Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Tereza <br />Dubrovská

Tereza
Dubrovská

Básnířka, překladatelka, klavírní virtuóska a komponistka, v literárních kruzích známá pod jménem Dubrovská.
Narodila se do majetné rodiny Mixových v osadě Jaklovec rodičům Marii a Aloisovi.
Zásluhou svého dědečka Ing. Ignáce Vondráčka, který byl prvním českým důlním podnikatelem na Polské Ostravě, nabyla rodina značného jmění. Proto mohlo být jí a jejím sestrám dopřáno řádného vzdělání. Po základní domácí výuce ve svém rodišti začala v Praze navštěvovat Vyšší dívčí školu, kde pod vedením profesora Táborského vzrostl její zájem o literaturu. Věnovala se také hudbě. Na pražské konzervatoři pod vedením profesora Kaana studovala hru na klavír, kterou posléze studovala i v Berlíně. Dosáhla velké dokonalosti, i když veřejně nevystupovala. Pokoušela se i o komponování.
Maxovi si nechali postavit zámek v Nové Vsi u Chotěboře. Tereza Mixová přijala umělecké jméno Dubrovská, pod kterým již v mládí začala publikovat své verše v časopisech Zlatá Praha, Světozor, Máj, Lumír a jiné. Jejím velkým básnickým vzorem byl Jaroslav Vrchlický a literárním rádcem básník a kritik Jiří Karásek ze Lvovic.
Dopisovala si s F. X. Šaldou, Gabrielou Preissovou a dalšími. Básnířka vedle vlastní tvorby také překládala z jihoslovanských jazyků.
Poezie Terezy Dubrovské je lyrická, její básně jsou většinou osobní a intimní, prostoupeny tesknými a zasněnými náladami. Psala velmi zpěvné verše (často byly zhudebňovány), jako básnický žánr využívala nejvíce sonet.
Dubrovská díky svému jmění procestovala téměř celou Evropu. Po sňatku s MUDr. Otakarem Kosem začala cestovat, navštívila i Kavkaz, Severní Afriku a Ameriku.
Založila šest knihoven na Těšínsku a v letech 1930-1931 věnovala starožitný interiér svého domu knihovně v Klementinu. Od roku 1932 žila převážně u své sestry na zámku v Nové Vsi u Chotěboře, kde i zemřela.

Jan <br />Bláha

Jan
Bláha

Jan D. Bláha, kartograf, geograf a kulturní antropolog pochází z města Chotěboře. Absolvoval jednak obor Geografie a kartografie se zaměřením na kartografii a geoinformatiku na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, jednak obor kulturologie na katedře teorie kultury Filozofické fakulty na téže univerzitě. Od roku 2010 působí jako odborný asistent na katedře geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity : E. Purkyně v Ústí and Labem. Je členem České geografické společnosti a Kartografické společnosti ČR. Rovněž zastupuje Česko v komisi Art and Cartography v rámci International Cartographic Association. Absolvoval několik zahraničních stáží v Německu a Rakousku.

Josef  <br />Kruml

Josef
Kruml

Pravnuk stavitele Františka Krumla a vnuk stavitele Ing. Josefa Krumla, poslední žijící člen slavného stavitelského rodu, ovšem pouze svým jménem. Chodil do Smetanovy základní školy. Od roku 1965 začal navštěvovat LŠU výtvarný obor, zde získává pod vedením akademického malíře pana Miloslava Pečínky základy výtvarného umění. Ten brzy poznal, že se od ostatních žáků liší svým pohledem na svět a tak ho nechává samostatně pracovat. Tento přístup přinesl ovoce, když v roce 1966 získal první místo ve výtvarné soutěži Dětská strážnice. Takto se umísťoval až do konce roku 1972, kdy končí LŠU a nastupuje do učení v učebním oboru topenář, potrubář v Praze. Bohužel jeho buržoazní původ mu neumožnil studovat vysokou uměleckou školu. V Praze, ale poznává spoustu umělců jak malířů tak spisovatelů nebo hudebníků. Například s Jaroslavem Holoubkem ho pojilo veliké přátelství. Obrazy Josefa Krumla jsou tvořené s citem a je na nich vidět, že má rád barevný život. Jeho dcera má tři děti, které se také věnují malování.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
František <br />Špindler

František
Špindler

9. 10. 1846 -  19. 10. 1893

Narodil se 9. 10. 1846 v Ústí nad Orlicí v budově staré školy u kostela (dnes sídlo Městské policie). Zpěvu a hře na housle a klavír se učil u svého otce, učitele Josefa. Od jedenácti let tři roky altistou u sv. Jakuba v Praze, poté studoval dvoutřídní reálku v Moravské Třebové. Po absolvování učitelského ústavu v Hradci Králové byl r. 1864 jmenován podučitelem v Letohradě, zde i varhaníkem. Krátce učil v Sudslavě a od r. 1874 učitelem v Ústí nad Orlicí. Člen Cecilské hudební jednoty (varhaník, kontrabasista), zásluhy si získal především instrumentálními úpravami vynikajících českých skladeb. Zemřel 19. 10. 1893 v Ústí nad Orlicí. Ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí uloženo několik upravených skladeb B. Smetany.

Antonín <br />Renčín

Antonín
Renčín

17. 10. 1914 -  18.9. 1944

Narodil se 18. 10. 1914 v Ústí nad Orlicí. Po studiích v Hradci Králové nastoupil vojenskou službu ve Vysokém Mýtě. Jako důstojník čsl. armády se r. 1940 zúčastnil evakuace českých rodin ze Slovenska. S vyřízenými doklady odjel společně s dalšími ke své sestře do Rumunska. V Anglii absolvoval vojenský výcvik a přihlásil se k přesunu na východní frontu. Dostal se k  2. československé paradesantní brigádě armádního sboru generála L. Svobody. Padl v boji u Seňavy (okr. Svidník) v Dukelském průsmyku ve věku 29 let. V roce 1945, po zvláštním povolení uděleném gen. L. Svobodou, byla na žádost jeho matky a sestry část jeho ostatků převezena do Ústí nad Orlicí a s vojenskými poctami uložena do hrobky rodiny Renčínových na ústeckém hřbitově.

Josef  <br />Hubálek

Josef
Hubálek

6. 10. 1876 - 1.6. 1968

Narodil se 6. října 1876 rodičům Josefovi a Albíně v chalupě v obci Lukavice u Žamberka jako první z pěti dětí (Jan, Marie, Zdeněk, Václav).
Už ve třech letech se učil číst, v pěti letech začal chodit do školy v Lukavici. Po třech letech pokračoval ve školní docházce v Žamberku, kde se učilo i německy. Po páté třídě v roce 1887 ho tatínek přihlásil do piaristického gymnázia v Rychnově nad Kněžnou. Tam bydlel v soukromí u paní Bártové, vdově po vojenském felčarovi. Bydlel zde spolu s dalšími studenty a domů do Lukavice docházel zřídka. Pěšky z Rychnova do Lukavice šel 8 hodin. Peníze, které dostával z domova na jídlo, se snažil ušetřit, aby si mohl koupit knihy. V Rychnově absolvoval taneční - v šatech od rychnovského krejčího, které ho proměnily v pohledného mládence a pro celý život určily jeho zálibu v eleganci. V květnu 1895 udělal písemné a v červnu ústní maturitní zkoušky. V roce začal studovat ve Vídni medicínu, bydlel u svého strýce. V roce 1898 jako jednoroční dobrovolník absolvoval 6 měsíců vojenské služby v Terstu. Po odchodu strýce do Prahy si jako student medicíny si podal žádost o přeložení také do Prahy. Dostával stipendium, ke kterému se vázal závazek k výkonu vojenské služby v trvání 6 let. Ještě před promocí na podzim 1901 absolvoval kurz zubního lékařství a hned po promoci odcestoval do Vídně, aby nastoupil vojenskou službu.
Působil u posádky v Olomouci, pak v roce 1906 se s pukem stěhoval do jižního Tyrolska. V roce 1908 si dává žádost o trvalé přeložení do Vídně. Po vyhlášení mobilizace v roce 1914 byl ustanoven velitelem mobilní záložní polní nemocnice č. 2/5, která se skládala z 35 velkých a velmi těžkých vozů, které bylo nutno v nepříznivých podmínkách přepravovat podle potřeby a rozkazu. Po ukončení války působil jako posádkový lékař v Brně, náčelník zdravotní služby u tzv. zakarpatské armády. V roce 1920 jako podplukovník zdravotní služby MUDr. Josef Hubálek po 28 letech služby v armádě požádal o přeložení do civilu. Usadil se v Praze a pracoval jako zubní lékař. V roce 1921 se ve svých 45 letech oženil s o 20 let mladší Helenou Urbánkovou z Heřmanova Městce. Přestěhovali se do Ústí nad Orlicí a 1. ledna 1924 si zde MUDr. Hubálek otevřel zubní ordinaci. V roce 1925 se rodina s dcerkou Helenkou, která se narodila v roce 1923, přestěhovala do domku v Havlíčkově ulici.

Josef Hubálek je jedním z hrdinů knihy Josefa Havla "Ve službách Jeho veličenstva" (OFTIS, 2007), která byla napsána podle Hubálkových zápisků a za pomoci dcery Heleny Šoltészové.
MUDr. Josef Hubálek zemřel v Ústí nad Orlicí 1. června 1968. Jeho popel byl rozptýlen na ústeckém hřbitově.