Jan Maxmilián Ladislav Vojtěch Dobřenský

Český šlechtic, vlastenec, genealog, regionální autor. Pocházel se šlechtického rodu, který byl (a znovu je) majitelem chotěbořského zámku. Po maturitě na chotěbořském gymnáziu a ve Švýcarsku začal v Praze studovat zemědělské inženýrství. Studium však musel ukončit a věnovat se správě majetku po svém otci, který byl stižen mozkovou příhodou. Byl držitelem Čestné medaile Československé obce sokolské vojsku; hráčem nově zřízeného hokejového oddílu v Chotěboři. Roku 1938 byli Dobřenští mezi jedenácti šlechtickými rody, jejichž zástupci podepsali "Prohlášení členů starých rodů vzhledem k nedotknutelnosti území českého státu". S manželkou a dvěma dětmi museli odejít v roce 1948 do exilu, když jim byl zkonfiskován majetek. Nový domov našli v Kanadě, kde se jim narodili ještě tři děti. Téměř celou dobu v zahraničí pracoval v dělnických profesích. Ve volném čase se věnoval badatelské práci v oblasti historie a genealogie svého starobylého rodu. Výsledky svého bádání knižně vydal v roce 1980, nákladem rodiny Dobřenských a pod názvem Z Dobřenic je cesta dlouhá. V roce 1991 se z kanadského exilu vrátil do vlasti. Ujal se rodového majetku, který mu byl na základě restitučního nároku vrácen. Odpočívá na rodinném hřbitůvku mezi svými předky, o kterých tak rád psal.