Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Ladislav <br />Vyskočil

Ladislav
Vyskočil

Narodil se 26. 6. 1899. Majitel elektrotechnického závodu v Kyšperku (Letohrad). Pro odbojové hnutí zhotovoval vysílací a přijímací radiostanice pro spojení se zahraničím. Zatčen 24. 10. 1941 na udání. Vězněn v Pardubicích, Terezíně a Drážďanech, kde byl 22. 10. 1943 popraven.

Jiří <br />Mucha

Jiří
Mucha

Narodil se 13. 3. 1915 v Praze. Syn malíře Alfonse Muchy. Studoval na lékařské a filozofické fakultě v Praze. Studium přerušila válka. Dopisovatel Lidových novin, po porážce Francie odešel do Anglie. Důstojník letectva, spolupracovník BBC. Po roce 1945 opět v Praze, novinář, scénárista na Barrandově. Roku 1951 na základě falešných obvinění odsouzen na šest let vězení a práci v dolech. V knize "Alfons  Mucha" (1982) popisuje pobyt otce v Ústí nad Orlicí. Uvádí, že právě tento prázdninový pobyt u přítele Julka Štantejského a seznámení s dílem malíře Umlaufa rozhodl o životní dráze. Z díla: válečný deník Oheň proti ohni, romány Most, Spálená země, Pravděpodobná tvář, Lloydova hlava. Svůj vztah k hudební skladatelce Vítězslavě Kaprálové, své první ženě, popsal ve vzpomínkové knize Podivné lásky. Zemřel 5. 4. 1991 v Praze.

Pavla <br />Vicenová-Rousová

Pavla
Vicenová-Rousová

Narodila se 11. 2. 1884 v Kostelci nad Černými lesy. Otec MUDr. Fr. Vicena, lékař a dlouholetý starosta Ústí nad Orlicí. Vystudovala obory malířského umění na UMPRUM (figurální kresba), speciálku u prof. Schikanedra. Od r. 1908 prof. kreslení na dívčím gymnáziu v Praze. Letní prázdniny trávila u rodičů v Ústí n. O., v díle zachovala mnoho ústeckoorlických malebných zákoutí a chalup. První samostatnou výstavu uskutečnila v r. 1918. Grafice se věnovala od r. 1924 jako členka SČUG Hollar. S "Hollarem"  vystavovala nejen v Čechách, ale často i v cizině (Japonsko). V r. 1925 se provdala za žambereckého rodáka, sochaře Fr. Rouse. Ilustrátorka básní J. V. Sládka Zlatý máj, autorka řady podobizen, obrazů z Krkonoš, Prahy a drobné grafiky a exlibris. Řada kreseb, portrétů a dřevorytů uložena ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí. Zemřela 19. 1. 1939 v Praze a dle přání je pochována v rodinné hrobce Vicenových v Ústí nad Orlicí.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Norbert <br />Fišer

Norbert
Fišer

30.1. 1882 -  20.1. 1956

Narodil se 30. 1. 1882 v Ústí nad Orlicí, v čp. 60. Vystudoval konzervatoř v Praze - obor trubka. Roku 1903 přijat za člena Českého filharmonického družstva v Praze. V únoru 1911 převzal kapelnictví ústecké dechovky. V letech 1913-19 kapelníkem městské hudby Náchod. Po návratu do Ústí nad Orlicí dirigentem Volného sdružení hudebníků, ředitelem kůru (po Petru Kocianovi). Místní dechovou hudbu pozvedl na koncertní úroveň. Do repertoáru zařadil operní předehry, výňatky z oper i sólové skladby pro dechové nástroje. Kvalitu orchestru potvrzovaly i pravidelné promenádní koncerty na náměstí (průměr 440 platících diváků). Divadelní režisér - se souborem Vicena nastudoval m.j. i operu B. Smetany Dalibor. Živnost kapelníka ukončil r. 1944, orchestr převzal František Uhlíř starší. Zemřel 20. 1. 1956 v Ústí nad Orlicí a je pochován na zdejším hřbitově.

Jan  Stanislav<br />Skrejšovský

Jan Stanislav
Skrejšovský

6.1. 1831 -  14. 10. 1883

Vystudoval gymnázium v Hradci Králové a v Praze, právo na pražské univerzitě. Nastoupil praxi u finanční prokuratury, 1858 úředník vídeňského ministerstva financí. Brzo jej zlákala žurnalistika a politika. 1862 list Politik, 1868 vznikla v Chrudimi vydávaná, ale zprávy z celých Čech i Moravy přinášející Koruna, 1875 založil Brousek, 1880 Tribune a 1883 ve Vídni vycházející český deník Věstník. V politice od 1863 v českém zemském sněmu. Pokaždé kandidoval jinde, v regionu kandidoval dvakrát. Nejprve v národnostně složitém obvodu měst Lanškroun, Česká Třebová, Ústí nad Orlicí 1867. Tato volba byla však zpochybněna. Mandát získal v letech 1868-1877 za obvod měst Vysoké Mýto, Skuteč a Hlinsko. Nakonec jej byla ale zbaven, když si odpykával trest za tiskový delikt. To mu, vzhledem k dobovému kontextu, ovšem spíše služí ke cti.

Josef <br />Knop

Josef
Knop

30.1. 1909 - 1.4. 1966

Voják z povolání, příslušník zahraničního odboje. Maturoval v Kostelci nad Orlicí /1929/, pak  Voj. akademie v Hranicích. Od 1.8.1932 u hraničář praporu v Rim. Sobotě. P okupaci krátce u Státních drah v Kyšperku /Letohrad/, 15.2.1940 útěk do ciziny. Velel rotě u pěšího praporu 2. v Agde /Francie/ po porážce odjezd do Anglie, od července 1940 u 1. čs. brigády ve Velké Británii. Velitelem roty, později Školy důst. v záloze. Abs. spec. kursy SOE /Special Operation Executive/, zaměřeno na diverze, sabotáže a seskoky padákem. V září 1943 odešel do SSSR, nejprve velitelem Poddůstojnické školy, velel i Oddílu zvl. určení /boj v týlu nepřítele/ kde využil zkušeností z Anglie. Od. 1.6.1944 velitelem 2. čs. samost. praporu, s ním prošel těžkými boji v Karpatech. Po válce v různých funkcích, mj. vystudoval i Vysokou školu válečnou. Na vlastní žádost /důvody zdravotní a rodinné/ od 1947 velitelem pěšího praporu 42 v Žamberku.
1949 zatčen, ve vykonstruovaném procesu odsouzen na doživotí. 1962 amnestován, 1966 zemřel na nedoléčené nemoci z války a následky věznění. Nositel čs. i zahraničních řádů a dalších vyznamenání

O Josefu Knopovi pojednává kniha s názvem Josef Knop - důstojník, na něhož jsme měli zapomenout od Pavla Svědroha. Knihu vydal Klub českých turistů v roce 1991.