Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
František <br />Formánek

František
Formánek

František Formánek patří k nejvýznamnějším osobnostem našeho města. Narodil se v rodině chudého českotřebovského tkalce. Po ukončení měšťanské školy odešel na radu oblíbeného učitele modelování Vokála do Prahy. Učil se zde sochařem a štukatérem u firmy Jindřich Říha na Smíchově a po večerech, sobotách a nedělích se připravoval k dalšímu uměleckému studiu. S výučním listem nastoupil nejprve na uměleckoprůmyslovou školu (profesoři Sucharda, Drahoňovský, Klouček, Šaloun) a potom na Akademii výtvarných umění (prof. Štursa). Jako absolvent Akademie si v Praze dlouho nepobyl. Láska k rodičům a rodnému městu byla silnější než lákavá umělecká budoucnost.

V České Třebové je pověřován bohužel jen drobnými zakázkami. Známé jsou jeho umělecky hodnotné sošky, ozdobné předměty, pamětní desky rodáků, plakety, plastiky na fasádách některých domů, betlémy, portál na VOŠ a SOŠ Gustava Habrmana. Za pražského pobytu provedl štukatérskou výzdobu Křížovnického kláštera a vestibulu hlavního nádraží. Se sochařským a štukatérským uměním Františka Formánka se můžeme setkat také v Uherském Hradišti, Hlinsku, Olomouci a Vídni.

Od studentských let se také zabýval vědeckým studiem letectví, hlavně problematikou helikoptér. V jeho ateliéru byly desítky vlastnoručně zhotovených modelů. Pracoval pilně a nepřetržitě až do konce svého života. Jeden experimentů s letuschopným modelem se konal v roce 1927 na dvoře elektrotechnických závodů Antonína Pětníka v České Třebové. Následovaly další pokusy, 11.11.1928 představil svůj model helikoptéry veřejnosti, pokus proběhl na louce ve čtvrti Benátky, stroj se zvedl až do výše 20 metrů. Celý pokus natočila společnost Elekta Journal a snímek byl k vidění v biografech, snímek se bohužel nedochoval. Poslední umělcova léta fotograficky zdokumentoval jeho přítel František Brokeš, známý českotřebovský fotograf. Uměleckou pozůstalost odkázal Městskému muzeu v České Třebové, výsledky celoživotní badatelské práce (všechny své plány a patenty, včetně několika modelů helikoptér) Národnímu technickému muzeu v Praze.

Vytvořil také dva betlémy ze sochařské hlíny, z nichž jeden se dostal darem do vlastnictví českotřebovského Městského muzea. Byl členem Českého aviatického klubu a ve dvacátých letech českotřebovské pobočky Masarykovy letecké ligy.

Když nečekaně zemřel, přišlo se s ním rozloučit mnoho občanů města. První rozloučení proběhlo 10. dubna 1964 v obřadní síni na hřbitově v České Třebové, druhé v krematoriu v Pardubicích o čtyři dny později.

Václav <br />Rohlena

Václav
Rohlena

Narodil se 16. 11. 1913 v Úpici. Krátce před 2. svět. válkou dokončil studia na textilní škole ve Dvoře Králové nad Labem. Do Ústí nad Orlicí přišel po osvobození. V r. 1951 jmenován ředitelem nově zřízeného Výzkumného ústavu bavlnářského v Ústí nad Orlicí (v jeho čele 30 let). Podílel se na vynálezu a realizaci bezvřetenového předení. Pod jeho vedením byla v r. 1967 vybudována první bezvřetenová přádelna na světě. Proslavil VÚB i město Ústí nad Orlicí v zahraničí. Člen rady Vysoké školy strojní a textilní v Liberci, nositel čestného doktorátu Dr. Ing. H.C. na Technische Hochschule v Karl-Marx Stadtu (Chemnitz). Dne 18. 11. 1983 uděleno čestné občanství města Ústí nad Orlicí. Zemřel 18. 1. 1986 v Ústí nad Orlicí a je pochován na místním hřbitově.

František <br />Uhlíř

František
Uhlíř

Narodil se 28. 8. 1920 v Ústí nad Orlicí. Hudební základy získal u otce Františka (*1892), kapelníka ústecké městské hudby. Hru na klavír studoval u N. Fišera a v Pardubicích, pozoun u prof. Smékala v Brně. Od 14 let člen Cecilské hudební jednoty. První skladatelské pokusy již v roce 1938 (valčík Ve víru plesu). V lednu 1940 se poprvé představil se svou skupinou Hot Jazz (improvizace v taneční hudbě). Za války totálně nasazen, pracoval v Mrázově letecké továrně v Chocni. Se zde pracujícími hudebníky založili orchestr, František jeho dirigentem. V roce 1944 složil kapelnické zkoušky a převzal po N. Fišerovi kapelnickou živnost. Od roku 1948 až do odchodu do penze učitel místní hudební školy. Hrál v tanečních orchestrech, Swing kvartetu, dirigoval dechovou hudbu, doprovázel B. Herana. Jako skladatel se podílel na divadelních hrách pro děti, které psala Pavla Koštová. Od roku 1970 komponuje především pro dechový orchestr. První skladba, pochod, odvysílána v brněnském rozhlase již 17. 3. 1944, řada dalších nahrána různými orchestry. V provedení vojenské hudby byly součástí živých koncertů ze zahrad Pražského hradu (1976). Spolupracoval s Posádkovou hudbou Hradec Králové, spoluzakladatel festivalu dechových hudeb v Lanškrouně. Tvorba F. Uhlíře se představila i na festivalu Kmochův Kolín (1987). Do sbírek městského muzea věnoval množství notového materiálu. Soubor obsahuje skladby provedené místními hudebními tělesy v průběhu dvou staletí, zastoupena je tištěná i rukopisná tvorba ústeckých rodáků. Publikační činnost: s J. Šilarem "Dechová hudba v Ústí nad Orlicí, s K. Štanclem historie taneční hudby "Hráli jsme pro radost". Samostatně "170. výročí dechové hudby v Ústí nad Orlicí" a "Ústecký hudební život v období Československé republiky". Čestné občanství města Ústí nad Orlicí uděleno 5. 9. 2000.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Josef <br />Ilman

Josef
Ilman

17.3. 1892 -  13.4. 1970

Josef Ilman pocházel z rodu Ilmanů ze vsi Račiněves, kde rod hospodařil na zemědělské usedlosti. Vystudoval vyšší zemědělské školy v Táboře a Roudnici. Pracoval jako správce v hospodářském družstvu v Roudnici, později - do roku 1938 v Ahníkově u Chomutova. Po roce 1948 pracoval po celé republice v Geoplánu. Pro svého syna, který chtěl emigrovat, opatřil 100 švýcarských franků a 20 dolarů. 18. října 1951 byl proto zatčen a 28. února 1952 byl Státním soudem v Praze odsouzen za velezradu k 12 letům odnětí svobody, k pokutě 50 000 Kčs, k propadnutí veškerého majetku a ke ztrátě čestných práv občanských. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii. Důchod mu byl vypočítán na 180 Kčs, takže v 69 letech nastoupil jako topič v Praze v pojišťovně.

Josef Ilman byl rehabilitován Městským soudem v Praze 23. dubna 1991.

Josef <br />Čermák

Josef
Čermák

18.3. 1912 - 2.8. 1989

Josef Čermák - rolník a dělník - byl odsouzen 21. května 1953 Lidovým soudem ve Vysokém Mýtě a 29. července 1953  Krajským soudem v Pardubicích za sabotáž k 7 letům odnětí svobody, propadnutí veškerého jmění a k 10 letům ztráty čestných práv občanských, k zákazu  soukromého hospodaření navždy a k zákazu pobytu v kraji Pardubice navždy. I přes kladné vyjádření Místního národní výboru byla žádost o milost Lidovým soudem ve Vysokém Mýtě na veřejném zasedání zamítnuta. Josef Čermák byl podmínečně propuštěn až po uplynutí poloviny trestu v roce 1957. 

Rehabilitován byl Okresním soudem Ústí nad Orlicí 7. listopadu 1990. 

Karel <br />Adámek

Karel
Adámek

13.3. 1840 -  11.1. 1918

Statkář, politik a veřejný činitel. V rodišti byl první starosta okresního zastupitelstva, později člen okresní školské rady. Poslanec zemského sněmu ve volebním obvodu měst Lanškroun, Ústí nad Orlicí a Česká Třebová. Mladočech, volen 1889-1913. V letech 1879-1900 byl poslancem říšské rady. Po roce 1907 její doživotní člen. Je autorem také textu, "O židech", který kritizuje údajné germarnizační snahy židů a způsoby jakým získávají českou půdu. Dnešní optikou lze tento text posuzovat jako antisemitský, nicméně zapadal do jednoho z názorových proudů v období tzv. Hilsneriády, který rozděloval politickou reprezentaci i běžnou společnost v názorech na židovské spoluobčany.
Vědecké ambice naplňoval prací v archeologické komisi při České akademii, 1888 spoluzakladatel Společnosti přátel starožitností. 1895 čestný předseda české Národopisné výstavy v Praze, 1907-1911 předseda Svazu českých okresů v Království českém. Z literární činnosti jsou zajímavé paměti, především na působení v říšské radě. Byl mu udělen titul Čestný občan Přelouče.