Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jindřich <br />Růžička

Jindřich
Růžička

Narodil se v České Třebové, kde byl jeho otec učitelem. Brzy ztratil maminku a vyrůstal v rodině dědečka. V místě rodiště vystudoval reálné gymnázium (1937-1945), přičemž poslední měsíce druhé světové války prožil na nucených pracích v Semilech. V letech 1945-1947 studoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity učitelskou kombinaci předmětů filozofie – dějepis a od roku 1947 pokračoval na téže fakultě ve studiu československých dějin a pomocných věd historických, které ukončil v roce 1950. Souběžně absolvoval Státní archivní školu v Praze. K dosažení doktorátu obhájil v roce 1950 disertační práci o nejstarší českotřebovské městské knize, vydanou později tiskem pod názvem O knize města České Třebové z předhusitské doby.

Jeho životní dráha je spjata s městem Litomyšl, v němž po studiích pracoval jako archivář. Po odloučení archivu od muzea v roce 1953 se stal vedoucím Městského a od roku 1955 Okresního archivu v Litomyšli. Ve funkci ředitele Okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli, který vznikl po územní reformě v roce 1960, setrval až do roku 1987, kdy odešel do důchodu. V roce 1957 se ujal vedení litomyšlské městské kroniky, kterou vedl nepřetržitě do roku 1976. Je autorem desítek vynikajících monografií, studií a zpráv, ale i článků popularizačních. V roce 1972 vyšel jeho Průvodce po Okresním archivu Svitavy, je spoluautorem či autorem dějin Svitav, Poličky, Litomyšle a Desné u Litomyšle. Mezi okruhy jeho zájmů patřily regionální dějiny, historie národního obrození, formování českého myšlení v 19. století (G. Schauer, T.G. Masaryk), dějiny filmu …

Nikdy také nezapomněl na své rodné město. Napsal řadu historických a monografických článků v Českotřebovském zpravodaji, je spoluautorem sborníku k 700. výročí města České Třebové (1978) i 1. ročenky českotřebovského městského muzea za rok 2004. V České Třebové zahajoval výstavy, přednášel na různých besedách, pronesl proslov při odhalení pamětní desky spisovateli, novináři a politikovi F.V. Krejčímu na jeho rodném domě čp. 11 v Klácelově ulici (1997). Za celoživotní přínos českému archivnictví byl PhDr. Jindřich Růžička v roce 2006 oceněn udělením medaile ministra vnitra České republiky „Za zásluhy o české archivnictví“. V roce 2002 obdržel „Cenu za přínos Městu Litomyšli“ za rok 2002.

Z díla: Litomyšl v kresbách Karla Vika (1959), Román o Drašarovi a poličských buditelích (1966). Dějiny města Poličky I, do r. 1848 (s J. Krušinou, 1966), Zrození kritika společnosti. Litomyšlská léta Huberta Gordona Schauera 1862-1892 (s J. Krušinou, 1966); s kol. Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli. Průvodce po fondech a sbírkách (1973); Frant. Matouš Klácel a jeho rodný kraj (1978).

Jan <br />Dvořák

Jan
Dvořák

Jan Dvořák je český prozaik,editor, nakladatel, redaktor, filmový teoretik a také literární kritik.

Narodil se v Litomyšli, ovšem od roku 1938 žil v Kolíně, kam se jeho rodina přestěhovala. Později (1945) žil v Praze, kde studoval na Střední průmyslové škole grafické obor polygrafie. Po maturitě roku 1957 studoval na Filozofické fakultě UK v Praze dějepis a český jazyk a literaturu. Studium zde ukončil roku 1962 a o šest let později získal doktorát (práce s názvem: Prozaické dílo L. Aškenazyho). Během svého studia působil jako externí redaktor v časopise Plamen a také v nakladatelství Práce. Navštěvoval také přednášky na FAMU. Potom, co absolvoval dvouletou vojenskou prezenční službu, působil jako středoškolský učitel na Střední průmyslové škole strojnické v Rychnově nad Kněžnou.

Roku 1966 nastoupil jako redaktor do Východočeského nakladatelství (Kruh) v Hradci Králové, do roku 1970 byl jeho šéfredaktorem, v letech 1990–1992 pak jeho ředitelem. Jan Dvořák v letech 1974-1980 externě pracoval jako dramaturg i autor v divadle Drak. Od roku 1992 vyučoval český jazyk a literaturu na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové, na které se roku 1994 stal vedoucím katedry českého jazyka a literatury

Literární tvorba Jana Dvořáka je velice obsáhlá. Mezi jeho díla patří novely, romány, povídky a eseje. Zabývá se také literární a filmovou teorií a kritikou. Své povídky, odborné studie i recenze z oblasti filmu a literatury začal publikovat již za svého vysokoškolského studia. Mezi časopisy, do kterých přispíval, patří: Film a doba, Impuls, Kmen, Literární měsíčník, Literární noviny, Mladá fronta, Plamen, Tvorba, Zlatý máj či Nové knihy, kde působil také jako člen redakční rady. Roku 1969 v Hradci Králové spoluzakládal měsíčník Texty, ve kterém byl také členem redakční rady. Publikoval také v dalších tiskovinách, jako jsou například Pochodeň (Hradecké noviny), Hradecký kurýr, Oko.

Dále spolupracoval s hradeckým studiem Českého rozhlasu. Je členem východočeského střediska Obce spisovatelů, českého centra mezinárodního PEN klubu. Dále byl také předsedou Akademického filmového klubu Univerzity Hradec Králové, své místo zaujímal i v redakční radě nakladatelství Gaudeamus v Hradci Králové. V letech 2003-2005 byl v komisi pro udílení státních cen za literaturu Ministerstva kultury ČR. Také byl členem Literárněvědné společnosti v Praze.

Bedřich  <br />Peška

Bedřich
Peška

Narodil se 25. 10. 1820 v Ústí nad Orlicí. Syn mydláře, který provozoval svou živnost v čp. 130 (později Hotel Praha). Studoval v Litomyšli a Brně, první literární pokusy pod vlivem svého profesora F. M. Klácela. Jako student práv byl aktivním účastníkem bouří roku 1848. Od r. 1849 úředník pražského magistrátu. Autor textů k hudebním skladbám, povídek, pověstí, básní a pořekadel. Překládal z cizí literatury - libreta oper a operet italských, francouzských a německých, dále básně Adama Mickiewicze a bajky Jeana de La Fontainea. Přispíval do Havlíčkovy České včely, Květů, Světozoru, ale také ostrými satirickými básněmi s politickým zaměřením do Humoristických listů. Na sklonku života pobýval v Brandýse nad Orlicí a Chocni. Z díla: Vlasti své buď Čechu věrný; Sláva Ti, vlasti má aj. Zemřel 15. 6. 1904 v Praze.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Jaroslav <br />Hubálek

Jaroslav
Hubálek

28.3. 1886 -  28.8. 1961

Patřil k nejoblíbenějším a nejvýznamnějším spisovatelům s mysliveckou tématikou. Už ve studentských letech psal do Loveckého obzoru, Lesní stráže a České myslivosti. Je autorem řady knih o přírodě a zvířatech, přispíval do časopisu Od Trstenické stezky, napsal jednu divadelní hru.

Narodil se v Dolní Dobrouči v rodině známého spisovatele Karla Hubálka. Mladá léta prožil v České Třebové, studentská léta v Písku na revírnické škole a vyšším lesnickém ústavu. Po vojenské službě působil v Ostrově, Bítově na Moravě, Corštejně na Dyji, ale i v Polsku a v bývalém carském Rusku. V létech 1935-39 žil v Bystrém u Poličky, za II. světové války v Lomnici nad Lužnicí na Třeboňsku, po válce se usadil v Lanškrouně. Pracoval zde ve funkci přednosty správy státních lesů. V roce 1948 odešel do důchodu. Zemřel v Novém Jičíně a je pochován na městském hřbitově v Lanškrouně.

Magdalena  Dobromila<br />Rettigová

Magdalena Dobromila
Rettigová

31.1. 1785 - 5.8. 1845

Narodila se v rodině vrchnostenského správce hraběte Kounice, Františka Artmana a Josefy, roz. Kubíkové. Ač německy vychovávána, první verše psala česky již od deseti let, je autorkou drobných povídek. Mimo časopisů své práce vydávala v Hradci Králové u nakladatele Pospíšila, kde se seznámila s českými buditeli - Ziegler, Klicpera, Hek a další. Při návštěvě Zieglerovy fary v Dobřanech přijala jméno Dobromila, manžel jméno Sudiprav. Jako žena státního úředníka ve všech místech, kde bydlela, soustřeďovala kolem sebe mladé dívky. Vyučovala je ručním pracem a domácímu hospodaření. Známá "Domácí kuchařka aneb Pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky české a moravské" vznikla za rychnovského pobytu. V Ústí nad Orlicí se zasloužila (1825) o vznik první české knihovny. Aktivně přispívala do Časopisu Národního muzea, Květů, České včely, Poutníka slovanského a Dobroslava. Knižně vyšly např. povídky Arnošt a Bělinka, Jaroslav a Terynka, Mařenčin košíček. Byla i autorkou divadelních her: Koš, Masopustní žert (1846), Bílá růže(1827), Vdovec a vdova (1839), Hygea a Lindor neb láska a ctnost vždy zvítězí.

František Xaver<br />Koráb

František Xaver
Koráb

22.8. 1762 -  15. 10. 1843

Narodil se 22. 8. 1762 v Ústí nad Orlicí, zemřel 15.10.1843 v Litomyšli. Lékař, homeopat.

Na pražské univerzitě vystudoval medicínu. Promoval 26. června 1789. V roce 1794 dostal místo panského lékaře v Litomyšli. Neutěšené finanční problémy litomyšlského panství a zvláště pak velký požár Litomyšle v roce 1814 vedl dr. Korába k hledání nového působiště. Nalezl jej v Žamberku a opět v panských službách. V Žamberku byl dr. Koráb prvním kvalifikovaným lékařem. Dr. Koráb se oddal homeopatii, léčebné metodě tehdy nové, ale v Rakousku dvorským dekretem z 21. října 1819 zakázané.
Na základě tohoto zákazu byl obviněn z nepřípustného způsobu léčení a byl proti němu veden proces. Proces byl zahájen 17. března 1830 a trval celé tři roky. Zda byl dr. Koráb uznán vinným, nevíme. Koráb napsal údajně i odborný spis o homeopatii, ale rukopis se po jeho smrti ztratil. K sepsání jej pravděpodobně vedla skutečnost, že dvorským dekretem z 10. února 1837 byl zákaz homeopatie zrušen. Usadit se chtěl v Ústí nad Orlicí. 
Do života dr. Korába těžce zasáhla výstavba železnice z Vídně přes Olomouc do Prahy. V Ústí nad Orlicí byla její trasa projektována právě v místech mezi náhonem Podhorského mlýna a svahem Kalvárie, tedy místy jeho zahrady. Státní železniční správa zabrané pozemky sice vykupovala a podle daných směrnic za ně dávala náhradu podle jakosti půdy, v tomto případě 494 zl. za jitro. Zaplatila však jen ta místa, která byla doslova stavbou zasypána. Tak se stalo, že náhradu dostal jen Josef Koráb, bratr dr. Korába, a jen za parcelu.
Železnice zahájila provoz v srpnu 1845, ale toho se dr. Koráb již nedožil. Zemřel v Litomyšli 15. října 1843 na celkové ochrnutí. Ve sbírkách Městského muzea je uložen např. jeho vysokoškolský diplom.