Josef Vendelín Vít

Narodil se v Červeném Kostelci v Sokolské ulici čp. 223. Jeho otec Antonín Vít se vyučil truhlářskému a sklenářskému řemeslu, nakonec se stal obchodníkem. Slavným předkem matky Johanny, za svobodna Kejzlarové, byl Josef Regner (24.2. 1794 Havlovice – 11.5. 1852 Náchod), katolický kněz a národní buditel, známý z kroniky Aloise Jiráska U nás.
Obecnou a měšťanskou školu vychodil v místě rodiště, následoval Učitelský ústav v Hradci Králové (1. 9. 1901 až 3. 7. 1905). Po studiích učil v Mistrovicích, Nekoři (zde se seznámil a také oženil se slečnou Terezií Bednářovou), Žamberku a Rokytnici v Orlických horách. Ještě než nastoupil do Žamberka na měšťanskou dívčí školu, byl odveden ve válečném roce 1916 do Vysokého Mýta a pak do Tulnu. Na vojně byl do konce 1. světové války.
Do Parníku se přistěhoval 15. července 1924. Rodina Vítových dostala byt v obecním činžovním domě v dnešní Palackého ulici čp. 355. Na zdejší měšťanské škole působil nejprve jako učitel, později ředitel školy. V této obci se vedle pedagogické práce věnoval kulturní a osvětové činnosti. Organizoval oslavy jubileí, výstavy prací předních umělců, tělovýchovné slavnosti. Svoji pedagogickou dráhu zakončil na měšťanské škole chlapecké v České Třebové ve funkci ředitele školy. Do výslužby odešel předčasně 1. září 1941. Po válce ještě znovu učil, např. v Jednoročním učitelském kursu.
Jako knihovník pracoval začal pracovat v roce 1908. Postupně působil v Parníku (nyní část České Třebové), Žamberku a Rokytnici v Orlických horách. V odbobí mezi lety 1930 a 1945 působil jako okresní knihovní referent pro okres Ústí nad Orlicí. V roce 1945 vstoupil do Svazu českých knihovníků.
V posledních měsících života byl často nemocen. Když v ústecké nemocnici zemřel, bylo mu 71 let. Jeho nejbližší a přátelé se s ním naposledy rozloučili v obřadní síni pardubického krematoria 26. září 1956.