Narodil se v domě čp. 11 v dnešní Klácelově ulici. Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci (1882-1886) a po maturitě na učitelském ústavu v Hradci Králové (1886-1887) nastoupil nejprve na školu v nedaleké Lhotce, po krátké době dostal učitelské místo v České Třebové (1887-1895). Již jako mladý učitel psal články náboženské, politické a literární. První literární pokusy posílal do pokrokových časopisů, nejvíce však do chrudimských Rozhledů, které založil a vydával Josef Pelcl. Byl jednatelem Sokola, členem výboru Občanské besedy, režisérem divadelního spolku Hýbl. Z jeho podnětu vznikl obranný spolek Národní jednota severočeská.
Když se po konfliktu s úřady zřekl učitelského povolání, odešel do Prahy (1895). Nejprve vstoupil jako redaktor do redakce České noviny, po jejich zrušení přešel do známých Rozhledů (1896-97), které Pelcl přenesl do Prahy a příležitostně píše i do Naší doby. Pevně zakotvil teprve roku (1897-1933) vstupem do redakce Práva lidu jako vedoucí kulturní rubriky a rubriky literatury a umění. Přestože byla kritika jeho hlavním oborem činnosti (monografie o Smetanovi, Zeyerovi, Nerudovi, Máchovi, Vrchlickém, Husovi …), pokusil se s úspěchem napsat román a divadelní hru. Z románů jsou nejvýznamnější Zlatá hvězda a Červenec s některými význačnými českotřebovskými osobnostmi, jichž jména záměrně pozměnil a také romány z poválečných let – Poslední a U protinožců. Z divadelních her vynikají Půlnoc (dějiště na Výprachticku), Povodeň (byla hrána na prknech ND) a Žena a vlast. Byl i dobrým překladatelem z němčiny a francouzštiny.
Po roce 1918 se víc než kritik a publicista angažoval politicky (vedoucí delegace vyslané československou vládou k legiím na Sibiř, člen senátu Národního shromáždění atd.) Podílel se na kulturní a osvětové činnosti sociální demokracie, v letech 1918–20 byl poslancem Národního shromáždění, 1919–20 vedl delegaci prezidenta Masaryka k čs. legiím na Sibiři, 1920–35 byl senátorem. V r. 1937 dostal čestný doktorát UK. Z období vytváření československé státnosti patří však ke Krejčího zásluhám jeho podpis na známém Manifestu spisovatelů z května 1917, jímž se čeští spisovatelé přihlásili k protirakouskému odboji a k aktivní účasti na veřejném životě. V České Třebové vydal nakladatel František Lukavský tento Manifest spolu s Prohlášením Českého svazu ve vídeňské říšské radě jako bibliofilský tisk k 10. výročí státní samostatnosti s předmluvou právě F. V. Krejčího.
Byl také autorem původního námětu pro filmové drama Svítání (1933) scenáristy Otakara Vávry a režiséra Václava Kubáska. Jedná se o první český zvukový film, který se významně zaobírá sociální tématikou.
Když F. V. Krejčí zemřel, na jeho přání byl pochován na hřbitově ve svém rodišti – České Třebové. jeho hrob byl v roce 2002 opraven. Při příležitosti 130. výročí jeho narození mu byla na rodném domě čp. 11 v Klácelově ulici odhalena bronzová pamětní deska. V průběhu září 2001 vydalo Město Česká Třebová ve spolupráci s Městským muzeem v České Třebové první vydání sborníku Za F.V. Krejčím 1867–1941.
