Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Jan <br />Mazánek

Jan
Mazánek

Narodil se 13. 5. 1851 v Hostovicích. Po studiích v Pardubicích, Moravské Třebové a Hradci Králové získal r. 1869 místo učitele na městské škole v Ústí nad Orlicí. V letech 1873-1909 byl učitelem na obecné škole chlapecké. Spolu s Juliem Kocianem se zasloužili o hudební rozvoj města. V r. 1874 vstoupil do Cecilské hudební jednoty, kde uplatnil své hudební vzdělání. Zavedl nový způsob výuky zpěvu na obecných a měšťanských školách. Věnoval se také ochotnickému divadlu - autor "Pamětí ochotnického divadla v Ústí nad Orlicí". V r. 1896 z jeho popudu založen spolek divadelních ochotníků Vicena. Spoluzakladatel pěveckého spolku Lumír, čestný člen pěveckého spolku Lukes, Orchestrálního sdružení apod., sbormistr. K významným žákům patřil např. Bohuš Heran. Autor řady metodik a škol zpěvu, ale také literatury pro mládež. Z díla: Vyučování zpěvu na školách obecných a měšťanských, Cvičebnice zpěvu pro školy měšťanské aj. Od 13. 5. 1931 čestný občan města. Zemřel 29. 12. 1937 a je pochován na ústeckém hřbitově. Jeho jménem pojmenována jedna z ulic.

František Xaver<br />Koráb

František Xaver
Koráb

Narodil se 22. 8. 1762 v Ústí nad Orlicí, zemřel 15.10.1843 v Litomyšli. Lékař, homeopat.

Na pražské univerzitě vystudoval medicínu. Promoval 26. června 1789. V roce 1794 dostal místo panského lékaře v Litomyšli. Neutěšené finanční problémy litomyšlského panství a zvláště pak velký požár Litomyšle v roce 1814 vedl dr. Korába k hledání nového působiště. Nalezl jej v Žamberku a opět v panských službách. V Žamberku byl dr. Koráb prvním kvalifikovaným lékařem. Dr. Koráb se oddal homeopatii, léčebné metodě tehdy nové, ale v Rakousku dvorským dekretem z 21. října 1819 zakázané.
Na základě tohoto zákazu byl obviněn z nepřípustného způsobu léčení a byl proti němu veden proces. Proces byl zahájen 17. března 1830 a trval celé tři roky. Zda byl dr. Koráb uznán vinným, nevíme. Koráb napsal údajně i odborný spis o homeopatii, ale rukopis se po jeho smrti ztratil. K sepsání jej pravděpodobně vedla skutečnost, že dvorským dekretem z 10. února 1837 byl zákaz homeopatie zrušen. Usadit se chtěl v Ústí nad Orlicí. 
Do života dr. Korába těžce zasáhla výstavba železnice z Vídně přes Olomouc do Prahy. V Ústí nad Orlicí byla její trasa projektována právě v místech mezi náhonem Podhorského mlýna a svahem Kalvárie, tedy místy jeho zahrady. Státní železniční správa zabrané pozemky sice vykupovala a podle daných směrnic za ně dávala náhradu podle jakosti půdy, v tomto případě 494 zl. za jitro. Zaplatila však jen ta místa, která byla doslova stavbou zasypána. Tak se stalo, že náhradu dostal jen Josef Koráb, bratr dr. Korába, a jen za parcelu.
Železnice zahájila provoz v srpnu 1845, ale toho se dr. Koráb již nedožil. Zemřel v Litomyšli 15. října 1843 na celkové ochrnutí. Ve sbírkách Městského muzea je uložen např. jeho vysokoškolský diplom.


František Xaver<br />Boštík

František Xaver
Boštík

Spisovatel, básník, fotograf, cestovatel, lyrik. Narodil se v Horním Újezdě u Litomyšle, v místní části Cikov, v objektu Ležákova mlýna.

Po studiu na litomyšlském gymnáziu vystudoval bohosloveckou fakultu v Hradci Králové. V roce 1907 byl vysvěcen na kněze.

Do Chotěboře přišel ve svých 33 letech. Začal zde vyučovat na reálném gymnáziu jako profesor náboženství. Postupně vyučoval i kreslení, dějepis, zeměpis a latinu.

Po roce 1948 byl pronásledován jako politicky nespolehlivý, byl odsouzen a vězněn v Chrudimi.
Chotěboř se stala Boštíkovi druhým domovem, prožil zde 47 let. Zemřel v požehnaném věku osmdesáti let a je pochován na chotěbořském hřbitově, kde jeho hrob zdobí pískovcový náhrobek s reliéfem kříže, zhotovený podle návrhu jeho synovce Václava Boštíka. Na skále v Údolí řeky Doubravy byla v roce 1995 odhalena jeho pamětní deska.

Velmi rád cestoval do zahraničí, navštívil Slovensko, Polsko, Rakousko, Německo, Francii, Švédsko, Norsko, Itálii, Řecko, Jugoslávii, ale i Palestinu a Egypt.

Napsal, sebral, sestavil: Boštík, František X.: Krvavé vavříny. Píseň o skonu selského vůdce Lukáše Pakosty a jeho druhů. Praha 1938.
Boštík, František X.: U zpívajících vod. Pověsti a dojmy Doubravky. Praha 1939, Chotěboř 1996.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Františka Viktorie<br />Honlová

Františka Viktorie
Honlová

29.9. 1858 -  29.5. 1929

Patří mezi významné českotřebovské ženy. Byla nadšenou vlastenkou, politickou i sociální pracovnicí.

Narodila se v České Třebové. Na svět přišla v domku čp. 52 v Hýblově ulici, vyrostla a dospěla v ulici Riegrově čp. 187. Její otec Josef Honl se zabýval nejenom polním hospodářstvím, ale i podomním obchodem s tehdy velmi oblíbenými květovanými šátky, byli dobře ekonomicky zajištěni. Matkou byla Františka, rozená Pávková z Velké Řetové. Když byly Františce dva roky, odstěhovala se rodina do Litomyšle. V Litomyšli zůstali Honlovi jen rok, pak se vrátili do Třebové, kde otec zakoupil jednopatrový dům čp. 85 v místě zvaném Na ostrově.

Františka nejprve vychodila pětitřídní obecnou školu ve svém rodišti a pak klášterní dívčí školu v Moravské Třebové. Byla sečtělá, zajímalo jí výtvarné umění a ochotnické divadlo.

Ve městě působila téměř ve všech spolcích. Byla spoluzakladatelkou divadelního souboru Hýbl a pracovala v Sokole. Své vzdělání si ještě doplňovala častými debatami o otázkách veřejného života i o češtině s místními studenty. Její dům Na Ostrově se také stával jakýmsi místním literárním salónem, kam byli zváni Gustav Habrman, F.V. Krejčí, Růžena Svobodová, ale také Max Švabinský a celá řada dalších osobností. Netajila se svým antiklerikálním postojem (např. propagovala pohřeb žehem) a také měla velmi vyvinuté sociální cítění.

Když se v roce 1887 ve městě otevřela německá škola a brzy na to i opatrovna, marně upozorňovala místní veřejnost na hrozící nebezpečí. Tehdy se rozhodla proti poněmčení bojovat sama. Absolvovala v Praze kurz pro učitelky mateřských škol a od roku 1872 dvě desítky let provozovala ve svém rodném městě vlastní soukromou opatrovnu pro děti předškolního věku a nezištně opatrovala děti, které by jinak byly odsouzeny k toulání po ulicích nebo k poněmčování v německé opatrovně.


O tom, že to neměla jednoduché, hovoří počet 150 dětí od tří do šesti let. Od roku 1902 propůjčila svůj dům Na Ostrově také pro dětskou stravovnu, kterou opět 16 let bezplatně vedla. Tímto rozhodnutím zachránila ve válečných letech několik set chudých dětí před smrtí podvyživením. Žila vždy skromně, jmění, které získala po rodičích a které jen vlastním odříkáním udržela, odkázala městu České Třebové. Mělo sloužit k vybudování dalšího dětského zařízení.

Když zemřela, městská rada ji vypravila podle jejího přání pohřeb žehem. V domě Na Ostrově byla vystavena na katafalku zaplněném kyticemi a věnci. Zástupci města, spolků a korporací se přišli poklonit ostatkům prosté a přitom vzácné ženy. Nad rakví promluvil senátor Jiří Pichl, redaktor a spisovatel F.V. Krejčí, starosta města Josef Dytrt a učitelka Barbora Martincová. Následoval smuteční průvod na hranice města. Při kremaci v Pardubicích se ještě se slečnou Františkou Honlovou rozloučili senátor Gustav Habrman a poslanec dr. Antonín Hain. Místem posledního odpočinku Františky Honlové je urnový háj na českotřebovském hřbitově.

Josef <br />Appl

Josef
Appl

13.9. 1929 - 2.1. 1996

Josef Appl pracoval převážně u traťové distance ČSD. Lyžování se věnoval od mládí. Byl technicky vynikající slalomář. Ve svých 18 letech byl členem širšího národního družstva ČSR a mnohonásobný přeborník tehdy Pardubického kraje ve sjezdu, slalomu a dvojkombinaci. Po skončení závodní činnosti se aktivně věnoval trenérské práci v oddíle a krajské trenérské radě. Pomáhal také s výstavbou sjezdovky a lanovky v Čenkovicích.

Stanislav <br />Hašek

Stanislav
Hašek

17.9. 1923 -     ?   

Stanislav Hašek se narodil 17. září 1923 ve slovenské Orosce. Otec byl vrchním strážmistrem četnictva a rodina se často stěhovala. Gymnázium Stanislav Hanuš dokončil ve Vlašimi. V roce 1945 byl otec přeložen do Lanškrouna. V únoru 1948 byl otec navržen do KSČ a jelikož to odmítl, byl odvolán a dán do penze. Syn Stanislav po roce 1948 nemohl nikde sehnat stálé místo. Rozhodl se k emigraci, ale byl udán. Za velezradu a spolčení k útoku na ústavního činitele byl 30. září 1950 odouzen Státním soudem v Praze k 22 letům odnětí svobody. 10. května 1962 byl na základě amnestie z vězení propuštěn. Pracoval jako montér u Okresní správy spojů v Žamberku, později jako opravář automobilů u ČSD.

Stanislav Hašek byl rehabilitován Krajským soudem v Praze 10. července 1990.