Josef Koukal se vyučil automechanikem v Chocni, pak absolvoval letecké učiliště a nastoupil do pilotní a stíhací školy. V roce 1936 odchází z armády a pracuje jako zalétávací pilot společnosti Beneš-Mráz v Chocni. Oženil se s Františkou Putnarovou, nejprve bydleli v Chocni, pak se přestěhovali do Luže, odkud manželka pocházela. V srpnu 1939 odchází Josef Koukal do Polska, kde je přijat k polskému letectvu. Po porážce Polska a zajetí Rusy se velmi složitou cestou dostává přes Rumunsko, Bejrút a Francii do Velké Británie a stává se jedním z prvních pilotů československé stíhací perutě RAF. Při jednom z leteckých soubojů havaroval a byl těžce popálen na 72% těla. Léčba trvala téměř rok. Pak se znovu vrátil k letectvu. Při další havárii však přežil jen díky zásahu kamarádů. Následně odchází z bojové služby.
Po návratu do vlasti byl v hodnosti majora přeložen do výslužby. Stihl ještě zalétat první poválečný Sokol ve firmě Beneš-Mráz po jejím znárodnění, ale pak mu bylo létání ze zdravotních důvodů zakázáno, byl předčasně penzionován a byla mu vyměřena nízká penze.Teprve v roce 1968 dostal ocenění Zasloužilý pracovník leteckého průmyslu a Zasloužilý vojenský letec Československé socialistické republiky. V roce 1972 navštívil na pozvání Velkou Británii - byly zde totiž objeveny trosky jeho letounu. Po návratu do republiky tlak na jeho osobu ze strany StB opět zesílil. Teprve po roce 1989 byl rehabilitován, in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka letectva, na jeho dům v Luži byla umístěna pamětní deska a v domě zřízena pamětní síň. Také v rodných Jenišovicích mu byl odhalen pomník.