František Mareš

Světlo světa spatřil dne 1. října 1900 pod krovem staré trávnické chalupy čp. 332, jež stávala v bývalé Svatováclavské ulici naproti nedávno odstraněnému Šimonovu kaštanu. Novorozený František představoval v pořadí již třetí a současně poslední generací rodu Marešů, která ve stavení čp. 332 hospodařila.

Františkův otec Josef Mareš pracoval ve Třebové jako cestář. Po úmrtí manželky Marie, roz. Plocové, se dne 23. října 1899 oženil s ovdovělou sedmatřicetiletou chalupnicí z Pazuchy čp. 39 Kateřinou Zachařovou, roz. Vavřínovou. Byl to její již třetí sňatek v pořadí. K dceři paní Kateřiny z prvního manželství Anně Bártové, později provdané Síbrtové v České Třebové, záhy přibyl i malý František.

Roky ubíhaly a z Františka, který nalezl zaměstnání u železnice, se stal pohledný mladý muž. Výchova v duchu křesťanství z něho učinila muže zbožného, řídícího se v životě zásadami desatera. Ve svém vlastnictví měl tři rozměrné betlémy, z nichž některé zdobily i makety zdejších historických objektů (chrám sv. Jakuba, budova MÚ či restaurace Na Horách). Betlémy každoročně o Vánocích sám stavěl a rád vítal ve stavení řady návštěvníků, kteří se pravidelně přicházeli kouzlem jeho betlémů potěšit. Vypravit se s rodinou o vánočních svátcích k panu Marešovi - obdobně jako do dalších domácností, kde stavěli betlém - bývalo v minulosti ve Třebové dlouholetou tradicí a neodmyslitelnou součástí svátků.