První česká geoložka, RNDr. Milada Vavřínová se narodila 14. 12. 1918 v České Třebové v železničářské rodině. Byla nejstarší ze 3 sourozenců. Rodiče ji vychovávali vlastenecky - k lidovým písním a hlavně také k přírodě. V období 1929 - 37 studovala na reálném gymnáziu. Zajímala se o geologii, a proto její další cesta směřovala na přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity.
Byla první ženou v českých zemích, která si geologii zvolila za své povolání. Po 17. listopadu 1939, kdy byly u nás vysoké školy zavřeny, byla zaměstnána jako externí členka na soupisech lomů ve Výzkumném ústavu geologickém v Praze. Bydlela v podnájmu u první ženy malíře Maxe Švabinského, která kolem sebe sdružovala odbojovou inteligenci a poskytovala azyl uprchlým německým antifašistům. Všichni byli zatčeni v r. 1943.
Milada Vavřínová pak byla do konce války vězněna - nejdříve v pankrácké věznici a dále v koncentračních táborech v Terezíně, Ravensbrücku a Neubrandenburgu. Po osvobození se vrátila na své pracoviště a vysokou školu dokončila dálkově, doktorát získala v r. 1946.
Pokračovala v soupisech lomů, pracovala na geologické bibliografii do r. 1949. V r. 1961 přijala místo krajského geologa na tehdejším Krajském národním výboru v Ústí n. L. Věnovala se hlavně aplikované geologií, sledovala např. příčiny sesuvů půdy v Českém středohoří a zabývala se otázkami jejich prevence. Po odchodu na odpočinek (1971) se vrátila ke klasické geologii a v r. 1973 nastoupila do tehdejšího Okresního vlastivědného muzea v Trmicích. Čekalo ji roztřídění, přeložení do češtiny a upravení geologické sbírky ležící ladem od r. 1914. Spravovala přes 20 tisíc sbírkových kusů - nerosty, horniny, vrtná jádra, zkameněliny a dokumentační vzorky hornin z prvního geologického mapování Českého středohoří. Působila též v oblasti ochrany přírody, pořádala přednášky a besedy pro mládež. Získávala tak nástupce. Sama se pro geologii rozhodla v době, kdy bylo toto povolání pro ženy neobvyklé. Její život byl vždy prostý, práce v muzeu nezištná a jako příprava materiálu pro budoucnost vlastně i bezejmenná. Zemřela náhle 10. 8. 2001 ve věku 83 let v Ústí n. L. Zůstává mi na ni i ta milá vzpomínka ze Zubrnic, kde se snažila zkušenosti a znalosti o přírodě předávat.
