Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Oskar  <br />Švec

Oskar
Švec

Do Ústí nad Orlicí přišel jako odborný učitel na chlapeckou školu 1. září 1924. Vyučoval počty, měřičství a rýsování, psaní, ruční práce i tělocvik. Je autorem několika knih s pedagogickou tematikou. Vedl žákovský orchestr, s kterým velmi často vystupoval při různých společenských událostech ve městě. Byl zakládajícím členem a jednatelem aeroklubu - Masarykovy letecké ligy. Také byl jedním z hlavních a nadšených organizátorů „Dne brannosti“ 19. srpna 1934 i „Dne bezmotorového létání“ 17. listopadu 1935.

Jaromír <br />Šlemr

Jaromír
Šlemr

Narodil se 8.4.1923 v Očelici u Opočna, kde žila jeho babička z matčiny strany. Ihned po křtu v evangelickém kostele v Klášteru nad Dědinou se s matkou vrátil za svým otcem do Skutče, kde rodina trvale bydlela. Otec Jan Šlemr byl drobným živnostníkem – radiomechanikem, matka Marie úřednicí na poště ve Skutči, později vedoucí poštovního úřadu. Po ukončení obecné školy vstoupil Jaromír na reálné gymnázium v Chrudimi, odkud z kvinty přešel na obchodní akademii, kde maturoval v roce 1944. Vysokou školu obchodní v Praze (učitelství ekonomických předmětů) vystudoval hned po válce. Vzdělání si později ještě doplnil na PEF (provozně ekonomické fakultě) Zemědělské univerzity v Brně, kde promoval v roce 1966. Jako mladý středoškolský profesor začínal svoji praxi v České Třebové 1947 (gymnázium, obchodní akademie). V pozdějších letech ještě učil na SEŠ v Šumperku, ve Svitavách a nakonec v Chocni, kde končil jako ředitel školy. Do důchodu odešel v roce 1985.

Ve spolupráci s Františkem Navarou a F.K. Zedníkem sestavoval a režíroval pořady v Divadle hudby ve skautském domově v Javorce, aktivně pracoval v MO Českého rybářského svazu, v mysliveckém sdružení, skautingu. Hlavně a především byl nadšeným ochotníkem. Byl členem Družstva divadelních ochotníků ve Skutči. A nejen že hrál (téměř 300 představení), ale také divadelní hry psal (např. Tajemství zeleného šera), režíroval (první režie 1947 Úsměvy a kordy F. Tetauera) a to nejen v České Třebové (člen DS Hýbl), ale také v Šumperku, kde působil na Obchodní akademii a také v Dramatickém odboru Šumperk. Do jeho příbuzenstva patřila známá herečka Růžena Šlemrová, jeho sestřenicí byla členka pardubického divadla Valerie Kaplanová (herečka). Psal také básně a prózu. Působil jako učitel na středních ekonomických školách. 1953 oceněn na Jiráskově Hronovu za nejlepší mužský herecký výkon.

V roce 2005 nejvyšší morální ocenění, tzv. Zlatý odznak J.K. Tyla. Je také držitelem ceny města Kohout 2011 na kterou byl nominován za svoji knižní prvotinu Čas je jako kůň s jezdcem.Zemřel po krátké nemoci ve čtvrtek 7. března 2013, měsíc před svými devadesátými narozeninami.

Jan <br />Jílek

Jan
Jílek

Jan Jílek se narodil v zemědělské rodině v Cerekvici nad Loučnou. V roce 1943 se oženil a převzal po rodičích zemědělskou usedlost o 30 hektarech. V roce 1950 bylo v Cerekvici nad Loučnou založeno JZD třetího typu. Vinou nereálně vysokým dodávkám potravin a zemědělských komodit, které se neustále zvyšovaly, byl rodina donucena do zmíněného JZD vstoupit. 3. února 1955 byljan Jílek zatčen a 13. června 1955 Lidovým soudem v Litomyšli odsouzen za sabotáž k 5 letům odnětí svobody, propadnutí jmění a ke ztrátě čestných práv občanských na 5 let. Trest vykonával ve Rtyni v Podkrkonoší ve velice tvrdých podmínkách. Nemocný, s těžkou srdeční vadou byl nucen fárat v hnědouhelných dolech. Dne 17. října 1955 ve svých 41 letech umírá na srdeční infarkt.
Jan Jílek byl rehabilitován Okresním soudem ve Svitavách 13. října 1990.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
 <br />Karel I.


Karel I.

17.8. 1882 - 1.4. 1922

V roce 1912 zavítal do České Třebové ještě jako arcivévoda a druhý následník trůnu v čele 5. eskadrony českého dragounského pluku č. 7 vévody Lotrinského. Společně s ním zde ve Vyskočilově vile přespala i jeho choť princezna Zita. K jejich pobytu se váže i pověst o Karlově korunovaci na českého krále hrncem v jedné z místních stodol.

Císař Karel I. (král český jako Karel III., král uherský jako Karel IV.), celým svým jménem Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Oto Maria Habsbursko-Lotrinský, německy Karl Franz Josef Ludwig Hubert Georg Otto Maria von Habsburg-Lothringen, maďarsky IV. Károly (Károly Ferenc József) (17. srpna 1887 – 1. dubna 1922) z Habsbursko-lotrinské dynastie byl (nekorunovaný) poslední císař rakouský 1916–1918), poslední král uherský (1916–1918), korunován 30.12. v Budapešti a (nekorunovaný) poslední král český (1916–1918). Karel byl nejstarším synem arcivévody Oty (1865-1906) a Marie Josefy Saské (1867-1944). Jeho prastrýcem byl František Josef I.

21. 10. 1911 se oženil se Zitou Bourbonsko-Parmskou, se kterou měl celkem osm dětí. Vládl od roku 1916 do roku 1918. Po vzniku nového státu Německé Rakousko v roce 1918, které bylo prohlášeno republikou, byl donucen nátlakem maďarských politiků zříci se svých panovnických práv v Uhrách . Až do své smrti pak žil ve vyhnanství.

Zemřel na těžký zápal plic ve věku sotva třicetipěti let.

Jaroslav <br />Čada

Jaroslav
Čada

21.8. 1903 -  31.8. 1974

Narodil se v rodině textilního dělníka v Ústí nad Orlicí. Od dětství měl dvě lásky přírodu a malování. Po vystudování textilní školy v místě rodiště se stal textilním návrhářem. Začínal v Brně v továrně na koberce, pokračoval u textilní firmy Jandera v rodném městě. Když byl v nedalekém Parníku u České Třebové v komplexu textilní továrny vybudován samostatný závod 07 Textilní tvorba n.p. Praha, nemohl v novém kolektivu chybět ani Jaroslav Čada. V textilním ateliéru působil až do odchodu na zasloužený odpočinek.


Ve volném čase se věnoval výtvarnému umění. Používal hlavně olejové barvy, nevyhýbal se ale ani grafické technice. Nejraději maloval prosluněná jara s rozkvetlými stromy, roubené chaloupky, Tichou Orlici se svými kouzelnými zákrutami, romantická zákoutí rodného města i krajinu z jeho okolí (Presy, Přívrat, Řetová, Klopoty, …). Inspirovaly jej i slovenské Tatry, Šumava, Krkonoše a Orlické hory. Usilovnou prací a vlastní pílí se propracoval mezi nejlepší krajináře Východočeského kraje.


Jeho obrazy měli možnost vidět návštěvníci výstav v Ústí nad Orlicí, Lanškrouně, Praze, Vysokém Mýtě a České Třebové.

Ludvík <br />Shejbal

Ludvík
Shejbal

24.8. 1885 -  29. 11. 1970

Narodil se v České Třebové, v rodině strojvůdce Jana Shejbala. Patřil k největším odborníkům na železnici. Odbornost získal na Vysokém učení technickém v Praze, soukromým studiem anglické a americké literatury a mnohaletou praxí na dráze.


Jako přednosta Dílen ČSD v České Třebové se pustil do složitých rekonstrukcí zastaralých a nevyhovujících typů lokomotiv, zajímal se o konstrukce lokomotiv zahraničních. Za své peníze podnikl studijní cestu po francouzských a anglických drahách. Své bohaté zkušenosti si nenechával pro sebe. Přednášel na pražské technice jako docent stavbu železničních strojů. Pracoval také na českotřebovské radnici. Po dvě volební období působil ve funkci prvního náměstka starosty a v letech 1927-28 zastával dočasně starostenský úřad za zemřelého starostu Touška. V roce 1942 byl přeložen do dílen v Lounech. Po II. světové válce pracoval na ministerstvu železnic a byl členem UIC (Mezinárodní železniční unie). Ještě v únoru 1948 se zúčastnil jako vrchní technický rada zasedání UIC v Amsterodamu. Krátce na to byl vyřazen z aktivní služby a penzionován. Ing. Shejbal se natrvalo přestěhoval do svého rodiště – České Třebové, kde nastoupil jako externí učitel na Vyšší školu železniční. Na škole byl velice oblíben. Pedagogickou činnost ukončil v roce 1956.