Josef Ferdinand<br />Nesmüller

Josef Ferdinand
Nesmüller

By to rakousko-německý herec, dramatik, hudebník, skladatel a režisér. Původním jménem Josef Ferdinand Müller.

 

Narodil se do rodiny ševce a vyučil se obuvníkem. Potom navstěvoval učitelský seminář a stal se asistentem pedagoga a druhým houslistou v orchestru v Olomouci.

 

Měl angažmá v Olomouci a v Prostějově, potom se přidal k putovní herecké společnosti herce Eduarda Leucherta, s jehož dcerou Anežkou (Agnes) se v roce 1841 oženil. Po svatbě si začal říkat Nesmüller. Dále byl angažován v Magdeburgu, Hamburku, v Drážďanech, ve Vídni a nakonec se na delší dobu usadili v Drážďanech, kde měl letní divadlo.


V roce 1864 jeho žena založila pravděpodobně první divadlo pro děti v německy mluvícím světě, ale fungovalo jen dva roky. V roce 1881 mu byla odebrána divadelní licence a od té doby on i jeho žena hostovali v různých divadlech, například v divadle Thalia v Hamburku, kde se pak usadili. Po roce 1887 se už nevěnoval divadlu, ale jen dráze spisovatele.

 

Zemřel v Hamburku a místo jeho pohřbení je neznámé. Napsal velké množství her, především frašky a komedie se zpěvem. Jako herec se věnoval převážně komickým rolím a hrál hlavní role ve svých hrách.

Rudolf <br />Hikl

Rudolf
Hikl

Byl to středoškolský profesor. Studoval na gymnáziu v Olomouci, potom dějepis a zeměpis v Praze na univerzitě. Od roku 1915 učil na gymnáziu v Táboře

 

V roce 1918 odešel společně s mnoha příslušníky české inteligence do Skalice na Slovensku, kde se zapojil do budování místního gymnázia. Spravoval tam sbírky a knihovnu, vedl čítárnu a později městský archiv.  1. března 1935 byl jmenován ředitelem gymnázia v Banské Štiavnici. Byl nucen ze Slovenska odejít, a tak se přesunul zpět a působil nejdříve na gymnáziu v Pardubicích a poté v Jihlavě a v Olomouci. Po válce se odstěhoval do Moravské Třebové, kde se stal ředitelem muzea a působil také jako správce archivu a kronikář.

 

Roku 1948 politický nátlak donutil R. Hikla opět místo opustit. Vrátil se proto k rodině do Olomouce. Pracoval pak ve Vlastivědném muzeu jako knihovník a založil historický kroužek.

 

Mezi jeho díla patří například: Počátky města Skalice (1945), Moravská Třebová v dějinách (1948), Moravská Třebová, náčrt jejích dějin (1949), Cesta konická a otázky kolem ní (1962), Osídlení horního poříčí Romže (1965).

Jaroslava <br />Maxová

Jaroslava
Maxová

Je to česká operní pěvkyně - mezosopranistka a pěvecká pedagožka. Je známá také pod jmény Jaroslava Horská a Jaroslava Horská-Maxová.

 

Soukromě studovala zpěv u barytonisty Hynka Maxy, který se učil u italského pěvce Fernanda Carpiho. V roce 1980 absolvovala Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého, obor český jazyk a hudební výchova. V letech 1980 - 1984 studovala na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Už během studií vystupovala ve Slovenském národním divadle, po absolutoriu tam získala trvalé angažmá a byla obsazována do hlavních rolí především světového repertoáru. 

 

V roce 1988 zpívala pro papeže Jana Pavla II. v jeho letním sídle sídle Castel Gandolfo nedaleko Říma. V roce 1994 hostovala na festivalu v rakouském Bregenzu. Dále vystupovala v Itálii, Německu, Nizozemsku, Španělsku, Francii, Švýcarsku, Maďarsku, Rusku, Turecku a Izraeli. Spolupracovala také s řadou dirigentů (M. Atzmon, J. Bělohlávek, O. Dohnányi, J. Fiore, P. Charvát, A. Jóo, Z. Košler, J. Kout, O. Kudrna, F. Luisi, C. Mackerras, F. Nagy,  A. Parott, L. Pešek, A. Rahbari, A. Sacchetti,  H. Soudant,  A. Stöhr, H. Wildner, atd.)

 

V roce 1994 se stala sólistkou Národního divadla. Vystupovala například jako Olga v Oněginovi, Cherubíno ve Figarově svatbě, Lola v Sedláku kavalírovi, Radmila v Libuši, Maddalena v Rigolettovi, Octavian v Růžovém kavalírovi, slečna Donnithornová ve skladbě Vrtoch slečny Donnithornové, Filoména v aktovce Bohuslava Martinů Dvakrát Alexandr, Médium v Daviesově monodramatu, Háta v Prodané nevěstě a několik rolí v Klusákově aktovce Zpráva pro akademii,

 

5 let vyučovala sólový zpěv na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Spolupracuje s rozhlasem, televizí, gramofonovými firmami. Dodnes vyučuje zpěv a věnuje se také hlasovým konzultacím s cílem správně posadit hlas řečníkům.

 

Jejím manželem byl český operní pěvec Hynek Maxa (1922 - 2001), se kterým má jednoho syna, rabína Davida Maxu. 

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Rudolf <br />Hikl

Rudolf
Hikl

13.2. 1890 -  27. 11. 1970

Byl to středoškolský profesor. Studoval na gymnáziu v Olomouci, potom dějepis a zeměpis v Praze na univerzitě. Od roku 1915 učil na gymnáziu v Táboře

 

V roce 1918 odešel společně s mnoha příslušníky české inteligence do Skalice na Slovensku, kde se zapojil do budování místního gymnázia. Spravoval tam sbírky a knihovnu, vedl čítárnu a později městský archiv.  1. března 1935 byl jmenován ředitelem gymnázia v Banské Štiavnici. Byl nucen ze Slovenska odejít, a tak se přesunul zpět a působil nejdříve na gymnáziu v Pardubicích a poté v Jihlavě a v Olomouci. Po válce se odstěhoval do Moravské Třebové, kde se stal ředitelem muzea a působil také jako správce archivu a kronikář.

 

Roku 1948 politický nátlak donutil R. Hikla opět místo opustit. Vrátil se proto k rodině do Olomouce. Pracoval pak ve Vlastivědném muzeu jako knihovník a založil historický kroužek.

 

Mezi jeho díla patří například: Počátky města Skalice (1945), Moravská Třebová v dějinách (1948), Moravská Třebová, náčrt jejích dějin (1949), Cesta konická a otázky kolem ní (1962), Osídlení horního poříčí Romže (1965).

Karolina von<br />Linsingen/Meineke

Karolina von
Linsingen/Meineke

27. 11. 1768 -  31. 12. 1815

Narodila se jako Karolina Charlotta Dorothea von Linsingen. Byla dcerou barona Johanna von Linsingen, matka jí zemřela, když jí bylo 12 let.

 

Vedla aktivní život, věnovala se projížďkám na koni, koncertům, plesům, hodně četla, malovala, psala verše, s diplomatem Fridrichem von Ramdohr navštěvovala obrazárnu zámku Söder.

 

V Hannoveru se v roce 1790 setkala s Williamem, synem anglického krále George III. A zamilovali se do sebe a William ji dokonce požádal o ruku. 21. srpna 1791 se tajně vzali.

 

V roce 1792 William sdělil pravdu o svatbě své matce. Té se tento fakt nelíbil z důvodu nerovnosti manželství. Usilovala o to, aby byl sňatek zrušen, ten však proběhl dle anglického práva a a musel proběhnout rozvod. William řekl, že dá souhlas k rozvodu, pokud to udělá i Karolina. Karolina dlouho odolávala, ale nakonec souhlasila, i když už byla těhotná.

 

S Williamem se naposledy viděli v listopadu 1792, kdy Karolinu navštívil a strávil s ní několik dní. Dítě se narodilo předčasně, ale přežilo a bylo dáno do rodiny bohaté židovské rodiny Meyerů. Karolina bylo řečeno, že dítě zemřelo.

 

Karolina zůstala v Hannoveru a byla fyzicky i duševně na dně, začala trpět depresemi. V roce 1794 se její stav zhoršil a lékaři nakonec konstatovali smrt. Jeden z nich, Adolf Meineke, měl však pochybnosti a opravdu, Karolina se nakonec po několika dnech probudila. Adolf Meineke o ni pečoval a ona se potom rozhodla, že se za něj provdá. 24. září 1795 proběhla svatba. V roce 1796 se jim narodila dcera Jindřiška a o rok později syn Jindřich.

 

V roce 1809 se rodina přestěhovala na Moravu, žili v Blansku a v roce 1811 se odstěhovali do Moravské Třebové, kde chtěl Meineke založit továrnu. V roce 1812 Karolina zjistila, že princ William je na Moravě. Snažil se vypátrat místo jejího bydliště, ale nepodařilo se mu to. K setkání už tedy nedošlo a Karolině se opět zhoršil zdravotní stav.

 

Zemřela 31. ledna 1815 ve věku 46 let v Blansku. Pochována je na hřbitově u kostela sv. Martina. Hřbitov byl později zrušen a přesná poloha jejího hrobu není známá. Na bývalém blanenském hřbitově byl ale vystavěn pomník, který připomíná její osud.

 

Princ William se v roce 1830 stal králem Williamem IV. Vládl až do své smrti v roce 1837.

Alois <br />Stenzl

Alois
Stenzl

18. 11. 1882 -  21. 12. 1942

Byl to československý politik a poslanec německého původu. Byl majitelem moravskotřebovského mlýna a byl také předsedou zemského svazu společenství mlynářů na Moravě v Moravské Třebové.

 

Spoluzakládal Živnostenskou stranu a v roce 1920 se stal jejím předsedou. Ve stejném role získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Do sněmovny nastoupil za německé živnostníky Mandát obhájil v roce 1925 i v roce 1929. V polovině 30. let přijal kritičtější pohled na Československo.

 

V květnu 1934 Konrad Henlein živnostenské straně nabídl sloučení s jeho Sudetoněmeckou stranou, což sice Stenzl odmítl, ale o měsíc později jeho strana oznámila spolupráci s SdP. Do parlamentních voleb v roce 1935 šli němečtí živnostníci ještě samostatně. Ale v březnu 1938 se Alois Stenzl a jeho strana spojili se Sudetoněmeckou stranou.