Jan Slabý

Narodil se v Čáslavi ve stejném domě jako spisovatel Rudolf Těsnohlídek. V roce 1939 se rodina přestěhovala do Pardubic, v letech 1956-1958 žil v Teplicích, poté se vrátil do Pardubic. Od 80. let žil ve Svídnici (okres Chrudim). Od narození byl postižen zrakovou vadou, v roce 1967 ztratil zrak úplně. Velmi působivá je jeho báseň Slepcovy oči

.Od raného mládí se věnoval divadlu, toužil se dostat na konzervatoř , ale právě oční vada mu studium znemožnila. Hrál tedy divadlo aspoň ochotnicky a dva roky pracoval v pardubickém divadle jako rekvizitář.

První básnickou sbírku s názvem Když den měl velké modré oči vydal v roce 1960. Pro malé čtenáře napsal leporelo O nejmenších pro nejmenší, kterou ilustroval jeho bratr Karel Slabý-Kareš. Mladým čenářům jsou určeni i Kluci ze Skřivánku - vzpomínky na dětství v pardubické čtvrti Skřivánek za druhé světové války. Tyto vzpomínky vycházely nejprve v regionálních novinách Zář v letech 1973-1974, knižního vydání se dočkaly až roku 2017.

Jan Slabý spolupracoval také s rozhlasem pro který napsal řadu relací. Známý je i jako textař - jeho písně zpívaly folkové skupiny Stopa a Topas i další interpreti (Pavel Novák, Vlasta Koudelová, Ladislav Kerndl). Psal i pro orchestr Karla Vlacha či Jaroslava Khaila.