Aleš Lamr

Aleš Lamr se narodil 12. června 1943 v Olomouci v rodině usazené po několik generací v Litovli. Pochází z rodu kamnářů a keramiků – někteří z nich jsou v tomto oboru činní dodnes. V letech 1960 – 64 vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně, oddělení prostorového výtvarnictví u prof. J. A. Šálka. V letech 1964-66 mohl v době vojenské služby pracovat jako výtvarník. Krátce pracoval také na Barrandově u filmu jako asistent režie. Od roku 1968 byl registrován v tehdejším SČVU, nyní v Unii výtvarných umělců jako volný výtvarník. Se svou ženou, textilní výtvarnicí, Blankou Lamrovou roz. Grebeňovou má tři syny. Ve stopách otce se vydali dva z nich. Hanuš (1978), který se stal známým pražským šperkařem, a nejmladší Jan (1983) věnující se grafickému designu.

Aleš Lamr je činný jako grafik, sochař a keramik a realizoval řadu významných prací v architektuře. Tvorba z šedesátých let představuje malířův hold něčemu tajemnému, tomu, co celý náš svět a malého člověka v něm, přesahuje. Je to období barevné ornamentiky. S těmito silami komunikuje s humorem i satirou prostřednictvím člověku blízkých figurálních výjevů, ale také výtvarnými abstrahovanými formami. Každopádně tak vyjadřuje svobodu umělce vůči vnímané skutečnosti. Zužitkovává také svůj pobyt v Americe a tamější styl vyprávěcího žánru komiksových seriálů. Obrazové cykly i jednotlivé obrazy doplňuje vtipnými komentáři a názvy. Sedmdesátá a osmdesátá léta jsou ve znamení groteskní podoby nové figurace. V tehdejší politicky pochmurné době do svých obrazů vnáší barvy a radost z volného prostoru v souladu se svým heslem: duch vane, kam chce.  Po celá 70. léta pracoval střídavě v rodné keramické dílně v Litovli a ve svém ateliéru na Malé Straně v Praze. V Potštejně podnikal společné akce s výtvarníkem Janem Steklíkem. Další cesta umělcových obrazů se projevuje jednak vzrůstající mírou abstrakce, ale také jeho směřováním k určitým symbolickým tvarům, ve kterých se odráží jistá nadčasová povaha duchovních hodnot. Zároveň je v jeho obrazech čím dále více patrná autorova osobní víra, která se odráží potřebu umělcova splynutí s mystérii duchovního poselství. Umělec ztvárňuje geometrické i chaotické tvary – stavební prvky samotného univerza. Zároveň však v cyklu Ženy vzdává hold ženám, ženskému tělu, jeho kráse a dynamice.