si zvolil studium na filozofické fakultě v Praze. Jelikož měl dostatečné prostředky ke studiu, mohl navštěvovat ty obory, které ho zvláště zajímaly. Nejdříve se zabýval slovanskou a germánskou filologií a filozofií a zvláště pak estetikou. Díky Otomaru Novákovi (náš přední badatel) získal lásku k paleontologii a geologii.
Na místo asistenta na báňské akademii v Příbrami nastoupil Ryba roku 1895 a po čtyřech letech zde byl jmenován adjunktem. Na základě práce „Příspěvek k obeznámení s nalezištěm železné rudy v Krabatu v Obersteiermarku“ byl v roce 1899 prohlášen na české univerzitě doktorem filozofie. Po odchodu prof. Adolfa Hofmanna na odpočinek byl Ryba ustanoven jeho nástupcem a jmenován roku 1910 řádným profesorem.
Během svého dlouholetého působení jakožto vysokoškolského profesora na příbramské báňské škole se seznámil s většinou rudních ložisek jak v Čechách, tak i s mnohými zahraničními. Pro tyto zkušenosti byl hojně vyhledáván hornickými odborníky.
Svým odborným a praktickým rozhledem pomohl i při zakládání chotěbořského vodovodu a při vymezování ochranného okruhu města Plzně a Škodových závodů pro vodovod plzeňského měšťanského pivovaru. Slabší tělesná konstrukce mu nedovolovala, aby se mohl intenzivně věnovat namáhavé geologické práci v terénu.
Přesto se ale zabýval geologickým mapováním okolí svého rodiště. Zabýval se výzkumem manganových rud u Chvaletic v Železných horách. Výsledky své práce publikoval v časopisu Věstník české společnosti nauk. Zemřel v Příbrami a pochován je na chotěbořském hřbitově.