Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Bohuslav <br />Březovský

Bohuslav
Březovský

Spisovatel a dramatik. Narodil se v učitelské rodině v roce 1912.  První školné léta prožil v Rohozné, později v Poličce. Tam také vystudoval gymnázium a filozofickou fakultu navštěvoval v UK v Praze.
V době svých vysokoškolských studií se podílel na vydávání protifašistického časopisu Mladá kultura.Po studiích pracoval v nakladatelství Dětská kniha. Koncem německé okupace prošel internačním táborem. Po osvobození se věnoval novinářství a pracoval jako scénárista a dramaturg v Čsl. st.filmu. Stal se šéfredaktorem časopisu Květen a posléze se věnoval jen práci spisovatelské. Život B. Březovského poznamenaly dvě světové války a koncentrační tábor. Zemřel zákeřnou nemocí v Praze v necelých 64 letech.
Dětská léta prožitá v Rohozné připoutala Březovského k obci až do smrti. Na svou rodnou obec, dobu klukovských toulek, chudobu vesničanů po první světové válce, na milá prostředí okolí školy, osudy svých strýců Jana, Jaroslava a Antonína nezapomněl ani při svých studiích, ani jako spisovatel a dramatik. Do Rohozné zajížděl velmi často. K příbuzným a pak už jenom k přátelům.
Rohoznou uvedl B. Březovský do literatury. Inspirován žlutou školou, potokem ve školní zahradě a jejím okolím, osudy a vzájemnými vztahy lidí v obci - to vše uložil do svých románů, povídek a pohádek. V Poličce je po něm od roku 2017 pojmenovaná ulice v nové zástavbě vznikající směrem na město Bystré. Z jeho děl např. Blíženci života, Zlatá jeskyně,Věční milenci, Čistá duše, Vzdušné zámky, Tajemný hrad Svoajnov.

Fridolin <br />Aichner

Fridolin
Aichner

Spisovatel, básník, pedagog. Pocházel z učitelské rodiny. Vyrostl na Hřebečsku. Studoval v Moravské Třebové a po maturitě 1931 odešel do Prahy na  univerzitu, kde studoval germanistiku a slavistiku. V roce 1936 získal doktorát s disertační prací na téma fonetická geografie či Hláskosloví Hřebečských nářečí (die Lautgeographie der Schönhengster Mundarten). Poté působil jako učitel v Novém Jičíně a Moravské Třebové. V roce 1939 byl povolán k Wehrmachtu. Po šesti letech vojenské služby a třech letech v zajetí odešel do Gochu z důvodu vyhnání Němců z Československa a tam pracoval jako pedagog. V roce 1960 obdržel cenu Sudetoněmeckého svazu, v roce 1966 kulturní cenu Hřebečska a v roce 1977 Východoněmeckou kulturní cenu. Dr. Fridolin Aichner zemřel 13. 4. 1987 v německém Gochu.

Publikoval již od mládí časopisecky, první knihu vydal v roce 1951, poté mu vyšlo několik románů, povídek, divadelních a rozhlasových her, psal také básně a knížky pro děti. Některé knihy jsou autobiografické, zabývá se také soužitím Čechů a Němců v sudetském prostředí, často v oblasti Hřebečska. Mezi nejznámější díla Fridolina Aichnera patří Der Kuckuck lacht aus dem Domenstrauch (Kukačka se směje z trnitého keře), Die Erlösung des Peter Brachtel (Vykoupení Petra Brachtla), Die Welt war voller Wunder. Geschichten aus meiner Kindheit (Svět byl plný zázraků. Příběhy z mého dětství), Der Doppelselbstmord (Dvojitá sebevražda), Auf verwehter Spur (Na zaváté stopě), Kornblumen und roter Mohn (Chrpy a vlčí mák), Das Mädchen, das der Ostwind brachte (Dívka, kterou přivál východní vítr).

Josef <br />Serinek

Josef
Serinek

Josef Serinek se narodil v Bolevci, dnes měst. část Plzeň1, velmi záhy však osiřel, a proto si ho vzala na starost sestra jeho matky. Vyučil se zahradníkem, zabýval se ale všemožnými profesemi, nejčastěji kočovně provozovaným obchodem, a příležitostně také pašováním zboží přes česko-saské hranice. Za pašeráctví si na přelomu 30. a 40. let odpykával delší trest na svobodě nejprve v Norimberku a pak v Chebu. Po propuštění z vězení, kdy už bylo v platnosti protektorátní nařízení o zákazu kočování, živil sebe a rodinu jako kočí na hospodářských dvorech v západočeské vsi Bohy. Plynule hovořil česky, německy a jazykem sinti.

Odtud byl s manželkou a pěti dětmi zavlečen do Cikánského tábora v Letech, z něhož se mu podařilo utéct. Po křivolakém a strastiplném bloudění našel nakonec úkryt na Českomoravské vrchovině, kde poměrně brzy navázal  kontakt s tamními odbojovými sítěmi. Začal kolem sebe shromažďovat prchající sovětské válečné zajatce, jimž pomáhal v jejich dalším útěku směrem na východ, anebo z nich a později rovněž z českých mladíků, vyhýbajících se totálnímu nasazení v Říši, sestavil početně proměnlivý lesní oddíl Čapajev, se kterým operoval v okolí Nového Města na Moravě a Poličky. Spolupracoval při tom se sovětským výsadkem Jermak a s partyzánskými oddíly De. Miroslav Tyrš a Mistr Jan Hus, jejichž členům zajišťoval zásobování potravinami, šatstvem a kuřivem.  Po opatření zbraní pro vlastní oddíl velel trestné výpravě do Přibysliva, která byla spojena s popravou místních četníků za zastřelení generála Vojtěch B.Luži, velitele odbojového seskupení Rada tří. Na sklonku války zahájil povstání v Bystřici nad Pernštějnem, kde vedl přepadení tamní školy a odzbrojení v ní ubytované jednotky SS.

Přestože se prokazatelně účastnil ozbrojeného boje, byl po válce vyznamenám pouze medailí Za zásluhy, která se udělovala za vojenské činy vykonané mimo boj. Po válce si Serinek otevřel hostinec " U partyzána " ve Svitavách a založil novou rodinu. Po měnové reformě z roku 1953 hostinec zavřel a až do konce života pracoval jako skladník v cihelně. 

V první polovině 60. let Serinek během osmnácti sezení nadiktoval své vzpomínky historiku Janu Tesařovi.

V roce 2016   byla vydána trilogie od Jana Tesaře " Česká cikánská rapsodie " v nakladatelství Triáda.

8. května 2021 u příležitosti Dne vítězství odhalili ve Svitavách pamětní desku Janu Serinkovi.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Julius <br />Mackerle

Julius
Mackerle

18.6. 1909 -  11.9. 1988

 Český automobilový inženýr, vynálezce a zlepšovatel. Vystudoval Vysoké učení technické v Brně, kde i zkonstruoval a postavil svoje první motorové vozidlo – dvoumístný sportovní roadster s motocyklovým motorem JAP 1000 cm³. Studium dokončil v roce 1935. Mackerle byl poté zaměstnán ve Škodovce v Plzni jako konstruktér motorů, později se stal vedoucím konstrukce vznětových motorů a nakonec přešel na pražské ústředí Škodových závodů. Po II. světové válce odešel Mackerle do Tatry Kopřivnice, kde jako šéfkonstruktér nastavil koncepci nových vzduchem chlazených motorů Tatra. V roce 1958 Mackerle přešel jako vedoucí oddělení odboru motorů do Ústavu pro výzkum motorových vozidel, kde také postavil pokusné vozidlo Rotoped. Přednášel na technických univerzitách v Praze, Brně a Bratislavě a napsal několik knih a řadu článků v technické literatuře. Za práci na vzduchem chlazených motorů mu Institute of Mechanical Engineers v Londýně v roce 1962 udělil Herbert Akroyd Stuart Prize.

Alois  <br />Musil

Alois
Musil

30.6. 1868 -  12.4. 1944

Musil se narodil 30. 6. 1868 v Rychtářově u Vyškova. Pocházel z chudé selské rodiny. Po maturitě (1887) vstoupil do bohosloveckého semináře v Olomouci. Roku 1891 byl vysvěcen na kněze a začal působit jako katecheta na obecných a měšťanských školách. Významný pro něho byl rok 1895, kdy získal v Olomouci doktorát a posléze odjel na dvouletý pobyt do dominikánské biblické školy v Jeruzalémě, odkud podnikl své první výzkumné výpravy.

Od roku 1897 působil na několika místech (Bejrút, Olomouc, Londýn, Cambridge, Berlín, Vídeň), v letech 1898–1902 uskutečnil řadu cest na Arabský poloostrov a na Blízký Východ (Jordánsko, Sýrie, Libanon, severní Moab, jižní Palestina atd.), motivovaných zájmem nejen o starozákonní studium, ale i o lingvistiku, topografii a etnografii.

Roku 1898 učinil významný objev: objevil letohrádek Kusejr Amra z 8. stol., na jehož freskách dokazoval existenci islámského figurálního malířství v raném islámu, v letech 1900–1902 při opakovaných návštěvách zdokumentoval památky i malby, kartografické poznatky zpracoval v množství map a ukončil své prví období výzkumných cest. Kniha Kusejr Amra (1902) se stala vědeckým přínosem v oboru starosemitské a římské archeologie, arabského národopisu i zeměpisu a přinesla Musilovi světové uznání.

Roku 1908 přešel Musil z Olomouce trvale na vídeňskou univerzitu, kde byl jmenován řádným profesorem pomocných věd biblických a arabštiny (1909). V letech 1908–1912 opět cestoval po Arabském poloostrově, žil mj. u kmene Ruálů, kde se stal spolunáčelníkem se jménem Músa ar Rueili. Roku 1917 podnikl poslední cestu do Orientu (Cařihrad, Malá Asie, Sýrie, Palestina), při níž vedl vojensko-politickou misi.

Po vzniku Československé republiky se roku 1920 vrátil do vlasti a přijal místo profesora. Stal se jednou z nejvýznamnějších autorit světové orientalistiky, v letech 1926–28 vyšlo Musilovo celoživotní vědecké dílo v šesti svazcích (Oriental Explorations and Studies). Roku 1938 odešel Alois Musil do penze, žil na svém statku, kde se vedle vědecké práce věnoval i zemědělství.

Rozsáhlý shromážděný dokumentární materiál zpracoval Musil v řadě beletrizovaných cestopisů, mládeži určil dobrodružně laděné prózy z orientálního prostředí, v nichž kromě napínavosti kladl důraz na úctu k odlišné kultuře, cit pro etnickou specifičnost i porozumění pro emancipaci arabských národů. Část jeho díla zůstává dodnes v rukopise.

Josef <br />Kaizl

Josef
Kaizl

10.6. 1854 -  19.8. 1901

Narodil se 10. 6. 1854 ve Volyni. Josef Kaizl byl český národohospodář, profesor UK v Praze, poslanec říšské rady a spoluzakladatel českého realismu.

Rodina se často stěhovala - otec byl kontrolorem berního úřadu. Roku 1861 byl přeložen služebně do Ústí nad Orlicí, poté do Litomyšle (od 1868). Josef studoval v Rumburku, Praze a Litomyšli. Gymnaziální studia zakončil maturitou na malostranském gymnáziu v Praze. Poté vystudoval práva na Univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze (absolvoval r. 1876) a pokračoval studiem ekonomie na Univerzitě Štrasburk. Národohospodář, profesor UK v Praze, poslanec Říšské rady, spoluzakladatel českého realismu. V letech 1880–84 koncipientem Zemského výboru Království českého. V roce 1890 vstoupil do mladočeské strany. V letech 1898-99 rakouským ministrem financí. Publikoval knižně i časopisecky (Athenaeum, České listy), v německých a italských odborných listech. Zemřel 19. 8. 1901 v jihočeských Myslkovicích.