Zdeněk Vaňous

Celý život patří do rodiny železničářů, i když to tak během jeho studentských let nevypadalo. Patřil  mezi zakládající členy redakční rady Českotřebovského zpravodaje, který spoluzakládal s Vladimírem Hamplem, Hanou Habrmanovou, Františkou Dohnalovou, Stanislavem Víšou a Karlem Aligrem. Celý život pracoval v Lokomotivním depu. Byl třebovský patriot, absolvent gymnázia, zaměstnanec drah, ale také tramp a ,,psavec“.

Byl dlouholetý propagátor České Třebové. Nejdříve ve Svobodném slově, ale také v Pochodni a hlavně v Českotřebovském zpravodaji, Jiskře Orlicka a po vzniku nového regionálního deníku i v Orlických novinách. Byl také znalcem třebovských poměrů, sběratelem, obdivovatelem prací Stanislava Víši. V roce 1953 se stal členem výboru oddílu kopané a byl v něm až do roku 1962. Staral se o propagaci, vývěsní oddílovou skřínku a také o zveřejňování článků v tisku a televizi. Byl autorem jednoho ze scénářů povídky v cyklu Bakaláři.  Námět pojednával o cestě dvou  vzájemně si  cizích rodičů, kteří během jízdy vlakem ztratili své děti.  Vše nakonec dopadlo šťastným shledáním hlavních aktérů příběhu a oba rodiče, muž a žena, se spolu dali dohromady. K události mělo dojít právě ve stanici Česká Třebová. Zdeněk Vaňous slyšel příběh vyprávět od svého známého,  muzikanta a železničáře Miroslava Kapinose. Příběh, který podle Vaňousova námětu napsal Jan Míka, byl nazván „Ztráty a nálezy“ a zařazen do Bakalářů 1997. V hlavních rolích rodičů se na obrazovce objevili Václav Vydra a Zuzana Bydžovská. Zemřel 26.8 2005.