Ernst <br />Peschka

Ernst
Peschka

Byl to československý politik německé národnosti, poslanec Národního shromáždění za Sudetoněmeckou stranu.

 

Navštěvoval národní a měšťanskou školu v rodné Moravské Třebové. Poté studoval gymnázium v Moravské Třebové a elektrotechniku v Brně, kde získal titul Ing.

 

V letech 1923–1926 působil jako asistent na katedře německé techniky v Brně.

 

Byl stranickým funkcionářem a působil ve vedení Sudetoněmecké strany. V roce 1935 bydlel v Chebu a od roku 1936 v Praze. V parlamentních volbách v roce 1935 se stal poslancem Národního shromáždění. V roce 1938 ale o místo poslance přišel kvůli změnám hranic Československa.

 

Po anexi Sudet zastával post generálního představitele pro řemeslnické organizace a post okresního správce řemesel. Peschka byl členem Sturmabteilung a v této nacistické organizaci dosáhl hodnosti Standartenführer. Po válce žil v Západním Německu.

Dan <br />Mačát

Dan
Mačát

Jeho otec Ing. Václav Mačát je významným moravskotřebovským podnikatelem, sportovcem, politikem. Matka se jmenuje Alena Mačátová, roz. Hájková, pracovala jako účetní. Jeho bratrem je Ing. Michal Mačát. 

 

Vystudoval Fakultu tělesné kultury na Univerzitě Palackého v Olomouci a je diplomovaným trenérem alpského a travního lyžování.

 
Působí jako šéftrenér reprezentačních družstev ČR v travním lyžování, dále je předsedou odborného sportovního úseku travního lyžování Svazu lyžařů ČR v Praze a zástupcem ČR v komisi travního lyžování v mezinárodní lyžařské federaci FIS.

 

Sedmkrát získal vítězství v celkovém hodnocení světového poháru národů mezi lety 2001 a 2021. Je dvojnásobným vítězem ankety "Trenér roku Pardubického kraje".

 

Je ženatý s Hanou Mačátovou, roz. Gregorovou, a mají spolu dvě děti, dceru Kláru a syna Václava. 

Franz <br />Budig

Franz
Budig

Byl to československý politik německého původu, poslanec.

 

Navštěvoval národní a měšťanskou školu v Moravské Třebové. Během první světové války sloužil u zdravotníků v Olomouci. Pocházel ze starého zemědělského rodu v Boršově u Moravské Třebové. Po studiích převzal rodinný statek a věnoval se i politice.

 

Za Rakouska-Uherska předsedal Katolickému národnímu spolku křesťansko sociálních zemědělců z Moravy. V roce 1907 se stal poslancem Říšské rady za německý okrsek Morava 18. Na Říšské radě měl přezdívku weiss-schwarze Schwalbe aus Mähren (černobílá vlaštovka z Moravy). V rodné obci zastával post starosty (od roku 1919) a předsedy katolického spolku.

 

V zemských volbách roku 1913 byl zvolen na Moravský zemský sněm za všeobecnou německou kurii, obvod Jihlava, Boskovice, Svitavy, Dačice atd. Po vzniku Československa zůstal stále v politice, za Německou křesťansko sociální stranu lidovou. Po parlamentních volbách v roce 1920 se stal poslancem Národního shromáždění a mandát obhájil i v roce 1925. 

 

V roce 1909 se oženil s Amálii Ulreichovou z Mladějova, se kterou měl 4 dcery. Zemřel v Boršově na srdeční chorobu.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Vincenz de Paula<br />Weber

Vincenz de Paula
Weber

11.1. 1809 - 5.8. 1859

Narodil se jako nejstarší syn výběrčího daní Johannese Franciscuse Webera a jeho manželky Anny. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, poté v Brně filozofii a ve Vídni a v Praze medicínu. Pracoval jako praktický lékař ve Svitavách, kde v roce 1841 napsal tragédii Spartakus, která měla v dubnu 1845 premiéru ve Vídni. Další úspěšnou tragédií byla hra Die Wahabitin. I jeho dalším dramatům Athenais a Poslední rytíř byla přiznána vysoká hodnota, ale byla odložena jako málo působivá na scéně. V roce 1847 se přestěhoval do Moravské Třebové, kde pracoval jako městský lékař, později okresní a soudní lékaře. Zde ještě napsal dramatickou báseň Paracelsus, která ale nikdy nebyla uvedena. Jeho drama Stilicho nebylo dokončeno.

 

Neúspěch těžce nesl a poslední roky prožil ve špatném stavu. Před smrtí dokonce spálil své rukopisy. Zemřel na plicní chorobu v Moravské Třebové, kde je také pohřben.

 

Ještě během studií se oženil s Rosou Eichhornovou a měli spolu celkem 6 dětí.

Friedrich <br />Lang

Friedrich
Lang

12.1. 1915 -  29. 12. 2003

Byl to nacistický letec. Byl považován za druhého nejlepšího pilota střemhlavého bitevního letounu Junkers 87 Stuka (na prvním místě Hans Ulrich Rudel. Odlétal přes 1000 bojových letů a nebyl ani jednou sestřelen.

 

Narodil se do rodiny Franze Langa, učitele na gymnáziu v Moravské Třebové, a jeho ženy Pauly. Žil také v Linzi, Bukovině a Černovicích, kde jeho otec pracoval jako učitel a správce na německém gymnáziu, které studoval i jeho syn Friedrich. V roce 1931 se zúčastnil vyhlídkového letu, což probudilo jeho zájem o létání. Dále studoval matematiku a fyziku na Černovické univerzitě. Chtěl studovat konstrukce letadel na německé univerzitě, ale rodina na to neměla dostatek financí.

 

V roce 1935 získal německé občanství a přihlásil se k leteckému výcviku, obdržel letecký průkaz A-2 a ve stejném roce nastoupil k 9. praporu 28. pěšího regimentu. Na jeho žádost byl ale přeřazen k leteckému palubnímu personálu u KG 153. Dostal se do letecké školy v Drážďanech a v roce 1938 byl povýšen do hodnoti poručíka. Prošel výcvikem na letounech Dornier 23, Junkers 52, Heinkel 46, Heinkel 123 a Junkers 87.

 

Účastnil bojových letů proti Holandsku, Belgii i Francii. 8. června 1940 byl těžce zraněn při jednom z útoků.

 

V roce 1941 byl vyznamenán Rytířským křížem za 300 bojových nasazení proti nepříteli. V červnu 1944 se ujal velení letecké školy ve Vyškově u Brna. 4. července 1944 mu Adolf Hitler předal ve Vlčím doupěti Meč k Rytířskému kříži za 1000 bojových letů. 

 

Ke konci války byl zraněn a později zajat Američany a propuštěn až v srpnu 1945.

 

Po válce učil na základní škole v Gundelsheim u Neckaru, ale z místa byl vyhozen a potom pracoval jako zedník. V roce 1947 se oženil. Od roku 1955 pracoval jako inženýr ve stavebnictví. V roce 1956 vstoupil do obnovených německých ozbrojených sil, ale kvůli cévní chorobě se k létání již nemohl vrátit. Mezi lety 1961 - 1963 byl velitelem ve výcvikové škole Luftwaffe. V roce 1961 byl povýšen do hodnosti podplukovníka. Roku 1971 odešel do důchodu a až do smrti žil v Hannoveru.

Karl <br />Giskra

Karl
Giskra

29.1. 1820 - 1.6. 1879

Rakousko-uherský politik sudetského původu

 

Studoval na gymnáziu v Brně a poté na Vídeňské univerzitě. V roce 1840 se stal doktorem filozofie a v roce 1843 doktorem práv.

 

V roce 1848 byl zvolen poslancem Frankfurtského parlamentu. Působil jako advokát ve Vídni, od roku 1860 jako samostatný advokát v Brně. Počátkem 60. let se znovu zapojil do politiky, roku 1861 zasedal na Moravském zemském sněmu a od roku 1861 byl i poslancem Říšské rady, kde zastupoval kurii měst (obvod Brno). V roce 1867 působil jako předseda Poslanecké sněmovny Říšské rady, nejprve jako jmenovaný funkcionář, od prosince 1867 volený. Předsednický post ale zastával jen několik týdnů, protože se následně stal členem vlády a zůstal jen řadovým poslancem. Jako vlivný politik se podílel na implementaci rakousko-uherského vyrovnání i přijetí takzvané Prosincové ústavy. Profiloval se jako německý liberál odmítající historická privilegia ale i české státní právo.

V červenci 1866 byl zvolen brněnským starostou. Po rakousko-uherském vyrovnání se objevil 30. prosince 1867 jako člen vlády Karla von Auersperga na pozici ministra vnitra Předlitavska. Portfolio si udržel i v následné vládě Leopolda Hasnera, do 12. dubna 1870.

 

Po odchodu z kabinetu působil na pozici ve vedení První rakouské spořitelny. Počátkem 70. let byl zapleten do skandálu okolo zpronevěry peněz na stavbě železnice ze Lvova do Černovic. Z toho důvodu dočasně zakázán přístup ke dvoru. V prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 se stal opětovně poslancem (zvolen na Moravě za kurii měst, obvod Brno). Rezignoval dopisem z 20. února 1879. Téhož roku zemřel v rakouském Badenu.

 

Byl jmenován rytířem Leopoldova řádu (1866) a rytířem řádu Železné koruny 1. třídy (1868).