Antonín Šonka

Nahlásit chybu
Vím víc informací
Související osoby
1903 -
Spolupracovník
1902 -
Spolupracovník
1894 - 1943
Spolupracovník
1902 -
Spolupracovník
1910 -
Spolupracovník
Datum narození 25. 02. 1893
Datum úmrtí 05. 01. 1943
Místo narození Dolní Heřmanice (Horní Heřmanice, okres Ústí nad Orlicí)
Profese a obory působení ruští legionáři, protinacističtí odbojáři, legionáři, učitelé, odbojáři

Životopis

A. Šonka narozen v Dolních Heřmanicích (Lanškroun) 1893 bojoval v 1. světové válce na straně Rakouska-Uherska. U 1. pěšího pluku získal hodnost četaře a po vstupu do československých legií v Rusku byl členem 4. střeleckého pluku, kde získal hodnost šikovatele. Po bojích u Dobrudži, Bachmače a sibiřské anabázi se A. Šonka vrátil domů, oženil se se svou ženou Marií Šulovou. Společně se přestěhovali do České Třebové roku 1933 a zde se usadili v ulici Pod Robovým kopcem (Zahradní ulice). A. Šonka se stal učitelem nejmladších žáků na chlapecké červené škole. V tomto postavení se v době Protektorátu zapojil do odbojové činnosti.
Připojil se k místní odbojové skupině PVVZ (Petiční výbor věrni zůstaneme), jenž byla řízena poštmistrem Karlem Votroubkem. Skupina rozšiřovala letáky a tiskoviny, přechovávala zbraně, sbírala příspěvky na odboj a pomáhala hledaným osobám uprchnout. A. Šonka se věnoval především zpravodajské činnosti, činnosti NSDAP, SS, SD, SA a gestapa. Veškeré informace posílali s K. Votroubkem přes kurýry do Prahy, kde je Josef Mašík (Tři králové) přeposílal vysílačkou SPARTA II exilové vládě do Londýna. Mimo zpravodajskou činnost shromažďoval příspěvky pro rodiny, ve které byl někdo zatčen. Podílel se na šíření ilegálního časopisu V boj.
10. července 1941 si pro něj do jeho domu přišli dva státní policisté. Avšak A. Šonka se před nimi schoval na půdu, a tak měli možnost mluvit jen s jeho ženou Marií, po které vzkázali, aby se Šonka druhý den dostavil na Pardubické gestapo. Jelikož měl A. Šonka strach o svou rodinu, 11. července odjel do Pardubic.
Byl zde vyslýchán až do 25. srpna téhož roku, poté ho převezli do Prahy na Pankrác. Odtud se přesouval k výslechům do Pečkova paláce (Petschkův palác, Nové Město, Praha). O dva měsíce později 27. října byl převezen do Drážďan, 18. listopadu do Lipska, 19. listopadu do Halle nad Sálou, a nakonec do věznice Ichtershausen nedaleko německého Erfurtu. Tato věznice mu byla osudnou. Po třinácti měsících držení v samovazbě a psychického teroru spáchal v noci ze dne 4. na 5. ledna 1943 sebevraždu.
Osobnost Antonína Šonky byla in memoriam vyznamenána Československým válečným křížem 1939, jenž převzala vdova Marie Šonková. Základní škola Nádražní v České Třebové uctila jeho památku pamětní deskou s jeho podobiznou vystavenou ve vstupní hale. Jeho jméno je uvedeno i na pomníku u Základní školy Habrmanova v České Třebové.

Autor Andrea Holubová (Text sestavila)
Ověření kniha: HAMPL, Vladimír. Zemřeli, abychom žili: váleční hrdinové a oběti válek na Českotřebovsku. Česká Třebová: ABC elektronik, 2021
web: Jednotka ČSOL Ústí nad Orlicí
Dodavatel dat Městská knihovna Česká Třebová
Odkazy Jednotka ČSOL Ústí nad Orlicí