Vojtěch Novák

Vojtěch Novák se narodil v rodině krejčího a chalupníka 11. října 1907 v Dolní Čermné. Když mu bylo devět let, zemřel mu v Albánii otec, tehdy voják rakousko-uherské armády. Vyučil se tesařem a po vojenské službě dostal doporučení ke studiu na stavební škole v Bratislavě. Po jejím dokončení pracoval jako mistr na různých stavbách jižního Slovenska. Po okupaci Československa se od 1. června 1939 napojil na odbojovou skupinu Ministerstva národní obrany a převáděl, pod krycím jménem Ferko, přes hranice se Slovenskem do zahraničí utíkající důstojníky, ale i civilní exulanty, zprvu do Polska a po jeho obsazení do Maďarska. Po zatčení hlavy organizace - pražského primátora Dr. Klapky a obdržení rozkazu "okamžitě zmizet", musel prchat stejnou cestou sám. Dostal se přes Bělehrad, Bejrút do Marseille, kde v červnu 1940 vstoupil do československé zahraniční armády ve Francii, po jejím pádu odplul s ostatními vojáky do Anglie. Odtud do Libye,kde bojoval v armádě maršála Montgomeryho, u tankové baterie. V červenci se stal příslušníkem osobní stráže prezidenta Beneše, kde setrval do 31. srpna 1945, kdy byl demobilizován. Rodná obec ho přijala jako hrdinu a své zážitky vylíčil na besedě v přeplněné Orlovně. V roce 1949 se oženil a odstěhoval na Moravu, v roce 1954 se odstěhoval zpět do rodného domu v Dolní Čermné. Zde byl v listopadu po domovní prohlídce zatčen a vzat do vazby. Za velezradu byl 18. května 1955 Krajským soudem v Pardubicích a 23. srpna 1955 Nejvyšším soudem v Praze odsouzen k 5 letům odnětí svobody, k propadnutí 1/4 jmění, ke ztrátě čestných práv občanských. Pro kritický zdravotní stav byl 12. července 1957 podmínečně propuštěn.

Vojtěch Novák byl rehabilitován Krajským soudem v Hradci Králové 3. května 1991.