Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Gustav <br />Weiss

Gustav
Weiss

Narodil se 16. 3. 1887 v Ústí nad Orlicí. Po ukončení učitelského ústavu studoval výtvarnou estetiku u prof. Autié na univerzitě v Montpellier ve Francii. Po návratu učil na několika místech v okolí Ústí nad Orlicí. Později přijal místo ředitele na měšťanské chlapecké škole v Ústí nad Orlicí. Byl jedním z iniciátorů stavby ústeckého Divadla. Byl také nadšený příznivec a obdivovatel létání, v r. 1909 postavil podle svého vlastního návrhu kluzák. Autor článků o historii chlapecké školy a ústeckých učitelích, které byly otištěny ve Výroční zprávě Chlapecké školy v Ústí nad Orlicí za školní rok 1930-31. Jeden výtisk s jeho vlastnoručním podpisem je dnes uložen ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí. Zemřel 20. 11. 1978 v Hradci Králové.

Otakar <br />Machek

Otakar
Machek

Narodil se 22. 12. 1906 v Ústí nad Orlicí. Pracoval jako úředník okresní nemocenské pokladny. Na podzim roku 1940 pověřen vedením odbojové organizace "Obrana národa" za spolupráce členů Sokola pro oblast Ústí nad Orlicí, Brandýs nad Orlicí, Kyšperk, Jablonné nad Orlicí a Žamberk. Skupina vyzrazena při velkém zatýkání v České Třebové. Otakar Machek byl zatčen 8. 3. 1943 a převezen do Pardubic. Z obav o svou rodinu a možné vyzrazení spolupracovníků při dalších výsleších spáchal dne 9. 3. 1943 sebevraždu.

Ladislav <br />Netek

Ladislav
Netek

Ladislav Netek se narodil 29. března 1951 v Šumperku do rodiny technického úředníka a učitelky. Rodina bydlela v Lanškrouně, kde také v roce 1957 začal chodit do základní školy. Po jejím ukončení nastoupil v roce 1966 do učení v SOU n. p. TESLA Lanškroun. Po ukončení učiliště v roce 1969 pracoval v n. p. TESLA Lanškroun jako nástrojař až do sňatku v roce 1972. Odstěhoval se na Kolínsko a v témže roce se mu narodil syn Michael. Našel zde i zaměstnání v továrně TONA Pečky. V roce 1976 se manželství rozpadlo a Ladislav byl přinucen opustit rodinu a vrátit se do Lanškrouna k rodičům. Rozvod nesl těžce a to se projevilo na jeho zdravotním stavu. Prohloubily se deprese a nakonec i schizofrenie. Následovaly časté pobyty v nemocnicích a v psychiatrických léčebnách (Choceň, Sadská, Havlíčkův Brod, Želiv) a také střídání zaměstnání v lanškrounských podnicích (TESLA, cihelna, pivovar, PACO, jatka aj.). Určitou dobu pracoval s Láďou Plívou jako aranžér pro družstvo JEDNOTA. V roce 1984 mu byl přiznán invalidní důchod.
Na jednom z léčení se seznámil s doživotní družkou Jiřinou, se kterou trávil dobré i zlé střídavě v Lanškrouně, psychiatrických léčebnách (Havlíčkův Brod, Želiv). Trvale bydleli v Chrudimi a konec života oba dožili v domově pro seniory v Pardubicích.
Ladislav Netek od dětství miloval tužky, pastelky. Rodiče ho podporovali ve výtvarných projevech, navštěvoval Lidovou školu umění - hru na vioncello a kreslení, dále různé výtvarné kroužky, kurzy jak pro děti tak pak pro mládež a dospělé. Stýkal se s místními amatérskými malíři, později i s mladými lidmi z undergroundu z Ústeckoorlicka, Kolínska i Prahy. Své kresby, malby a koláže veřejně nevystavoval, vyjma salonů v Ústí nad Orlicí na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Přátelům a známým obrazy buď daroval nebo prodával.
Přelom šedesátých a sedmdesátých let byl pro Ladislava Netka významný z hlediska osobního života i v tvůrčí práci. Seznámil se s lidmi z Ústí nad Orlicí a okolí, kteří patřili převážně do skupiny P.A.J.Z.L. (Praví A Jediní Zástupci Lidu). Přátelství se dvěma z nich přetrvala až do smrti. Byl to Láďa Plíva (1952 - 2011), s kterým se stýkal i po Ladislavově odstěhování na Kolínsko a písemně si vyměňovali názory i po Plívově nucené emigraci do USA. Rovněž s Pavlem Imrichem (1953-2017) ho pojilo doživotní kamarádství spjaté zejména s výtvarným uměním. Jeho radám a názorům rád naslouchal, jezdil za ním do Imrichových nových působišť - Rychnova nad Kněžnou, zámku Doudleby nad Orlicí a České Třebové. Členové skupiny P.A.J.Z.L. se také scházívali v Lanškrouně v Netkově půdním ateliéru v domě rodičů, kde je dodnes dochována část původní malované výzdoby.
Ladislav Netek zemřel po srdečním kolapsu v pardubické nemocnici dne 28. ledna 2011.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Antonín <br />Renčín

Antonín
Renčín

17. 10. 1914 -  18.9. 1944

Narodil se 18. 10. 1914 v Ústí nad Orlicí. Po studiích v Hradci Králové nastoupil vojenskou službu ve Vysokém Mýtě. Jako důstojník čsl. armády se r. 1940 zúčastnil evakuace českých rodin ze Slovenska. S vyřízenými doklady odjel společně s dalšími ke své sestře do Rumunska. V Anglii absolvoval vojenský výcvik a přihlásil se k přesunu na východní frontu. Dostal se k  2. československé paradesantní brigádě armádního sboru generála L. Svobody. Padl v boji u Seňavy (okr. Svidník) v Dukelském průsmyku ve věku 29 let. V roce 1945, po zvláštním povolení uděleném gen. L. Svobodou, byla na žádost jeho matky a sestry část jeho ostatků převezena do Ústí nad Orlicí a s vojenskými poctami uložena do hrobky rodiny Renčínových na ústeckém hřbitově.

Václav <br />Pánek

Václav
Pánek

5. 10. 1915 -  10. 12. 1942

Narodil se 5. 10. 1915 v Ústí nad Orlicí. Vyučil se strojním zámečníkem, do roku 1933 pracoval ve strojírně J. a F. Rösslerových. Po odchodu do Prahy pracoval ve firmě Walter vyrábějící letecké motory. Zájem o létání realizoval nejprve v Masarykově letecké lize, později v armádě. Dne 1. 10. 1937 nastoupil vojenskou službu ke 4. leteckému pluku do Kbel, absolvoval kurz leteckého mechanika. Základní pilotní výcvik absolvoval v Chebu. Od 29. 7. 1938 působil v Milovicích u 1. leteckého pluku T. G. Masaryka jako pilot dvoumístných bojových letounů. Pilotem-letcem jmenován 9. 8. 1938. Po propuštění z armády (1. 4. 1939) se vrátil do "Waltrovky". Již v srpnu 1939 však odešel do Polska a po zápisu do Cizinecké legie se přesunul do Francie. Zde dne 2. 10. 1939 povýšen do hodnosti desátníka a zařazen ke 136. pluku fr. bombardovacího letectva v Pau. Po kapitulaci odešel do Anglie. Do RAF přijat 25. 7. 1940, od 28. 3. 1941 u 311. peruti jako druhý, později první pilot. Od 22. 6. 1942 příslušník 138. britské perutě zvláštního nasazení. Povýšen do hodnosti Flight Sergeanta. Dne 10. 12. 1942 se nevrátil z operačního letu, s celou posádkou zmizel mezi Káhirou a Maltou. Dne 1. 2. 1947 jmenován in memoriam rotmistrem, následně štábním rotmistrem-letcem v záloze. Dne 29. 5. 1991 povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě in memoriam a obdržel Čestný odznak čs. vojenského pilota. Nositel i dalších československých, anglických a francouzských vyznamenání. Od roku 1946 čestný občan města, v roce 1993 odhalena pamětní deska na ústeckém letišti.

Josef <br />Kalous

Josef
Kalous

26. 10. 1907 - 6.4. 1990

Josef Kalous, rodák z Orliček, obchodník, později horník a dělník. Josef Kalous se vyučil obchodníkem u pana Bibuse v Ústí nad Orlicí. Vojenskou službu měl ve Vysokém Mýtě a po návratu mu jeho otec předal vedení divize v jeho obchodní společnosti Antonín Kalous a spol. v Jablonném nad Orlicí. V roce 1934 se oženil. V roce 1949 byka firma znárodněna a zařazena pod národní podnik Kovomat. Podle slov syna Jana Kalouse předal otec v 50. letech plukovníku Dudovi obnos 25000 pro rodiny politických vězňů. 27. září 1958 byl zatčen, 27. ledna 1959 byl Krajským soudem v Hradci Králové odsouzen za velezradu k 8 letům odnětí svobody, ke ztrátě čestných práv občanských a k propadnutí celého jmění. Po odsouzení pracoval v táboře Vojna v Příbrami. 9. května 1960 byl na amnestii propuštěn. Pracoval jako dělník v cementárně a jako skladník. Po roce 1989 se stal členem Konfederace politických vězňů Českloslovenska. Zemřel 6. dubna 1990.

Josef Kalous byl rehabilitován Krajským soudem v Hradci Králové 2. listopadu 1990.