Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jiří <br />Jandera

Jiří
Jandera

Narodil se v rodině strojvedoucího Čeňka Jandery 17. 1. 1933. Rodina žila v České Třebové, Felixova 311, kde prožil šťastné dětství a mládí. Po obnovení Junáka po válce se pilně věnoval skautingu až do jeho zrušení na podzim 1949. Školní léta ukončil maturitou na gymnáziu v roce 1952. Po maturitě pokračoval ve studiu na ČVUT - Fakultě architektury a pozemního stavitelství v Praze, která úspěšně ukončil roku 1957. Do roku 1957 bydlel v České Třebové, dále v Pardubicích a potom ve svépomocí postaveném domku v Rábech pod Kunětickou horou.

Na umístěnku nastoupil do Státního projektového ústavu Chemoprojekt - později Cheming v Pardubicích. Zde pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1993, převážně ve funkci hlavního architekta v týmech projektujících nové průmyslové závody v tuzemsku i v zahraničí. Tyto projekty byly po všech stránkách velice náročné a jejich počet úctyhodný.


V roce 1976 obdržel l cenu Přehlídky architektonických prací 1976 - 1977 za realizaci Nové pneumatikárny v Otrokovicích. V této době byla NPO největší monoblokovou stavbou tohoto druhu v Evropě. V roce 1981 obhájil kandidátskou práci "Průmyslové halové monobloky" a byla mu udělena hodnost Kandidáta technických věd. V tomto časovém úseku se též věnoval pedagogické činnosti. Vyučoval odborné předměty ZVOP na gymnáziu v Pardubicích.


"Městským architektem" v České Třebové se stal v roce 1992. Velice si vážil možnosti využít svých dlouholetých odborných zkušeností pro výstavbu nových budov i rekonstrukcí ve své milované České Třebové. S výsledky jeho snažení se českotřebovská veřejnost jistě často setkává. V roce 1993 složil autorizační zkoušky a stal se členem Komory architektů. Následně samostatně (již v důchodu) zpracoval celou řadu architektonických studií různého charakteru pro projektové kanceláře. Pro soukromé investory pak mnoho rodinných domků, rekonstrukcí a interiérů.


S průřezem jeho prací se měla možnost seznámit českotřebovská veřejnost na Výstavě realizací a projektů ve Výstavní síni Kulturního centra v České Třebové v lednu 2005. Povolání tohoto optimistického a skromného člověka bylo zároveň jeho celoživotním koníčkem. Proto vždy pracoval s radostí a maximálním nasazením. Zaslouží si úctu i proto, že nepodlehl různým tlakům v minulosti a nenechal se odvést od svých názorů. Znali jsme ho jako vstřícného člověka, ochotného vždy s úsměvem poradit a pomoci. Přes své časové vytížení si vždy dokázal najít prostor pro svoji rodinu a přátele. Žil více jak padesát let ve spokojeném manželství, které mu dávalo klid a zázemí pro jeho náročnou činnost. Zemřel uprostřed práce po krátké těžké nemoci 22.6.2007.


Pro Českou Třebovou vypracoval uvedené stavebně architektonické studie, z větší části realizované: koncepce fasád závodu KORADO - koncepce pavilónu "Prameniště Javorka" - polyfunkční dům na Tyršově náměstí - Domov důchodců - budova MěÚ v Klácelově ulici - rekonstrukce Malé scény - rekonstrukce městské polikliniky - rekonstrukce "Červeňáku" - úprava a architektonické řešení Domu s pečovatelskou službou.

Soukromé realizované zakázky v České Třebové: rekonstrukce administrativní budovy SINTEX - rodinné domky na Hřbitovní a Kateřinské ulici - bistro KORUNA - sportovní areál "Peklák" - dům u fary - nástavba radnice a interiér chodeb radnice - vlajkosláva na náměstí a u nádraží - fasády na Farářství č. p. 1101 - 1112 a č. p. 63 a č. p. 1142. Jeho poslední prací byla architektonická studie právě dokončované rekonstrukce Národního domu.

Božena <br />Němcová

Božena
Němcová

Návštěva lázní na Horách se uskutečnila od 4. září 1851 na pozvání Františka Matouše Klácela. Bezprostřední pocity z této návštěvy vylíčila Božena Němcová v dopise Žofii Rottové: „ Věru zde okřeje člověk. Pomyslete si, co já tu všecko mám. Hory, lesy, rozkošné vyhlídky, vodu jako krystal (zázračnou ještě k tomu), lázně, samotu, dobrý chléb s chutným máslem a tvarohem, spravedlivou smetanu, pečeně každý den a víno. Po jídle čte se v lese výborná nějaká kniha, neboť i o nevšední bibliotéku postaráno. A k tomu ke všemu přítele zábavného (F.M.K., poznámka autora), který mne nenudí ani zamilovaným žvástáním, aniž by učenost suchou přede mnou vykládal. Děti se velmi dobře baví. Chodí to po lese celý den, chytají pstruhy, Karel motýly, salamandři a ještěrky, Jarouš pase kozy hospodského a Dora přismrduje všem i také s nimi kuželky koulí …“. Po známých událostech spojených s návštěvou dr. Helceleta (20. září) šťastný pobyt Boženě Němcové na Horách končí.


Pobytem Boženy Němcové na Horách se zabývala v literárních dílech různých žánrů řada spisovatelů. Tato událost se také stala námětem Zedínkovy českotřebovské dvouaktové opery Obrázky z Hor, která měla svou premiéru 20. června 1959 v České Třebové. Památný pobyt Boženy Němcové na Horách připomíná rovněž pamětní deska na zdi hostince. Byla odhalena 10. července 1932 u příležitosti výstavy o Boženě Němcové v litomyšlském zámku. Na její instalaci a odhalení spolupracovaly městské rady Litomyšle a České Třebové. Slavnostními řečníky zde byli českotřebovský starosta Josef Dytrt, litomyšlský starosta MUDr. František Lašek a litomyšlský rodák prof. Zdeněk Nejedlý.

Karel <br />Bayer

Karel
Bayer

Lékař, universitní profesor, držitel papažského řádu sv. Řehoře Velikého, básník.

Narodil se v Polné do rodiny notáře. V roce 1862 se rodina odstěhovala do Chotěboře. Po maturitě na gymnáziu v Německém Brodě vstoupil na pražskou univerzitu. Již v době studií psal české básničky. V této době byl  také činným členem Spolku českých mediků.

Později přejal německé smýšlení. Vystudoval německou univerzitu v Praze, obor veškeré lékařství. V roce 1879 byl prohlášen doktorem medicíny. Byl jmenován do čela chirurgického oddělení německé dětské nemocnice v Praze, následoval primariát chirurgického oddělení nemocnice Milosrdných bratří na Starém Městě. Mezi jeho odkaz patří technika prodloužení Achillovy šlachy tzv. "Z plastikou", kterou zavedl do praxe při léčbě vrozených vad nohou.

Se svojí manželkou Annou, Němkou, měli jednu dceru.


Mezi lety 1898-1924 napsal a uspořádal šest básnických sbírek, z nichž pět bylo vydáno v němčině, jednu do češtiny přeložil František Xaver Boštík. Básně jsou lyrické a epické, baladovité. Oblíbeným námětem se mu stala příroda, rozkvetlé louky. V mladších letech tvořil zprvu verše žertovné, později se jeho básně stávaly vážnějšími a zamyšlenějšími.

Do města svého mládí, Chotěboře, se Karel Bayer vrátil v roce 1924. Nechal si postavit vilu, kterou pojmenoval na počest manželky "Vila Anna". Byl nadšeným botanikem, jeho koníčkem byly mechy a lišejníky, které sbírali spolu se svým bratrem Edvínem, a toto nadšení možná zdědili po otci, jenž se jimi také zabýval.

Od roku 1924 až do své smrti žil na odpočinku v Chotěboři, kde je pochován na městském hřbitověv rodinné hrobce. Pro své zásluhy byl prvním nositelem "Ceny míru, spravedlnosti a spolupráce všech národností v Republice československé" (obdržel ji v roce 1928 a poté znovu v roce 1930).

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Josef <br />Glücksmann

Josef
Glücksmann

25.7. 1853 -  14.4. 1918

Josef Glücksmann byl čestným občanem města České Třebové, členem obecního výboru, působil také jako úřadující náměstek okresního starosty.

Josef Glücksmann byl rodák z Nymburka a do České Třebové jej přivedlo povolání poštovního úředníka, kterému zůstal věrný a postupem času se stal c. k. vrchním poštmistrem na českotřebovské hlavní poště. V této funkci se plně zapojil do veřejného života tehdy velmi dynamicky se rozvíjejícího města, ve kterém v roce 1891 žilo podle výsledků sčítání lidu (bez Parníku) 4982 obyvatel, z toho 82 německé národnosti.

Jeho první manželka byla Emilie roz. Janoušková (*11. 5. 1856 - 26. 11. 1910). Jeho druhou ženou se stala  25. 9. 1911 Olga Štěpánková z Kozlova. Josef Glücksmann měl tři sourozence: sestru Paulu, sestru Hedwigu a bratra PhDr. Karla Glűcksmanna (*18. 12. 1861 v Berouně - 28. 7. 1921). Jeho vnuk MUDr. Josef Glűcksmann (*10. 7. 1909 v Ústí nad Orlicí - 4. 12. 1977 v Praze) pracoval jako lékař v Národním divadle v Praze a byl velmi oblíben mezi herci a zpěváky našich divadel. Navázal řadu krásných celoživotních přátelství (Jiřinou Jiráskovou, Karlem Högrem, Josefem Sukem nebo dirigentem České filharmonie Václavem Neumannem.


Josef Glücksmann se poprvé dostal  do funkce starosty města po krátkém působení Antonína Slámy 13. května 1890, avšak po roce 11. května 1891 na tuto funkci rezignoval spolu s dalšími třemi radními: E. Pražským a pány Vyskočilem a Mehlem. O bouřlivém vývoji města v tehdejší době svědčí i další změny ve složení městské rady v tomto roce. Po dvou a půl roce pak byla tehdejšímu starostovi Antonínu Felcmanovi vyslovena nedůvěra a starostou se stává opět Josef Glücksmann, aby v této funkci pobyl dalších dvacet let (listopad 1893 - 4. 11. 1912). Za starostování Josefa Glücksmanna je v kronikách a dokumentech zaznamenán velký rozvoj města, město se stále rozvíjelo, vznikaly nové veřejné budovy, úřady, školy, byly vytyčeny nové ulice. Během jeho působení se počet obyvatel města zdvojnásobil, město také trvale usilovalo o své zviditelnění a přiblížení státní správy.
Josef Glücksmann se také stal prvním předsedou nově založeného „Družstva pro umělý chov ryb a pěstování ušlechtilé vrby košíkářské“. Jeho jméno se objevilo i v první inventární knize českotřebovského městského muzea. V roce 1889 došlo v areálu železničního uzlu k sesuvu půdy. Při likvidaci následků objevili dělníci kosterní pozůstatky třetihorního chobotnatce Deinotherium cuvieri, které se zásluhou tří dárců, pánů Pavla Žídka, přednosty stanice, Kincla, průvodčího vlaků a Josefa Glücksmanna, poštmistra, dostaly do českotřebovského muzea, kde dodnes představují nejvzácnější část paleontologické sbírky.

Zemřel ve věku nedožitých 65 let v sanatoriu v Praze - Podolí. Poslední rozloučení se zesnulým se konalo dne 18. 4. 1918. Josef Glucksmann byl ještě na konci jeho posledního funkčního období 24. května 1912 za jeho zásluhy prohlášen čestným měšťanem České Třebové.

 

 

Josef  Bohdan<br />Mikuláštík

Josef Bohdan
Mikuláštík

4.7. 1906 -  19. 11. 1967

Narodil se 4. 7. 1906 na faře Jednoty bratrské v Ústí nad Orlicí. Vyučil se obchodním příručím. V období od 1. 10. 1926 do 1. 4. 1931 absolvoval několik leteckých kurzů v Prostějově a Praze. Po návratu do Ústí si otevřel obchod se sportovními potřebami, zapojil se do práce v Sokole a stal se průkopníkem bezmotorového létání. Po roce 1935 jeden z předních organizátorů a instruktorů Masarykovy letecké ligy. Po březnu 1939 odešel přes Polsko, Rusko a Turecko do Anglie. Dne 25. 7. 1941 přijat do RAF. Podílel se na výcviku navigátorů a pozorovatelů, později palubních střelců. Ze zdravotních důvodů přeškolen na kontrolora leteckého provozu. Z RAF propuštěn jako Flying Officer 12. 8. 1945 (nalétal 1.002,15 hod.). Po válce kontrolor leteckého provozu v Brně, později v Praze. Dne 12. 4. 1947 přijat za člena důstojnického sboru z povolání, zrušil obchod a odešel do Brna. Dne 1. 8. 1950 propuštěn z armády a vystřídal několik zaměstnání (vedoucí dílny v Čistírnách a opravnách města Brna, vrtmistr v Moravských zeměvrtných závodech). Od roku 1964 v invalidním důchodu. Po částečné rehabilitaci povýšen do hodnosti podplukovníka (1965). Zemřel 19. 11. 1967 v Brně. Nositel několika československých i anglických vyznamenání. Hodnost plukovníka mu byla udělena 19. 3. 1991 in memoriam. Od roku 1993 má na letišti v Ústí nad Orlicí pamětní desku.

Jiří <br />Knapovský

Jiří
Knapovský

21.7. 1930 - 2. 12. 2018

Jiří Knapovský se narodil 21. 7. 1930 v Ústí nad Orlicí. Vyučil se kovářem v otcově dílně. Jako kovář, stavební údržbář i svářeč pracoval celý život až do důchodu. Jelikož tatínek byl nadšený betlemář, v rodinném betlému měl Jiří Knapovský dostatek vzorů k malbě figurek již od dětských let. Stejně tak jako další umělecké obory, provázelo ho betlemářství  celý život. Betlémové figurky nepočítal, jelikož se betlémy měřily na metry. Namaloval více jak sto metrů. Každý míval kolem sto figurek, tedy 10 000 originálních uměleckých dílek.  Odborníkům z muzeí pomohl v praxi poznat malbu betlémů popisovanou v literatuře Procházkově, Hackenschmiedově a Štanclově. Pro řadu muzeí též namaloval jednotlivé varianty betlémů. Desítky ústeckých rodin staví o Vánocích poklady přímo z rukou Mistra Knapovského, další potom vystřihovací, které podle jeho předloh vytiskla ústecká tiskárna Grantis. Jiří Knapovský nebyl jenom malířem betlémů, byl i vyhledávaným odborníkem na určování autorů starých betlémů. V 70. letech minulého století zdobil svými kresbami nejeden Ústecký kulturní zpravodaj. Jiří Knapovský byl i nadšeným divadelníkem. Působil v loutkovém divadle, vyřezával loutky a propůjčoval jim svůj hlas. Jako ochotnický herec hrál v dramatickém souboru jednoty Orel, když ho v roce 1949 komunisté zakázali, přešel do divadelního spolku Vicena, kde odehrál kolem 170 divadelních her.

Jiří Knapovský zemřel 2. prosince 2018.