Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Karel <br />Blank

Karel
Blank

Karel Blank se narodil v Ústí nad Orlicí v roce 1898. Byl synem Josefa Blanka - zakladatele dřevozpracující firmy se soustružnickou a řezbářskou dílnou. Karel Blank firmu převzal v roce 1923 a postupně přešel k výrobě klasických dřevěných malovaných hraček. Před druhou světovou válkou měla firma široký sortiment výrobků, který zahrnoval hračky na tahání, pokojíčky, divadélka, loutky, auta, lodě, vlaky i další zboží. Nabídka se snažila aktuálně reagovat na požadavky doby, což se stalo jedním ze základů obchodního úspěchu firmy BLANK. Také za války firma pokračovala, i když s omezenými příděly materiálu. Brzy po osvobození vznikl projekt na rozsáhlou přestavbu továrny, ale už nemohl být realizován. V roce 1950 došlo ke znárodnění firmy a převedení pod další dřevozpracující podniky.

Karel Blank zemřel 15. dubna 1952.

 <br />Karel I.


Karel I.

V roce 1912 zavítal do České Třebové ještě jako arcivévoda a druhý následník trůnu v čele 5. eskadrony českého dragounského pluku č. 7 vévody Lotrinského. Společně s ním zde ve Vyskočilově vile přespala i jeho choť princezna Zita. K jejich pobytu se váže i pověst o Karlově korunovaci na českého krále hrncem v jedné z místních stodol.

Císař Karel I. (král český jako Karel III., král uherský jako Karel IV.), celým svým jménem Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Oto Maria Habsbursko-Lotrinský, německy Karl Franz Josef Ludwig Hubert Georg Otto Maria von Habsburg-Lothringen, maďarsky IV. Károly (Károly Ferenc József) (17. srpna 1887 – 1. dubna 1922) z Habsbursko-lotrinské dynastie byl (nekorunovaný) poslední císař rakouský 1916–1918), poslední král uherský (1916–1918), korunován 30.12. v Budapešti a (nekorunovaný) poslední král český (1916–1918). Karel byl nejstarším synem arcivévody Oty (1865-1906) a Marie Josefy Saské (1867-1944). Jeho prastrýcem byl František Josef I.

21. 10. 1911 se oženil se Zitou Bourbonsko-Parmskou, se kterou měl celkem osm dětí. Vládl od roku 1916 do roku 1918. Po vzniku nového státu Německé Rakousko v roce 1918, které bylo prohlášeno republikou, byl donucen nátlakem maďarských politiků zříci se svých panovnických práv v Uhrách . Až do své smrti pak žil ve vyhnanství.

Zemřel na těžký zápal plic ve věku sotva třicetipěti let.

František <br />Mejdr

František
Mejdr

František Mejdr se narodil 14. 5. 1885 v Ohnišťanech. Do Ústí nad Orlicí přišel jako mladý absolvent textilní školy v Jilemnici a obchodní školy v Praze a působil zde jako úspěšný obchodník s textilem. Pronajal si na Hutvaldě tkalcovnu a na ústeckém náměstí koupil dům čp. 90, kde zřídil obchod s textilem.  Se svojí ženou Boženou vychoval dva syny - Miroslava a Františka a dvě dcery - Jarmilu, provdanou Náhlíkovou a Věru, provdanou Kasalovou. František Mejdr pracoval v různých organizacích. Stal se činovníkem Sokola, Klubu českých turistů, Okrašlovacího spolku a Divadelního spolku Vicena. Byl vždy tam, kde se něco dělo a přinášelo prospěch městu. Jako jeden z organizátorů se zasloužil o vybudování Památníku odboje, věnoval se přípravě staročeských poutí a všech dalších akcí spojených se získáváním financí pro stavbu nového divadla (stavba dokončena v roce 1941). V letech 1934-42 byl předsedou Družstva pro postavení divadla. Za okupace se stal členem národního výboru, org. ÚVOD a vedoucím odbojové skupiny v Ústí nad Orlicí (spolupracovníci: N. Vašíček, L. Cihlář, Fr. Zábrodský, V. Boštík). Na podzim 1941 byl zatčen, vězněn v Pardubicích, Terezíně a Osvětimi, kde 4. 3. 1942 zemřel. Za zásluhy o osvobození získal od prezidenta republiky Československý válečný kříž 1939 - in memoriam.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Václav <br />Thier

Václav
Thier

7.8. 1902 - 4.9. 1970

Vojenský kapelník, hudební skladatel.

Studoval na gymnáziu v Chotěboři a již během studia bral soukromé lekce hry na klavír. Později se učil hrát na housle a na violoncello. V šestnácti letech založil na gymnáziu studentský pěvecký sbor a orchestr.

Po maturitě roku 1921 začal studovat na pražské konzervatoři kompozici a dirigování.

Základní vojenskou službu absolvoval u československého pěšího pluku 28 v Praze, u něhož hrál na violu a trubku. Poté nastoupil jako rotmistr instruktor na Vojenské hudební škole v Praze, kde byl záhy povýšen na poručíka kapelníka. Pak působil v kapelnické funkci u pěších pluků v Chebu, Plzni a Praze. Před obsazením Československa krátce velel Vojenské hudební škole. Za okupace působil jako kapelník hudby 1. praporu vládního vojska v Praze, po osvobození byl v téže funkci činný u hudby pěšího pluku 30 v Liberci.

Po zrušení plukovní hudby roku 1949 odešel do zálohy a stal se kapelníkem dechového souboru Sokola v Liberci. Později stál v čele železničářské hudby Československých státních drah tamtéž.

Koncem roku 1955 se stal kapelníkem Kmochovy dechové hudby Kolín, vyučoval hru na dechové nástroje na zdejší lidové škole umění a řídil amatérský orchestr Kolínské filharmonie.

V období 1961–65 byl vězněn pro údajné hospodářské delikty, ale následně v roce 1969 byl plně rehabilitován.

Patřil mezi nejvýznamnější osobnosti vojenských hudeb a Československý rozhlas vysílal pravidelně jeho nahrávky. Je autorem drobných skladeb pro klavír, písní, sborů, či klavírního tria, vše existuje pouze v rukopise.

Václav <br />Zelený

Václav
Zelený

27.8. 1825 - 5.4. 1875

Středoškolský profesor, novinář, poslanec.

Vystudoval brodské gymnázium, a poté odešel studovat filozofii na universitu v Praze. Jeho prvním působištěm po ukončení studií bylo gymnázium v Jindřichově Hradci. Poté byl přeložen na akademické gymnázium do Prahy.

V roce 1855 založil s K. J. Erbenem a K. Štorchem časopis Obzor. Zelený psal do časopisu anonymně nebo pod různými šiframi. Také byl požádán o spolupráci na Riegrově naučném slovníku. Zpracoval v něm asi 160 hesel z historie, estetiky a literární historie. Za odměnu se stal členem Královské společnosti nauk. Tehdy také začal spolupracovat s příslušníky májovské generace a přispívat do almanachu Máj. Kromě Obzoru také psal do časopisů Obrazy z Itálie, Obecné listy a Národ.

V roce 1861 byl zvolen poslancem Českého zemského sněmu, který ho následně zvolil poslancem Říšské rady. Nesouhlasil však s centralismem monarchie a proto mu mandát později zanikl.

V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo. Na zasedání českého sněmu se zasloužil o prosazení rovného práva českého jazyka na středních a vyšších školách. Poté chvíli pracoval jako redaktor v Kobrově nakladatelství. V roce 1865 byl jmenován ředitelem nově zřízeného malostranského gymnázia.

V roce 1871 se rozhodl, že napíše životopis Karla Havlíčka Borovského. Už v roce 1872 otiskl v časopise Osvěta několik kapitol Ze života Karla Havlíčka. Později napsal stejným způsobem i biografii Josefa Jungmanna Pracoval také na životopisu Jana Kollára, ten však vydán nikdy nebyl. Mimo jiné byl také úspěšný překladatel z angličtiny.

Zemřel na plicní chorobu.

Josef <br />Neudörfl

Josef
Neudörfl

25.8. 1843 -  14.7. 1911

Do Chotěboře se přistěhoval ze Soběslavi v roce 1844. Bydlel v Klášterní ulici čp. 85. Byl vůdčí organizátorskou osobností společenského a spolkového života 80. a 90. let 19.století v Chotěboři. V roce 1885 se zasloužil  o založení Městského muzea v Chotěboři. Byl odborným učitelem, autorem pedagogických a zeměpisných publikací, dobrodružných cestopisných příběhů pro mládež, příspěvků do mnoha časopisů a Ottova slovníku naučného. Byl znalcem regionu. Jeho publikace posloužily jako zdroj materiálů pro řadu historických prací.

Narodil se v Dubině u Mladé Vožice. Křtěn byl jménem Václav Augustin, používá se i jméno Věnceslav a příjmení Neudörfl. Dvě třídy školy absolvoval česky a jednu německy. Tu založil hrabě Kühenburg na rychlejší poněmčování obyvatel jižních Čech. Poté byl dán na německou hlavní školu do Prahy k piaristům. Absolvoval gymnázium a pedagogický ústav. Po studiích působil na různých školách v různých městech.
V letech 1883—1906 vyučoval na měšťanské škole v Chotěboři. Tento muž s plnovousem, jak ho zachycují dobové fotografie, patřil k nejvýznamnějším organizátorům společenského života v Chotěboři v 80. a 90. letech 19. století. Působil v řadě spolků, byl členem obecního zastupitelstva. Patřil k organizátorům Velké hospodářské výstavy v Chotěboři v roce 1885 a Průmyslové a národopisné výstavy v roce 1894. Byl duší týdeníku Věstník Česko-moravský, který vycházel v Chotěboři v roce 1886. Neudoerfl byl i plodný spisovatel, psal odborné články do časopisů, vydával učebnice, metodické návody k vyučování zpěvu, přírodních věd, matematiky a dějepisu. Byl též autorem dobrodružných cestopisných příběhů pro mládež, kde věrohodně popisoval neznámé krajiny, jako by tam byl. Sestavoval osevní postupy pro rolníky, kreslil mapy. Sám navrhoval a vyráběl učební pomůcky. Za tuto činnost obdržel řadu medailí a uznání. Přispíval i do Ottova slovníku naučného pod značkou „fl“. Byl prvním správcem Městského muzea v Chotěboři. Tehdy se tato funkce nazývala „opatrovník“, vykonával ji téměř čtvrt století.  Zemřel v Chotěboři.