Pochází ze známé hudební rodiny Preislerů z České Třebové, kde je již čtvrtým Františkem v pořadí. Byl prvorozeným synem Františka a Anny Preislerových.

Od útlého dětství projevoval výrazný hudební talent . V deseti letech hrál tak dobře na klavír a varhany, že často zastupoval otce i dědečka při veřejných hudebních produkcích. Ve třinácti letech byl přijat na pražskou konzervatoř (1928-1932), kterou vystudoval pod vedením takových osobností jako byli profesoři Biederman, Douša, Dědeček, B. Ostrčil, J. Křička, J.B. Foerster.

Po studiích se na krátkou dobu vrátil do rodného města České Třebové. Brzy ale nastupuje dirigentskou dráhu zaměřenou na divadlo (Pardubice, Kladno, Plzeň, Opava, Olomouc), tedy působil jako kapelník Východočeského divadla v Pardubicích, Kladenského divadla, Městského divadla v Plzni a Krajského oblastního divadla v Olomouci. V opavském divadle byl dokonce šéfem opery, kterou sám vybudoval. Pohostinsky vystupoval v Národním divadle v Praze, Státním divadle v Brně a na operních scénách v zahraničí. Oddirigoval více než 4100 operních, operetních a baletních představení. Nastudoval kolem 300 operních a 250 operetních premiér. V České Třebové jsme jej často viděli nejen v roli dirigenta, ale i jako klavírní doprovod známých hudebních osobností. Hrával také v místním kostele na varhany. Bohatá byla i jeho činnost skladatelská. Je autorem řady scénických, chrámových a příležitostných skladeb-zvláště k sokolským cvičením, napsal i jednu operu Šly panenky silnicí (1936).

V závěru umělecké kariéry byl ještě povolán k působení ve Slovinském Mariboru, kde s místním divadelním souborem nastudoval několik úspěšných operních inscenací (Hubička, Nabucco, Trubadur a další). V České Třebové jsme jej často viděli nejen v roli dirigenta, ale i jako klavírní doprovod známých hudebních osobností.

Po odchodu na zasloužený odpočinek se definitivně vrátil domů do Třebové, kde také zemřel a je pochován.