Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Josef <br />Brožek

Josef
Brožek

Hudebník a pedagog. Vystudoval pražskou konzervatoř a Akademii muzických umění obor hra na fagot. V současnosti vyučuje na ZUŠ v Havlíčkově Brodě sedm nástrojů- flétnu, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh, trubku a klavír. Nejvíc se však soustředuje na dechové nástroje. Během své více než čtyřicetileté kariéry vychoval několik set žáků. 56 z nich se věnuje hudbě profesionálně. Učil i vlastní dceru Janu, ze které se stala jedna z nejlepších našich hobojistek. Se svými svěřenci objel celý svět. Za svůj život získal Josef Brožek řadu ocenění, např. v roce 2007 mu ministryně školství Mgr. Dana Kuchtová v Praze předala mimořádné ocenění za mnohaletou úspěšnou reprezentaci České republiky, v roce 2009 obdržel zvláštní ocenění za dlouholetou úspěšnou pedagogickou práci.

Terezie <br />Kalousková

Terezie
Kalousková

Narodila se 20. 9. 1904 v Ústí nad Orlicí jako jedno z deseti dětí manželů Kroupových. Rodina nepatřila mezi zámožné. V roce 1914 zemřel otec, truhlářský dělník, Viktor Kroupa. O početnou rodinu pečovala osamocená matka, za pomoci dětí. Celá rodina byla levicově orientovaná, což se s nástupem nacismu všem stalo osudné. 

Terezka se se svým budoucím manželem Antonínem Kalouskem z Kerhartic seznámila v Ústí nad orlicí po 1. světové válce. Svatba byla v Lanškrouně 19. listopadu 1925. 21. ledna 1925 se jim narodila dcera Věra, 21. července 1927 syn Václav. Pro svoji činnost v KSČ odjíždí manžel do Španělska. Po skončení občanské války se složitými cestami vrátil do Protektorátu Čechy a Morava. Zde ho gestapo vytrvale pronásledovalo a víceméně náhodou našlo v bytě jeho švagrové Viktorie Kroupové v Ústí nad Orlicí čp. 703, dnes Tvardkova (tehdy Goethova) ulice, Ludvíka Tvardka. Strhla se lavina zatýkání s tragickými následky. Celkem bylo během ledna 1943 zatčeno a skončilo v ochranné vazbě v policejním vězení v Terezíně dvanáct lidí. Mezi nimi i Terezie Kalousková, která dostala 7 roků káznice a 10 roků ztráty cti. Rozsudek byl však v červnu 1943 zrušen a po dalším jednání v květnu 1944 byl vynesen nový rozsudek - trest smrti.

Terezie Kalousková byla popravena společně se sestrou Marií Pavlasovou 4. 8. 1944 v Praze na Pankráci. 

Rudolf <br />Žabka

Rudolf
Žabka

Rudolf Žabka se narodil 30. března 1901 v Líšnici. Byl rolníkem v osadě Polsko u Žamberka. Za 2. světové války ukrýval členy paravýsadku Barium nadporučíka dělostřelectva Josefa Šanderu a četaře aspiranta Josefa Žižku s vysílací stanicí. Koncem roku byl 1947 navržen na udělení vyznamenání "Čs. válečný kříž 1939". Ve skupinovém procesu v roce 1949 byl odsouzen pro velezradu a vyzvědačství k 15 letům odnětí svobody, k peněžitému trestu 30000 Kčs, ke ztrátě čestných práv občanských a ke konfiskaci celého jmění.  

Rudolf Žabka byl rehabilitován Krajským soudem v Hradci Králové 20. září 1990

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Anna <br />Pokorná

Anna
Pokorná

21.7. 1909 -     ?   

Anna Pokorná, dříve Třísková, byla od 1. 6. 1945 zaměstnankyní vojenské správy ve Vojenské nemocnici na Hradčanech, později ve Střešovicích. V roce 1947 byla přeložena na ministerstvo národní obrany do Dejvic jako stálá interventka za civilní zaměstnance, v roce 1947 byla na vlastní žádost přeložena k vojenskému spojařskému útvaru v Krči. Od 3. září 1948 do 23. dubna 1949 byla nezákonně vězněna. Život ve vězení zveršovala - "vesele i vážně, aby člověk neztratil sám sebe". "Verše jsem si psala už jako mladé děvče a pak jako oamocená žena, ale na Pankráci pod vlivem prostředí, jednáním spolitickými vězni, když jsem se postupně dovídala o jejich utrpení, jsem přešla na jiný žánr. Tam jsem tenkrát pochopila. Psala jsem nejen za sebe, ale i za jednotlivce i jménem všech politických vězňů." 

Josef <br />Glücksmann

Josef
Glücksmann

25.7. 1853 -  14.4. 1918

Josef Glücksmann byl čestným občanem města České Třebové, členem obecního výboru, působil také jako úřadující náměstek okresního starosty.

Josef Glücksmann byl rodák z Nymburka a do České Třebové jej přivedlo povolání poštovního úředníka, kterému zůstal věrný a postupem času se stal c. k. vrchním poštmistrem na českotřebovské hlavní poště. V této funkci se plně zapojil do veřejného života tehdy velmi dynamicky se rozvíjejícího města, ve kterém v roce 1891 žilo podle výsledků sčítání lidu (bez Parníku) 4982 obyvatel, z toho 82 německé národnosti.

Jeho první manželka byla Emilie roz. Janoušková (*11. 5. 1856 - 26. 11. 1910). Jeho druhou ženou se stala  25. 9. 1911 Olga Štěpánková z Kozlova. Josef Glücksmann měl tři sourozence: sestru Paulu, sestru Hedwigu a bratra PhDr. Karla Glűcksmanna (*18. 12. 1861 v Berouně - 28. 7. 1921). Jeho vnuk MUDr. Josef Glűcksmann (*10. 7. 1909 v Ústí nad Orlicí - 4. 12. 1977 v Praze) pracoval jako lékař v Národním divadle v Praze a byl velmi oblíben mezi herci a zpěváky našich divadel. Navázal řadu krásných celoživotních přátelství (Jiřinou Jiráskovou, Karlem Högrem, Josefem Sukem nebo dirigentem České filharmonie Václavem Neumannem.


Josef Glücksmann se poprvé dostal  do funkce starosty města po krátkém působení Antonína Slámy 13. května 1890, avšak po roce 11. května 1891 na tuto funkci rezignoval spolu s dalšími třemi radními: E. Pražským a pány Vyskočilem a Mehlem. O bouřlivém vývoji města v tehdejší době svědčí i další změny ve složení městské rady v tomto roce. Po dvou a půl roce pak byla tehdejšímu starostovi Antonínu Felcmanovi vyslovena nedůvěra a starostou se stává opět Josef Glücksmann, aby v této funkci pobyl dalších dvacet let (listopad 1893 - 4. 11. 1912). Za starostování Josefa Glücksmanna je v kronikách a dokumentech zaznamenán velký rozvoj města, město se stále rozvíjelo, vznikaly nové veřejné budovy, úřady, školy, byly vytyčeny nové ulice. Během jeho působení se počet obyvatel města zdvojnásobil, město také trvale usilovalo o své zviditelnění a přiblížení státní správy.
Josef Glücksmann se také stal prvním předsedou nově založeného „Družstva pro umělý chov ryb a pěstování ušlechtilé vrby košíkářské“. Jeho jméno se objevilo i v první inventární knize českotřebovského městského muzea. V roce 1889 došlo v areálu železničního uzlu k sesuvu půdy. Při likvidaci následků objevili dělníci kosterní pozůstatky třetihorního chobotnatce Deinotherium cuvieri, které se zásluhou tří dárců, pánů Pavla Žídka, přednosty stanice, Kincla, průvodčího vlaků a Josefa Glücksmanna, poštmistra, dostaly do českotřebovského muzea, kde dodnes představují nejvzácnější část paleontologické sbírky.

Zemřel ve věku nedožitých 65 let v sanatoriu v Praze - Podolí. Poslední rozloučení se zesnulým se konalo dne 18. 4. 1918. Josef Glucksmann byl ještě na konci jeho posledního funkčního období 24. května 1912 za jeho zásluhy prohlášen čestným měšťanem České Třebové.

 

 

Josef  <br />Cibulka

Josef
Cibulka

1.7. 1886 - 2.4. 1968

Narodil se 1. 7. 1886 v Ústí nad Orlicí v domě čp. 196. Studoval na lanškrounském gymnáziu, maturoval na gymnáziu v Litomyšli (1905). Poté studoval teologii na Papežské Urbanově koleji v Římě. Vysvěcen v lateránské bazilice sv. Jana Křtitele v Římě. Po návratu do vlasti přednášel dějiny církevního zpěvu, hudby a výtvarného umění na teologickém učilišti (Borromeum) v Hradci Králové (od 1911 vicerektorem).

V letech 1916-17 pokračoval ve studiu na teologické a filosofické fakultě vídeňské univerzity. V r. 1919 jmenován mimořádným profesorem dějin církevního umění a křesťanské archeologie na teologické fakultě v Bratislavě. Od r. 1922 byl mimořádným a od r. 1926 řádným profesorem dějin círk. umění a křesť. archeologie na Karlově univerzitě v Praze (až do r. 1950). V letech 1939-45 ředitelem Národní galerie, před nacisty zachránil mnoho uměleckých sbírek a děl.

Ve světě i u nás se ale proslavil zejména vědeckou prací v oboru starého světového a národního umění. V r. 1935 mu prezident Francouzské republiky udělil důstojnický kříž Čestné legie za zásluhy o lidstvo. Na ustavujícím zasedání UNESCO v Paříži v r. 1946 předsedal světové sekci pro archivy, knihovny a muzea. Od r. 1955 vedoucím katedry historicko-právních oborů na římsko-katolické teologické fakultě v Praze (sídlem v Litoměřicích). Od r. 1958 místopředsedou mezinárodního výboru pro dějiny umění.

Zabýval se také studiem korunovačních klenotů, účastnil se výzkumů i stavebních oprav na Pražském hradě. Spřátelil se s Kamilem Roškotem a pomohl prosadit jeho návrh na stavbu divadla v Ústí nad Orlicí. Publikoval mnoho vědeckých prací: Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském (1935), O poloze kostela Panny Marie na Hradě pražském, Dějiny románského a gotického uměleckého řemesla v Čechách (In: Dějiny výtvarného umění v Čechách I. ), Korunovační klenoty Království českého (1969). Zemřel 2. 4. 1968 v Praze, pohřben je na ústeckém hřbitově.