Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jindřich <br />Nygrín

Jindřich
Nygrín

Narodil se 18. 4. 1890 ve Velkých Hamrech. Do Ústí přišel v dubnu 1914, pracoval jako  železniční zaměstnanec. Většinu života věnoval historii města a okolí. Člen různých spolků, zasedal v městské radě, v letech 1929-35 starostou města. Předseda Letopisné komise, stál u zrodu Městského muzea. V letech 1937-41 vydával časopis Letopisy kraje a města Ústí nad Orlicí. Spolu s dalšími se zasloužil o záchranu hradu Lanšperka vydáním publikace o jeho historii a série pohlednic, i přímou prací v terénu při vykopávání sklepních prostor. Z publikací: O požárech, protipožárních opatřeních a hasičstvu v Ústí nad Orlicí 1498-1941, O robotách na Ústecku, O rodech a památkách v Ústí nad Orlicí a na Ústecku, 100 let železnice Olomouc-Praha a město Ústí nad Orlicí. Podíl na výstavách (J. Kř. Kunstovný: Ze staré Ousti), velkou měrou se zasloužil o pořízení pamětní desky sochaři, ústeckému rodáku Q. T. Kocianovi na rodném domě (dnes v budově radnice). Působil jako okresní konzervátor, správce muzea, od r. 1953 správcem městského, později okresního archivu. Bibliografie in Sborník Okresního archivu Ústí nad Orlicí, 2. 1990, s. 90-95. Zemřel 29. 1. 1962 v Ústí nad Orlicí. Jeho jméno nese jedna z ústeckých ulic

Antonín Josef Václav<br />Bennewitz

Antonín Josef Václav
Bennewitz

Narozen 26.3.1833 v Přívratě, zemřel 29.5.1926 v Doksech. Houslový pedagog a houslista, zakladatel Českého kvarteta.

Studoval na piaristickém gymnáziu v Litomyšli, v hudbě se školil nejprve soukromě a od roku 1846 na pražské konzervatoři. Zde navštěvoval třídu houslí prof. Mořice Mildnera.

Po studiích působil v orchestru Stavovského divadla, roku 1861 byl koncertním mistrem Mozartea v Salcburku a v roce 1863 koncertním virtuosem ve Stuttgartu. Od roku 1866 se soustavně věnoval výchově mladých hudebníků na pražské konzervatoři. Zpočátku vyučoval houslím jako Mildnerův nástupce, roku 1882 byl jmenován ředitelem ústavu. Vychoval celou řadu vynikajících umělců. Jeho žáky byli Otakar Ševčík, František Ondříček, Josef Suk, Oskar Nedbal, Franz Lehár. Koncem roku 1901 se uchýlil do soukromí. Přesídlil do Doks pod Bezdězem, kde také zemřel.

Bennewitzovo jméno si českotřebovští připomínají každoročním hudebním festivalem s vysokou uměleckou úrovní.

František  Václav<br />Krejčí

František Václav
Krejčí

Narodil se v domě čp. 11 v dnešní Klácelově ulici. Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci (1882-1886) a po maturitě na učitelském ústavu v Hradci Králové (1886-1887) nastoupil nejprve na školu v nedaleké Lhotce, po krátké době dostal učitelské místo v České Třebové (1887-1895). Již jako mladý učitel psal články náboženské, politické a literární. První literární pokusy posílal do pokrokových časopisů, nejvíce však do chrudimských Rozhledů, které založil a vydával Josef Pelcl. Byl jednatelem Sokola, členem výboru Občanské besedy, režisérem divadelního spolku Hýbl. Z jeho podnětu vznikl obranný spolek Národní jednota severočeská.

Když se po konfliktu s úřady zřekl učitelského povolání, odešel do Prahy (1895). Nejprve vstoupil jako redaktor do redakce České noviny, po jejich zrušení přešel do známých Rozhledů (1896-97), které Pelcl přenesl do Prahy a příležitostně píše i do Naší doby. Pevně zakotvil teprve roku (1897-1933) vstupem do redakce Práva lidu jako vedoucí kulturní rubriky a rubriky literatury a umění. Přestože byla kritika jeho hlavním oborem činnosti (monografie o Smetanovi, Zeyerovi, Nerudovi, Máchovi, Vrchlickém, Husovi …), pokusil se s úspěchem napsat román a divadelní hru. Z románů jsou nejvýznamnější Zlatá hvězda a Červenec s některými význačnými českotřebovskými osobnostmi, jichž jména záměrně pozměnil a také romány z poválečných let – Poslední a U protinožců. Z divadelních her vynikají Půlnoc (dějiště na Výprachticku), Povodeň (byla hrána na prknech ND) a Žena a vlast. Byl i dobrým překladatelem z němčiny a francouzštiny.


Po roce 1918 se víc než kritik a publicista angažoval politicky (vedoucí delegace vyslané československou vládou k legiím na Sibiř, člen senátu Národního shromáždění atd.) Podílel se na kulturní a osvětové činnosti sociální demokracie, v letech 1918–20 byl poslancem Národního shromáždění, 1919–20 vedl delegaci prezidenta Masaryka k čs. legiím na Sibiři, 1920–35 byl senátorem. V r. 1937 dostal čestný doktorát UK. Z období vytváření československé státnosti patří však ke Krejčího zásluhám jeho podpis na známém Manifestu spisovatelů z května 1917, jímž se čeští spisovatelé přihlásili k protirakouskému odboji a k aktivní účasti na veřejném životě. V České Třebové vydal nakladatel František Lukavský tento Manifest spolu s Prohlášením Českého svazu ve vídeňské říšské radě jako bibliofilský tisk k 10. výročí státní samostatnosti s předmluvou právě F. V. Krejčího.


Byl také autorem původního námětu pro filmové drama Svítání (1933) scenáristy Otakara Vávry a režiséra Václava Kubáska. Jedná se o první český zvukový film, který se významně zaobírá sociální tématikou.

Když F. V. Krejčí zemřel, na jeho přání byl pochován na hřbitově ve svém rodišti – České Třebové. jeho hrob byl v roce 2002 opraven. Při příležitosti 130. výročí jeho narození mu byla na rodném domě čp. 11 v Klácelově ulici odhalena bronzová pamětní deska. V průběhu září 2001 vydalo Město Česká Třebová ve spolupráci s Městským muzeem v České Třebové první vydání sborníku Za F.V. Krejčím 1867–1941.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Jan <br />Kapusta

Jan
Kapusta

7. 12. 1932 - 7.5. 2011

Narodil se v České Třebové. Maturoval na gymnáziu v Lanškrouně v roce 1951, pokračoval ve studiu na filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci (1951-1956), obor hudební věda, estetika a historie. Po ukončení studia pracoval převážnou část života v muzejnictví, a to v Zábřehu, Olomouci, Litomyšli a Poličce. Byl autorem trvalých expozic litomyšlského a poličského muzea, zasloužil se o vznik Památníku Bohuslava Martinů v Poličce a vypracoval scénáře mnoha příležitostných výstav.

Řadu let byl redaktorem periodik Vlastivědný sborník Severní Morava, sborník Zábřeh v minulosti a přítomnosti, Zprávy z muzeí od Trstěnické stezky, v němž publikoval celou řadu důležitých příspěvků. V roce 1983 byl donucen z politických důvodů práci v muzejnictví opustit. Až do odchodu do důchodu pracoval ve Státním rybářství v Litomyšli jako pomocný dělník. Stále se ale věnoval publikační činnosti. Je autorem deseti knih a asi pěti set publikací o hudbě a výtvarném umění 19. století. Středem jeho zájmu bylo a je výtvarné umění a hudební věda, zejména pak sociologie hudby. Do současnosti napsal na 430 studií, článků a textů katalogů výstav a 10 samostatných monografií, např. Josef Matička - Sen o Litomyšli, Dechové kapely, pochod a František Kmoch, propagační brožuru Polička.

Jako zakládající člen Společnosti Bohuslava Martinů každoročně připravoval do sousední malé vesničky Vlčkova na poslední víkend v květnu slavnost Otevírání studánek. Podílel se také na kulturním dění města Litomyšle a širšího regionu (přednášková činnost, práce v kulturních komisích, ve výborech Smetanovy Litomyšle a Mladé Smetanovy Litomyšle, v Mužském pěveckém sboru). Přesto, že bydlí v Litomyšli, na své rodné město nikdy nezapomněl. Neunikla mu jediná výstava s výtvarným zaměřením, která se v České Třebové uskutečnila, některé z nich sám zahajoval. Zemřel 7. 5. 2011 v Litomyšli.

Ve šlépějích otce kráčí syn Jan Kapusta mladší, absolvent Ústavu dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1980 působí v Galerii výtvarného umění v Náchodě (historik umění, ředitel).

Josef <br />Kolář

Josef
Kolář

18. 12. 1884 -  22.3. 1942

Josef Kolář se narodil 18. 12. 1884 v Bílé Třemešné u Dvora Králové nad Labem. Studoval na Karlově univerzitě v Praze. Do Vysokého Mýta přišel roku 1918 a stal se profesorem gymnázia. Učil latině a řečtině, tělocvik a jiné předměty. Vysoké Mýto si zamiloval a sloužil mu s velkou láskou a opravdovostí. S jeho učitelským posláním a láskou ke klasickým řečem souvisí jeho činnost literární. Přeložil básnická díla Lucretiova "De rerum natura" (O podstatě vzniku světa). V letech 1938-41 byl ředitelem gymnázia. Profesor Kolář přilnul od studentských let k sokolství. Cvičil již na V. sletu s Vinohradskou jednotou, od roku 1921 byl jednatelem a od roku 1926 byl starostou východočeské župy Pippichovy a Jednoty vysokomýtské. Byl také členem kuratoria Odborné školy pro ženské povolání, Spolku pro pěstování her mládeže a knihovník Spolku přátel střední školy ve Vysokém Mýtě. V rámci akce zatýkání sokolských funkcionářů byl 8. 10. 1941 společně se starostou města Františkem Nimshausem a členem župní jednoty jednatelem Albertem Gottwaldem zatčen. Byli převezeni do Pardubic, odkud byli začátkem prosince 1941 převezeni do terezínské Malé pevnosti, kam byli soustředěni všichni činovníci Sokola. Celkem bylo uvězněno 168 sokolských činovníků. V lednu 1942 byli za krutých mrazů byli převezeni do Osvětimi, kde jich do půl roku umřelo 153. Byl mezi nimi i Josef Kolář, který byl dne 22. 3. 1942 utlučen (Andrle v knize Osobnosti Vysokého Mýta 1310 - 2001 uvádí datum 16. 3. 1942).  

Karel <br />Bartošek

Karel
Bartošek

20. 12. 1911 -  18.2. 1991

Obchodník v České Třebové. Jeho náklonnost k lyžování začala již v roce 1918. Tehdy se z I. světové války vrátil jeho otec a soused kolář František Jandera, který byl celou válku u horských myslivců v rakouských Tyrolích a přivezl si domů rakouské lyže. Malý Karel lyžařský "um" zkoušel v Benátkách a později na Jelenici. Lyžování zůstal věrný až do pozdního věku. Později aktivně závodil ve všech disciplínách o čemž svědčí dochovaný závodnický průkaz II. třídy pro běh, sjezd a skok prostý. Závodil v období jak před II. světovou válkou, tak i o jejím skončení v letech 1946-1950. Účastnil se různých přeborů úpřádaných tehdy Klubem českých turistů. Pracoval v krajském výboru ČSTV jako trenér a cvičitel lyžování i jako rozhodčí. Několikrát byl vedoucím krajské reprezentace na vrcholných soutěžích Mistrovství ČSR. Karel byl také milovník motocyklového sportu a oblíbeným hlasatelem při závodech v ,,motoskiörinku“ v ulicích města se startem v Riegrově ulici před sklenářstvím Vojtěcha Hýbla.


V lyžařských kruzích a mezi námi závodníky byl velmi oblíben neboť byl výborný společník ve chvílích volna. Ve svých vzpomínkách se rád vrací k období začátků klasického “telemarku” a vzniku zvednutých špicí a patek u lyží, kdy se na svazích provozovalo tak zvané “krasolyžaření”, kterému podlehlo mnoho lyžařů a na určitý čas se stalo velkou módou.