Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Alois  <br />Musil

Alois
Musil

Musil se narodil 30. 6. 1868 v Rychtářově u Vyškova. Pocházel z chudé selské rodiny. Po maturitě (1887) vstoupil do bohosloveckého semináře v Olomouci. Roku 1891 byl vysvěcen na kněze a začal působit jako katecheta na obecných a měšťanských školách. Významný pro něho byl rok 1895, kdy získal v Olomouci doktorát a posléze odjel na dvouletý pobyt do dominikánské biblické školy v Jeruzalémě, odkud podnikl své první výzkumné výpravy.

Od roku 1897 působil na několika místech (Bejrút, Olomouc, Londýn, Cambridge, Berlín, Vídeň), v letech 1898–1902 uskutečnil řadu cest na Arabský poloostrov a na Blízký Východ (Jordánsko, Sýrie, Libanon, severní Moab, jižní Palestina atd.), motivovaných zájmem nejen o starozákonní studium, ale i o lingvistiku, topografii a etnografii.

Roku 1898 učinil významný objev: objevil letohrádek Kusejr Amra z 8. stol., na jehož freskách dokazoval existenci islámského figurálního malířství v raném islámu, v letech 1900–1902 při opakovaných návštěvách zdokumentoval památky i malby, kartografické poznatky zpracoval v množství map a ukončil své prví období výzkumných cest. Kniha Kusejr Amra (1902) se stala vědeckým přínosem v oboru starosemitské a římské archeologie, arabského národopisu i zeměpisu a přinesla Musilovi světové uznání.

Roku 1908 přešel Musil z Olomouce trvale na vídeňskou univerzitu, kde byl jmenován řádným profesorem pomocných věd biblických a arabštiny (1909). V letech 1908–1912 opět cestoval po Arabském poloostrově, žil mj. u kmene Ruálů, kde se stal spolunáčelníkem se jménem Músa ar Rueili. Roku 1917 podnikl poslední cestu do Orientu (Cařihrad, Malá Asie, Sýrie, Palestina), při níž vedl vojensko-politickou misi.

Po vzniku Československé republiky se roku 1920 vrátil do vlasti a přijal místo profesora. Stal se jednou z nejvýznamnějších autorit světové orientalistiky, v letech 1926–28 vyšlo Musilovo celoživotní vědecké dílo v šesti svazcích (Oriental Explorations and Studies). Roku 1938 odešel Alois Musil do penze, žil na svém statku, kde se vedle vědecké práce věnoval i zemědělství.

Rozsáhlý shromážděný dokumentární materiál zpracoval Musil v řadě beletrizovaných cestopisů, mládeži určil dobrodružně laděné prózy z orientálního prostředí, v nichž kromě napínavosti kladl důraz na úctu k odlišné kultuře, cit pro etnickou specifičnost i porozumění pro emancipaci arabských národů. Část jeho díla zůstává dodnes v rukopise.

Mojmír <br />Fadrný

Mojmír
Fadrný

Mojmír Fadrný se narodlil 6. února 1947 v Moravském Lačnově. Je český regionální historik, cyklista a vynálezce, zabývající se zejména historií Svitavska, Moravskotřebovska a Kunštátska.

Narodil se do zemědělské rodiny v Moravském Lačnově.  Společně s bratry Pavlem a Jiřím prožili dětství v prostředí obce nově osidlované českým obyvatelstvem. V letech 1962-1966 absolvoval střední zemědělskou a technickou školu v Moravské Třebové. Poté nastoupil na dvouletou základní vojenskou službu v Nepomuku u Plzně, kde se stal v hodnosti četaře velitelem protiletadlového děla. Takřka celou profesní kariéru spojil s Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským v Hradci nad Svitavou, kde se stal hlavním referentem pro trávy, krmnou kapustu a pohanku. Významně se podílel na procesu schvalování řady pícních a trávníkových odrůd trav v České republice. Při zaměstnání studoval Agronomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně, kterou zakončil v roce 1989, kdy byl promován inženýrem.

Od dětství projevoval velký zájem o historii. Zabýval se zejména raným osídlením českých zemí] historií českých šlechtických rodů, barokním sochařstvím a architekturou, českými legionáři za 1. světové války] a 2. světovou válkou. Od počátku 90. let 20. století se intenzivně věnoval genealogii rodu Fadrný s posledním doloženým předkem v roce 1629. Příchod prvního předka rodu Fadrných na česká území ze severního Německa je pravděpodobně na základě srovnávacích DNA testů datován do 13. století. Dále zpracoval velké množství rodokmenů rodů pocházejících z Kunštátska.

Po ukončení profesní kariéry se začal naplno věnovat lokální historiografii Svitavska, Moravskotřebovska a Kunštátska

Rovněž se příležitostně věnuje přednáškové činnosti.

Je autorem biografie o rodné obci pod názvem Lačnovská ohlédnutí 1329-2019. Kniha vyšla na podzim v roce 2019.

Bohuslav <br />Březovský

Bohuslav
Březovský

Spisovatel a dramatik. Narodil se v učitelské rodině v roce 1912.  První školné léta prožil v Rohozné, později v Poličce. Tam také vystudoval gymnázium a filozofickou fakultu navštěvoval v UK v Praze.

V době svých vysokoškolských studií se podílel na vydávání protifašistického časopisu Mladá kultura.Po studiích pracoval v nakladatelství Dětská kniha. Koncem německé okupace prošel internačním táborem. Po osvobození se věnoval novinářství a pracoval jako scénárista a dramaturg v Čsl. st.filmu. Stal se šéfredaktorem časopisu Květen a posléze se věnoval jen práci spisovatelské. Život B. Březovského poznamenaly dvě světové války a koncentrační tábor. Zemřel zákeřnou nemocí v Praze v necelých 64 letech. 

Dětská léta prožitá v Rohozné připoutala Březovského k obci až do smrti.Na svou rodnou obec, dobu klukovských toulek, chudobu vesničanů po první světové válce, na milá prostředí okolí školy, osudy svých strýců Jana, Jaroslava a Antonína nezapomněl ani při svých studiích, ani jako spisovatel a dramatik. Do Rohozné zajížděl velmi často. K příbuzným a pak už jenom k přátelům.

Rohoznou uvedl B. Březovský do literatury. Inspirován žlutou školou, potokem ve školní zahradě a jejím okolím, osudy a vzájemnými vztahy lidí v obci - to vše uložil do svých románů, povídek a pohádek.

V Poličce je po něm od roku 2017 pojmenovaná ulice v nové zástavbě vznikající směrem na město Bystré

Z jeho děl např. Blíženci života, Zlatá jeskyně,Věční milenci, Čistá duše, Vzdušné zámky, Tajemný hrad Svoajnov.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František <br />Rybička

František
Rybička

8.1. 1813 -  17.3. 1890

Byl nejmladším ze tří dětí manželů Josefa a Veroniky Rybičkových z České Třebové. Základní školu pravděpodobně ukončil ve „staré“ českotřebovské škole v Klácelově ulici čp. 11 (Gzílův dům), gymnazijní studia, podle posledních výzkumů, vykonával ve Vídni, Litomyšli, Příboře a Kroměříži. Kde dokončil filozofii, nutnou k dalšímu studiu medicíny na univerzitě, není do dnešních dnů známo. První rok absolvoval ve Vídni. Lékařství studoval v Praze a ve Vídni, kde promoval v roce 1838.  


Po ukončení studií se usadil v rodném městě České Třebové. Nejdříve žil v otcovském domě čp. 22 na náměstí (dnes bar a herna U Kašny), později se přestěhoval do nově postaveného domku čp. 605 na úpatí Jelenice.


Doktor Rybička se vedle své lékařské praxe věnoval různým koníčkům a také veřejnosti. V roce 1848 se stal prvním konstitučním starostou města, pracoval v Sokole, Občanské besedě, spoluzaložil Občanskou záložnu, patřil k prvním divadelním ochotníkům. Věnoval se filozofii, botanice (sestavil obsáhlý herbář českotřebovské flóry), vlastnil bohatou několikajazyčnou knihovnu, překládal díla italsky, latinsky a řecky píšících autorů (např. Boccacciův Dekameron).


Úřad starosty města vykonával do září 1850, kdy jej vystřídal kupec Jan Čížek. V roce 1872 se zasloužil o postavení akciového pivovaru v České Třebové. Do tohoto podniku vložil veškeré své úspory, o které později přišel. Byla to také jedna z příčin jeho dobrovolného odchodu ze života. Domek pod svahem Jelenice byl vydražen, dluh 3000 zlatých zaplatil synovec Augustin Vyskočil.

Magdalena  Dobromila<br />Rettigová

Magdalena Dobromila
Rettigová

31.1. 1785 - 5.8. 1845

Narodila se v rodině vrchnostenského správce hraběte Kounice, Františka Artmana a Josefy, roz. Kubíkové. Ač německy vychovávána, první verše psala česky již od deseti let, je autorkou drobných povídek. Mimo časopisů své práce vydávala v Hradci Králové u nakladatele Pospíšila, kde se seznámila s českými buditeli - Ziegler, Klicpera, Hek a další. Při návštěvě Zieglerovy fary v Dobřanech přijala jméno Dobromila, manžel jméno Sudiprav. Jako žena státního úředníka ve všech místech, kde bydlela, soustřeďovala kolem sebe mladé dívky. Vyučovala je ručním pracem a domácímu hospodaření. Známá "Domácí kuchařka aneb Pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky české a moravské" vznikla za rychnovského pobytu. V Ústí nad Orlicí se zasloužila (1825) o vznik první české knihovny. Aktivně přispívala do Časopisu Národního muzea, Květů, České včely, Poutníka slovanského a Dobroslava. Knižně vyšly např. povídky Arnošt a Bělinka, Jaroslav a Terynka, Mařenčin košíček. Byla i autorkou divadelních her: Koš, Masopustní žert (1846), Bílá růže(1827), Vdovec a vdova (1839), Hygea a Lindor neb láska a ctnost vždy zvítězí.

Karel <br />Pokorný

Karel
Pokorný

18.1. 1891 -  12.2. 1962

Narodil se v Pavlicích u Znojma. Ve čtrnácti letech odešel na vandr do Vídně, kde se vyučil zámečníkem. Pak pracoval jako dělník ve Vídni a nedalekém Atzgersdorfu. V roce 1910 se vrátil domů. 1910-1911 studoval na škole uměleckého zámečnictví v Hradci Králové. Od roku 1914 studoval uměleckoprůmyslovou školu u prof. Josefa Drahoňovského a poté Akademii výtvarných umění u J. V. Myslbeka. Po absolutoriu zůstal v Myslbekově ateliéru až do Mistrovy smrti v roce 1922.

V díle Karla Pokorného se objevovaly převážně sociální motivy, vytvořil také řadu podobizen. Po 2. sv. válce se věnoval převážně monumentální tvorbě. Z jeho prací byly realizovány pomníky významných osobností české kultury (Karel IV., Božena Němcová, Alois Jirásek…) K nejvýznamnějším poválečným realizacím patří pomník Sbratření (1945–1950), který vytvořil pro Českou Třebovou. K odhalení došlo 10. června 1951 na náměstí za přítomnosti ministra Dr. Plojhara. Nesmíme zapomenout ani na jeho pedagogickou činnost na ČVUT a v letech 1945–61 také na Akademii výtvarných umění.

Od roku 1939 byl nositelem Katzovy ceny České akademie věd. Třikrát se stal laureátem Státní ceny (1949, 1951, 1955), roku 1956 mu byl udělen nejvyšší čestný titul Národního umělce. V roce 1958 se stává jako jediný mezi našimi výtvarníky čestným členem Akademie umění SSSR. Při příležitosti 70. narozenin mu bylo propůjčeno jedno z nevyšších vyznamenání, a to Řád republiky. Brzy na to - 14. února 1962 - však v Praze umírá.