Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Alois <br />Šlezinger

Alois
Šlezinger

Narodil se 19. 10. 1806 v Ústí nad Orlicí v domě čp. 314 (dnešní Lukesova ul.). Vyučil se tkalcem a odešel do světa na zkušenou. Vrátil se roku 1829. Postupně si zřídil sklady s rukodělnými tkaninami v Praze a Kutné Hoře. Stal se prvním exportérem ústeckých rukodělných tkanin. Při návštěvách v Praze a Kutné Hoře se seznámil s českými buditeli a vlastenci. Stal se členem tajných revolučních spolků, K. H. Borovskému pomáhal v Praze a po českém venkově šířit jeho tisk. Aktivně se zapojoval do revolučních událostí roku 1848. Byl zatčen a vězněn. I po propuštění stále pod policejním dohledem. V roce 1856 se i s rodinou vystěhoval do Spojených států, kde v Nebrasce farmařil. Své vzpomínky a zážitky postupně vydával v krajánském časopise "Amerikán" v Chicagu. Jimi se inspiroval spisovatel Otto Janka při psaní knihy "Jsem Sioux!" (Albatros, 1964). Některé vzpomínky lze najít i v knize A. Branalda "Hrdinové všedních dnů". Zemřel v Denveru v USA 24. 2. 1893 a byl pochován na tamním hřbitově.

Václav <br />Skála

Václav
Skála

Narodil se 22. 6. 1900 v Hlinsku v Čechách. V letech 1915-24 studoval na umělecko-průmyslové škole v Praze u prof. Kysely a Hofbauera. V letech 1932-50 učitel kreslení na Střední průmyslové škole textilní, poté návrhář a propagační pracovník podniku Perla v Ústí nad Orlicí. Maloval podobizny, krajiny, figurální a dekorativní obrazy. V grafice užíval především dřevorytu a linorytu. V tvorbě motivy rodného Hlinska, Ústí nad Orlicí a Slovenska. Aktivní člen Klubu českých turistů, svým uměním výrazně přispíval k propagaci turistiky i samotného města Ústí nad Orlicí. Zemřel 22. 6. 1976 v Čerčanech.

Jaroslav <br />Bednář

Jaroslav
Bednář

Narodil se 6. 1. 1932 v Petrovicích. V sedmi letech se začal učit na housle v hudební škole v Ústí nad Orlicí a v r. 1946 hře na fagot u Jaromíra Lahůlka. Po ukončení textilní průmyslovky (1951) se přihlásil na kroměřížskou konzervatoř - studoval u Josefa Ducháčka. V letech 1955-59 na pražské HAMU u prof. Karla Pivoňky. V r. 1959 se zúčastnil Reichovy mezinárodní soutěže dechových nástrojů při festivalu Pražské jaro. Dva roky působil v orchestru divadla D 34 E. F. Buriana. Od r. 1961 první fagotista Symfonického orchestru Bohemia Poděbrady. Mimo práce v orchestru se soustavně věnoval sólistické, komorní a pedagogické činnosti. V r. 1962 založil komorní soubor Poděbradské dechové kvinteto a Collegium musicum Poděbradiensis a r. 1985 Zámeckou kapelu krále Jiřího z Poděbrad. V letech 1962–93 pedagogem na ZUŠ v Poděbradech, následně (až do r. 2002) na ZUŠ v Pečkách. V r. 1982 jmenován členem Svazu českých skladatelů a koncertních umělců. Spolupracoval s řadou českých i zahraničních dirigentů - J. Bělohlávek, A. Devátý, Fr. Dyk, V. Válek, W. Kupke, H. Storck aj. V letních sezónách 1992, 1993 působil ve festivalovém orchestru Massimo Teatro v Palermu. Zemřel 2. 5. 2008 v Praze.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Josef <br />Kacálek

Josef
Kacálek

29.1. 1922 -  27.9. 1997

Narodil se 29. 1. 1922 ve Výprachticích. Vystudoval gymnázium v České Třebové (1941) a krátce pracoval v kartáčovně v Jablonném nad Orlicí. V roce 1942 vstoupil do kněžského semináře v Hradci Králové, na kněze vysvěcen 29. 6. 1947. Po znovuobnovení Junáka v květnu 1945 mohl uskutečnit svůj sen z dětství - stát se skautem. Absolvoval lesní školu, ve družině Dikobrazů (odtud jeho skautské jméno). Po kněžském svěcení se stal vedoucím diecézního skautingu. První kaplanské místo vykonával v letech 1947-49 v Nové Pace, poté krátce v Horní a Dolní Branné. Působil mezi mladými, pořádal duchovní cvičení. V roce 1948 a 1949 se za rozšiřování oběžníků a pastýřských listů kardinála Josefa Berana dostal do rozporu se státní mocí. V letech 1950–59 se skrýval na samotě Zabylí u Poniklé, kde byl 29. 4. 1959 zatčen. V srpnu 1959 byl v Hradci Králové odsouzen k pěti letům vězení. Po roce propuštěn na amnestii z věznice ve Valdicích. Poté až do dubna 1968 vykonával manuální práce v cihelně a na pile. Po vrácení státního souhlasu k výkonu duchovního povolání krátce působil v Dolním Újezdě u Chocně a od června 1968 až do září 1993 administrátorem a později děkanem v Lanškrouně. 19. 7. 1991 v Hradci Králové rehabilitován. Od října 1993 sloužil jako duchovní správce v Černožicích nad Labem. V roce 1996 se vrátil do Lanškrouna, kde o rok později dne 27. 9. zemřel. Jeho skautské jméno Dikobraz převzali do svého názvu lanškrounští skauti. V kostele sv. Václava je umístěna pamětní deska od Zdeňka Kolářského.

Jan  Stanislav<br />Skrejšovský

Jan Stanislav
Skrejšovský

6.1. 1831 -  14. 10. 1883

Vystudoval gymnázium v Hradci Králové a v Praze, právo na pražské univerzitě. Nastoupil praxi u finanční prokuratury, 1858 úředník vídeňského ministerstva financí. Brzo jej zlákala žurnalistika a politika. 1862 list Politik, 1868 vznikla v Chrudimi vydávaná, ale zprávy z celých Čech i Moravy přinášející Koruna, 1875 založil Brousek, 1880 Tribune a 1883 ve Vídni vycházející český deník Věstník. V politice od 1863 v českém zemském sněmu. Pokaždé kandidoval jinde, v regionu kandidoval dvakrát. Nejprve v národnostně složitém obvodu měst Lanškroun, Česká Třebová, Ústí nad Orlicí 1867. Tato volba byla však zpochybněna. Mandát získal v letech 1868-1877 za obvod měst Vysoké Mýto, Skuteč a Hlinsko. Nakonec jej byla ale zbaven, když si odpykával trest za tiskový delikt. To mu, vzhledem k dobovému kontextu, ovšem spíše služí ke cti.

Jaroslav <br />Kučera

Jaroslav
Kučera

16.1. 1921 -  29.1. 1992

Jaroslav Kučera se narodil v Proseči a vyučil se jako lesní hajný. V roce 1947 se oženil a se ženou se odstěhoval na hájovnu do Heřmanic v okrese Česká Lípa. Narodily se jim dvě dcery.

28. září 1952 byl zatčen a spolu s dalšími byl pro velezradu a vyzvědačství 8. září 1953 Krajským soudem v Liberci odsouzen k 25 letům odnětí svobody, k propadnutí celého jmění a ke ztrátě čestných práv občanských na 10 let. Za spoluvinu byla na 2,5 roku odsouzena i manželka Jaroslava Kučery. Děti byly po celou dobu u babičky a u tet. Po návratu Anežky Kučerové z vězení bydleli v Chocni. Jaroslav Kučera si odpykával trest v Jáchymově v táboře Rovnost. 9. května 1960 byl propuštěn na amnestii. Až do důchodu v roce 1981 pracoval jako galvanizér v podniku Orličan v Chocni.