Marie Preislerová

Marie Preislerová se narodila jako Marie Černohorská do rodiny vojenského kapelníka. Vyrůstala v Olomouci a už od dětství projevovala umělecké vlohy, které zúročovala už během středoškolských studií na škole Pöttingeum v Olomouci.

S hraním profesionálně začínala v sedmnácti letech pod dívčím jménem jako činoherní a operetní členka olomouckého Českého divadla (1934-1938). Na popud divadelní ředitelky Štefy Langrové se stala subretou operety Stálého divadla v Kladně (1938-1939) a s manželem poté odešla do Plzně, kde získala angažmá v činohře (ojediněle vystupovala i opeře a operetě) Městského divadla (1939-1946).

Oba dále působili v opavském Slezském národním divadle (1946 – 1956) a do odchodu na penzi opět v Olomouci, v Divadle Oldřicha Stibora (1956-1977). Marie Preislerová byla výraznou charakterní herečkou, která zažila úspěchy v titulních činoherních a operetních kreacích. Postupem času se vypracovala na přední členku olomoucké činohry (např. Mnoho povyku pro nic, Hippodamie, Maryša, Marie Stuartovna, Zkrocení zlé ženy, Měsíc nad řekou, Ze života hmyzu, R. U. R., Revizor, Naši furianti, Smrt obchodního cestujícího, Žebrácká opera, Strýček Váňa, Veselé windsorské paničky, Paličova dcera nebo Romeo a Julie). Věnovala se taktéž uměleckému přednesu. S největší pravděpodobností se ještě pod dívčím jménem objevila jako jednadvacetiletá v roli prodavačky v komedii podle povídky Ignáta Herrmanna Pod jednou střechou (1938) režiséra M. J. Krňanského. A po třiceti třech letech získala úlohu manželky titulního kapelníka hornické dechovky Leopolda Juřici (hrál Josef Kobr) Štěpánky Juřicové v devítidílném seriálu scenáristy Jaroslava Dietla a režiséra Zdeňka Havlíčka Dispečer (1971). Kromě toho vystupovala i v olomouckém rozhlase (např. Legenda o řece). Jejím mužem byl dirigent a hudebník František Preisler starší (1915-1983), syn kapelníka a skladatele Františka Preislera nejst. (1886-1945), s nímž měla syna – režiséra a kulturního pracovníka Mgr. Františka Preislera ml. (*1948). Jejím vnukem byl dirigent Národního divadla v Praze František Preisler nejml. (1973-2007).

S manželem často jezdila do jeho rodiště, do České Třebové, kde navštěvovali příbuzné a pobývali v kozlovské Chaloupce Maxe Švabinského. Po letech, které prožila po boku svého muže, který z olomouckého divadla také musel odejít přesně rok po svých šedesátinách, ač byl plný tvůrčích sil a tento odchod nenesl vůbec lehce. V závěru své umělecké kariéry byl ještě povolán k působení ve slovinském Mariboru.

Po odchodu na zasloužený odpočinek se také vrátil domů do rodné Třebové, kde je také pochován, zemřel předčasně v březnu 1983. Od r. 2003 žila zde ve Třebové v domově důchodců ve svých 92 letech byla postižena mozkovou mrtvící a díky tomu dále pobývala v léčebně dlouhodobě nemocných v Žamberku. Její stav se však nezlepšoval. Svého o 8 měsíců staršího manžela přežila o 27 let.