Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Zuzana <br />Švoncová

Zuzana
Švoncová

Nadějná spisovatelka a cestovatelka. Narodila se ve Svitavách. Zuzana Švoncová vystudovala latinu a ukrajinštinu na olomoucké univerzitě. Po studiích pracovala v řadě zemí jako pokojská, servírka, barmanka, pomocná síla či ve skladu. Má procestovaný kus světa " Ukrajinu, Velkou Británii, Španělsko, Švýcarsko a Skandinávii. Za poslední cesta skandinávskou divočinou vznikl cestopis " Dlouhej špacír". Je nabitý emocemi, malými příběhy, přírodními atraktivitami. vtipem, zkušenostmi i vážnějšími tématy. Kniha vyšla v roce 2020 v nakladatelství Klika.

Josef <br />Brožek

Josef
Brožek

Hudebník a pedagog. Vystudoval pražskou konzervatoř a Akademii muzických umění obor hra na fagot. V současnosti vyučuje na ZUŠ v Havlíčkově Brodě sedm nástrojů- flétnu, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh, trubku a klavír. Nejvíc se však soustředuje na dechové nástroje. Během své více než čtyřicetileté kariéry vychoval několik set žáků. 56 z nich se věnuje hudbě profesionálně. Učil i vlastní dceru Janu, ze které se stala jedna z nejlepších našich hobojistek. Se svými svěřenci objel celý svět. Za svůj život získal Josef Brožek řadu ocenění, např. v roce 2007 mu ministryně školství Mgr. Dana Kuchtová v Praze předala mimořádné ocenění za mnohaletou úspěšnou reprezentaci České republiky, v roce 2009 obdržel zvláštní ocenění za dlouholetou úspěšnou pedagogickou práci.

Antonín <br />Felcman

Antonín
Felcman

Narodil se v České Třebové v rodině truhláře. Po absolvování zdejší obecné školy nastoupil na lanškrounské gymnázium. Studium ale z finančních důvodů nedokončil. U svého otce se vyučil truhlářskému řemeslu a vydal se, jak bylo tehdy zvykem, do světa na zkušenou. Působil v Praze, Vídni a dalších městech. Po několika letech se vrátil zpět do rodného města. V roce 1876 se osamostatnil a začal pracovat s jedním učněm a jedním dělníkem. Za dalších pět let si již postavil vlastní továrnu na nábytek na Trávníku. Výroba se neustále rozšiřovala a také počet zaměstnanců rostl. Postupně zaměstnával až 140 dělníků a 3 úředníky. Byl třikrát ženatý a z těchto manželství se narodilo osm dětí. Nejmladší syn Jan převzal později po otci rodinnou firmu, kterou vedl společně s bratrem Stanislavem.


Pracoval v mnoha zdejších spolcích a korporacích, byl majitelem pily, truhlárny, zámečnictví a obchodu s uhlím. Patřil mezi první členy Sokola, několik let působil ve funkci náměstka starosty města, byl i náměstkem okresního starosty. V letech 1891 až 1893 zastával úřad starosty města. Za zásluhy o rozvoj svého rodného města byl jmenován čestným měšťanem České Třebové.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Viktor <br />Stoupal

Viktor
Stoupal

17.7. 1888 -  12. 11. 1944

Národohospodář a politik. Je spolu s F. Wenzlem představitelem nastupující generace po F. Spinovi a R. Pillichovi.

Narodil se do rodiny šafáře Františka Stoupala a jeho manželky Anny. Navštěvoval školu v Městečku Trnávce a poté gymnázium v Prostějově společně s kamarádem F. Wenzlem. Po maturitě studoval práva v Praze. Studium ale nedokončil a věnoval se práci v Národní jednotě, kde od listopadu 1909 pracoval jako druhý tajemník.

Během I. světové války narukoval. V roce 1918 se oženil s Vlastimilou Uherkovou z Dobrčic. Měli spolu dvě děti, syna Viktora a dceru Vlastimilu.

Po vzniku republiky byl jmenován poslancem revolučního národního shromáždění. Na svou vlastní žádost byl uvolněn a stal se přísedícím zemského úřadu v Brně za zemědělství. Po roce 1935 se zapojil do vyjednávání s Henleinovou Sudetoněmeckou stranou a později s hitlerovským Německem. Má významný podíl na vzniku dvou vysokých škol na Moravě: Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně a Vysoké školy veterinářské. Jeho aktivity nezahrnovaly pouze zemědělství, ale byl aktivní i v pojišťovnictví, bankovnictví, energetiku.

Po roce 1935 byl místopředsedou agrární strany. Po atentátu na Heidricha byl zatčen a odsouzen k smrti. Prezident Hácha mu zařádil milost a on zemřel v 56 letech v roce 1944 po mozkové příhodě. 

Otakar <br />Štáfl

Otakar
Štáfl

30.7. 1884 -  14.2. 1945

Syn řezbáře Josefa Štáfla. Žák krajinářské školy Ferdinanda Engelmüllera a Umělekoprůmyslové školy v Praze. Upozornil na sebe perokresbami krajinářských motivů a své grafické schopnosti uplatnil zejména v barevných dřevorytech zobrazující pohledy na pražská zákoutí. Rád ilustroval knihy pro mládež. Celé jeho dílo vyrostlo ze základních dojmů, načerpaných v rodné Českomoravské vysočině.
Kreslil a maloval již od mládí. Kvůli své zálibě nedokončil studia na brodském gymnáziu a odešel do Prahy věnovat se malířství. Zde byl přijat do krajinářské školy Ferdinanda Engelmullera na pražské Akademii. Po jejím absolvování vynikl především jako grafik (průkopník ve tvorbě plakátů) a iustrátor dětských knih. Svá díla vystavoval a publikoval v uměleckých časopisech. Byl také organizátorem brodského kulturního života. Po válce se zasloužil o vybudování pomníku Karla Havlíčka a o vznik Havlíčkova muzea. Kromě obsáhlé tvorby z oblasti Vysokých Tater zachytil ve svých akvarelech starý Brod a v dioramatech připomněl osudy Karla Havlíčka Borovského (dnes umístěny v expozici o Štáflově životě a díle v tzv. Štáflově baště v městských sadech v Havlíčkově Brodě). Dnes již není moc známo, že Otakar Štáfl byl také režisér a divadelní i filmový herec. Jeho zálibou bylo horolezectví.
Zahynul spolu s manželkou při bombardování Prahy spojeneckými letadly.

Karel <br />Bína

Karel
Bína

3.7. 1903 -  11.5. 1971

Narodil se 3. 7. 1903 v Bílině. Vyučen mlynářem u J. Macháčka v Nemošicích u Pardubic. V r. 1921 odešel na vojnu, kde se částečně naplnil jeho sen - létání. Po skončení vojenské služby studoval na Státní odborné škole mlynářské v Břeclavi. Vztah k motorům jej přivedl k motocyklovým závodům, nejprve v Hradci Králové u Ant. Junka, od r. 1929 ve vlastním obchodu v Ústí nad Orlicí prodával motocykly a příslušenství k nim. Roku 1930 se představil jako amatérský filmový herec v komedii "Dobrodružství pana Blafouna". Společně s A. Černým a M. Doubravou postavil r. 1935 "nebeskou blechu", podle plánů Henri Migneta. Krátké lety nad letištěm ve Vysokém Mýtě, slabý motor na větší výkony nestačil. Se silnějším motorem letadélko naposled představeno 1. 10. 1967 při leteckém dnu v Ústí nad Orlicí, od 15. 5. 1968 k vidění v Národním technickém muzeu v Praze. Zemřel 11. 5. 1971 v Ústí nad Orlicí a je pochován na zdejším hřbitově. O Karlu Bínovi více v knize Havel, Josef: "Z historie létání v Ústí nad Orlicí", OFTIS 1997.