Stanislav Michek

Nahlásit chybu
Vím víc informací
Datum narození 06. 02. 1941
Datum úmrtí 01. 07. 2020
Místo narození Havlíčkův Brod (okres Havlíčkův Brod)
Místo úmrtí Havlíčkův Brod (okres Havlíčkův Brod)
Profese a obory působení dělníci, ochotníci, divadelníci

Životopis

Pocházel z Chotěboře, kde též vychodil školu včetně gymnázia (tehdy jedenáctileté střední školy); odmaturoval v roce 1958. Poté absolvoval v Brně Odborné učiliště spojů (obor mechanik radiových spojů) a po složení závěrečné učňovské zkoušky byl v roce 1960 přidělen na vysílač Liblice (u Českého Brodu) jako spojový mechanik (měl kvalifikaci pro obsluhu rozhlasových a televizních vysílačů); v roce 1963 byl převeden blíže svému domovu na televizní vysílač Krásné (na pozici provozní technik telekomunikačních zařízení). Po několika letech dojíždění za prací získal na jaře 1967 místo v Chotěboři ve strojírnách (název se měnil: Chepos, Chotěbořské strojírny), kde pak strávil převážnou část svého profesního života: nejprve zastával místo technika strojně početní stanice (měl na starosti údržbu děrnoštítkových strojů) a od roku 1974 až do důchodu v roce 2000 byl provozním elektrikářem v útvaru energetiky (později závodu Služby). Elektrotechnika a radiotechnika se mu staly i celoživotním koníčkem; velmi blízká mu však byla též práce se dřevem či kovem (kolegové s uznáním hovořili o jeho velké zručnosti). V mládí se rád věnoval sportu – potápění, lyžování či střelbě (úspěšně se účastnil okresních i krajských soutěžních přeborů ve střelbě např. z pistole, pořádaných Svazarmem). Nejvýznamnější však byla jeho činnost v oblasti kulturní. Již jako gymnazista začal zpívat v chotěbořském pěveckém sboru Doubravan, kam s ním později chodila dlouhá léta i druhá manželka Věra. Sborovému zpěvu se věnoval s určitými přestávkami až do roku 2010. Nejvýraznější stopu ale zanechal coby nadšený divadelní ochotník, byť se jím stal až ve středním věku – počátky jeho působení v chotěbořském amatérském souboru SCHOD spadají do druhé poloviny 80. let 20. století; hlavní éra jeho „divadelničení“ nastala v roce 2000 (po několikaleté odmlce souboru) a trvala až do konce života. Jako člen SCHODu absolvoval řadu představení a dalších akcí; k jeho nejvýznamnějším rolím patřil Johan („Možná je na střeše kůň“) a náročná titulní postava Casanovy
(„Casanova na duchcovském zámku“). Na jaře roku 2013 se stal jedním ze tří zakládajících členů druhého chotěbořského divadelního souboru – DIK; s ním vystupoval především v mnoha představeních pro děti jako Pohádkový dědeček nebo Loupežník Brumajzl; pro dospělé publikum se ještě vrátil k postavě Casanovy. Svou, jak sám říkával, „životní roli“ však nenastudoval ani v jednom z obou souborů. Jednalo se o samostatný projekt dr. Jitky Měřinské z Brna, kde ztvárnil Jana Zrzavého v představení „Kouzelník, který uměl namalovat duši“ a také v různých komponovaných pořadech o tomto významném malíři. V období 2010 – 2019 se uskutečnilo přes 40 vystoupení (z toho 26 divadelních), která se konala na řadě míst rodného kraje, ale i jinde –
např. několikrát v Praze, Brně, Olomouci. (V roce 2011 mu bylo uděleno čestné členství Společnosti Jana Zrzavého.) V posledních letech svého života velmi rád spolupracoval s chotěbořskou knihovnou, kam docházel předčítat dětem (kromě akcí se souborem DIK) a pro dospělé návštěvníky připravil i několik přednášek, např. o Karlu Hašlerovi nebo – jako chotěbořský patriot a člověk se zájmem o regionální historii, fotografování a všeobecně s velkým rozhledem – úspěšnou sérii poutavých přednášek (ve spolupráci s Mgr. Stanislavem Pavlíčkem) spojenou s promítáním starých pohlednic města a okolí ze sbírky Miroslava Slanaře. Záběr aktivit Stanislava Michka byl velmi široký. Za svůj přínos pro chotěbořskou kulturu dostal v roce 2013 Cenu města Chotěboře.

Autor Zdenka Málková (Text sestavila)
Ověření Životopis zaslala dcera Zdenka Málková
Dodavatel dat Městská knihovna Chotěboř