Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Václav <br />Drobný

Václav
Drobný

Václav Drobný pocházel ze zemědělské rodiny. V roce 1948 se oženil a převzal hospodářství. 15. ledna 1950 byl pěti muži odvlečen k výslechu do Pardubic, pak do Chrudimi a následně na Pankrác do Prahy. Odsouzen byl za pomáhání k velezradě 11. a 12. září 1951 Státním soudem v Praze a 17. listopadu 1951 Nejvyšším soudem v Praze k 10 letům odnětí svobody, propadnutí celého jmění a ke ztrátě čestných práv občanských na 10 let. Po odsouzení byl odvezen na Bory u Plzně a odtud do Jáchymova do uranových dolů. Zde byl až do října 1956, kdy byl podmínečně propuštěn.

Rehabilitován byl Krajským soudem v Hradci Králové 9. srpna 1990.

Jiří  <br />Fišer

Jiří
Fišer

Jiří Fišer se narodil spolu s bratrem Josefem 7. 1. 1936 v České Třebové.  Jeho otec Arnold Fischer pracovall na dráze, jako úředník v železničním skladě v České Třebové, kde pracoval až do dubna 1939, kdy byl kvůli židovskému původu poslán do výslužby. Po té se rodina přestěhovala do Přerova. Arnold Fischer se zapojil do odboje, gestapo ho v roce 1940 zatklo a byl bez soudu poslán do koncentračního tábora Dachau. Později byl převezen do koncentračního tábora Neuengamme nedaleko Hamburku, kde 17. května 1941 zemřel. Arnold Fischer je uveden na pamětní desce v nádražní hale v České Třebové mezi oběťmi války z řad železničních zaměstnanců.

Jiří Fišer byl s matkou i dvěma sourozenci v roce 1942 deportován do Terezína. Děti se po celou dobu pobytu v Terezíně s matkou nemohly potkat. Poprvé se setkaly až po dvou letech 15. května 1944 během transportu do Osvětimi Birkenau, kam byla celá rodina deportována. Umístěni byli v tzv. terezínském rodinném táboře. Po likvidaci rodinného tábora v červenci 1944 zůstala z celé rodiny naživu pouze dvojčata Jiří a Josef. Až několik let po válce se bratři Fischerovi dozvěděli, že jejich dvaatřicetiletá maminka Emilie a desetiletá sestra Věra zahynuly v noci z 11. na 12. července 1944 v osvětimské plynové komoře společně se třemi a půl tisíci československých žen a dětí.
S několika desítkami dalších dvojčat z celé okupované Evropy byli Jiří a Josef umístěni na zvláštní nemocniční oddělení do bloku č. 14, kde byli zařazeni do programu zkoumání jednovaječných dvojčat, vedeným nechvalně známým doktorem Mengelem.
Po návratu oba chlapci bydleli u svého strýce v Nesovicích u Brna, který během transportu do Osvětimi uprchl a tím si zachránil život. 
Jiří Fišer vystudoval vojenskou školu v Moravské Třebové. Poté pracoval jako důstojník. V té době se také s bratrem nechali přejmenovat ze jména Fischer na Fišer. jeho koncentračními tábory podlomené zdraví mu nedovolilo dále setrvat v armádě. Proto začal studovat elektrotechnickou průmyslovku v Olomouci. Po jejím ukončení pracoval v MEZu v Zábřehu jako zkušební technik na rozvaděčích. Jiří Fišer je členem Olomoucké židovské komunity v Lošticích, kde mají synagogu. Druhý z dvojčat Josef Fišer vystudoval železniční školu ve Valticích. Zemřel v roce 1980.
O životě Jiřího Fišera vyšla v roce 2020 v nakladatelství Zeď kniha pod názvem Mengeleho dvojče A-782, jejímž autorem je Pavel Baroch.

 

Ivana <br />Andrlová

Ivana
Andrlová

Narodila se 28. 10. 1960 ve Vysokém Mýtě. Základní školu absolvovala v Chocni (1966-1975). V roce 1975 odešla do Prahy na Státní konzervatoř, hudebně-dramatické oddělení. Do roku 1982 členkou Divadla Jiřího Wolkera (dnes Divadlo v Dlouhé) v Praze. Role v televizních inscenacích, seriálech i filmech. Pracuje také v dabingu - držitelka Ceny Františka Filipovského za nejlepší ženský herecký výkon za zvárnění hlavní role Ally Mcbealové ve stejnojmenném seriálu. Od roku 1997 členka soukromé divadelní společnosti Háta.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František <br />Plašil

František
Plašil

28. 11. 1869 -  29.6. 1944

Známý českotřebovský stavitel a majitel stevební firmy František Plašil se narodil v Chlumu u Hořic v Podkrkonoší v rodině rolníka. Než přišel podnikat do České Třebové, měl první stavební firmu v Rychnově nad Kněžnou. V té době byl již ženat s Marií Chalupníčkovou, dcerou českotřebovského krupaře Jana Chalupníčka. V České Třebové manželé Plašilovi nejprve bydleli v domku manželčiných rodičů Na Splavě. Do vlastního domu čp. 395 v Nádražní ulici se přestěhovali v roce 1902. V jednopatrové novostavbě se kromě bytu Plašilových nalézala i technická kancelář firmy. Vzadu ve dvoře bývala konírna a k ní přiléhající cementářská dílna. K potřebě firmy ještě vybudoval na zakoupené parcele Na Skalce stavební ohradu s kovárnou, skládkou materiálu, garážemi a stavebním zázemím. Dnes tento objekt patří firmě Stavex. Plašilova firma v našem městě realizovala desítky staveb. Kromě rodinných domků a obytných domů zde v roce 1899 postavila taneční sál hostince Františka Hurta v Kozlovské ulici (Národní dům), budovu hotelu Štancl v Nádražní ulici (1901), dílnu kamnáře Josefa Horáka na Trávníku (1907), vilu mlynáře Augustina Vyskočila na Trávníku (1908), budovu městské spořitelny při Hýblově ulici.

Plašilova stavební firma ukončila činnost za 2. světové války. František Plašil je pochován v rodinné hrobce na českotřebovském hřbitově.

Vlastislav  <br />Novák

Vlastislav
Novák

17. 11. 1931 -  16.4. 2018

Vlastislav Novák se narodil 17. 11. 1931 v Říčkách. 

 

Základy ve hře a v dirigování získal Vlastislav Novák na hudební škole Jaroslava Kociana v Ústí nad Orlicí. Tam také založil při studiu gymnázia mládežnický sbor této školy a sbor dětský. Absolvoval pardubickou Univerzitu jako inženýr chemie, kde od roku 1957 působil rovněž jako pedagog a vědecký pracovník až do roku 1993. V roce 1992 se habilitoval na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové, kde působil jako pedagog hlasové výchovy a sborového zpěvu. V roce 1950 založil Vysokoškolský umělecký soubor, který vedl do roku 1993, a v roce 1960 Pardubický dětský sbor Iuventus Cantans. Současně se studiem chemie studoval soukromě skladbu a dirigování na Akademii múzických umění a PF UK v Praze (Prof. J. Veselka, Prof. M. Venhoda, Prof. V. Dobiáš, Prof. Dr. J. Plavec).

Od roku 1980 působil jako profesor dirigování a sborového zpěvu na pardubické konzervatoři, kde vychoval řadu dnes již známých profesionálních dirigentů a sbormistrů, působících po celé České republice a v USA. Vedl mnoho dirigentských a sbormistrovských seminářů a kurzů v České republice, Německu, Litvě, Rusku, Polsku, Řecku, Taiwanu, Japonsku a Americe. Rovněž býval zván do mezinárodních porot sborových soutěží v ČR, v mnoha zemích Evropy i v Americe. Byl jmenován osobností města Pardubic a byl nositelem řady dalších ocenění města i titulů universit (UNI Goteborg, Humboldt UNI Berlin, Lomonosov UNI Moskva).

Unie českých pěveckých sborů jej ocenila nejvyššími dirigentskými cenami Františka Lýska a Bedřicha Smetany.

V průběhu své činnosti založil několik mezinárodních festivalů – 1968 mezinárodní festival IFAS a 1969 mezinárodní festival dětských a mládežnických sborů v Pardubicích, 1994 mezinárodní festival Bedřicha Smetany v Litomyšli a v roce 1999 – mezinárodní festival Bohuslava Martinů.

Karel <br />Šeda

Karel
Šeda

4. 11. 1908 -  15.5. 1992

Karel Šeda se narodil v rodině rolníka. Po ukončení povinné školní docházky pracoval v textilní továrně Josefa Jehničky v Chocni. Leteckou kariéru začal v roce 1927 na vojenském leteckém učilišti v Prostějově. Stal se pilotem dvoumístných letounů, absolvoval stíhací kurz, získal i kvalifikaci pro noční létání. Později přešel k Československým státním aeroliniím a účastnil se i mezinárodních soutěží (Egypt 1937).
Po mobilizaci v květnu 1938 nastoupil ke svému pluku a v srpnu 1939 odešel přes Polsko do Francie. Ještě později se dostává přes Alžírsko, Maroko a Gibraltar do Velké Británie, kde létá s letounem Hurricane a zasahuje do bojů i jako noční stíhač. Ve službách Velké Británie působí do konce druhé světové války a v květnu 1945 se v Londýně také oženil.
Po návratu do vlasti pracuje u Letecké dopravní společnosti v Ruzyni a pak v obnovených Československých aeroliniích. Roku 1950 je s dalšími západními letci z ČSA vyhozen bez udání důvodu, označen jako nespolehlivý, po následné provokaci zatčen a obviněn z velezrady, špionáže a spiknutí. Skoro osm let byl ve výkonu trestu v uranových dolech.
Po propuštění pracoval jako elektrikář. Nakonec mu bylo dovoleno částečně se k létání vrátit. Působil pak jako pilot-vlekař na letišti v Bystřici u Benešova. V roce 1990 byl rehabilitován, povýšen do hodnosti plukovníka letectva ve výslužbě a prezidentem republiky mu byl propůjčen řád M. R. Štefánika. Nositel tří československých válečných křížů, čs. medaile Za chrabrost, francouzského válečného kříže a dalších vyznamenání zemřel v Praze ve věku 83 let.