Zdeněk Kopal byl český astronom a astrofyzik, který však proslul i v oblasti numerické matematiky, balistiky a aerodynamiky. Jeho nejdůležitější vědecké práce se týkají zákrytových proměnných dvojhvězd a výzkumu Měsíce a terestrických planet. Po dobu celé své vědecké kariéry působil v zahraničí - v USA a ve Velké Británii, avšak srdcem zůstal vlastencem. Je považován za nejvýznamnějšího českého astronoma 20. století.

Získal čestné doktoráty na univerzitách v polském Krakově (1974) a v řeckém Patrasu (1974). Byl zvolen čestným členem České astronomické společnosti (1967) a astronomických společností v Liverpoolu, Salfordu a Manchesteru. Manchesterská astronomická společnost navíc pořádá na jeho paměť každoroční slavnostní Kopalovu přednášku. Roku 2007 následovala jejího příkladu i Česká astronomická společnost a ustanovila slavnostní Kopalovu přednášku jako formu ocenění významných astronomů. V roce 1976 se stal zahraničním členem Řecké akademie věd v Aténách a od roku 1978 byl čestným občanem města Delf. Čestné občanství mu rovněž udělilo i rodné město Litomyšl v roce 1991. V Čechách byl rovněž oceněn zlatou medailí Československé akademie věd v roce 1968 a stříbrnou medailí Univerzity Karlovy v roce 1991.

  Vlastibor Zvinger se narodil v roce 1934 v Dolních Bludovicích na Frýdecku-Místecku. V roce 1938 se s rodinou odstěhoval na Brněnsko, v roce 1952 maturoval na gymnáziu v Blansku, kde hned po škole nastoupil do ČKD. Studoval na strojní průmyslovce, kde získal druhou maturitu. „Strojařině“ pak zůstal věrný celý život. V roce 1958 se přestěhoval s maželkou Alicí do Svitav, kde celý život pracoval na různých pozicích firmy TOS.
  S atletikou začal již na gymnáziu. Zabýval se sprinty, překážkami a skokem do dálky. Po příchodu do Svitav byl Vlastibor Zvinger vzhledem ke zkušenostem s atletikou pověřený vybudovat oddíl atletiky, který byl založen v listopadu 1958. Již v roce 1959 organizoval první atletické závody ve Svitavách.
  V Brně složil trenérské zkoušky. Velice rád vzpomínal na své trenérské kolegy. Zpočátku mezi ně patřrili Zdeněk Vyskočil, Antonín Kosík, Miroslav Fojt st. Posléze spolupracoval s Jiřím Brýdlem, Jiřím Zámečníkem, Janem Pešlem a Josefem Markem. Aktivním trenérem byl do roku 1994, tedy více než třicet pět let. Mnoho jeho svěřenců to v atletice dotáhlo daleko. Našli se i tací, kteří se stali reprezentanti republiky. Nejvíce vzpomínal na Miroslava Vítkoviče, který jako člen oddílu v Třinci reprezentoval zemi.
  Nešlo vždy jen o vedení oddílu nebo trénování. Podílel se na stavbě tehdejší tribuny na stadionu, stavbě koupaliště i krytého bazénu. Podílel se také na budování areálu v Čenkovicích, kde údajně strávil na stovky hodin. Po odchodu do důchodu do roku 2002 pracoval v krytém bazénu jako plavčík a pomáhal při závodech.
  Byl několikrát vyhlášen Osobností svitavského sportu, za rok 2008 získal cenu Svitavského klubu Laurus a v roce 2016 cenu Osobnost města Svitavy.
  Měl také blízko k umění. Hned po příchodu do Svitav začal hrát ochotnicky v Lidovém divadle. Do roku 1989 sehrál přes šedesát rolí. Prý začínal s rolí milovníků a k tomu musela pasovat jeho sportovní postava a milý úsměv. Měl rád komické role, role v pohádkách a také různé improvizace. S hereckými kolegy z Lidového divadla vycestoval i na zahraniční festivaly např. do Vídně, Londýna nebo na Sicílii a měl možnosti si na jednom pódiu zahrát s hereckými velikány jako Karel Höger a Martin Růžek. Nejraději ale prý vzpomínal na účinkování ve hře B. Březovského Nebezpečný věk, kde hrál s hostujícím Martinem Růžkem.

  Olbram Zoubek byl jeden z nejvýznamnějších českých sochařů 20.století.
  V letech 1932–1937 navštěvoval Obecnou školu na Žižkově v Palackého ulici (nyní Vlkova), reálku v letech 1937–1945 na Sladkovského náměstí na Žižkově. Od sexty navštěvoval nepovinné modelování u profesora Miroslava Kužela. Hlásil se na Akademii výtvarných umění v Praze, ale nebyl přijat, proto absolvoval kamenosochařskou praxi u sochaře Otakara Velínského v Praze. Po úspěšném složení zkoušek, studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.
  V letech 1948–1950 absolvoval základní vojenskou službu. V roce 1951 se začal věnovat restaurátorské praxi, ke které se naučil u profesora Josefa Wagnera. Specializoval se na renesanční sgrafito a kamennou plastiku. V roce 1951 též uzavřel sňatek se spolužačkou, sochařkou Evou Kmentovou. V roce 1954 se jim narodila dcera Polana a v roce 1956 syn Jasan, který se stal též sochařem. V roce 1980 jeho první manželka Eva zemřela. V roce 1981 se oženil s Marií Edlmanovou a rok na to se jim narodila dcera Eva. Střídavě žil v Praze a v Litomyšli, kde je také zapsán jako čestný občan.
  Stal se členem skupiny Trasa a Nové skupiny, byl též členem Umělecké besedy. Zoubek je autorem například posmrtné masky Jana Palacha a náhrobní desky Palachova hrobu na Olšanských hřbitovech, kterou komunistický režim vzápětí nechal odstranit.