Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jaromír <br />Barták

Jaromír
Barták

Ing. Barták pochází z Nymburka, narodil se v rodině holiče a vlásenkáře Jindřicha Bartáka a jeho manželky Anny. Měl ještě o dva roky mladší sestru Marii. Vystudoval reálku v Nymburce a stavební fakultu ČVUT v Praze obor inženýrského stavitelství.

 

Po studiích a následné promoci nastoupil ing. Barták vojenskou presenční službu, kterou vykonal postupně v Mladé Boleslavi a v Praze. Po vojně jej pracovní umístění zaválo na dobu šesti měsíců do Berlína, kde působil u firmy Lorenz & Co., zabývající se geologickým průzkumem pro stavby téměř celé Evropy, konkrétně zemí ovládaných fašistickým Německem. Svému oboru zůstal ing. Barták věrný po celý život.

 

Do České Třebové přišel v červnu roku 1950. Kde se seznámil i se svou manželkou MUDr. Eliškou Bartákovou, rozenou Záleskou, dcerou známé parnické porodní asistentky Cecílie Záleské. Paní Eliška se v našem městě stala první dětskou lékařkou na místním zdravotním středisku. K jejich osudovému seznámení došlo v roce 1943 v Benešově, kde působila v tamější nemocnici a ing. Bartáka do okolí tohoto města ji přivedly pracovní povinnosti. Vztah obou mladých lidí skončil později svatbou. Ing. Barták sem byl přidělen jako pracovník Železniční stavební správy a pověřen vedením právě rekonstruovaného úseku hlavní trati Česká Třebová - Dlouhá Třebová. V rámci přestavby železničního uzlu zde byla trať rozšiřována na čtyřkolejnou a prováděno rozšiřování zemního zářezu v Tykačově ulici. Stavbu prováděl podnik Baraba pod dozorem Železniční stavební správy. Železnice na tomto úseku prochází geologicky složitým terénem, svahy v okolí tratě hrozily sesutím a bylo třeba je zabezpečit. Ing. Barták vedl vybudování střediska průzkumu v České Třebové. Středisko působilo prakticky v celé železniční síti. Později bylo v roce 1959 přemístěno do Pardubic.

 

Poté přešel Ing. Barták do Státního ústavu dopravního projektování, nejdříve pracoval krátce v Hradci Králové a potom v Praze. Byl významným odborníkem ve svém oboru a pouštěl se do řešení těch nejsložitějších úkolů. Pro své velké zkušenosti z projekční činnosti na železnici přešel po několika letech do Metroprojektu, kde pracoval jako hlavní projektant trasy C, z Kačerova do Jižního Města, až do důchodu. Ze svého působení v této instituci si Ing. Barták připomíná situaci, kdy se mu podařilo přes odpor investora, dodavatele i svých nadřízených (i když na to sám finančně doplatil) zkrátit a napřímit trasu do Jižního města.

 

Přestože dlouhá léta denně dojížděl do Prahy, vždy se rád vracel do České Třebové, kterou považuje za svůj skutečný domov. Účastnil se zde také intenzivně kulturního života. Spolu s manželkou patřili k pravidelným návštěvníkům koncertních cyklů. Dále je třeba připomenout jeho spolupráci s Osvětovou besedou a Městským muzeem, pro které připravil unikátní fotografické albumy, dokládající velký úspěch provedení “českotřebovské opery” F. K. Zedínka Obrázky z Hor, které doplnil i o záznam z akce uspořádané v září 2001 ke 150. výročí pobytu Boženy Němcové v Lázních na Horách a také album fotografií a dokumentů o odhalení pamětní desky F.V. Krejčího na jeho rodném domě. V době svého důchodu se vlastně náhodou dostal k tomu, aby shromáždil veškeré dostupné dokumenty o osudu Ing. Otakara Runy, jednoho z prvních Třebováků popravených nacisty. Podařilo se mu shromáždit všechnu dostupnou pozůstalost a prosadil vznik a instalaci pamětní desky, která je nyní umístěna na Runově rodném domě čp. 20 na Starém náměstí. Pro Městské muzeum pak shromáždil všechny dostupné informace do unikátního albumu dokumentů. Dne 24. srpna 2012 oslavil významného životního jubilea - 100 let.

Miloslav <br />Přívratský

Miloslav
Přívratský

Narodil se 16. července 1923, byl členem odboje a byl popraven 24. října 1944 v Brandenburgu. Péčí československých a spojeneckých úřadů byla urna s tělesnými pozůstatky o předána pozůstalým na Ministerstvu zahraničí ČSR po dvou letech 1. října 1946. Poté byla urna vystavena v měšťanské škole chlapecké na Farářství, kterou Miloslav Přívratský navštěvoval. Dne 2. října 1946 se konala v této škole pietní slavnost.

Emil Jaroslav<br />Herrmann

Emil Jaroslav
Herrmann

Emil Herrmann byl český advokát, překladatel a vlastenec. Absolvoval gymnázium v Mladé Boleslavi a v Hradci Králové, poté začal studovat práva na pražské univerzitě. Při studiu pracoval jako korektor deníku Národ a překládal z němčiny, polštiny a francouzštiny. Některé překlady vyšly pod pseudonymem E. H. Sokolský. V roce 1876 si otevřel advokátní kancelář, účastnil se aktivně veřejného života, byl členem Sokola. Působil také např. ve správní radě První občanské záložny a Živnostenské banky, ve výboru Ústřední matice školské, penzijního fondu Národního divadla nebo zkušební komise pro kandidáty advokacie. Byl též autorem několika prací s právnickou tématikou. V 70. letech 19. století zastával funkci jednatele Národního klubu.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Eduard <br />Haken

Eduard
Haken

22.3. 1910 -  12.1. 1996

 

Operní pěvec, člen Národního divadla v Praze. Často a rád jezdil do České Třebové, vystupoval zde a pořádal koncerty. Navštěvoval město s manželkou Marií Glázrovou nebo s dcerou a dalšími kolegy z Národního divadla. U příležitosti svých pětaosmdesátých narozenin byl jmenován Čestným občanem města Česká Třebová (osobně přijal 12. května 1995).


Narodil se ve volyňské obci Šklíň. Maturoval na gymnaziu v Lucku v roce 1928, studoval lékařství na Univerzitě Karlově (1929 až 1932). V letech 1930 až 1937 se soukromě učil zpěv u D. Levytského. V roce 1957 čtyři měsíce studoval zpěv v Itálii u A. Granforteho a pokračoval pak i při Granforteho pobytech v Praze. Působil v Českém divadle v Olomouci a to v letech 1938-1941, poté v Národním divadle v Praze. Známý je hlavně jeho Kecal z Prodané nevěsty, či Vodník z Rusalky....


V České Třebové byl i s ostatními operními pěvci častým hostem při různých koncertních vystoupení (nezřídka doprovázen manželkou nebo dcerou). Byl držitelem Státní ceny (1953), titulů Zasloužilého (1958) a Národního (1964) umělce, titulu Zasloužilého člena Národního divadla v Praze (1975), Ceny Senior Prix (1993) od Nadace Život umělce, Ceny Thálie (1996) od Herecké asociace jako Zvláštní ceny Kolegia za rok 1995 in memoriam a 12. května 1995 osobně převzal Čestné občanství města Česká Třebová. I se svojí ženou je pochován na Vyšehradském hřbitově.

František <br />Kryštof

František
Kryštof

29.3. 1891 -  20.2. 1960

František Kryštof studoval v letech 1901-07 gymnázium v Hradci Králové, septimu absolvoval ve Vysokém Mýtě a oktávu opět v Hradci Králové, kde maturoval v roce 1909. Zapojil se do studentského hnutí a stal se členem Mansardy. Po maturitě nastoupil ke studiu práv na Univerzitě Karlově v Praze, ale tu nedokončil. V roce 1910 byl odveden na vojnu do Boky Kotorské. Po dokončení vojenské služby zůstal na Balkáně a pracoval v Bělehradu jako bankovní úředník. Po vypuknutí 1. světové války se dobrovolně přihlásil do srbské armády. V únoru 1916 se dokonce stal zpravodajským důstojníkem srbského hlavního štábu. Poté se přesunul do Francie, kde byl v únoru 1918 zařazen do československého střeleckého pluku č. 21. Po návratu do vlasti zastával funkci přednosty překladatelského oddělení francouzské vojenské mise. V roce 1919 se zapojil do bojů na Slovensku. V únoru 1920 se vrátil do Hradce Králové, ale v roce 1924 se opět vrátil k armádě. V lednu 1936 dosáhl hodnosti brigádního generála. Během 2. světové války se účastnil vojenského i nevojenského odboje v Brně a v Olomouci. V roce 1944 byl zadržen gestapem, ale vězení se vyhnul. Po komunistickém převratu byl v roce 1949 odsouzen k dvouletému pobytu v táboře nucených prací na Mírově a posléze si odpykal ještě dva roky vězení na Pankráci a v Opavě. V roce 1953 se již nadobro vrátil do Hradce Králové, kde o sedm let později zemřel. Roku 1990 byl rehabilitován a v roce 1999 byla vydána sbírka jeho veršů.

Josef <br />Jelínek

Josef
Jelínek

19.3. 1859 -  17.7. 1917

Narodil se 19. 3. 1859 v Chotěboři. Vyučil se hodinářem. Do Ústí nad Orlicí přišel r. 1883 jako hodinářský dělník. Brzy se zapojil do řemeslnického kroužku, ze kterého r. 1886 vznikla Řemeslnická beseda. V roce 1893 se stal členem výboru Občanské záložny, o tři roky později jejím ředitelem. Člen okresního zastupitelstva, r. 1901 zvolen okresním starostou. Přispěl k rozvoji okresu - za jeho působení byla dobudována silniční síť v okrese, zřízeny venkovské pošty, telefony, kanalizace obcí, elektrizace okresu. Velkou pozornost věnoval i otázkám sociálním a oblasti školství (stipendia, subvence, hospodářské kurzy aj.). Finanční prostředky byly věnovány i na nákup knih a odborných časopisů pro okresní veřejnou knihovnu. Zemřel 17. 7. 1917 v Ústí nad Orlicí a je pochován na zdejším hřbitově.