Arne Novák, vlastním jménem Arnošt František Marie Novák. Byl český výtvarník a literární historik a kritik, bohemista a germanista.

Pocházel ze sedmi dětí středoškolského učitele dr. Josefa Nováka a spisovatelky Terézy Novákové. Všech šest jeho sourozenců předčasně zemřelo, většinou ve věku mladé dospělosti.

Studoval na gymnáziu v Litomyšli a od roku 1895 v Praze. Maturoval v roce 1898. V letech 1898-1902 studoval germanistiku a bohemistiku na Univerzitě Karlově. V roce 1901 pobýval na univerzitě v Berlíně, roku 1904  na univerzitách v Mnichově a Heidelbergu.

Působil jako středoškolský profesor v Praze a Kutně hoře. V roce 1906 se habilitoval na Univerzitě Karlově jako docent německé literatury a roku 1910 rozšířil svou habilitaci i na dějiny literatury české. V roce 1920 se stal řádným profesorem české literatury na Masarykově univerzitě v Brně. V roce 1921 natrvalo přesídlil do Brna. V letech 1924-1925 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Dvakrát, v letech 1938 a 1939, byl zvolen rektorem Masarykovy univerzity. Je po něm pojmenována ulice, na které dnes sídlí Filozofická fakulta MU. 

Jeho zásluhy ve vědních oborech dějiny české a německé literatury byly oceněny řádným členstvím v České akademii věd a umění, členem Královské společnosti nauk se stal 14.ledna 1931, v červnu 1936 byl přijat do Pražského lingvistického kroužku. Od roku 1921 působil jako stálý a čelný spolupracovník redakce Lidových novin. Byl činný v časopisech Volné směry, Pestrý týden, Lumír, Rozhledy aj.

Dne 7. července 1908 se oženil v Praze s Jiřinou Novákovou, rozenou Haaszovou, dcerou překladatele Jaroslava Haasze. Manželům Novákovým zemřel po nemoci v roce 1927 syn Radoven, student 2. třídy gymnázia.

Byl velmi vzdělaný. V jeho díle je patrný nadhled, velký přehled, ale i analytické a hodnotící schopnosti. Jeho názory ovlivnili jeho učitelé František Xaver Šalda, Jaroslav Vlček a Josef Pekař. V jeho díle je patrný vliv pozitivismu.