Je to česká operní pěvkyně - mezosopranistka a pěvecká pedagožka. Je známá také pod jmény Jaroslava Horská a Jaroslava Horská-Maxová.

Soukromě studovala zpěv u barytonisty Hynka Maxy, který se učil u italského pěvce Fernanda Carpiho. V roce 1980 absolvovala Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého, obor český jazyk a hudební výchova. V letech 1980 - 1984 studovala na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Už během studií vystupovala ve Slovenském národním divadle, po absolutoriu tam získala trvalé angažmá a byla obsazována do hlavních rolí především světového repertoáru. 

V roce 1988 zpívala pro papeže Jana Pavla II. v jeho letním sídle sídle Castel Gandolfo nedaleko Říma. V roce 1994 hostovala na festivalu v rakouském Bregenzu. Dále vystupovala v Itálii, Německu, Nizozemsku, Španělsku, Francii, Švýcarsku, Maďarsku, Rusku, Turecku a Izraeli. Spolupracovala také s řadou dirigentů (M. Atzmon, J. Bělohlávek, O. Dohnányi, J. Fiore, P. Charvát, A. Jóo, Z. Košler, J. Kout, O. Kudrna, F. Luisi, C. Mackerras, F. Nagy,  A. Parott, L. Pešek, A. Rahbari, A. Sacchetti,  H. Soudant,  A. Stöhr, H. Wildner, atd.)

V roce 1994 se stala sólistkou Národního divadla. Vystupovala například jako Olga v Oněginovi, Cherubíno ve Figarově svatbě, Lola v Sedláku kavalírovi, Radmila v Libuši, Maddalena v Rigolettovi, Octavian v Růžovém kavalírovi, slečna Donnithornová ve skladbě Vrtoch slečny Donnithornové, Filoména v aktovce Bohuslava Martinů Dvakrát Alexandr, Médium v Daviesově monodramatu, Háta v Prodané nevěstě a několik rolí v Klusákově aktovce Zpráva pro akademii,

5 let vyučovala sólový zpěv na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Spolupracuje s rozhlasem, televizí, gramofonovými firmami. Dodnes vyučuje zpěv a věnuje se také hlasovým konzultacím s cílem správně posadit hlas řečníkům.

Jejím manželem byl český operní pěvec Hynek Maxa (1922 - 2001), se kterým má jednoho syna, rabína Davida Maxu. 

Byl to mineralog, profesor matematiky a přírodních věd na gymnáziu v Opavě, poté učitel arcivévodkyně Marie Leopoldiny Habsbursko-Lotrinské a kurátor Císařského přírodovědného muzea.

V roce 1817 odcestoval s expedicí do Brazílie a stal se Leopoldiným dvorním knihovníkem v Riu de Janeiru. V císařském paláci vytvořil přírodovědnou sbírku, která se později stala základem Brazilského národního muzea. Později učil i Leopoldina syna Pedra II.

V botanickém oddělení Přírodovědného muzea ve Vídni se nachází jeho rozsáhlá sbírka brazilských rostlin. Po něm a princi Eugenovi je pojmenována rostlina z rodu myrtovitých - Eugenia schuechiana. Zemřel v Brazílii.

Syn Václava z Boskovic a Kunhuty z Kravař a ze Strážnice. Moravský šlechtic z rodů pánů z Boskovic. Byl to velice vzdělaný muž, kterého vzdělával jeho strýc biskup Tas z Boskovic. Studoval na univerzitě ve Vídni. Dále studoval umění a literaturu na univerzitách v Pavii, Bologni, Padově a Ferraře. Sám také začal psát knihy a básně.V roce 1480 se stal kanovníkem v Olomouci. Patřil k předním humanistům ve své době a byl nábožensky tolerantní.

Jeho bratr Jaroslav z Boskovic byl v roce 1485 zavražděn a Ladislav požádal o propuštění z kněžského stavu a začal spravovat rodinný majetek.

V roce 1490 koupil hrad a město Moravskou Třebovou i s okolními vesnicemi. Hrad poté renesančně přestavěl a stal se jeho hlavním sídlem. Začal tam soustřeďovat své sbírky a založil velkou knihovnu.

V roce 1496 se stal nejvyšším komorníkem krále Vladislava II. Jagelonského a začal rozmnožovat svůj majetek. Od matky Kunhuty získal tvrz a městečko Židlochovice. V roce 1506 koupil půlku Letovic a v roce 1507 hrad Cimburk i s Městečkem Trnávkou a okolními vesnicemi. Od krále získal hrad a městečko Úsov a Litovel. Koupil ruiny hradů Brníčko a Hoštejn i s vesnicemi. Hrad Zábřeh vyměnil za hrad Svojanov.

V roce 1493 se oženil s Magdalenou Berkovou z Dubé a měli spolu dvě děti, Kryštofa z Boskovic a Elišku z Boskovic.

Zemřel na zámku v Letovicích a byl pohřben v rodové hrobce v minoritském klášteře v Brně.

Další varianty jména: Ladislav Černohorský z Boskovic, Ladislav Velen z Boskovic.

Knihovnu začal budovat již během svých studií v Itálii a po celý život ji doplňoval. Původní rozsah knihovny je odhadován asi na 200 svazků. V dnešní době je přesně identifikováno a známo asi 90 z nich. Téměř polovinu knihovny tvořily knihy antických autorů. Oborově je v knihovně Ladislava z Boskovic zastoupena nejvíce latinská filologie, básnictví a rétorika. Sbírky Ladislava z Boskovic byly proslulé již za jeho života a obdivoval je např. Vladislav Jagellonský nebo Rudolf Agricola.