Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
František Ladislav<br />Sláma

František Ladislav
Sláma

Soudce, politik, spisovatel, osvětový pracovník, publicista, překladatel a propagátor česko-slovenských vztahů.

Začal studovat na gymnáziu v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, ale z politických důvodů maturoval v Bratislavě na evangelickém lyceu. Vysokoškolská studia ukončil v Záhřebu, kde dosáhl doktorátu práv.

Dojmy z chorvatského a bosenského prostředí zachytil Sláma v četných fejetonech, jež zasílal do Národních listů. Psal pro opoziční list Slovenské noviny.
Po návratu do vlasti nejprve nastoupil do státní služby v regionu Vojenské hranice. Poté pracoval jako soudce v Olomouci, v Uherském Hradišti, Třebíči, Těšíně a Opavě. Od roku 1897 do roku 1912 působil na zemském soudu v Brně. V roce 1912 odešel do výslužby.

Během svého působení v Těšíně se začal více zajímat o slezský lid a jeho dějiny. Roku 1886 vydal knihu Vlastenecké putování po Slezsku. Roku 1891 založil v Opavě nakladatelství Slezská kronika. V jeho rámci pak vycházely četné populárně naučné publikace a lidová četba. Sám zde otiskl několik svých prací. Kromě románů a povídek o Slezsku psal také do novin jako Česká Thálie, Lumír, Hlas národa, Slovenské noviny, Národní listy a podobně. Nezapomněl ani na rodnou Chotěboř a psal články o místních ochotnících a pověstech.

Byl politicky aktivní v mladočeské straně. Ve volbách roku 1891 se stal poslancem Říšské rady. V letech 1895–1907 zasedal také jako poslanec Českého zemského sněmu. Na Říšské radě se profiloval jako vynikající řečník. Soustřeďoval se na národnostní tematiku, zejména v oblasti školství. Po odchodu z Říšské rady se zaměřil na národohospodářskou činnost.

Patřil mezi zakladatele Moravskoslezské banky, v níž působil jako viceprezident či prezident její správní rady.

Za první světové války byl obviněn z protistátní činnosti, odsouzen a vězněn. Po roce byl osvobozen, měl však od té doby velké zdravotní problémy.
K padesátiletému výročí úmrtí Františka Slámy osadila Městská osvětová beseda v Chotěboři 24. září 1967 pamětní desku na jeho rodném domě. Jménem Františka Slámy je v Chotěboři pojmenována ulice.

Dobroslav <br />Lidmila

Dobroslav
Lidmila

Hudební skladatel, pedagog, autor písní a duchovní hudby.

Podstatnou část svého života prožil v Ostravě, kde působil jako učitel, sbormistr a hudební skladatel. Na ostravských základních školách postupně vedl několik dětských sborů. V roce 1975 založil v Ostravě-Svinově Ženský pěvecký sbor Svinov, který funguje dosud. Od roku 1983 se po řadu let souběžně věnoval Smíšenému pěveckému sboru Vítkovice a krátkodobě i mužskému pěveckému sboru Marx. V roce 1990 se ujal vedení Dětského pěveckého sboru Svinov (dnes Cantabo) a v nastalé svobodě se teprve mohly plně uplatnit jeho schopnosti i na poli mezinárodním při koncertech v zahraničí. Jeho sbormistrovské úspěchy byly založeny na výstižné dramaturgii a na důsledném pěstování pěvecké kultury projevu.

Jako hudební skladatel se Dobroslav Lidmila zaměřil především na vokální tvorbu. Dokázal citlivě koncipovat svá díla v diferencovaném pojetí pro sbory dětské, amatérské dospělé, i vyspělé a špičkově disponované komorní ansámbly. Experimentoval i s různými skladebnými technikami Nové hudby, ale nakonec převládlo tradicionalistické pojetí, v němž se plně rozvinul jeho pravý muzikantský fundus a osobitá invence, která interprety právem přitahuje. Jeho skladby jsou často prováděny na Ostravsku i jinde, některé vyšly tiskem v Praze a v Brně. Mezi nejznámější patří cyklus Romantické sbory, Vokální mše, kantáty Motýlí čas a Já se tam vrátím a především množství úprav lidových písní.

Kromě řady ocenění ve sborových soutěžích získal v roce 2003 také třetí cenu v Celopolské skladatelské soutěži a pochvalu Romualda Twardovského za své zpracování vánočních zpěvů. V roce 1996 obdržel zlatý odznak Unie českých pěveckých sborů, na sklonku roku 2006 schválila Hudební komise Unie českých pěveckých sborů udělení Ceny Bedřicha Smetany za celoživotní úspěšnou sbormistrovskou činnost. K jeho 80. narozeninám vydalo nakladatelství Repronis publikaci Lýdie Romanské-Lidmilové Dobroslav Lidmila - hudební skladatel, sbormistr, pedagog.

V rodné Vísce nalezneme jeho pamětní desku.

Jaroslava <br />Dvořáková

Jaroslava
Dvořáková

Jaroslava Dvořáková se narodila v Chotěboři do rodiny Jaroslava a Blaženy Sekerových. V rodném domě žije dodnes. Tatínek byl malíř pokojů, maminka pracovala celý život jako dělnice v továrně na vojenské sítě, dnes Feroplast, necovala síťovky apod. Jaroslava navštěvovala základní školu v Buttulově ulici, poté studovala zemědělské učiliště ve Světlé nad Sázavou.
Jejím velkým koníčkem je fotografování. Začalo to fotografováním dětí, pak houbami a nyní jsou to motýli. Celé toto úsilí bylo korunováno v roce 2013 výstavou v podkroví knihovny v Chotěboři nazvanou "Motýlí krása ve fotografii". Výstava měla velký ohlas a určitě přispěla k získání další energie pro autorku a její další fotografickou činnost.
Dalším koníčkem, kterému se paní Jaroslava Dvořáková věnuje s velkou láskou, jsou básně. Její úsilí bylo korunováno vlastním vydáním tří sbírek pro nejmenší děti.
Jak sama říká: "Při procházkách přírodou si člověk vyčistí hlavu a je rád, že se ráno probudí a může se radovat z každého dne, ať je hezky nebo se nedaří."

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Pavel <br />Křivský

Pavel
Křivský

12. 11. 1912 -  15. 12. 1989

Církevní historik, filozof, knihovník a archivář, katolický kněz.

Po studiu na chotěbořském gymnáziu, absolvoval teologii v Hradci Králové (na kněze byl vysvěcen roku 1935), a poté filosofii a historii na Univerzitě Karlově v Praze.

V letech 1934-1941 byl archivářem a knihovníkem Želivského kláštera. V roce 1941, v důsledku krize víry, vystoupil z řádu a stal se řadovým knězem v Buštěhradě u Kladna. Potom působil až do konce války jako správce hřbitova v Břevnově.

Již před válkou se začal zajímat o skauting (v jeho levicové formě) a zároveň sympatizoval s programem KSČ. Po květnové revoluci v roce 1945 vystoupil z katolické církve a vstoupil do KSČ. Absolvoval Státní archivní školu a na žádost ministerstva vnitra se stal archivářem Uranových dolů Jáchymov. V roce 1946 se Křivský dostal do styku se skautskou organizací Junák, absolvoval Ústřední lesní školu a stal se členem výchovného odboru Ústředí Junáka. Stal se též prominentním členem tzv. Vysokoškolského roverského kmene (VRK) v Praze, který v Junáku vyvíjel intenzívní prokomunistickou činnost. Roku 1947 byl přijat do Archivu ministerstva vnitra, kde dosáhl hodnosti přednosty IV. oddělení archivu MV. Roku 1949 se Křivský stal vedoucím komise pro práci s mládeží ve Svazu občanů bez vyznání - vzniklo sdružení mládeže "KRUH". V roce 1950 byl vyloučen z KSČ pod záminkou ztráty legitimace. Roku 1951 byl propuštěn z Archivu MV.

V souvislosti se svou skautskou činností byl ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen roku 1952 na doživotí. Byl vězněn v Leopoldově a Valdicích. Propuštěn byl až v roce 1965 na základě amnestie.

Po svém propuštění pracoval nejdříve jako stavební dělník a skladník, poté jako archivář a posléze jako vědecký pracovník v Památníku národního písemnictví v Praze. Své dílo zasvětil významným osobnostem a době národního obrození. Je autorem mnoha studií o dějinách želivského a strahovského kláštera, o Dobrovském, Smetanovi a mnohých dalších.

K výchově mládeže se již nevrátil. Před smrtí se mu pokusil zprostředkovat přijetí katolických svátostí bývalý spolubratr z želivského kláštera (a jeho pozdější opat) Vít Tajovský, Křivského manželka tomu však zabránila. Jeho přednášky z Leopoldova vyšly ve sborníku „Filosofie za mřížemi“.

Skrze "Kruh" měl Křivský silný vliv na filosofii mimoškolní výchovy mládeže jak v rámci skautingu, tak mimo něj (např. Prázdninová škola Lipnice). Mnoho jeho "žáků" či jím ovlivněných osob o jeho spojení s komunistickým režimem nemělo tušení a jeho vychovatelský odkaz je dodnes předmětem sporů.

Karel <br />Noll

Karel
Noll

4. 11. 1880 -  29.2. 1928

Činoherní a filmový herec, komik.

Již v dětství utekl ke kočovné společnosti, kde se naučil mnoho o divadle. Tato zkušenost mu umožnila ucházel se o angažmá v kamenném divadle.

Hrál v Plzni, v Brně a hostoval ve Vídni. Především však vystupoval v divadlech a kabaretech v Praze (Rokoko, Apollo, Divadlo Vlasty Buriana, Švandovo divadlo, kabaret Bum a Revoluční scéna, a další). Od roku 1920 přibyly také filmové role. Těch ztvárnil kolem třiceti a některé z nich se zapsaly do dějin kinematografie. 

V roce 1921 ztvárnil na jevišti Revoluční scény jako první postavu vojáka Švejka. Byl i jeho prvním filmovým představitelem, když jej v roce 1926 (tři roky po Haškově smrti) obsadil do postavy Švejka ve svém filmu Dobrý voják Švejk Karel Lamač. Objevil se i v dalších rolích, ale tato postava se stala jeho rolí životní. Kritika se shoduje v tom, že Nollova filmová postava Švejka, ač černobílá a němá, nebyla do dnešních dnů překonána.

Mezi jeho další filmové role patři například: Švejk na vojně, Švejk v civilu, Švejk v ruském zajetí, Batalión, Velbloud uchem jehly a další.

Jeho ženou byla také herečka Ella Nollová.

Zemřel při natáčení filmu Modrý démant. Příchodu zvuku do filmu se již nedočkal. Je pochován na Vinohradském hřbitově v Praze.

Bedřich <br />Dohnal

Bedřich
Dohnal

21. 11. 1913 - 9. 11. 1988

Narodil se v Chotěboři již starším rodičům Josefovi a Josefě. Měl staršího bratra Jindřicha. Samotný Bedřich se dva roky učil holičem. Při přestupu ze IV. ročníku měšťanské školy do kvarty gymnázia ho přezkušoval profesor Václav Krištof. Právě on poznal jeho velké literární nadání. Již od začátku studia mu svěřoval různá vystoupení na školních besídkách, představeních a literárních večerech. Nikdy nezasahoval do jeho textů a to vlastně Bedřicha podnítilo k vytvoření svého vlastního stylu recitace. Jeho literární dráha začínala psaním divadelních příspěvků do krajanského tisku.
Václav Krištof měl bohatou knihovnu se vzácnými exempláři a tak měl Bedřich z čeho čerpat. Oktavánskou studii o Otakaru Březinovi psal právě z jeho knih. Za tuto studii obdržel pro rok 1935-1936 první cenu. Tato práce vzbudila velkou pozornost, dokonce dostal nabídku ke knižnímu vydání.
Od února 1943 vyučoval na zdejším gymnáziu. Toto netrvalo ani dva měsíce a jeho ročník byl povolán ke kopání zákopů u Brna. Od nasazení na práce ho zachránila plicní choroba. V roce 1944 organizoval k 30. výročí smrti Jindřicha Pruchy výstavu chotěbořských rodáků a krajanů - napsal úvod ke katalogu a výstavu zahajoval. Účastnil se založení Spolku pro postavení divadla v Chotěboři a jménem chotěbořských rodáků podal návrh na založení nemocnice v Chotěboři.
V roce 1946 ukončil vysokoškolská studia. Pracoval v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV v Praze. Od studia české literatury a jejích souvislostí s literaturami evropskými přešel k problematice literatury ruské a sovětské. Studoval zejména vztah spisovatelova života a díla.