Regionální badatel, historik. Josef Dostál se narodil v Bohuslavicích nedaleko Nového Města nad Metují. V říjnu roku 1934 se rodina přestěhovala do Chotěboře, kam byl otec z pracovních důvodů přeložen. V roce 1947 ukončuje základní vzdělání na Obecné měšťanské škole v Chotěboři. A nastupuje do učebního oboru tkadlec v Horním Adršpachu. Následovalo studium průmyslové textilní školy ve Svitavách. Celé profesní období pracoval v tkalcovně v Hlinsku v Čechách jako seřizovač a tkalcovský mistr.
Od mládí hodně četl. Dá se říci, že vše, co bylo tehdy dostupné ve školní knihovně či v městské knihovně. Byli to převážně čeští spisovatelé 19. století a jejich kompletní díla. 
Co pana Dostála přivedlo k lásce k regionální historii? Bylo to již v jeho dětských letech, v období protektorátu, kdy byl často přítomen vypravování prostých lidí - pamětníků, jejichž rokem narození byla šedesátá léta 19. století. Jejich vzpomínky o proměnách města, životě a osudech lidí byly poutavé natolik, že si některé za několik let nechal převyprávět a zaznamenal je. V běhu času se setkával s mnoha zajímavými lidmi našeho města, kteří až jako penzisté byli sdílní a chtěli vyprávět. S některými pan Dostál navázal trvalé přátelské vztahy. Pak už byl jen krůček k tomu začíst se do publikovaných článků místních znalců historie a porovnávat je se svými záznamy a objevovat řadu bílých míst.
A k tomu všemu měl a má rád okolí našeho města s krásnou přírodou. Okolí Horního mlýna, louky u Valchy, tok Doubravky od Bílku k Točitému víru, Rochňovec, cestu ke Skořetínu...
Pan Dostál byl příznivcem chotěbořského sportu, především fotbalu. Od roku 1945 byl v obdobích svobody aktivním členem chotěbořského skautingu pod jménem King. Měl tak možnost přivítat dne 6. července 1946 s ostatními skauty prezidenta republiky dr. Edvarda Beneše s chotí Hanou. V současnosti přispívá do regionálního tisku.

Stavitel. František Kruml pocházel z početné rodiny zednického mistra Vincence Krumla z Bílku. Vyučil se zedníkem a pokračoval studiem Nižší stavební průmyslovky v Praze. Po předčasném úmrtí otce byl nucen po dvou letech studium přerušit a jako nejstarší syn pomáhal matce živit rodinu. Pílí a houževnatostí vyrostl ze zednického mistra ve spolehlivého a kvalifikovaného stavaře.V Chotěboři založil vlastní staviební firmu s parní pilou, lomem a kruhovou cihelnou na Bílku. Společně se svým synem Josefem se zúčastnil prvního betonářského kursu v českých zemích a otevřel vlastní cementárnu. Zrealizoval celou řadu významných staveb nejen v Chotěboři, ale i v okolí. Podílel se na rekonstrukci zámku v Malči, Chotěboři (po požáru v roce 1927), a Rozsochatci. Je autorem pozoruhodného a na svou dobu pokrokového chotěbořského řadového sídliště Krumlov. V letech první světové války postavil chotěbořské gymnázium, dále dům čp. 614 S věžičkou nyní u kruhového objezdu, kde byly v letech 1918-1919 umístěny kvinta a sexta místního gymnázia, postavil také Hubáčkovu vilu, v Eckhartově továrně v letech 1906-1908 rozšiřoval tovární halu, v roce 1902 postavil kapličku Svaté Anny a další. Když nebyla v Chotěboři a okolí práce dokázal sehnat práci na stavbách až ve Vídni. Patřil též k předním aktivním činitelům ve městě. Stal se iniciátorem založení Reálného gymnázia v Chotěboři. Zemřel v Chotěboři a je pochován na městském hřbitově.

Byl profesorem mineralogie, geologie a nauky o ložiscích na vysoké škole montanistické v Příbrami a dopisujícím členem české společnosti nauk.
Narodil se v Chotěboři do rodiny zámožných rodičů Eleonory a Jana Rybových v čp. 401. Podle matriční knihy narozených dostal jména František Havel Jan Hynek.
Jako jedinému synovi se mu dostalo všestranného vzdělání a pečlivého, jemného vychování.
Po absolvování gymnázia v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod) v roce 1866 si zvolil studium na filozofické fakultě v Praze. Jelikož měl dostatečné prostředky ke studiu, mohl navštěvovat ty obory, které ho zvláště zajímaly. Nejdříve se zabýval slovanskou a germánskou filologií a filozofií a zvláště pak estetikou. Díky Otomaru Novákovi (náš přední badatel) získal lásku k paleontologii a geologii.
Na místo asistenta na báňské akademii v Příbrami nastoupil Ryba roku 1895 a po čtyřech letech zde byl jmenován adjunktem. Na základě práce „Příspěvek k obeznámení s nalezištěm železné rudy v Krabatu v Obersteiermarku“ byl v roce 1899 prohlášen na české univerzitě doktorem filozofie. Po odchodu prof. Adolfa Hofmanna na odpočinek byl Ryba ustanoven jeho nástupcem a jmenován roku 1910 řádným profesorem.
Během svého dlouholetého působení jakožto vysokoškolského profesora na příbramské báňské škole se seznámil s většinou rudních ložisek jak v Čechách, tak i s mnohými zahraničními. Pro tyto zkušenosti byl hojně vyhledáván hornickými odborníky.
Svým odborným a praktickým rozhledem pomohl i při zakládání chotěbořského vodovodu a při vymezování ochranného okruhu města Plzně a Škodových závodů pro vodovod plzeňského měšťanského pivovaru. Slabší tělesná konstrukce mu nedovolovala, aby se mohl intenzivně věnovat namáhavé geologické práci v terénu.
Přesto se ale zabýval geologickým mapováním okolí svého rodiště. Zabýval se výzkumem manganových rud u Chvaletic v Železných horách. Výsledky své práce publikoval v časopisu Věstník české společnosti nauk. Zemřel v Příbrami a pochován je na chotěbořském hřbitově.