Václav Fürst byl městský četník a později příslušníka kriminální policie. Václav Fürst nebyl českotřebovským rodákem. Do našeho města přišel v rámci svých služebních povinností a zůstal mu věrný až do konce svého života. Světlo světa spatřil malý Václav chvíli před půlnocí dne 9. prosince 1909 v rodině chalupníka a truhláře Václava Fürsta ve vsi Kočíně, ležící při silnici z Hluboké do Týna nad Vltavou. Narodil se jako druhorozený, v rodině byla již tři a půl roku stará dcerka Anička. Později přibyly další tři děti. Při křtu bylo novorozenci zapsáno jméno po tatínkovi i dědečkovi - staročeské Vácslav.
Školní docházku započal na trojtřídní škole v sousední vsi Dřítni, načež pokračoval na 10 km vzdálené měšťanské škole. Finanční poměry rodiny záhy potlačily Václavův sen stát se učitelem. Jelikož se od dětství pohyboval v otcově truhlářské dílně a jevil manuální zručnost, bylo o jeho budoucnosti rozhodnuto - začal se u otce učit truhlářem. Po vyučení v roce 1926 pracoval postupně u pěti truhlářských firem, z nichž poslední sídlila až v Roztokách u Prahy. Odtud nastoupil 1. října 1929 do základní vojenské služby ke Hraničářskému praporu č. 4 ve Vimperku, služebně ke 2. rotě v Prachaticích. Odtud byl vyslán do poddůstojnické školy ve Vimperku a po jejím absolvování následoval návrat do Prachatic.
Ke konci vojenské služby, v době rozrůstající se hospodářské krize, se marně snažil o získání zaměstnání. Jedna ze žádostí, které ještě jako voják rozesílal, byla žádost o přijetí do služeb četnictva. Ta však nebyla do jeho propuštění do zálohy vyřízena a tak Václav vypomáhal při práci svému otci. Zanedlouho však přišlo předvolání k prezentační komisi při Zemském četnickém velitelství v Praze a 1. října 1931 nastoupil Václav do četnické školy v Kutné Hoře, kde prožil sedm nelehkých měsíců. Zaměstnání i teoretická příprava zabíralo téměř celé dny a tak se ke studiu musela najít chvilka v noci při světle petrolejové lampy, což se však neslučovalo s platnými předpisy a bylo zapotřebí značné opatrnosti, aby světlo neupoutalo pozornost velitele.
Po absolvování školy a vyřazení v hodnosti rotného nastoupil Václav Fürst své první místo jako závodčí na četnické stanici Teplice - Šanov. V poklidném pohraničním lázeňském městě si hned od počátku oblíbil kriminální službu. Zostřování politických poměrů v Německu mělo za následek přemístění četnické služby na venkov a ve městech docházelo ke zřizování policejních ředitelství. Václav byl v roce 1936 převelen na četnickou stanici Žalany u Teplic. Dlouho zde však nepobyl a stal se velitelem prozatímní četnické stanice Fojtovice v okrese Teplice. Zde prožil pohnuté dny roku 1938, všeobecnou mobilizaci, stavění záseků a dalších překážek, chvíle, kdy mladí muži německé národnosti přecházeli státní hranici a na německém území vytvářeli bojové skupiny, které po nocích napadaly četnické stanice a oddělení finanční stráže.Po předání státní hranice v roce 1938 ustupovala posádka četnické stanice ve Fojtovicích do vnitrozemí, následována s desetikilometrovým odstupem prvními voji německé armády. Z Roudnice nad Labem, města plného českých uprchlíků, se Václav Fürst dostal dne 22. října 1938 do Vysokého Mýta, kde byl na četnickém velitelství přidělen na stanici v Ústí nad Orlicí. Odtud byl po krátké službě vyslán na nově zřízenou Pohraniční kontrolní stanici v České Třebové, neboť naše město se stalo se vznikem protektorátu městem pohraničním.
Stanice, zabývající se kontrolou cestovních pasů a dalších průkazů, sídlila přímo v nádražní budově. Po krátkém čase dne 12. září 1939 byl Václav ze Třebové převelen k četnickému velitelství ve Vysokém Mýtě, kde zastával vedení administra- tivní agendy. Práce v kanceláři však nebyla tím, co by naplňovalo jeho představy a na vlastní žádost byl přeložen dne 17. listopadu téhož roku na četnickou pátrací stanici v Chrudimi, kde prvně přišel do styku se svou vysněnou kriminalistikou.
Dne 12. srpna 1941 se Václav Fürst v České Třebové oženil se studentkou obchodní školy slečnou Marií Štarmanovou, dcerou řezníka a uzenáře.Po reorganizaci kriminální služby v Čechách a na Moravě v roce 1942 byl ze služeb četnictva propuštěn a převeden pod nově zřízenou neuniformovanou kriminální policii s velitelstvím v Pardubicích, služebnu Česká Třebová. Ta sídlila v domě čp. 33 na náměstí v prostorách bývalé Živnostenské záložny. Zde se jako vedoucí místní služebny dočkal konce druhé světové války.
V roce 1948 nastoupil Václav Fürst ke 4. kriminálnímu oddělení Krajského velitelství národní bezpečnosti v Pardubicích. O tři roky později přešel k nově zřízenému 2. kriminální oddělení v Ústí n. O., odkud nastoupil v roce 1952 jako vedoucí vyšetřovatel skupiny k nově zřízené speciální složce Bezpečnosti na železnici v České Třebové. Zde vykonával službu až do roku 1958, kdy byl dán do částečného důchodu a zakončil svoji mnohaletou službu v bezpečnostních složkách.
Za svého působení na železnici v České Třebové objasnil Václav Fürst řadu zajímavých případů. Některé z nich písemně zpracoval a uveřejnil v odborných kriminalistických sbornících či v denním tisku. Nejznámějším se stal případ krádeže jízdenek v pokladně českotřebovské železniční stanice. Ten posloužil jako námět rozhlasové hry s názvem “Schodek v železniční pokladně” a poté i 13. dílu seriálu “Třicet případů majora Zemana” pod názvem “Romance o nenápadné paní”. Při současné televizní repríze seriálu jsme po skončení jeho 13. dílu mohli vyslechnout vzpomínky Fürstových současníků a bývalých spolupracovníků a shlédnout dobové fotografie z města. Jeho novinová stať “Svatebčanem ze služební povinnosti” se stal námětem ke známému filmu “Svatba jako řemen”. Na odpočinku se Václav Fürst vrátil ke svému původnímu řemeslu a pracoval řadu let jako truhlář - údržbář na Odborném učilišti železničním a u Domovní správy v České Třebové a na ONV v Ústí n. O.
Celým pestrým životem provázel Václava Fürsta mimo služebních povinností a starostí o rodinu zájem o historii. Již jako chlapec vypomáhal při psaní kroniky rodné obce, později, v dospělosti, se věnoval sestavení vlastního rodokmenu včetně rodu své manželky a dalších spřízněných rodin. Veškeré získané poznatky soustředil do objemné šestisvazkové vázané kroniky rodu Fürstů. Zájem o historii přivedl Václava Fürsta do řad členů Genealogické a heraldické společnosti v Praze a Historického vlastivědného kroužku při JZK v Ústí n. O. Jeho práce “Jak se kdysi soudilo a trestalo” byla v minulých letech zveřejněna i na stránkách Českotřebovského zpravodaje.
Kriminalista Václav Fürst ve své rodinné kronice uvádí: “Můj život nebyl nikterak lehký a bezpečnostní služba v nepříznivých dobách mého života byla vyčerpávající, často bez odpočinku, bez spánku a bez počítání hodin. Přesto jsem měl kriminální službu rád a činilo mi radost každé objasnění trestné činnosti.”
Život plný práce se uzavřel dne 6. července 1983, kdy se Václav Fürst starší ve věku 74 let rozloučil se svojí rodinou i naším městem.
