Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Erika <br />Oláhová

Erika
Oláhová

Narodila se 14. 1. 1957 ve Zvolenu. Od patnácti let pracovala, nejdříve v továrně, potom v pohostinství jako kuchařka a servírka, nyní je v invalidním důchodu. Žije v České Třebové. Jejím bratrem je výtvarník a sochař Eduard Oláh.

Knižně vydala soubory povídek Nechci se vrátit mezi mrtvé (ed. Jan Červenka, 2004) a Matné zrcadlo (2007). Publikovala ve sborníku Revolver Revue a časopisu Host. Je zastoupena v antologii Povídky. Short Stories by Czech Women (ed. Nancy Hawker, London, Telegram Books 2006), antologii prozaických textů romských autorů v ČR Čalo voďi/ Sytá duše a sbírce povídkových textů ženských autorek Ty, která píšeš (2008). Malým vinohradským divadlem byla také uvedena dramatizace její povídky Prokletá rodina.

Josefa <br />Kšírová

Josefa
Kšírová

Josefa Kšírová (rozená Černá) patří k největším osobnostem ochotnického divadla v České Třebové v celé jeho historii. Narodila se v České Třebové v rodině vlakvedoucího ČSD. Lásku k divadlu snad dostala jako dar do kolébky. Začínala v době, kdy se ženy účastnily veřejného dění jen vyjímečně. Nikdy by se však mezi divadelníky nedostala, nebýt pokrokově smýšlející maminky. Herecký talent v ní pak objevil Karel Jankele, dlouholetý předseda divadelního spolku Hýbl. Ve svých divadelních pamětech vzpomíná vynikající ochotník MVDr. Čeněk Kessler na první setkání s Pepičkou Kšírovou na jevišti: „Tehdy to byla mladá paní ztepilé štíhlé postavy, jiskrných očí, černých vlasů, antického profilu a nejhlavnější, co mě upoutalo, byla majitelkou lahodného altového hlasu, který fascinoval. Celým svým vystupováním, ovládáním temperamentu, nenuceností a plynulostí pohybů, hrou obličejem – dělala dojem tragédky, kterou také ve skutečnosti byla. Veseloherní žánr ji neseděl a také jsem ji nikdy v takových rolích neviděl”.

Během několika let se vypracovala ve výbornou herečku. V roce 1918 již hrála hlavní ženské role. Vystupovala nejen s herci divadelního souboru Hýbl, ale i s divadelníky místního Sokola na jejich scéně Na Skále. Začínala s milovnickými rolemi (partneři: Karel Balaš, František Prokopec, Adolf Kučera, Karel Kšír - budoucí manžel), postupem času přecházela na role charakterní a tragické. Za 50 let ochotnické činnosti vytvořila desítky rolí, sehrála stovky představení, režírovala hry pro děti i dospělé. Na které její odehrané role nejraději vzpomínala? Byla to abatyše v Sestřičkách od svaté panny Kláry, matka v Posvátném plameni, neb titulní role stejnojmenných her Maryša, Princezna Pampeliška či Matka (K. Čapek). Jako herečka se rozloučila s veřejností v roce 1962 rolí babičky ve stejnojmenné divadelní hře Boženy Němcové. Hrála sama sebe, moudrou a ušlechtilou ženu.

Vratislav <br />Čáslavka

Vratislav
Čáslavka

Vratislav Čáslavka byl  28. června 1953 obviněn a odsouzen Vyšším vojenským soudem v Trenčíně za vyzvědačství (údajné vyzrazení zpráv o svém útvaru) na 16 let odnětí svobody (uranové doly v Jáchymově), propadnutí majetku a k ztrátě čestných práv občanských na 5 let. Propuštěn byl na amnestii 11. 5. 1960.

Rehabilitován byl Vyšším vojenským soudem v Trenčíně 11. září 1990.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • Plzeň>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Pavel <br />Eckstein

Pavel
Eckstein

27.4. 1911 -  20.6. 2000

Byl český muzikolog, hudební spisovatel a dramaturg. Narodil se 27.4.1911 v Opavě. Po maturitě na reálném gymnáziu studoval práva na Karlově univerzitě, které zakončil titulem JUDr. Hudebně se vzdělával v Opavě, v Praze a ve Vídni. V letech 1941-1945 byl vězněn v židovském ghetu v Lodži. Byl dramaturgem opery Národního divadla a festivalu Pražské jaro. Jako autor se podepsal pod řadou hudebních studií, kritik a rozhlasových pořadů.           

Josef  Jiří <br />Ehl

Josef Jiří
Ehl

24.4. 1903 -  16. 12. 1954

Narodil se 24. 4. 1903. Všestranný kulturní pracovník - duchovní otec Ústeckých hudebních pátků (od r. 1941), působil ve smyčcovém kvartetu, pěveckých oktetech, pěveckém sboru Lukes, dirigoval. S ochotnickým divadelním souborem Vicena nastudoval několik úspěšných her - Hippodamie, Radúz a Mahulena, Dalibor; byl také členem Cecilské hudební jednoty. Rád fotografoval, zachycoval záběry z koncertů i z veřejného života města. Některé fotografie zveřejněny. Ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí jsou uložena jeho úvodní slova k Ústeckým hudebním pátkům. Zemřel 16. 12. 1954 v Ústí nad Orlicí.

Jindřich <br />Nygrín

Jindřich
Nygrín

18.4. 1890 -  29.1. 1962

Narodil se 18. 4. 1890 ve Velkých Hamrech. Do Ústí přišel v dubnu 1914, pracoval jako  železniční zaměstnanec. Většinu života věnoval historii města a okolí. Člen různých spolků, zasedal v městské radě, v letech 1929-35 starostou města. Předseda Letopisné komise, stál u zrodu Městského muzea. V letech 1937-41 vydával časopis Letopisy kraje a města Ústí nad Orlicí. Spolu s dalšími se zasloužil o záchranu hradu Lanšperka vydáním publikace o jeho historii a série pohlednic, i přímou prací v terénu při vykopávání sklepních prostor. Z publikací: O požárech, protipožárních opatřeních a hasičstvu v Ústí nad Orlicí 1498-1941, O robotách na Ústecku, O rodech a památkách v Ústí nad Orlicí a na Ústecku, 100 let železnice Olomouc-Praha a město Ústí nad Orlicí. Podíl na výstavách (J. Kř. Kunstovný: Ze staré Ousti), velkou měrou se zasloužil o pořízení pamětní desky sochaři, ústeckému rodáku Q. T. Kocianovi na rodném domě (dnes v budově radnice). Působil jako okresní konzervátor, správce muzea, od r. 1953 správcem městského, později okresního archivu. Bibliografie in Sborník Okresního archivu Ústí nad Orlicí, 2. 1990, s. 90-95. Zemřel 29. 1. 1962 v Ústí nad Orlicí. Jeho jméno nese jedna z ústeckých ulic