Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jana <br />Kovačková

Jana
Kovačková

Malování na sklo chotěbořskou rodačku paní Kovačkovou přitahovalo již od dětství. Výtvarný talent zdědila po obou babičkách. Po absolvování základní školy se rozhodla studovat v Novém Boru na sklářské škole. Pět let se tak učila různým výtvarným technikám, práce ji velmi bavila, ale stesk po rodném kraji ji donutil vrátit se domů. Po návratu začíná pracovat v chotěbořských strojírnách. Výtvarná činnost se stala jen koníčkem - vyrábí Vizovické pečivo pro skanzem na Veselém kopci. Stále více ale touží vrátit se k malování skla, což se nakonec daří koncem 80. let, kdy začíná pracovat pro novoborskou továrnu Crystalex, která v té době nabízela ,,práci z domova,,. Svůj sen si ale splnila až po roce 1989, kdy zakládá svoji firmu, s malou prodejnou. Po odchodu do důchodu paní Kovačkovou oslovilo další tvůrčí řemeslo - výroba šperků z kamene a cínu. A jak sama říká, je to opravdu fascinující proces, každý kámen má svou sílu, energii, svou barvu. Jsou nádherné. Zasazené do cínu mají možnost naplno rozvinout svou krásu. Autorka měla několik úspěšných výstav, jak v Chotěboři na zámku, v Hlinsku, Chrasti tak i v Chotěbořské knihovně.

Iva <br />Georgievová

Iva
Georgievová

Narodila jsem se v roce 1965 ve znamení Skopce, což mi možná dalo do vínku odhodlání pustit se i do věcí, které nejsou jednoduché a předem není znám výsledek. Od 20 let jsem se snažila pochopit, jak se o sebe mám starat, abych se cítila lépe. Hlavní motivací mé činnosti bylo to, že mi nebylo dobře a vyhlídky na zdravý život byly mizivé. Cítila jsem, že je velmi důležité se o sebe dobře starat a ve chvíli, kdy jsem se stala matkou, bylo mým velkým přáním mít i zdravé děti.S Ayurvedou jsem se setkala v roce 1997 a doslova jsem nalezla poklad. Splnila mi vše, co jsem kdy chtěla a plně se ztotožňuji se základním náhledem Ayurvedy na zdravého jedince. „Člověk je považován za zdravého, pokud má zdravé tělo, mysl a duši“. Od roku 2006 se plně věnuji předáváním praktických a jednoduchých pouček vycházejících ze staré Ayurvedy a to zejména na přednáškách, konzultacích, jednodenních i vícedenních akcích. Vydala jsem čtyři knihy s názvem Jídlem ke zdraví, Jídlem k rovnováze, Jídlem k radosti a Každý den něco pro zdraví a dobrou náladu a momentálně je v tisku pátá opět věnovaná zdraví a vitalitě. Jsem vdaná a bez velké pomoci a podpory mého manžela bych toto dělat nemohla. Od roku 1997 bydlíme na starém mlýně - nazvali jsme ho Mlýn Poštolka, v malebné Vísce položené pod Železnými horami. Přišli jsme sem ze středních Čech. Poslechli jsme svoji intuici a odstěhovali jsme se za zdravím a klidem. Mé děti jsou mými velkými učiteli, kritiky a jsem moc ráda i za to, co se mi možná nelíbí. Je důležité když člověk slyší i slova, která nejsou jen pozitivní a jsou myšlena upřímně. Jsem vděčna za poznání, které jsem díky Ayurvedě získala, a které mohu předávat dál.

František <br />Kruml

František
Kruml

Stavitel. František Kruml pocházel z početné rodiny zednického mistra Vincence Krumla z Bílku. Vyučil se zedníkem a pokračoval studiem Nižší stavební průmyslovky v Praze. Po předčasném úmrtí otce byl nucen po dvou letech studium přerušit a jako nejstarší syn pomáhal matce živit rodinu. Pílí a houževnatostí vyrostl ze zednického mistra ve spolehlivého a kvalifikovaného stavaře.V Chotěboři založil vlastní stavební firmu s parní pilou, lomem a kruhovou cihelnou na Bílku. Společně se svým synem Josefem se zúčastnil prvního betonářského kursu v českých zemích a otevřel vlastní cementárnu. Zrealizoval celou řadu významných staveb nejen v Chotěboři, ale i v okolí. Podílel se na rekonstrukci zámku v Malči, Chotěboři (po požáru v roce 1927), a Rozsochatci. Je autorem pozoruhodného a na svou dobu pokrokového chotěbořského řadového sídliště Krumlov. V letech první světové války postavil chotěbořské gymnázium, dále dům čp. 614 S věžičkou nyní u kruhového objezdu, kde byly v letech 1918-1919 umístěny kvinta a sexta místního gymnázia, postavil také Hubáčkovu vilu, v Eckhartově továrně v letech 1906-1908 rozšiřoval tovární halu, v roce 1902 postavil kapličku Svaté Anny a další. Když nebyla v Chotěboři a okolí práce dokázal sehnat práci na stavbách až ve Vídni. Patřil též k předním aktivním činitelům ve městě. Stal se iniciátorem založení Reálného gymnázia v Chotěboři. Zemřel v Chotěboři a je pochován na městském hřbitově.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Jan Emanuel<br />Doležálek

Jan Emanuel
Doležálek

22.5. 1780 - 6.7. 1858

Narodil se v Chotěboři v rodině učitele. Pod vedením svého otce, učitele, který poznal jeho mimořádné nadání mohl hned po ukončení školy přijat za vokalistu v Jihlavě. Zde vystudoval gymnázium. Následovalo studium práv ve Vídni. Toto studium z existenčních důvodů ukončuje a na živobytí si vydělával vyučováním zpěvu a hrou na klavír. Nebyl jen hudebním teoretikem a pedagogem, nýbrž i znamenitým výkonným a tvůrčím umělcem, klavírním virtuosem a dobrým zpěvákem. Patřil mezi první propagátory české umělé písně. Měl velmi vřelý vztah k tehdejším našim literárním a buditelským kruhům. Stýkal se s Dobrovským, Purkyněm, Kollárem, Čelakovským a dalšími. Z hudebních skladatelů si vážil zejména Beethovena a Mozarta. Během svého působení ve Vídni nezapomínal ani na své rodné město a posílal tam české knihy.

Zdeněk <br />Martínek

Zdeněk
Martínek

8.5. 1931 -  13.5. 2018

Narodil se v Chotěboři maminka Anna byla v domácnosti, tatínek František pracoval na poště. Měl sourozence Františka a Annu. Bydleli v Chotěboři v Havlíčkově ulici 144. Dům je přestavěn a v současnosti je v tomto domě umístěna kavárna. Po dokončení základní školy odešel studovat uměleckou školu do Lokte. Po vojně začíná pracovat jako výtvarník v Pardubicích. V roce 1964 byl regiostrován jako výtvarník z povolání u Svazu Československých umělců. Maloval obrázky skoro celý život. Také hodně přispíval do časopisu Dikobraz. V rodném městě zachytil mnoho krásných zákoutí. Zemřel v Pardubicích v roce 2018.

Václav Vladivoj<br />Tomek

Václav Vladivoj
Tomek

31.5. 1818 -  12.6. 1905

Historik, archivář, politik a pedagog.
Po absolvování gymnázia nastoupil na Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze. Zde studoval dva roky filozofii, a poté práva. Během toho působil i jako soukromý učitel.
Po dokončení studií (1839) se stal soukromým badatelem a soukromým učitelem dětí v rodině Františka Palackého. Palacký ho doporučil pražskému magistrátu, když hledali někoho s právním vzděláním pro sepsání dějin hlavního města. Ve svém dosud nepřekonaném dvanáctisvazkovém Dějepise města Prahy (vycházel od roku 1855 do roku 1901) a dalších svých dílech vylíčil dějiny de facto celé země.

Od roku 1848 působil jako pedagog na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Po rozdělení na německou a českou část roku 1882 se stal prvním rektorem její české části.

Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného a politického života. Redigoval deník Pokrok, což byl oficiální list Národního výboru. Ve volbách byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm (patřil ke sněmovní pravici).

Od roku 1850 se podílel na vydávání listu Vídeňský deník. Roku 1854 se stal jednatelem Českého muzea (místo Palackého). Poté působil jako poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady.

Roku 1885 byl jmenován členem Panské sněmovny (horní komory Říšské rady) a v roce 1898 byl povýšen do rytířského stavu.

Působil v Komisi pro soupis památek Prahy od jejího vzniku v roce 1883 (1884) a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách.

Tomek několikrát s manželkou navštívil Chotěboř, kde žil jeho švagr. V knize Paměti z mého života vzpomíná na své pobyty v tomto městě. Povídka Divoký Mikeš, kterou napsal, je inspirována jednou z chotěbořských pověstí.
Přátelill s Aloisem Jiráskem.