Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Oskar <br />Schindler

Oskar
Schindler

Oskar Schindler se narodil 28. dubna 1908 na Jihlavské (dnes Poličské) ulici č. 24. Pocházel z rodiny drobného podnikatele Hanse Schindlera a jeho ženy Františky. Po absolvování povinné školní docházky (1915 – 1920) se nechal zapsat ke studiu na vyšší reálné škole. Tu však musel v roce 1924 opustit, snad pro padělání studijních výsledků. Už v té době se objevila výstižná přezdívka Schindler – gauner. Zamiloval si ženy, bezstarostný život, auta a rychlé motocykly. Jeho nezkrotnost a konflikty se zákonem jej dovedly k roztržce s otcem, u něhož pracoval.
Na jedné z obchodních cest se seznámil s Emílii Pelzlovou ze Starého Maletína. Osobní kouzlo a šarm mladého muže na Emílii tak zapůsobil, že i přes odpor rodičů, svolila ke sňatku, který se uskutečnil 8. března 1928. Jejich šťastné manželství netrvalo dlouho a skončilo krachem, i když Emílie Oskara doprovázela při důležitých životních rozhodnutích a sehrála významnou roli i v péči o vězně v Brněnci.
V konfliktních 30. letech 20. století, kdy republiku těžce postihla hospodářská krize, se Oskar Schindler pokusil podnikatelsky uchytit. Zcela bezúspěšně. Vrátil se ke starému způsobu života, což znamenalo i nutnost vysokých příjmů. Stal se členem Henleinovy strany SdP a později i Hitlerovy NSDAP. Mladého muže zlákala i práce pro říšskou zpravodajskou službu abwehr, se kterou spolupracoval od roku 1935. Podílel se na špionážní činnosti proti Československu a Polsku, získal důležité kontakty, ale současně neunikl pozornosti čsl. rozvědky. Výsledkem bylo Schindlerovo zatčení v hotelu Ungar (dnešní hotel Slavia) na svitavském náměstí 18. července 1938. Po výsleších v Brně byl odsouzen k nepodmíněnému vězení, ale po Mnichovském diktátu byl na základě amnestie propuštěn. Společně se svou ženou Emílií se přestěhoval do Moravské Ostravy.
Díky svým kontaktům začal zaměstnávat polské dělníky. Od roku 1940 se ve větší míře začali mezi zaměstnanci objevovat Židé. Schindlerova továrna měla mezi pracovníky židovské národnosti pověst útočiště.  Na jaře roku 1944 se panika nacistů tolik zvýšila, že bylo rozhodnuto urychleně likvidovat mnohé tábory a jejich vězně. Začaly horečnaté přípravy proslulého Schindlerova seznamu.
Schindler zorganizoval přesun necelé tisícovky svých dělníků (včetně několika malých dětí) do továrny v Brněnci, kde byl v bývalém textilním podniku postaven tábor. Nelze předpokládat, že tábor v Brněnci byl nějakým rájem, ale jisté bylo, že Schindler se snažil osud svým Židům ulehčit. Brněnec byl osvobozen 8.května 1945. Krátce předtím Schindler s manželkou a několika prominentními vězni, kteří mu měli dosvědčit jeho zásluhy, opustili továrnu a mířili k americkým liniím. Po válce Schindler působil nějaký čas v Německu, později emigroval doi Argentiny. Zemřel 9.října 1974 ve věku 66 let v Hildesheimu v Německu.
Svitavy mají několik fyzických připomínek na Oskara Schindlera:
V roce 1993 byla v nadačním domě na svitavské náměstí umístěna pamětní deska.
V roce 1994 naproti rodnému domu Oskara Schindlera v parku Jana Palacha byla odhalena pamětní deska s nápisem " Nezapomenutelnému zachránci života 1200 pronásledovaných Židů.
V roce 2000 vznikla a v roce 2008 byla rozšířena v městském muzeu a galerii stálá expozice "Hledání hvězdy Davidovy".

Marta <br />Demelová

Marta
Demelová

Malířka, pedagožka, režisérka a ochotnická herečka. Studovala český jazyk a výtvarnou výchovu na Pedagogickém institutu v Pardubicích. Absolvovala tříletý kurz amatérské scénografie v Hradci Králové. Učila na textilní škole v Ústí nad Orlicí a od roku 1990 trvale zakotvila na Gymnáziu v České Třebové.


Ochotnickému divadlu se začala věnovat na střední škole, pod vedením profesora matematiky Miroslava Chudého. Účinkovala v pohádce Ondřej a drak, Filozofické historii, Jitřní paní, Bílé nemoci, Babičce a v jubilejní inscenaci divadelního spolku Hýbl i v Radúzovi a Mahuleně. Navrhla a zrealizovala přes čtyřicet jevištních výprav. Ve spolku se podílela na tvorbě kulis, během působení na textilní škole navrhovala i divadelní kostýmy.


Na českotřebovském gymnáziu začala působit ve školním divadle. Se studenty uvedli Werichovu Princeznu Koloběžku, Čapkovu Loupežnickou pohádku, Molierovu hru Jeho urozenost pan měšťák a k devadesátému výročí školy Lucernu.


Ve volném čase paní Demelová maluje. Zprvu se věnovala květinám, zátiším, perokresbám, městským motivům. Později zkoušela i grafiku, tedy linoryty, suchou jehlu a monotyp. Nejvíce ji oslovila technika suché křídy. V roce 2001 vystavovala tři obrazy "Marnost I", "Marnost II"a "Marnivost". Uskutečnila i výstavu obrazů a tapiserií.


Roku 2006 získala cenu města Česká Třebová Cenu Kohout. V roce 2008 jí byl udělen Zlatý odznak J.K.Tyla. V roce 2013 vystavovala své obrazy u příležitosti svých 70 narozenin v Městské knihovně Česká Třebová. (přehled ostatních výstav najdete v odkaze Maxmilián)

Neklan <br />Velebil

Neklan
Velebil

Neklan Velebil se narodil 8. 5. 1886 v Brně. Dětství Neklana Velebila nebylo zrovna šťastné. Jeho otec byl přehnaně přísný. Když bylo Neklanovi 5 let, otec prodal manželky majetek a s jinou ženou odjel do Ameriky. Matka zůstala s pěti dětmi bez prostředků a celá rodina žila velmi chudě. Neklan se dobře učil a na přímluvu učitele u matky začal ve svých deseti letech navštěvovat "První české gymnázium" na Schmerlingově ulici v Brně. Pro dobrý prospěch ve vyšších ročnících dostával i stipendium. O prázdninách rád cestoval. Neklan Velebil se rozhodl studovat medicínu ve Vídni, i když na to neměl peníze. Sehnal pro sebe, sestru a maminku ve Vídni byt, ve kterém jeden pokoj pronajímali studentům, překládal, doučoval, psal články do Vídeňského deníku a hlavně studoval. Pro finanční potíže se nechal zapsat k rakouskému válečnému loďstvu. Aby mohl ve studiích pokračovat, nastoupil 1. dubna 1908 službu jednoročního dobrovolníka medika u 51. pěšího pluku. Po roce opět pokračoval ve studiu a 30. října 1912 byl promován na doktora veškerého lékařství. MUDr. Neklan Velebil byl dekretem Námořní sekce I/MSN No 16722 ze dne 30. listopadu 1912 jmenován "provizorním lékařem" válečného námořnictva se zařazením od 26. listopadu 1912. K námořnictvu narukoval již jako nadporučík. Na velitelství v Pole dorazil 1. prosince 1912. Vedlo se mu dobře a tak si k sobě přistěhoval maminku a sestru. Do prosince 1913 sloužil na bitevní lodi Tegetthoff, potom v nemocnici v Pole, potom opět na různých lodích. V Pole ho zastihla 1. světová válka. 17. června 1916 se v čase své dovolené Neklan Velebil oženil ve Vídni se svojí láskou Liduškou. Několik dní po svatbě byl odvolán z dovolené a jmenován šéflékařem na bitevní lodi Kronprinz Erzherzog Rudolf, která v té době kotvila v Boce Kotorské. 15. července se na námořní nemocniční lodi Sofia Hohenberg narodil manželům Velebilovým jejich prvorozený syn - Neklan Jindřich Karel. V únoru 1918 se v Boce Kotorské vzbouřili námořníci a MUDr. Velebil i v této situaci konal svojí lékařskou povinnost a k tomu vykonával i prostředníka mezi vzbouřenci a internovanými důstojníky. Po vzpouře byl za svoji aktivní účast obviněn z velezrady, ale po několika měsících bylo vyšetřování zastaveno. 26. března 1918 bylo nadporučíku Velebilu ze zdravotních důvodů vystaveno superarbitrační vysvědčení a 1. září 1918 byl jako invalida přeložen do výslužby. Ze všech možností zřízení praktické ordinace si vybral Ústí nad Orlicí. Ordinaci si zřídil nejdříve v Komenského ulici, č. 581, a v roce 1928 získal parcelu v Pobřežní ulici. I když byl MUDr. Velebil z řad armády vyřazen, od září do října 1938 byl opět povolán. Poté vykonával nadále funkci obvodního lékaře v Ústí nad Orlicí a po zřízení Protektorátu Čechy a Morava byl státním městským lékařem a okrskovým revizním lékařem pro oblast Česká Třebová. Také působil jako posudkový lékař Úřadu práce v Ústí nad Orlicí. Od května do října 1945 nastoupil jako vedoucí veřejné zdravotní služby a současně působil jako odvodní vojenský lékař. V říjnu 1945 byl s definitivní platností propuštěn mimo činnou službu. V květnu 1949 MUDr. Neklanu Velebilovi "Historické sdružení československých námořníků" udělilo jednu ze tří stříbrných medailí a diplom. V roce 1961 Velebilovi prodali dům v Pobřežní ulici.

MUDr. Neklan Velebil je jedním z hrdinů knihy Josefa Havla "Ve službách Jeho veličenstva" (OFTIS, 2007).
MUDr. Neklan Velebil zemřel 18. července 1968 a jeho ostatky spočívají na hřbitově Na Hýbli v Ústí nad Orlicí.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Josef <br />Jindra

Josef
Jindra

11. 11. 1885 -  11.7. 1967

Narodil se 11. listopadu 1885 na Trávníku v České Třebové. Pocházel z osmi dětí, otec jim brzy zemřel. Vyučil se v Moravské Třebové, krátce po vyučení odjel za příbuznou do Vídně. Odtud měl jet do Ameriky, ale bratři ho přemluvili a tak se vrátil domů do Třebové. V pronajaté dílně u Hurtů (dnešní Národní dům) vyráběli mosazné hmoždíře a kávomlýnky. Když o dílnu přišli postavili si novou na Parníku v Brázdově. Zde byla výroba zahájena v roce 1909. Brzy ale dílny osiřely, přišla I. světová válka a Josef Jindra pracoval v plzeňské Škodovce při výrobě munice. Po válce začala konjunktura. Bratři Josefovi pomáhali a brzy bylo v dílně zaměstnáno 20 dělníků, později i více. Přistavila se slévárna, soustružna, modelovna. Jako první v republice se zde začaly vyrábět velmi kvalitní armatury, které se vyvážely do celého světa.

Byl dvakrát ženat, obě manželky pocházely z Moravy. Z prvního manželství měl dceru Růženku, z druhého dceru Věru. První žena zemřela předčasně ve svých 24 letech na tuberkulózu. V roce 1929 se však majitelé firmy rozešli, p. Šrefl založil vlastní továrnu v Litomyšlské ulici.

Za německé okupace nastaly nové problémy, ale usilovnou prací se Jindrova továrnička ubránila konkurenci. V roce 1940 bylo dokonce postaveno osm dělnických domků v Brázdově. Po II. světové válce v roce 1948 došlo k nejhoršímu. Byly znárodněny i menší podniky a došlo i na provoz v Brázdově. Pan Josef Jindra byl vystěhován ze svého bytu do jednoho z domků, které nechal postavit pro své zaměstnance. Aby dostal alespoň malou penzi, pracoval až do svých 73 let.

Práci mu zajistil pan Mojmír Stránský ve firmě VELODRUŽSTVO, které nejprve sídlilo v domě u Šimků na Parníku, později se přemístilo i se zaměstnanci do Solnice. Pan Jindra se tak zúčastnil výroby prvních tříkolek. Po smrti druhé manželky v roce 1964 odešel k dceři do Prahy, kde také zemřel. Po obřadu v Praze–Motole byla jeho urna uložena v rodinném hrobě na Parníku.

Vladimír <br />Hubálek

Vladimír
Hubálek

26. 11. 1891 -  27.1. 1920

Byl synem ředitele zdejší obecné a měšťanské školy dívčí, regionálního spisovatele K.O. Hubálka a jeho manželky Miloslavy. Narodil se v tehdejším otcově působišti Dolní Dobrouči. Po absolvování tří ročníků měšťanské školy v České Třebové a čtvrtého ročníku v Přelouči nastoupil studia na c.k. Učitelském ústavě v Kutné Hoře, kde 15. června 1910 složil zkoušku dospělosti. Své první učitelské místo získal v témže roce na obecné škole ve Výprachticích jako výpomocný učitel. Odtud 1. ledna 1911 přešel na pětitřídní chlapeckou školu v České Třebové, ale již po třech měsících přestoupil jako zatimní učitel na obecnou školu v Loukové Hoře. V roce 1913 se stal zatimním a posléze definitivním učitelem na dvojtřídní obecné škole v Zábřehu na Moravě. Dne 16. listopadu 1915 nastoupil Vladimír Hubálek vojenskou službu u 30. zeměbraneckého pluku ve Vysokém Mýtě a byl přidělen k V. náhradní setnině a zařazen do oddělení jednoročních dobrovolníků k výcviku. 1915 byl převelen do Wadowic v Haliči. Sloužil také v Olomouci. V roce 1918 se navrátil do školských služeb. Jeho posledním učitelským působištěm se v roce 1920 stala měšťanská školy dívčí v Krumpachu.

Ve volném čase se věnoval hudbě, byl dobrým zpěvákem, hrál na housle a klavír. I v řadách zábřežského Sokola, jehož pilným činovníkem a cvičitelem se záhy stal, se snažil o založení sokolského pěveckého a hudebního sboru.  Vladimír Hubálek byl také členem Pravečkova smyčcového kvarteta, kde spolu s dr. Františkem Gremmerem, Čeňkem Beranem a Jindřichem Pravečkem st. účinkoval na nejrůznějších vystoupeních v Lanškrouně, Zábřehu a dalších místech.

Vladimír Hubálek při svém velkém vytížení čelil značným zdravotním problémům, až přišel osudný slabý záchvat mrtvice. Dal se tedy převézt k rodičům domů do Třebové. Ubytoval se v hotelu Padevět, kde také po druhém záchvatu v úterý dne 27. ledna 1920 zemřel jako svobodný ve věku pouhých osmadvaceti let. Jeho pohřbu v České Třebové se zúčastnilo více než sto kolegů - učitelů, členové zábřežského Sokola, přátelé a školní mládež. Hudební doprovod svému členovi zajistilo zdejší Orchestrální sdružení Smetana.

Nenadálý odchod milovaného syna se stal těžkou ranou pro jeho otce, neboť právě v něho vkládal K. O. Hubálek všechny své naděje jako pokračovatele v rodinné učitelské tradici.

Jiří <br />Vorel

Jiří
Vorel

17. 11. 1923 -  13.3. 1945

Jiří Vorel se narodil 17. listopadu 1923 v Praze. Rodiče pocházeli z Ústí nad Orlicí, v Doudlebách nad Orlicí provozovali hotel "Vorel". Jiří Vorel v Doudlebách strávil bezstarostné dětství. Zajímal o sport - atletiku, kopanou, plavání a cyklistiku. Během války pracoval jako strojní zámečník v Mrázově letecké továrně v Chocni, kam denně dojížděl na kole. Z nadšení, nedocenění nebezpečí si pořídil již v roce 1939 automatickou pistoli ráže 6,3 mm a bubínkový revolver ráže 9 mm s dvaceti náboji. Jejich držení bylo prozrazeno a Jiří Vorel byl hradeckým gestapem 21. 9. 1944 zatčen, odsouzen k trestu smrti a 13. 3. 1945 byl popraven. Matka Jiřího Vorla nechala na hřbitově v Ústí nad Orlicí přestavět rodinný hrob na symbolické místo odpočinku syna. Na hrob nechala umístit bronzovou miniaturu Raněný od sochaře Jana Štursy. Dnes je soška umístěna u Galerie pod radnicí v Ústí nad Orlicí.