Vladimír Levinský

Vladimír Levinský se narodil 3. června 1924 v Bratislavě. V roce 1939 byla rodina vyhoštěna do Poděbrad. V Kutné Hoře se vyučil fotografem a pak absolvoval Grafickou školu v Praze. Za druhé světové války byl totálně nasazen do slévárny lehkých kovů v Plotišti u Hradce Králové. Po skončení války pracoval jako fotoreportér v Československé tiskové kanceláři a později u Čs. státního filmu jako fotograf. V prosinci 1946 se oženil a bydlel v Plané u Mariánských Lázní. V roce 1948 opatřil svému příteli Josefu Reinlovi mapu speciálku a dislokaci vojska v prostoru západní hranice. Tyto materiály byly v roce 1950 objeveny a Levinský byl i se svojí manželkou zatčen. Státním soudem v Praze byl odsouzen k 18 letům odnětí svobody, ztrátě čestných práv občanských na 10 let, k zabavení celého majetku a k 10000 Kčs peněžitého trestu. Trest si odpykával ve věznici na Borech, poté v příbramském táboře Vojna při těžbě uranu do roku 1953, na Bytízu do roku 1955, v jáchymovském táboře Rovnost, v Minkovicích u Liberce.
9. května 1960 byl na základě amnestie prezidenta republiky propuštěn s podmínkou na 10 let. Po propuštění odmítl podepsat spolupráci s StB a fotografem už nemohl být. Pracoval v jáchymovských dolech, po jejich likvidaci v železnorudných dolech na Slovensku a v uhelných dolech v Ostravě - až do konce června 1980. Ve starobním důchodu pro velké zdravotní obtíže se z Ostravy přestěhoval do Ústí nad Orlicí. Zde s přáteli L. Matyášem a J. Mrázem v březnu 1990 založil okresní pobočku Konfederace politických vězňů a stal se jejím jednatelem.
Vladimír Levinský byl 27. září 1990 Krajským soudem v Plzni rehabilitován.