František Ladislav Rubeš pocházel ze sedni dětí sládka malého pivovaru v Čížkově. Po smrti otce se matka přestěhovala do Kolína. Gymnázium navštěvoval v Německém dne Havlíčkově Brodě. Po jeho absolvování odchází do Prahy kde začíná studovat filozofii. Po dvou letech vstupuje do semináře. Příprava na knězu mu však nevyhovuje a tak se stává vychovatelem a zároveň studuje práva. Školu dokončil v roce 1847 a po třech letech praxe se stává adjunktem ve Skutči.

Svůj litererární debut si odbyl v roce 1834 v časopise Květy. Spolu s přáteli Hajnišem a Filípkem založili časopis Paleček. Tento časopis byl naším prvním humoristickým časopisem, hojně čteným po celých Čechách. Rubešovy drobné žertovné prózy, humoresky, usměvavě líčily nedostatky tehdejší pražské a vůbec české společnosti.Tento časopis se stal základem Rubešovy tvorby, především jeho Deklamovánek. Sloužili vlasteneckým i ryze zábavním účelům a vynikaly " sentimentálním vlastenectvím a krotkou kritikou společenských nedostatků". Mnoho Rubešových deklamovánek bylo zhudebněno a k nejoblíbenějším patřila vlastenecká báseň Já jsem Čech a kdo je víc?
Po roce 1847 se Rubeš odmlčel, věnoval se už jen svému právnickému povolání a v necelých čtyřiceti letech umírá na rodinnou chorobu - tuberkulózu.

Profesor, kartograf a geodet.

Po ukončení studia na reálném gymnáziu v Novém Městě na Moravě pokračoval ve studiu na Českém učení technickém v Praze - nejprve obor strojního inženýrství, pak na učebním běhu pro zeměměřiče, který ukončil s vyznamenáním v roce 1906. Jako asistent prof. Petříka dosáhl později aprobace z matematiky a deskriptivní geometrie na Karlově universitě. Následně odešel studovat do Paříže vyšší geodézii, diferenciální geometrii a také nomografii. Již v roce 1921 předložil dizertační práci z matematické kartografie a dosáhl hodnosti doktora technických věd. V letech 1918-1927 začal získávat pedagogické zkušenosti na středních školách jako profesor matematiky a deskriptivní geometrie. V roce 1922 předložil práci "Volba zobrazení pro stát československý s úvodem do kartografie", na jejím podkladě se habilitoval. V roce 1927 se pak stal mimořádným profesorem na tehdejší Vysoké škole speciálních nauk při ČVUT. Rozvinul předměty kartografické zobrazování, geodetické počtářství II. a III. běhu a nomografii, čímž vznikly základy k dalšímu rozvoji studia zeměměřičského inženýrství. Velmi prospěšnou byla činnost profesora Fialy ve funkci děkana a potom proděkana bývalé Vysoké školy speciálních nauk. Jeho zásluhou mohlo být zahájeno vyučování již v květnu 1945.
V následujícím roce se podařilo rozšířit studium na čtyři roky, a vytvořit tak základy pro další rozvoj geodézie a kartografie. Profesor Fiala působil od roku 1930 v Národním komitétu geodetickém a geofyzikálním nejdříve jako člen, později jako předseda geodetické sekce. Byl také činorodým členem vědecké rady Výzkumného ústavu geodetického, topografického a kartografického, členem vědecké rady Kartografického kabinetu při ČSAV, Masarykovy akademie práce, Jednoty československých matematiků a fyziků, Československé. fotogrammetrické společnosti, České matice technické atd. Rozsáhlá je činnost profesora Fialy v odborných a vědeckých časopisech, kde pracoval jako autor, vědecký redaktor a člen redakčních rad. Uveřejnil na 50 prací z problematiky nomografie, matematické kartografie, využití vyrovnávacího počtu a racionalizace výpočetních prací atd. Svými pracemi se stal známým v zahraničí a získal autoritu u význačných zahraničních odborníků.
Za jeho mimořádnou činnost se mu plným právem dostalo vysokých vyznamenání, k hlavním patří jmenování doktorem věd, propůjčení Řádu práce za vědeckou a pedagogickou práci a jmenování zasloužilým členem rady vědecko-technického rozvoje v geodézii a kartografii.

Katolický kněz, sbormistr, violoncellista.

Vojtěch Lebduška byl sbormistrem pěveckého sboru Doubravan v Chotěboři. Měl svůj smyčcový kvartet pro který upravoval různé skladby a pořádal hudební večery.

Z díla: "Péče o housle a jim příbuzné smyčcové nástroje".