Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Václav <br />Beránek

Václav
Beránek

Narodil se ve Zhoři u České Třebové. První tři roky chodil do školy ve svém rodišti, základní školu dokončil na Parníku. Následovalo studium na českotřebovském gymnáziu a na výtvarné katedře pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (profesoři Bělohlávek, Beran a Kučera). Po studiích krátce učil na základní škole v Havířově. V té době zveřejnil své první lavírované kresby v časopise Květen, v Kulturní tvorbě a v ostravském Červeném květu, s nímž po tři léta výtvarně spolupracoval.

V roce 1957 nastoupil jako výtvarný redaktor do Krajského nakladatelství v Ostravě (později nakladatelství Profil), kde pečoval o výtvarnou podobu publikací. V té době získal k ilustrační či typografické spolupráci celou řadu známých umělců (A. Born, Vl. Tesař, L. Ševčík, V. Táborská – Kabátová, typograf O. Hlavsa). Souběžně se v domácím prostředí věnoval ilustraci a volné malířské a grafické tvorbě.

V osmdesátých letech objevil nový způsob sebevyjádření, jakousi malovanou koláž, kterou nazval fotoplátnem. Studijní cesty podnikl do tehdejší NDR, Polska, Maďarska, Holandska, Řecka a Belgie. Své práce vystavoval v Ostravě, Opavě, Liberci, Brně, Hodoníně, Bruntále, Jihlavě, Krnově, Barceloně, Padově, Miami a v Oxfordu. Jeho obrazy jsou zastoupeny v galerijních i soukromých sbírkách v ČR i v zahraničí. Návštěvníci výstav i odborná kritika oceňují jemnou poetičnost Beránkova díla, jeho smysl pro barevné vidění i umělcovy kreslířské a grafické "řemeslné" dovednosti.

Jeho životní osudy nebyly jen příznivé. Po srpnu 1968 byl diskriminován a nakonec vyloučen ze Svazu výtvarných umělců. Téměř přes noc se stal malířem na "volné noze".

Autor: Jan Skalický

Ignát <br />Herrmann

Ignát
Herrmann

Český spisovatel, humorista a redaktor.

Narodil se v Horním mlýnu u Chotěboře. Rodina se zanedlouho přestěhovala do Hradce Králové. Ignát se pak vyučil v Praze kupeckým příručím a stal se obchodním cestujícím. Poté pracoval u svého bratra v advokátní kanceláři jako písař. V této době začal psát glosy a povídky. Od roku 1873 byl zaměstnán jako redaktor v nakladatelství Jana Otty. Stal se novinářem, redigoval časopis Paleček. V roce 1882 založil humoristický časopis Švanda dudák a od roku 1885 byl redaktorem Národních listů. Ve Švandovi vydal většinu svých prací. Mnohé z jeho povídek vyšly cizojazyčně, v překladech do němčiny, holandštiny, polštiny, chorvatštiny, slovinštiny nebo do ruštiny.

Herrmannovo dílo je velmi obsáhlé. Jeho sebrané spisy mají 50 svazků, za jeho života jich vyšlo 42, ostatní vydal jeho syn Vladimír po otcově smrti. K nejznámějším Herrmannovým dílům patří romány U snědeného krámu, Otec Kondelík a ženich Vejvara, Tchán Kondelík a ženich Vejvara či Vdavky Nanynky Kulichovy, jež byly všechny také zfilmovány. Chotěboře se týká cyklus kratších próz nazvaný Z rodného hnízda, jež je mimo jiné součástí XVI. svazku Chotěbořské edice - knížky s názvem Chotěbořské úsměvy aneb Hašek a Herrmann vyprávějí.

Herrmann byl členem mnoha spolků. Také velmi rád cestoval, několikrát byl v Paříži, Německu Chorvatsku nebo Slovensku.
Přispěl na podporu vzdělání chudých studentů při gymnáziu založením fondu, který byl později po něm pojmenován "Herrmannův fond".
Dne 8. května 1924 byla pojmenována na Herrmannovu počest nová chotěbořská čtvrť. Čestné občanství města Chotěboře obdržel 2. prosince 1924. Dne 17. července 1960 byla v Chotěboři slavnostně odhalena socha Ignáta Herrmanna. V Chotěboři máme rovněž Herrmannovu ulici. Od roku 2009 pořádá chotěbořská knihovna turisticko-poznávací výšlapy "Ve šlépějích Ignáta Herrmanna". V říjnu 2012 byl odhalen kámen v místě Herrmannova rodiště - Horního mlýna. Od 1. července 2014 nese chotěbořská knihovna nový název: Knihovna Ignáta Herrmanna a Informační centrum Chotěboř. Ve vestibulu knihovny je umístěna pamětní deska, která byla 17. srpna 1930 odhalena na Herrmannově rodném mlýně. Po vyhoření Horního mlýna v roce 1982 byla přemístěna do depozitáře chotěbořského městského muzea.

Bohuslav <br />Mimra

Bohuslav
Mimra

Narodil se v Moravské Třebové, mládí prožil v Heřmanově Městci. Studoval na kroměřížské konzervatoři obor hra na housle. Po maturitě nastoupil na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, do třídy doc. Jiřího Trávníčka, tehdejšího primária Janáčkova kvarteta.

V roce 1970 se stal členem Východočeského státního komorního orchestru v Pardubicích (koncertní mistr druhých houslí) a později i primáriem Východočeského smyčcového kvarteta. Po přestěhování do Prahy působil od roku 1984  v Pražském komorním orchestru bez dirigenta, dále v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu a nakonec v Sukově komorním orchestru. Na současné místo ředitele ZUŠ v České Třebové nastoupil na základě konkursu v roce 1991. Ve funkci ředitele skončil na konci července 2014. Jeho zájem o působení v našem městě byl umocněn ještě funkcí dirigenta Komorního orchestru Jaroslava Kociana, se kterým pracuje již od roku 1983.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Emanuel <br />Konfršt

Emanuel
Konfršt

7. 12. 1874 - 3. 11. 1948

Pedagog, dirigent a hudební skladatel.

Obecnou a měšťanskou školu vychodil v Chotěboři. Učitelský ústav vystudoval v Kutné Hoře. Učil na školách Chotěbořska a Semilska.

Byl milovníkem hudby, autorem mnoha skladeb pro sborový zpěv, orchestr a menší soubory. Byl zakladatelem a vedoucím dělnického pěveckého spolku v Krucemburku. Složil hudbu k písni „Kde Doubravka se ve stínu rodí tichá“, na slova napsaná jeho kolegou Františkem Pátkem.
V letech 1909-1919 byl dirigentem chotěbořského zpěváckého spolku Doubravan. Rád cestoval po vlasti i po cizině. Dojmy z cest publikoval v novinách a časopisech.

Petr <br />Křička

Petr
Křička

4. 12. 1884 -  25.7. 1949

Středoškolský profesor, knihovník, básník, autor literatury pro děti, překladatel z ruštiny a francouzštiny. Byl bratrem Jaroslava Křičky, významného hudebního skladatele.

Vystudoval obor technické chemie. Jako chemik působil nejdříve v cukrovaru v Hulíně, pak v laboratoři v Karlových Varech, krátce pobyl také v Pasteurově ústavu v Paříži. V letech 1907–1908 učil cizím řečem v Moskvě. Po návratu žil do světové války v Praze, kde převážně vyučoval na obchodních školách.

Hned vypuknutí světové války odešel na haličskou frontu, byl zraněn a pobýval několik měsíců ve vojenských lazaretech. V době léčby a rekonvalescence dokončil svou první sbírku básní Šípkový keř, která jej záhy proslavila. Po válce pracoval na ministerstvu školství a po druhé světové válce byl zaměstnán v Technické knihovně pražských vysokých škol.

Ve dvacátých a třicátých letech se věnoval jako úředník Ministerstva školství a osvěty kulturně-propagační činnosti, pořádal v Praze i na venkově přednášky a večery ruské poezie.

Petr Křička byl vynikající překladatel ruské poezie (zejména díla Puškinova), ale i francouzské a ruské dramatické tvorby. Ve své básnické tvorbě využívá prvky lidové poezie a soudobé básnické tvorby. Je rovněž autorem textu k pochodu J. Suka V nový život.

V básni Jedna lomeno jednou a ve vyprávění Cínová trubice z knížky Suchá jehla vzpomněl svého učitele J. Patočky v letech 1892-1894 na škole v Havlíčkově Brodě.

Emanuel  Vladimír<br />Danihelovský

Emanuel Vladimír
Danihelovský

24. 12. 1884 -  26.5. 1967

Narodil se 24. 12. 1884 v Praze. Po absolvování reálného gymnázia v Praze pracoval   jako úředník Hospodářské a úvěrní banky v Benešově. Pro trvalé rozpory s církví i konopišťským pánem Fr. Ferdinandem d' Este mu bylo doporučeno odstěhovat se jinam. Do Ústí nad Orlicí přišel r. 1914, s rodinou žil v domě čp. 578 na Malých Hamrech. Zde  také pracoval v bance. Společně s jediným tehdy organizovaným členem KČT Karlem Nováčkem a později s Josefem Kostou založili městský odbor této turistické organizace (1918). Region propagoval mnoha články i fotografiemi v tisku, již r. 1921 vydal turistického průvodce Podorlicko. Texty o Ústí a jeho okolí se podílel i na průvodcích jiných autorů. Z publikací: S turisty na besedě, Ústí nad Orlicí staví svoji chatu, Průvodci Krásným Podorlickem či Město Jindřichův Hradec, sborníky fotografií Na Tiché Orlici nebo Střední Povltaví. V r. 1946 se vrátil do Benešova, kde dále pracoval v oblasti turistiky. Ústí naposledy navštívil r. 1958. Zemřel 26. 5. 1967 v Benešově.