Karel Morkes

Bylo 19. října 1944 18:00 hodin. V popravčí místnosti drážďanské věznice sjela sekyra. Jednou, podruhé … po desáté. Jedním z popravených byl Karel Morkes, železničář z České Třebové. Bylo mu dvaačtyřicet let a kromě vdovy po sobě zanechal dva syny ve věku 13 a 9 let.

Rok a půl před touto tragédií, 20. dubna 1943, měl „šestatřicet“, tedy jeden a půl dne volna mezi službami. Když ráno synové odešli do školy, vzal lopatu a krumpáč a šel po zimě pročistit koryto potoka, který tekl Tkalcovskou ulicí. Někdy před polednem se objevili dva v kožených kabátech, že prý ho potřebují na chvíli na dráze. Snad cosi vysvětlit. Odnesl nářadí domů, ani se nepřevlékl, jenom zavolal na ženu, že k obědu bude zpátky.

Nebyl sám. Gestapo ten den pozatýkalo i další, dohromady jedenáct mužů z České Třebové a blízkého okolí, a označilo je za organizovanou skupinu sabotérů a velezrádců. Po rok a čtvrt dlouhé pouti po různých věznicích (Pardubice, Terezín, Pankrác, Norimberk) se dostávají k soudu v Litoměřicích. A tady zaznělo desetkrát trest smrti.

A potom už jenom přesun do Drážďan, pár posledních dopisů a krutý konec.

K poslednímu dopisu byla připsána douška a připojeny podpisy ostatních devíti odsouzených:

„Až budete u Vás bílit, tak to proveďte řádně, aby to vydrželo na věčné časy.“

Fišer Karel, Mládek Josef, Vavřín Václav, Vaňous Alois, Tobiška B., Bursa Pavel, Silbrník Josef, Štěpánek František, Nastoupil Jan

Na jejich památku je umístěna při vstupu do nádražní haly v České Třebové pamětní deska.