Databázi OSOBNOSTI REGIONŮ provozuje a vyvíjí Městská knihovna Česká Třebová

Gustav Habrman

Nahlásit chybu
Vím víc informací
Datum narození
26. 01. 1864
Místo narození
Česká Třebová (okres Ústí nad Orlicí)
Datum úmrtí
22. 03. 1932
Místo úmrtí
Praha (okres Praha)
Zavřít formulář

Víte o uvedené osobě další informací? Vlastníte fotografie, kde je osoba zachycena? Máte k dispozici dokumenty, které se osoby týkají?
Budeme rádi, pokud se o ně podělíte a pomůžete nám tak rozšířít záznam dané osoby.
Děkujeme za Vaši pomoc.

E-mail pro případnou další komunikaci a ověření uvedených informací.
Pokud máte zájem probrat informace telefonicky.
Můžete nám sdělit informace, které záznam neuvádí, rozšíření stávajících informací, neuvedená data atp.
Můžete poslat i obrázky nebo další soubory, které jsou relevatní k infiormacím, které sdělujete.
Přetáhněte soubory sem nebo Vyberte v počítači
Zavřít formulář

Při vytváření záznamů o osobách vycházíme z veřejně přístupných zdrojů, literatury nebo osobních sdělení. Pokud jste nalezli chybně uvedenou informaci, špatný odkaz nebo nějaký překlep, dejte nám vědět. Rádi záznam opravíme nebo doplníme.
Děkujeme za Vaši pomoc.

E-mail pro případnou další komunikaci a ověření uvedených informací.
Pokud máte zájem probrat informace telefonicky.
Uveďte jakou informaci považujete za chybnou nebo nepřesnou. Budeme rádi, pokud uvedete zdroj, ze kterého čerpáte.
Zavřít formulář
Na vytváření záznamů na portálu OsobnostiRegionu.cz spolupracuje několik paměťových institucí. Cílem projektu je vyhledávání zajímavých osobností, které se váží k regionům a místním komunitám. Aby se databáze mohla rozvíjet i v budoucnu, hledáme zajímavé osobnosti i mezi žijícími.
Pokud některou vybereme a rozhodneme se pro její zařazení, volíme vždy osoby veřejně známé a činné.
Uvědomujeme si, že veřejný zájem nesmí být na úkor práv jednotlivce. Pokud s uveřejněním v databázi nesouhlasíte, stačí odešlete tuto žádost. Po ověření, že žadatelem je uveřejněná osoba záznam obratem odstraníme. Učiníme také technicko-procesní opatření k zamezenní opakovaného vložení osoby do databáze.

E-mail pro případnou další komunikaci a ověření uvedených informací.
Pokud máte zájem probrat informace telefonicky.
Pokud nám k žádosti chcete také něco sdělit.

Pocházel z chudé rodiny pekařského mistra. Jeho rodná chaloupka čp. 62 stávala pod kostelem, při dnešní spojnici mezi Starým a Novým náměstím. Ve svém rodišti vychodil obecnou a měšťanskou školu a také se zde u strýce Viléma Dobrovského vyučil soustružnickému řemeslu. Po vyučení nemohl  najít ve Třebové zaměstnání, a proto se roku 1879 vydal do světa na zkušenou. Nejprve působil ve Vídni 1883. Zde se účastnil tajných politických schůzí a také se stal kolportérem radikálně levicových časopisů a letáků. Když se vše prozradilo, byl ve dvaceti letech odsouzen  v létě 1884 pro „ velezradu, spáchanou tiskem proti císaři a státní moci “ a za spolupráci s Josefem Bohuslavem Peckou na tři roky těžkého žaláře. Vazbu si odseděl ve Steinu. Z osmnácti odsouzených, třetina ve vězení zemřela. Po celou dobu věznění pilně četl a učil se cizím jazykům (němčina, francouzština). Po propuštění odjel do Paříže, kde pracoval jako fotografický pomocník a posléze do New Yorku, v USA nakonec prožil osm let. Živil se zde jako fotograf a redigoval socialistický tisk, dokonce začal studovat právo na chicagské univerzitě. Z důvodu nemoci se, ale musel vrátit do Čech (1897).

Svá vandrovní léta ukončil téměř čtyřicetiletý. Po návratu do vlasti se stal aktivistou Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické  a redaktorem brněnské Rovnosti (1897). O rok později odešel opět do Vídně, kde pracoval jako šéfredaktor Dělnických listů, v roce 1901 se stal šéfredaktorem redakce Nové doby v Plzni a vůdčím činitelem sociálně demokratické strany na Plzeňsku. Posléze byl zvolen v poslancem do Říšské rady ve Vídni a to v květnu 1907.

 

Tady se po svém návratu usadil a za plzeňský kraj také v roce 1907 úspěšně kandidoval do rakouského parlamentu. Proměna státními orgány hlídaného rebela v říšského poslance byla zároveň i proměnou Habrmanovy světonázorové orientace: nad jeho dosavadním sociálně revolučním radikalismem převážil radikalismus nacionální. Habrman se stal čelným mluvčím opozice uvnitř internacionální a v duchu třídní ideologie vedené sociálně demokratické strany, zastáncem spolupráce s ostatními politickými stranami.

Svůj postoj uplatnil zejména v době vojenské diktatury za první světové války; v roce 1917 pomohl svrhnout dosavadní rakousky loajální stranické vedení v čele s dr. Bohumírem Šmeralem, po kterém převzal funkci předsedy parlamentního poslaneckého klubu, a ve stejném duchu napomohl i nutné reorganizaci institucí české politické reprezentace, Českého svazu říšských poslanců a Národního výboru česko- slovenského, a stal se členem jejich užšího vedení. (První jednání o změně politické orientace Národního výboru se uskutečnilo na podzim toho roku v České Třebové.) K naplnění cílů protirakouského odboje přispěl i svými cestami do neutrální ciziny; setkání s T. G. Masarykem na počátku jeho emigrace a pozdější zahraniční schůzka s jeho exponentem, stejně jako účast na oficiálním jednání s dr. Edvardem Benešem a představiteli prozatímní vlády za hranicemi v památných dnech října 1918, znamenaly informační a nakonec i faktické propojení domácího a zahraničního odboje, které přesvědčivě demonstrovalo před dohodovými mocnostmi jednotnou vůli české politické reprezentace k dosažení politické samostatnosti.

Státní převrat v roce 1918 byl proto i osobním triumfem nelehké a strmé životní cesty Gustava Habrmana, a jistě také jejím vyvrcholením, v samostatném československém státě zastával úřad prvního ministra školství a národní osvěty. V této funkci se zasloužil o založení univerzit v Brně a Bratislavě, Pedagogického ústavu J.A. Komenského, zestátnění hudebních konzervatoří, zřízení školských poradních sborů, vydávání nových osnov, zrušení celibátu učitelek, upravení prázdnin a hlavně vybojoval učitelstvu lepší hmotné zabezpečení. Od roku 1921 vedl ministerstvo sociální péče. Zákonem o nemocenském, invalidním a starobním pojištění dělnictva se hluboce zapsal do dějin našeho sociálně politického zákonodárství. Jeho zákon o stavebním ruchu zase umožnil, že velká bytová krize po 1. světové válce byla do osmi let zažehnána.

Postupem času se zdravotní stav Gustava Habrmana stále zhoršoval. Svoje ministerské působení ukončil při demisi vlády v březnu 1923. Ve volbách v roce 1925 a 1929 se nechal zvolit již jen do Senátu. Zemřel ve Skrbkově sanatoriu v Praze.

Napsal paměti Z mého života (1914, 2. vyd. 1924, Mé vzpomínky z války (1928), spis Cesta k socialismu (1932),Jak si moje babička dědečka brala (1932) a Moje první láska (1933). Při příležitosti jeho šedesátých narozenin mu byla na rodné chalupě čp. 62 Na Splavě odhalena pamětní deska. Ta zde vydržela do 5. května 1946, kdy byla nahrazena novou. Rodná chalupa Gustava Habrmana byla zbourána na přelomu let 1965 a 1966.

zaměstnání: 14. 11. 1918  –  15. 09. 1920
MístoPraha (okres Praha)
KorporaceVláda České republiky
Popisministr školství a národní osvěty

zaměstnání: 26. 09. 1921  –  15. 09. 1925
MístoPraha (okres Praha)
KorporaceVláda České republiky
Popisministr sociální péče
Ověření
www (Českotřebovský zpravodaj - Kalendárium), cit. 12.7.2011
Dodavatel dat
Městská knihovna Česká Třebová
Městská knihovna Ústí nad Orlicí
Související osoby

Databázi vyvíjí a provozuje

Městská knihovna Česká Třebová
Smetanova 173, Česká Třebová, 560 02


Logo Městské knihovny Česká Třebová

V databázi je aktuálně

2654 záznamů o osobách.
Chybí vám v databázi
nějaká osobnost?
Napište nám o ní.