Felix Mehl

Vyučil se sklenářem v Ústí nad Labem, kde se naučil německy. Po návratu domů se nepohodl s otcem, vzal si trumpetu a odešel pěšky do Vídně. Domů se vrátil až po roce. Nastoupil do ČSD nejdříve na překladiště, později jako průvodčí. Felix byl dobrý muzikant. Hrál na violu,housle a křídlovku. Založil v roce 1912 trubačský sbor Sokola. Hrál i v jiných kapelách a to v symfonickém orchestru Smetana, železniční dechovce a kapele Františka Preislera. V roce 1935 na pouti ve Skuhravě, kde hrál mu někdo rukou uhodil do trumpety vyrazil zuby. To znamenalo konec s muzikou. Felix Mehl se oženil s Marií Handlovou z Rybníka (22. 1. 1893 – 31. 12. 1918). Měli spolu syna Felixe III. a dceru Mařenku (30. 5. 1918 – 31. 10. 1918), která zemřela na španělskou chřipku. Také žena Marie zemřela zanedlouho na španělskou chřipku velice mladá, ve věku 24 let.

Ve svém výtvarném snažení vykročil cestou svých předchůdců, starých českotřebovských betlemářů (Antonín a Karel Fialovi, Václav Markl, otec a syn Jankelovi aj.). Jeho figury jsou dvourozměrné, malované na lepence, jak je vidíme v dosud zachovaných typických českotřebovských betlémech z 19. a počátku 20. století. Malovat začal již v roce 1925, ovšem jeho rané práce nedosahují dokonalosti pozdější tvorby. Časem však vyzrál v opravdového mistra svého oboru a zdejší rodák akademický malíř Jiří Josefík se vyžádal Mehlovu figuru jezdce na koni z roku 1950, aby svým studentům na Akademii ukázal, co dokáže namalovat neškolený lidový umělec.

Jeho vlastní rozsáhlý betlém, který býval stavěn v délce šesti metrů, vnikal teprve v letech 1940 - 1960. Obsahuje na osm set figur a staveb, mezi nimž nalezneme i českotřebovské motivy, např. rotundu sv. Kateřiny se zvonicí, chrám sv. Jakuba a další. Betlém je typický svým prudce svažitým terénem, na němž jsou figury rozmístěny.

Když před válkou přijížděli na bryčkách obyvatelé Rybníka, Skuhrova, a Semanína v období Vánoc do kostela, zastavovali se u Mehlů na náměstí podívat se na betlém. Felix Mehl vytvořil ještě dva menší betlémy pro své známé, avšak jeho malby jsou roztroušeny i v řadě dalších českotřebovských betlémů. Zájemci přicházeli i z okolních obcí Řetové, Ústí nad Orlicí, Dolní Dobrouče a Anenské Studánky.

Betlém po otci převzal posléze autorův syn nedávno zesnulý pan Vlastimil Mehl, který rodinnou památku s láskou opatroval, každoročně o Vánocích stavěl a ochotně příchozím zájemcům představil. Zajímavé byly jeho vzpomínky na otce a vyprávění o okolnostech jeho tvorby. Betlém zůstává i nadále v majetku rodiny.