Olbram Zoubek

  Olbram Zoubek byl jeden z nejvýznamnějších českých sochařů 20.století.
  V letech 1932–1937 navštěvoval Obecnou školu na Žižkově v Palackého ulici (nyní Vlkova), reálku v letech 1937–1945 na Sladkovského náměstí na Žižkově. Od sexty navštěvoval nepovinné modelování u profesora Miroslava Kužela. Hlásil se na Akademii výtvarných umění v Praze, ale nebyl přijat, proto absolvoval kamenosochařskou praxi u sochaře Otakara Velínského v Praze. Po úspěšném složení zkoušek, studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.
  V letech 1948–1950 absolvoval základní vojenskou službu. V roce 1951 se začal věnovat restaurátorské praxi, ke které se naučil u profesora Josefa Wagnera. Specializoval se na renesanční sgrafito a kamennou plastiku. V roce 1951 též uzavřel sňatek se spolužačkou, sochařkou Evou Kmentovou. V roce 1954 se jim narodila dcera Polana a v roce 1956 syn Jasan, který se stal též sochařem. V roce 1980 jeho první manželka Eva zemřela. V roce 1981 se oženil s Marií Edlmanovou a rok na to se jim narodila dcera Eva. Střídavě žil v Praze a v Litomyšli, kde je také zapsán jako čestný občan.
  Stal se členem skupiny Trasa a Nové skupiny, byl též členem Umělecké besedy. Zoubek je autorem například posmrtné masky Jana Palacha a náhrobní desky Palachova hrobu na Olšanských hřbitovech, kterou komunistický režim vzápětí nechal odstranit.