Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jaromír <br />Barták

Jaromír
Barták

Ing. Barták pochází z Nymburka, narodil se v rodině holiče a vlásenkáře Jindřicha Bartáka a jeho manželky Anny. Měl ještě o dva roky mladší sestru Marii. Vystudoval reálku v Nymburce a stavební fakultu ČVUT v Praze obor inženýrského stavitelství.

 

Po studiích a následné promoci nastoupil ing. Barták vojenskou presenční službu, kterou vykonal postupně v Mladé Boleslavi a v Praze. Po vojně jej pracovní umístění zaválo na dobu šesti měsíců do Berlína, kde působil u firmy Lorenz & Co., zabývající se geologickým průzkumem pro stavby téměř celé Evropy, konkrétně zemí ovládaných fašistickým Německem. Svému oboru zůstal ing. Barták věrný po celý život.

 

Do České Třebové přišel v červnu roku 1950. Kde se seznámil i se svou manželkou MUDr. Eliškou Bartákovou, rozenou Záleskou, dcerou známé parnické porodní asistentky Cecílie Záleské. Paní Eliška se v našem městě stala první dětskou lékařkou na místním zdravotním středisku. K jejich osudovému seznámení došlo v roce 1943 v Benešově, kde působila v tamější nemocnici a ing. Bartáka do okolí tohoto města ji přivedly pracovní povinnosti. Vztah obou mladých lidí skončil později svatbou. Ing. Barták sem byl přidělen jako pracovník Železniční stavební správy a pověřen vedením právě rekonstruovaného úseku hlavní trati Česká Třebová - Dlouhá Třebová. V rámci přestavby železničního uzlu zde byla trať rozšiřována na čtyřkolejnou a prováděno rozšiřování zemního zářezu v Tykačově ulici. Stavbu prováděl podnik Baraba pod dozorem Železniční stavební správy. Železnice na tomto úseku prochází geologicky složitým terénem, svahy v okolí tratě hrozily sesutím a bylo třeba je zabezpečit. Ing. Barták vedl vybudování střediska průzkumu v České Třebové. Středisko působilo prakticky v celé železniční síti. Později bylo v roce 1959 přemístěno do Pardubic.

 

Poté přešel Ing. Barták do Státního ústavu dopravního projektování, nejdříve pracoval krátce v Hradci Králové a potom v Praze. Byl významným odborníkem ve svém oboru a pouštěl se do řešení těch nejsložitějších úkolů. Pro své velké zkušenosti z projekční činnosti na železnici přešel po několika letech do Metroprojektu, kde pracoval jako hlavní projektant trasy C, z Kačerova do Jižního Města, až do důchodu. Ze svého působení v této instituci si Ing. Barták připomíná situaci, kdy se mu podařilo přes odpor investora, dodavatele i svých nadřízených (i když na to sám finančně doplatil) zkrátit a napřímit trasu do Jižního města.

 

Přestože dlouhá léta denně dojížděl do Prahy, vždy se rád vracel do České Třebové, kterou považuje za svůj skutečný domov. Účastnil se zde také intenzivně kulturního života. Spolu s manželkou patřili k pravidelným návštěvníkům koncertních cyklů. Dále je třeba připomenout jeho spolupráci s Osvětovou besedou a Městským muzeem, pro které připravil unikátní fotografické albumy, dokládající velký úspěch provedení “českotřebovské opery” F. K. Zedínka Obrázky z Hor, které doplnil i o záznam z akce uspořádané v září 2001 ke 150. výročí pobytu Boženy Němcové v Lázních na Horách a také album fotografií a dokumentů o odhalení pamětní desky F.V. Krejčího na jeho rodném domě. V době svého důchodu se vlastně náhodou dostal k tomu, aby shromáždil veškeré dostupné dokumenty o osudu Ing. Otakara Runy, jednoho z prvních Třebováků popravených nacisty. Podařilo se mu shromáždit všechnu dostupnou pozůstalost a prosadil vznik a instalaci pamětní desky, která je nyní umístěna na Runově rodném domě čp. 20 na Starém náměstí. Pro Městské muzeum pak shromáždil všechny dostupné informace do unikátního albumu dokumentů. Dne 24. srpna 2012 oslavil významného životního jubilea - 100 let.

Antonín <br />Buchtel

Antonín
Buchtel

Kněz, městský zastupitel, hudební skladatel, hudebník a sběratel starých hudebních nástrojů.

Podle některých pramenů se narodil o několik kilometrů severněji v obci Klášterec nad Orlicí. Po absolvování gymnázia v Moravské Třebové vystudoval filosofii na Karlově univerzitě a bohosloví v Hradci Králové.

Ještě během studia (1826) byl vysvěcen na kněze.

Působil jako duchovní v Klášterci nad Orlicí (1827), po 11 letech přeložen do Pěčína u Rokytnice, a od roku 1845 působil v Letohradu (Kyšperku). Zde dosáhl titulu vikáře, konzistorního rady, arcikněze a stal se školním inspektorem na německých školách. Psal chrámové skladby, komorní i taneční hudbu. Zajímavá písňová tvorba na texty revoltujících básníků českých (Jablonský) i německých (Uffo Horn). Jeho skladby byly vydávány v Praze i Vídni, klavírní školy zůstaly v rukopise. Buchtelova sbírka hudebních nástrojů vznikala postupně v rozmezí let 1830–1882. Sbírka obsahovala mistrovské kusy (theorba Martina Brunera, mistrovská viola d'amore houslaře Jana Oldřicha Eberle, či viola Nicolase Leidolffa z Vídně z roku 1700), ale i nástroje lidové (niněru, miniaturní housle užívané tanečními mistry – pošetky, trumšajt a hřebíkové housle). Jeden z nástrojů, celodřevěný xylofon, dokonce sám vyrobil. Sbírku odkázal Národnímu muzeu, kde vytvořila základ sbírky hudebních nástrojů, dokonce nejprve jako samostatné oddělení zvané Buchtelium. Dnes je součástí sbírek Českého muzea hudby.

Kromě četných chrámových skladeb komponoval zejména skladby pro klavír, tance a písně. Psal hudbu nejen na německé texty (např. sbírka písní: Lieder eines Blinden), ale i na texty české (Poselství, Hraběnce na památku). O jeho úctě k české hudbě svědčí i vlastní klavírní transkripce skladby Jana Václava Hugo Voříška Lístek do památníku.

Byl i znamenitým hudebním pedagogem. Pouze v rukopisu však zůstaly jeho školy hry na klavír.

Byl všestranně činný s hlubokým sociálním cítěním. Zakoupil zrušenou továrnu na sirky (mimochodem byla to První privilegovaná továrna na sirky v království českém a vyráběly se tam sirky dříve než v Sušici), přestavěl ji na chudobinec- Dům chudých č.p.212 a daroval městu. Jeho záslužná činnost byla oceněna řadou vyznamenání.

Zemřel 1. března 1882 a je pohřben na hřbitově v Letohradě.

 

 

František <br />Plašil

František
Plašil

Známý českotřebovský stavitel a majitel stevební firmy František Plašil se narodil v Chlumu u Hořic v Podkrkonoší v rodině rolníka. Než přišel podnikat do České Třebové, měl první stavební firmu v Rychnově nad Kněžnou. V té době byl již ženat s Marií Chalupníčkovou, dcerou českotřebovského krupaře Jana Chalupníčka. V České Třebové manželé Plašilovi nejprve bydleli v domku manželčiných rodičů Na Splavě. Do vlastního domu čp. 395 v Nádražní ulici se přestěhovali v roce 1902. V jednopatrové novostavbě se kromě bytu Plašilových nalézala i technická kancelář firmy. Vzadu ve dvoře bývala konírna a k ní přiléhající cementářská dílna. K potřebě firmy ještě vybudoval na zakoupené parcele Na Skalce stavební ohradu s kovárnou, skládkou materiálu, garážemi a stavebním zázemím. Dnes tento objekt patří firmě Stavex. Plašilova firma v našem městě realizovala desítky staveb. Kromě rodinných domků a obytných domů zde v roce 1899 postavila taneční sál hostince Františka Hurta v Kozlovské ulici (Národní dům), budovu hotelu Štancl v Nádražní ulici (1901), dílnu kamnáře Josefa Horáka na Trávníku (1907), vilu mlynáře Augustina Vyskočila na Trávníku (1908), budovu městské spořitelny při Hýblově ulici.

Plašilova stavební firma ukončila činnost za 2. světové války. František Plašil je pochován v rodinné hrobce na českotřebovském hřbitově.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Karel <br />Horký

Karel
Horký

25.4. 1879 - 2.3. 1965

Novinář, zejména fejetonista, redaktor, spisovatel, povídkář, básník, dramatik, recenzent a vydavatel periodik.


Začal studovat na gymnáziu v Hradci Králové, studia však nedokončil. Působil jako lesník a poštovní úředník v Hrochově Týnci.

Publicistické nadání ho přivedlo nejprve do Rokycan, kde založil časopis Kramerius. Odtud přešel do Prahy, také zde založil vlastní list - Horkého týdeník, později přeměněný na literární revue Stopa.

Od počátku první světové války žil ve Španělsku a Portugalsku, později v USA, i zde se věnoval žurnalistice. Psal protirakouské články do krajinských listů. V době první republiky psal do Pražského ilustrovaného zpravodaje, Národních listů, redigoval satirický časopis Švanda dudák a nacionalistický týdeník Fronta. V roce 1943 svou redaktorskou činnost ukončil.

Byl členem pražského obecního zastupitelstva i Rady hlavního města Prahy. Napsal řadu básnických sbírek a divadelních her.
Do roku 1945 působil v chotěbořském ochotnickém souboru. Jeho dramatická prvotina "Srážka vlaků" byla v Chotěboři uvedena roku 1902. Další hru ochotníci uvedli v roce 1925, ta se jmenovala Batoh, a v témže roce odehráli představení Bejvávalo.

Po osvobození usiloval o odjezd do USA, ale bez úspěchu. Nebylo mu dopřáno vrátit se k redaktorské činnosti, po komunistickém převratu v únoru 1948 mu sice vyšly dvě knihy, ale nikoli jeho dvoudílné paměti Dýmka míru a Ze zápisků věčného žáka. Pravidelněji publikovat mohl až od konce 50. let v deníku Lidová demokracie.

Vlastimil <br />Macháček

Vlastimil
Macháček

25.4. 1908 -  25.4. 1942

Byl synem inspektora Císařsko-královské železné dráhy v České Třebové. Když otce v roce 1911 přeložili na pražské ředitelství, celá rodina se přestěhovala do Prahy. Vlastimil se vyučil u firmy Kolben-Daněk. Jako vyučený také krátce v této továrně pracoval. Zaměstnání přerušil odchod na povinnou vojenskou službu. V jejím průběhu se rozhodl pro novou životní dráhu – vojáka z povolání. V roce 1927 nastoupil do školy leteckého dorostu v Prostějově, kterou ukončil v roce 1929 hodností desátník – letec. Po studiu byl převelen do Prahy k 1. leteckému pluku T.G. Masaryka jako stíhací pilot. Zde absolvoval v roce 1931 kurs nočního létání na jehož konci je jmenován polním pilotem a povýšen do hodnosti četaře-pilota.

Po obsazení republiky německou armádou se dlouho nerozmýšlel a odešel do zahraničí bojovat proti okupantům. Do Anglie se dostal oklikou přes Polsko, Turecko, Sýrii a Egypt. Brzy po svém příchodu je přijat do řad RAF. Zapojil se do operačních letů 1. noční stíhací perutě. Absolvoval tři lety nad Kanál a okupovanou Francii. Čtvrtý let již nedokončil. Jeho letoun Hurricane č. BE – 573 se ztratil z obrazovek radiolokátorů a již nikdy se nenašel. Rotmistr Vlastimil Macháček byl prohlášen za nezvěstného, pravděpodobně mrtvého. Je vzpomenut na panelu č. 88 v památníku letců v Runnymede (Anglie). Za bojovou činnost byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a Polským válečným křížem.

František <br />Uhlíř

František
Uhlíř

1.4. 1892 -  30.1. 1961

Narodil se 1. 4. 1892 v Plchůvkách. Do Ústí nad Orlicí přišel s rodiči počátkem 20. století. Profesí holič. Velký a nadšený hudebník, považován za jednoho z nejvýznamnějších muzikantů ve městě. Působil jako kapelník a hráč na eufonium v místní dechové hudbě, člen Cecilské hudební jednoty, varhaník, soukromý učitel houslí a organizátor ústeckého hudebního života. Během 1. světové války musel narukovat, poté působil v Chocni a Náchodě, kde se hudebně vzdělával v Mrštinově hudební škole. V říjnu 1919 se oženil s Annou Maixnerovou a měli spolu syna Františka (*1920). V téměř šedesáti letech onemocněl tuberkulózou, musel uzavřít holičství a omezit činnost aktivního hudebníka (organizoval pouze smuteční obřady). Zemřel 30. 1. 1961 v Ústí nad Orlicí.