Jan Marcus Marci z Kronlandu

Narodil se 13. 6. 1595 v Lanškrouně. Roku 1601 se rodina odstěhovala do Litomyšle, po sedmi letech pak do Jindřichova Hradce, kde byl Jan zapsán v jezuitské koleji. Kvůli chatrnému zdraví nebyl přijat do Tovaryšstva Ježíšova a odešel studovat filozofii a teologii do Olomouce, promovaným filozofem v roce 1615. Od roku 1618 studoval v Praze lékařství, v roce 1626 promován na doktora medicíny a stal se profesorem pražské univerzity. V říjnu 1654 titulován falckrabětem, povýšen do stavu "vladyckého a zemského" s přídomkem "z Kronlandu". Jako badatel vynikl v mechanice a optice. Právem se řadí k vynikajícím polyhistorům své doby. Považován za zakladatele spektroskopie. Osobní lékař dvou císařů, v roce 1662 rektorem Karlovy univerzity, předtím osmkrát zvolen děkanem její lékařské fakulty. Autor významných vědeckých spisů z oboru fyziky, filozofie a lékařství. Proslavil se fyzikálními objevy o rázu pružných těles a lomu světla. Za tyto výsledky jmenován členem Královské společnosti nauk v Londýně. Osobní přítel Bohuslava Balbína a Pavla Stránského. V době pobělohorského úpadku české kultury a vědy jedním z mála nositelů pokroku v medicíně u nás. Z díla: De proportione motus - O úměrnosti pohybu, Thaumatiae liber de arcu coelesti - Thaumantidina kniha o duze. Zemřel 10. 4. 1667 v Praze. Jeho jménem nazváno lanškrounské náměstí.