Tip: do vyhledávacího pole zadejte příjmení hledané osoby, místo jejího narození/úmrtí nebo obor jejího působení. V roletě poté zvolte, kde se zadaný výraz bude hledat.
Anna <br />Pokorná

Anna
Pokorná

Anna Pokorná, dříve Třísková, byla od 1. 6. 1945 zaměstnankyní vojenské správy ve Vojenské nemocnici na Hradčanech, později ve Střešovicích. V roce 1947 byla přeložena na ministerstvo národní obrany do Dejvic jako stálá interventka za civilní zaměstnance, v roce 1947 byla na vlastní žádost přeložena k vojenskému spojařskému útvaru v Krči. Od 3. září 1948 do 23. dubna 1949 byla nezákonně vězněna. Život ve vězení zveršovala - "vesele i vážně, aby člověk neztratil sám sebe". "Verše jsem si psala už jako mladé děvče a pak jako oamocená žena, ale na Pankráci pod vlivem prostředí, jednáním spolitickými vězni, když jsem se postupně dovídala o jejich utrpení, jsem přešla na jiný žánr. Tam jsem tenkrát pochopila. Psala jsem nejen za sebe, ale i za jednotlivce i jménem všech politických vězňů." 

Josef <br />Hoffman

Josef
Hoffman

Dirigent, sbormistr.

Po absolvování pražské konzervatoře působil jako učitel hudby a skladatel. Byl ředitelem kůru v Dobřichově u Peček a poté v Chotěboři při kostele svatého Jakuba Staršího. Byl významným organizátorem a dirigentem Zpěváckého a hudebního spolku Doubravan, od roku 1903 jeho sbormistrem. Svou pedagogickou činností v Chotěboři se zasloužil o pověst Chotěboře jako města dobrých muzikantů.

Během jeho působení v Chotěboři byla v dnešní ulici Trčků z Lípy umístěna Hudební škola Josefa Hoffmana.

Zemřel po těžké nemoci cestou k lékaři do Prahy.

Pavel  <br />Bartoň

Pavel
Bartoň

Pavel Bartoň (vlastním jménem Jiří Šeda) projevoval už od dětství výrazné hudební nadání.  Po maturitě na gymnáziu studoval zpěv na Lidové konzervatoři. První nahrávky natočil jako technický pracovník hudebního vydavatelství Supraphon. Vojenskou službu absolvoval jako zpěvák v Armádním uměleckém souboru a pak se vydal na dráhu sólového zpěváka. Nechtěl však mít nálepku protekčního dítěte, proto si zvolil pseudonym zcela odlišný od svého jména. Jeho otec, hudební vědec a spisovatel Jaroslav Šeda, byl totiž v té době generálním ředitelem Supraphonu.
V roce 1973 zvítězil Pavel Bartoň v soutěži Intertalent v tehdejším Gottwaldově (dnes Zlín), účastnil se soutěží Děčínská kotva a Bratislavská lyra, v anketě Zlatý slavík se umístil na sedmém místě. V tomtéž roce si zahrál ve filmovém muzikálu Noc na Karlštejně malou roli kazatele. Vzápětí dostal výjimečnou nabídku na smlouvu s německou vydavatelskou firmou Ariola. Smlouva se však nerealizovala pro nesouhlasný postoj agentury Pragokoncert. Pavel Bartoň pak odešel z Prahy do Ostravy, kde spolupracoval s Ivo Pavlíkem a jeho popularita postupně klesala. Hrála vtom roli i skutečnost, že nikdy neměl vlastní doprovodnou kapelu. Jedny ze svých posledních nahrávek pak pořídil v 80. letech 20. století s Orchestrem Václava Hybše. Na začátku 90. let ukončil svou pěveckou kariéru a začal se věnovat pěstování bonsají a výrobě keramiky, především misek na bonsaje. Často býval srovnáván s Karlem Gottem. Je zajímavé, že pro ně oba tvořili v té době stejní autoři.

Opravdoví lidé, skutečné příběhy

Seznamte se s osobnostmi z regionů ČR. Možná je zatím neznáte, ale jejich životy a osudy jsou kusem naší historie, která by neměla být zapomenuta.

Připojte se!

Máte vlastní databázi osobností? I vaše data můžete vystavit u nás! Podrobnosti zde.

Databáze nyní pokrývá tato místa a regiony:

  • <Kolín>
  • Plzeň>
  • <Dečín>
  • <Náchoda>
  • Svitavy
  • Česká Třebová
  • Ústí nad Orlicí
  • Vysoké Mýto
  • Hlinsko
  • Chrudim
  • Havlíčkův Brod
  • České Budějovice
  • Zlín
  • Hradec Krílové
  • Písek
  • Ostrava

Kalendárium pro tento měsíc

Tento měsíc mají výročí i tyto osobnosti
Emil <br />Musil-Daňkovský

Emil
Musil-Daňkovský

7. 11. 1857 - 8.2. 1941

Školu navštěvoval v rodné vsi a ve Svitavách, kde se učil německy. V roce 1871 odešel na evangelický vzdělávací ústav do Staré Čavy u Velkého Hlohova a v roce 1873 již učil na evangelické škole v Mikulůvce u Vsetína na Moravě. Byl to člověk, který se stále vzdělával. V roce 1877 odmaturoval a získal tak vysvědčení učitelské dospělosti. Učil na několika místech, až v roce 1882 byl ustanoven učitelem a správcem školy v Mokrém.
Byl zakladatelem Čtenářsko-hospodářské besedy, působil v ní jako jednatel a předseda. Angažoval se také v učitelské jednotě Budeč Opočenská v Dobrušce, kde přijal funkci předsedy. Byl redaktorem časopisu Lovecká besídka (od srpna 1894 do července 1902 vyšlo 8 ročníků). Byla to sbírka poučného a zábavného čtení pro přátele myslivosti a přírody. Časopis přinášel básně, romány, novely, fejetony, úvahy, povídky a články s loveckou a přírodopisnou tematikou. Publikoval zde např. Alois Jirásek nebo F. S. Kodym. Redakce časopisu byla v mokerské škole. Dále přispíval do českých časopisů, především pedagogickými články pro mládež. Publikoval také do časopisů Lovecký obzor, Lesnický týdeník, Z lesů. Samostatně vydal přes 20 spisů.
Překládal z němčiny a francouzštiny (např. Karla Maye). Psal články z oboru pěstitelství, chovatelství, věnoval se vlastivědě. Byl redaktorem Myslivecké besídky.
Emil Musil používal často pseudonymů: E. ze Lví Hory, Sylvanus, E. Lubinský, Cyril Sekáček, J. Zástěra, J. Kutnohorský, Konstantin Tichý, E. M-D.
Zatím zjištěný seznam jeho prací je na stránkách kroniky obce Mokré v oddíle Dílo Emila Musila-Daňkovského, který se postupně doplňuje.

Josef  <br />Hubáček

Josef
Hubáček

19. 11. 1850 - 5.3. 1900

Novinář, básník a prozaik. Narodil se v Chotěboři v rodině berního kontrolora a radního města Josefa a jeho ženy Františky. Rodina často měnila bydliště. Mládí prožil ve Štětí a v Jablonci nad Nisou. Po studiích na gymnáziu v Hradci Králové a Jičíně Vystudoval v Praze právnickou fakultu. Svoji literární dráhu začal v sedmdesátých letech uveřejňováním povídek a básní v časopisech Světozor, Humoristické listy a Paleček. Vlastní žurnalistickou dráhu zahájil za studentských let jako referent v časopise Čech. Známé byly zejména jeho satiristické verše v Humoristických listech podepisované pseudonymem Emanuel Pišišvor. Aktivně reagoval na aktuální politické dění. V Praze vedl časopis Politika z něhož později vznikl deník Národní listy. Roku 1885 převzal časopis Pokrok, který o rok později přejmenoval na Hlas národa a do konce života ho vedl. K němu začal od roku 1890 vydávat přílohu Pražský ilustrovaný kurýr. Okolo tohoto časopisu byl seskupen spisovatelský tým, ve kterém byl i jeho bratr Gustav, který psal romány pod pseudonymem Václav Čech. V těchto novinách prosazoval konzervativní názory, které ztrácely ve společnosti podporu. Politický boj, v němž prohrával a s tím spojené ztrátové hospodaření novin podlomily jeho zdraví. Zemřel po krátké nemoci na zástavu srdce.

Bohumil <br />Zych

Bohumil
Zych

29. 11. 1906 -  28.6. 1973

Bohumil Zych se narodil 29. listopadu 1906 v Kerharticích čp. 55 (v budově "nového nádraží", dnes Ústí nad Orlicí). Jeho rodiče, otec František Zych (pocházel z Jičína, byl vyučeným kuchařem, +1937) a matka Jindřiška (rozená Sedláčková, ze selského gruntu ve Staré Boleslavi, +1939), byli první nájemci "Restaurace na nádraží".
Bohumil byl nejmladší ze čtyř dětí. Bratr František Zych si od 1. 5. 1923 pronajal hotel Slavík.
Bohumil Zych navštěvoval francouzskou kuchařskou školu. V roce 1929 podnikl velkou cestu, o níž pak sestavil přednášku "Bez haléře kolem světa". Navštívil Marseille, Port Said, Suez, Aden, Djiboutti, Ceylon, Kandy, Indii, Barmu, Singapur, Malajsii, Saigon, Borneo, Hongkong, Šanghaj, Japonsko, Novou Guineu.
Po návratu z cesty vstoupil do služeb Václava Maria Havla (1897-1979) a stal se ředitelem známé vyhlídkové restaurace Terasy Barrandov v Praze (do roku 1948).
Bohumil Zych zemřel 28. června 1973 v Praze.