Stanislav Zedníček

Učitel, básník, prozaik.

Vystudoval učitelský ústav, a poté vyučoval ve své rodišti.

Své básně začal publikovat koncem třicátých let v různých periodikách. Byl členem Družiny literární a umělecké.

Za druhé světové války byl totálně nasazen v továrně Eckhart v Chotěboři a pak v textilním závodě Satas v Hlinsku. Aktivně pomáhal v protifašistickém odboji.

Roku 1941 mu byla na zásah cenzury rozmetána sazba jeho básnické sbírky Píseň chudého.

Po roce 1945 vyučoval na základních školách v Praze, ale pro své křesťanské názory byl propuštěn. Poté pracoval jako dělník na dole.

Roku 1954 byl zatčen a odsouzen za údajnou protistátní činnost. Po popuštění z vězení roku 1955 pracoval nejprve jako lesní dělník, pak jako krmič zvěře v pražské ZOO a nakonec jako tiskárenský dělník. Zároveň měl zakázáno publikovat. Od roku 1964 byl korektorem v tiskárně a roku 1968 se konečně mohl stát redaktorem v nakladatelství Československý spisovatel.

Vydává básnické sbírky: Přítmí srdce, Větrná zátiší, Na doslech pramene. Je také pravidelným přispěvatelem regionálního literárního samizdatu pod názvem Sondy.

Roku 1974 odešel do důchodu žil ve své rodišti.