František
Rubeš
František Ladislav Rubeš pocházel ze sedni dětí sládka malého pivovaru v Čížkově. Po smrti otce se matka přestěhovala do Kolína. Gymnázium navštěvoval v Německém dne Havlíčkově Brodě. Po jeho absolvování odchází do Prahy kde začíná studovat filozofii. Po dvou letech vstupuje do semináře. Příprava na knězu mu však nevyhovuje a tak se stává vychovatelem a zároveň studuje práva. Školu dokončil v roce 1847 a po třech letech praxe se stává adjunktem ve Skutči.
Svůj litererární debut si odbyl v roce 1834 v časopise Květy. Spolu s přáteli Hajnišem a Filípkem založili časopis Paleček. Tento časopis byl naším prvním humoristickým časopisem, hojně čteným po celých Čechách. Rubešovy drobné žertovné prózy, humoresky, usměvavě líčily nedostatky tehdejší pražské a vůbec české společnosti.Tento časopis se stal základem Rubešovy tvorby, především jeho Deklamovánek. Sloužili vlasteneckým i ryze zábavním účelům a vynikaly " sentimentálním vlastenectvím a krotkou kritikou společenských nedostatků". Mnoho Rubešových deklamovánek bylo zhudebněno a k nejoblíbenějším patřila vlastenecká báseň Já jsem Čech a kdo je víc?
Po roce 1847 se Rubeš odmlčel, věnoval se už jen svému právnickému povolání a v necelých čtyřiceti letech umírá na rodinnou chorobu - tuberkulózu.